Odpolední pohoda

Gymnastka Klárka

Když jsme viděli, jak se Klárka vždycky vydovádí na hřišti na skluzavce, řekli jsme si, že bychom jí mohli menší provedení pořídít i domů, když už se blížil den dětí. Tak jsme vyhledali skluzavku, která se nám líbila nejvíc, samozřejmě jsme ji ukázali i Klárce, aby si ji odsouhlasila a po internetu ji objednali. Bohužel se nějak protáhlo datum dodání, takže místo ke dni dětí je dostala až se čtrnáctidenním zpožděním.
Říkali jsme si, jak dlouho jí to vydrží, ale skluzavka je pro ni zatím oblíbenou "hračkou". Navíc hned na začátku zjistila, že se dá skluzavka používat nejen ke klouzání, ale její madla ve výšce jednoho metru se i výborně hodí na gymnastické cviky. Tak na nich začala Klárka s oblibou předcvičovat, jak ukazuje přiložená fotka. Zez ačátku jsme si říkali, jestli to pro ni není moc nebezpečné, ale ona si na těch držadlech počíná tak zkušeně, že už se bát vůbec nemusíme.

Stránky Air Aces dosáhly další mety

V chaosu posledních dní jsem si nějak nevšiml, že mé stránky Air Aces slavily malé kulatiny. V sobotu 6. června 2009 v 19:20:43 navštívil tyto stránky dvoustý tisící návštěvník od ledna 2000, kdy jsem spustil counter. S několika měsíční prolukou, kdy counter díky mé chybě v kódu nefungoval korektně. Jubilejní návštěvník přišel z IP adresy 93.103.57.32.
Když to člověk zprůměruje na měsíce, tak to číslo nijak oslnivé není, ale na druhou stranu, vzhledem k tomu, že jsou to stránky pro docela malou skupinu "bláznů", jako jsem já, tak to považuji za úspěch.
Podle měsíčních přehledů IP na stránku přistupují uživatelé zhruba ze 60 až 70 států světa :-) A i podle e-mailů, které mi chodí, lze usuzovat, že se stránky opravdu líbí a díky nim se mi podařilo navázat kontakty s předními historiky světa na danou problematiku.

Američtí hloubkoví stíhači nad Brnem

Název: Američtí hloubkoví stíhači nad Brnem (Nález trosek P-51B Mustang u Brna-Slatiny)
Sestavil: Ivo Koukola
Vydavatel: Brko, 1. rozšířené vydání, 2008
Počet stran: 199
ISBN: 978-80-254-2846-7
Cena: 280 Kč (http://obchod.boudamuseum.com/)

Skoro na minutu přesně po 64 letech, které uplynuly od smrti 2/Lt Williama L. Kigginse, bylo v sobotu 11. října 2008 v Brně-Slatině bývalým příslušníkem 310. perutě RAF Emilem Bočkem pokřtěno rozšířené vydání knihy Američtí hloubkoví stíhači nad Brnem.
Kniha se zabývá především okolnostmi smrti jediného příslušníka USAAF, 2/Lt Williama L. Kigginse, pilota 308. FS, 31. FG, 15. USAAF, jenž padl nad územím Brna. Po úvodních kapitolách o hloubkových náletech nad Moravou, vzpomínkách pamětníků, se podrobně seznámíte s historií unikátního nálezu trosek letounu P-51B Mustang, s/n 43-24854 „Miss Betty“, na poli nedaleko nového terminálu letiště Brno-Tuřany. Publikace se však věnuje i dalším událostem letecké války nad oblastí Brna a potažmo Jižní Moravou v letech 1944–1945. Můžete se dočíst podrobnosti o sestřelení Mustangu P-51B u Boskoštejna, P-51C u Blučiny, či ztrátě bombardéru B-24 Liberator u Tišnova.
Editorem sborníku je Ivo Koukola a dále do něj přispěli renomovaní autoři, jako např. Jan Mahr, Vlastimil Schildberger st., Jan Břečka a Vlastimil Schildberger ml. Oproti původnímu vydání je doplněn např. o kapitolu o spojeneckých náletech na Brno a obětech hloubkařů na železnici, předání kosterních pozůstatků pilota americkým úřadům v lednu 2008 a především o velké množství snímků, včetně desítek dosud nikdy nepublikovaných dobových fotografií.
Celá publikace je navíc vytištěna na velmi kvalitním tuhém křídovém papíru, takže působí velice příjemně. Pokud se zajímáte nejen o historii leteckých soubojů, ale především o leteckou archeologii, nezbývá mi, než tuto publikaci vřele doporučit.

Jan Šafařík
publikováno v Revi č. 75, květen 2009

Ochranný štít a sluneční clona pro vozík Croozer

Konečne se asi po roce dostávám k tomu, abych zde napsal o dvou "vychytávkách" pro vozík Croozer. O vozíku jsme už na našem blogu psali vícekrát. Ve své kategorii podle mě patří mezi špičku a poměr "cena/výkon" nám připadal být nejlepší.
Při používání jsme ale narazili na dva docela nepříjemné nedostatky - ochranný štít proti kamínkům a prachu odlétajícím od zadního kola a clonu proti slunci.
Jelikož naše výlety neplánujeme jen po asfaltových cyklostezkách, ale rádi sjedeme i na nějakou tu polňačku nebo lesní cestu, brzo jsme zjistili, že je naše Klárka nějaká černá od prachu a drobných nečistot. Vozík je totiž zepředu chráněn pouze tropikem, skrz které však drobné kousky kamínků nebo hlíny propadnou. Vozík má sice i fóliovou "pláštěnku", ale ta se na léto moc nehodí, protože vozík pak moc nevětrá a Klárka je pak jako ve skleníku. Řešením je právě ochranný štít za zadní kolo jezdce.
Co se týká ochranného štítu, tak ten dodává tuším pouze Benecykl ke svému vozíku Kozlík. V podstatě stačí jakákoliv plexisklová deska, trošku tvarovaná a problém je vyřešen. Já jsem na to šel nakonec cestou "nejmenšího odporu" a domluvil jsem se s výrobcem Kozlíku a zakoupil si od něj samostatnou plexisklovou desku, již tvarovanou. Úchyt od Kozlíku nelze použít. Úchyt na vozík jsem nakonec vyřešil tak, že jsem použil hlavici pro brzdu k in-line kolečku. Když nepoužíváme in-line kolečko, tak brzdu oddělám a na hlavici našroubuji ochranný štít, přesně tak, jak ukazují přiložené fotografie. K sestrojení držáku na štít pak stačí metr, kus tvdrší plechové desky, pilka na železo, trocha barvy a důvtipu :-)

Další vychytávkou je pak sluneční clona. Obzvlášť v létě jsme zjistili, že často Klárce svítí do očí sluníčko, což pochopitelně nesla dost nelibě. Croozer sice nabízí svoji vlastní clonu, ale ta je krátká a do očí stejně svítí. K vyřešení tohoto problému jsem zašel do galanterie, koupil černé plátno na deštníky a pruh suchého zipu. Evka pak naměřila rozměry pro plátno, našila po každé straně po třech očkách suchého zipu a přidělala ho na rám vozíku. Podle potřeby lze s clonou pohybovat nahoru a dolu a Klárka si může užívat jízdy bez toho, aniž by jí svítilo sluníčko přímo do očí.

Více fotografií naleznete zde.

Výlet na Prígl

Po skoro třech týdnech se nám počasí konečně umoudřilo do té míry, že jsme včera vyrazili s Klárkou na kolech na výlet. Poprvé jsme ji vzali do její nové sedačky na kolo. Evka si ji před nedávnem půjčila od ségry na vyzkoušení, Klárce se v ní líbilo, a tak jsme se rozhodli si ji také pořídit. Teď můžeme střídat vozík se sedačkou.
Výlet jsme naplánovali po našem "odzkoušeném" okruhu podél Brněnské přehrady. Jako startovní a cílový bod jsme zvolili parkoviště pod hradem Veveří. Odtud jsme se vydali po modré turistické trase na Ríšovu studánku v Přírodním parku Podkomorské lesy. Cesta byla docela příjemná. Vedla více méně lesem, a tak jsme byli uchráněni přímému sluníčku, na druhou stranu však vál ještě docela silný a studený vítr. Bouřky posledních dní pak měly za následek, že v lese bylo ještě docela vlhko a dost bláta a kaluží. Evka si v jeden okamžik zanesla kola a brzdy nánosy bláta tak, že jsme museli provést očistu :-)
Jízda se sedačkou byla pro mě něco nového. Klárka sedí mnohem výš, takže má větší rozhled. Já pak nejsem tak široký jako s vozíkem, takže se vejdu i tam, kde jsme minule měli problém projet. Na druhou stranu je se sedačkou o hodně horší stabilita. To člověk pozná především při prudkém stoupání, kde jede pomalu. Při pomalé jízdě je mnohem horší udržet stabilitu a člověk má obavy, aby se nevyvalil. S vozíkem je mnohem lepší stabilita. Také je lepší nejezdit s nohama v klipsnách, aby byl člověk schopnej ihned reagovat, kdyby měl tendenci se vyklopit. Přeci jen s vozíkem je to lepší, že když se vyklopím, tak díky kloubu se válím jen já a vozík pevně stojí na dvou. U sedačky tohle bohužel neplatí.
Než jsme dorazili na Ríšovu studánku, tak nám Klárka úspěšně usnula v sedačce. Proto jsme se u studánky zastavili a začali řešit, co s Klárčinou padající hlavou. Nakonec Evka přišla na super řešení. Přetáhla Klárce přes helmičku moiru s dlouhým rukávem, ty provlíkla skrz sedačku a vzadu zavázala. Tím ji hlavička přestala padat a Klárka mohla spokojeně spinkat. Do příštího výletu se musíme ještě pokusit nějak tuto metodu vylepšit.
Cestou nahoru jsme se docela zadýchali, a tak jsme se moc těšili na odměnu, která nás teď čekala v podobě asi tříkilometrového sjezdu až k břehům Príglu. U rybářské bašty jsme se zastavili, že se pokocháme pohledem na polovypuštěnou přehradu. Já jsem však ještě nevěděl, že je lepší mít nohy venku z klipsen a bohužel jsem už ve stoje pozdě zareagoval a kolo se mi i s Klárkou převážilo. Naštěstí se jí nic nestalo, krom menšího šoku, který měla z tak prudkého probuzení. Navíc bylo štěstí, že měla hlavu přivázanou tou moirou, jinak by s ní klepla o zem. Docela dlouho plakala a do sedačky se jí moc nechtělo, když se pak Honza rozjel, už to bylo lepší, jen na více exponovaných místech potom říkala "bojim".
Poté jsme se vydali podél přehrady, přes Sokolák zase směrem k hradu Veveří. Cestou jsme se už nikde nezastavovali, krom občasných zastávek s cílem pokochat se zajímavými pohledy na vypuštěnou přehradu. Obzvlášť v zadní části přehrady už byla pouze řeka Svratka ve svém původním řečišti. Po přehradě skoro žádné památky, protože původní dno za těch pár měsíců docela úspěšně zarostlo "bujnou vegetací" :-) Nánosy z úrodných půd asi udělaly své. Když jsme se dostali k zatáčce před mostem u Veveří, tak jsme z kola raději sesedli a přes kameny a skály raději Klárku "přetlačili". Zatímco při posledním výletě jsme z mostu sledovali projíždějící lodě, nyní jsme se opět kochali zeleným dnem Brněnské přehrady.
U hradu jsme uložili kola na střechu auta a vydali se do konečného cíle našeho výletu - oběd ve Veverské Bítýšce v hospodě U Kocourků. Posledně se nám tam docela líbilo a na rozdíl od hospody na náměstí tam nebylo tak narváno. Včera nás ale čekalo docela zklamání, alespoň co se rychlosti obsluhy týkalo. Obsluhu tvořily zřejmě matka s dcerou, jejichž zadky jasně říkaly, že jsou stejného genetického základu. Dcera však měla kalhoty nasazeny tak, že polovina toho zadku se na nás "usmívala", což bylo opravdu až nechutné :-) No, nakonec jsme se dočkali, a tak jsme se všichni tři pořádně najedli. S Evkou jsme si dali zase mexické fazole a Klárce jsme objednali hovězí polívku, která jí obzvlášť chutnala. V mezičase jsme se chodili dívat k Bílému potoku, kde se Klárka cachtala i v botičkách a pořád házela do potoka kameny, což se jí nesmírně líbilo.
Na dnešek jsme naplánovali další výlet, tentokrát kolem Tišnova. Jen ještě nevíme kam...

Советские асы 1941-1945. Победы Сталинских соколов

Ve své poslední recenzi jsem se zmínil, že se mi do rukou dostaly celkem dvě nové knížky ruské provenience. Tou druhou je kniha Sovětskie asy 1941-1945, Pobědy Stalinskych sokolov od Michaila Bykova. Jelikož se však jedná o druhé, přepracované, vydání knížky Asy Vělikoj Otěčestvennoj, zaměřil bych se tedy pouze na podstané změny, oproti prvnímu vydání.

Михаил Быков
Советские асы 1941-1945. Победы Сталинских соколов
Издательства: Яуза, Эксмо, 2008 г.
ISBN 978-5-699-30919-1

Na první pohled je vidět hned několik změn. Za prvé se zvětšil formát, za druhé se zmenšilo písmo :-) a za třetí je celá knížka vytištěna na mnohem kvalitnějším papíře. Fotografie jednotlivých pilotů už nejsou hned u seznamu sestřelů, ale přestěhovaly se do tří samostatných setů rovnoměrně zatřízených v textu.
Tou nejpodstatnější změnou ale prošel samotný text. Zatímco první vydání obsahovalo seznamy sestřelů pouze stíhacích es s deseti a více úředně potvrzenými samostatnými sestřely, nové vydání obsahuje všechna esa s pěti a více samostatnými sestřely.
Na samém konci je pak na dvaadvaceti stránkách tabulka obsahující dalších několik set stíhacích es, kteří měli na svém kontě alespon dva až čtyři jisté samostatné sestřely. Tato tabulka obsahuje jméno a příjmení pilota, počet samostatných sestřelů, počet sestřelů ve spoluúčasti, jednotky, u kterých pilot létal, datum úmrtí a příčinu úmrtí. Mezi těmito piloty však nalezneme i taková esa jako jsou Ivan Dmitrijevič Gajdajenko s 4+23 sestřely, Vitalij Romanovič Semeňkov s 2+24 sestřely, Michail Jefimovič Byčkov s 2+20 sestřely, Michail Jakovlevič Vasiljev s 4+20 sestřely a mnohá další. Jak vidíte, tak tito letci mohli směle konkurovat těm nejúspěšnějším spojeneckým leteckým esům a je jen škoda, že i těmto letcům není v knížce věnováno více místa. Nezbývá než doufat, že se jejich tabulek sestřelů a podrobných informací o nich dočkáme v nějakém z připravovaných dalších dílů daného projektu.
Poslední dvě přílohy knihy pak obsahují seznam leteckých es Korejské války, kteří měli na svém kontě i sestřely v době Velké Vlastenecké války (méně než pět jistých samostatných sestřelů) a seznam pilotů, kteří se stali leteckými esy díky součtu sestřelů z doby Velké vlastenecké války a Korejske války.
Jste-li tedy milovníky různých seznamů, přehledů, tabulek a statistik, bude pro vás tato publikace opravdovou lahůdkou a nezbývá mi než ji všem vřele doporučit.

Duha nad "Honama"

Nedělní podvečer nám nachystal nádherný pohled. Zapadající sluníčko spolu s podvečerní dešťovou přeháňkou vytvořilo nádhernou duhu, která začínala jen kousek od našeho baráku v poli.

Indická moudrost

Indové (podle svého náboženství) věří, že pokud muž nežije spořádaným a asketickým životem, bude v příštím životě ženou. Buďte proto k ženám tolerantní, protože je to vlastně normální chlap ve výkonu trestu.

Otestujte své logické myšlení

Před nedávnem jsem dostal od svého kamaráda dóoóst dobrý odkaz na test logického uvažování. Všem tento link vřele doporučuji.