Kalendárium, 17. říjen 1942

První úspěch letounů Hawker Typhoon proti německým stíhacím bombardérům

Letoun Hawker Typhoon Mk IB náležející 486 novozélandské stíhací squadroně RAF, 27 říjen 1943.

V sobotu 17. října 1942 se nad Hastings vydala formace letounů Focke Wulf Fw 190 od 10 (Jabo) Staffel./Jagdgeschwader 26, která zaútočila na město. Do vzduchu šly okamžitě Typhoony 486. novozélandské stíhací squadrony a na útočníky narazily během jejich ústupu zpět do Francie. Dvojici novozélandských pilotů Sgt Arthur Norman Sames a P/O Gordon. G. Thomas se podařilo dostat za jednoho z útočníků a přesnými dávkami ho poslali do vln kanálu. Jejich obětí se stal Fw. Hermann Niesel (nar. 29.3.1915, Niedersalzbrunn - dnes Szczawienko v Polsku), který v kabině svého Fw 190 A-4 (W.Nr.2403, černá 14+< puma) našel smrt. Nasazení squadron vyzbrojených stroji Hawker Typhoon Mk.I k obraně britského pobřeží před útoky nízko letících letounů bylo pro německé piloty velkým překvapením a proto útočící letouny identifikovali jako Tomahawky. 

Záznam z combat reportu P/O Gordona Thomase a Sgt Artie Samese  z "A" Flightu No.486 (NZ) Squadrony (AIR50/160):

P/O G. G. Thomas (Yellow 1) and Sgt. A. N. Sames (Yellow 2) airborne 13.15 hours for Coastal Patrol Beachy Head - Dungeness.

At 13.25 hours when flying East to West at 500 feet about half a mile inland they observed two Fw 190's flying roughly NE over the sea at 20/30 feet and about one and a half miles ahead. Yellow 1 saw a bomb burst in the town. The enemy aircraft then turned port due South and out to sea where they split up, one flying SE at sea level and the other continuing South at about 20/30 feet followed by Yellow Section flying at 345/350 a.s.l. Yellow 1 opened fire at long range with several short bursts of cannon fire and noticed slashes in the sea short of the enemy aircraft which immediately started to weave. Yellow Section closed to within 500 yards and enemy aircraft began a spiral weave. Yellow 1 opened fire again with several short bursts and observed strikes on the side of the fuselage. The enemy aircraft pulled up violently and then winged over to port and down to sea level right across Yellow 2's line of fire, then straightened out and climbed up slowly.

Yellow 2 fired three more short bursts striking fuselage and engine. A jet of flame burst from the starboard side of the engine, the hood was jettisoned and parts of the enemy aircraft fell away and it turned over and fell burning into the sea, disappearing immediately. In the meantime the other aircraft had escaped in the direction of France. Yellow Section returned to the English coast and on approaching Hastings at about 6/700 feet were fired upon by coastal guns without effect but several bursts were within 30 yards of Yellow 1. Landed safely at West Malling at 14.35 hour’s. 1 Fw 190 destroyed by P/O Thomas and Sgt Sames. No camera gun fitted.

Jediným stíhacím leteckým esem na letounech Hawker Typhoon v boji proti V-1 se stal Flg Off Arthur ‘Artie’ Sames.

Novozélandští piloti z 486. stíhací squadrony. Zleva doprava: Arthur 'Spike' Umbers, Gordon Thomas, Keith 'Hyphen' Taylor-Cannon a Frank 'Spud' Murphy.

Feldwebel Karl Hermann Niesel.

Letoun Hawker Typhoon Mk.IB, MN134, SF○S Flg Off Arthura N. Sames v době, kdy sloužil u 137. stíhací squadrony, Manston, červen-červenec 1944.

[1] Caldwell, Donald: Válečný deník JG26 1939-1942, Silverbird 1999. 

[2] Shores, Christopher: Aces High, Volume 2, A Further Tribute to the Most Notable Fighter Pilots of the British and Commonwealth Forces in WWII, Grub Street, London 1999.

[3] Shores, Christopher: Those Other Eagles: A Tribute to the British, Commonwealth and Free European Fighter Pilots Who Claimed Between Two and Four Victories in Aerial Combat, 1939 - 1982 (Companion Volume to Aces High), Grub Street, London, Jul 14, 2004. 

[4] Thomas, Andrew: V1 Flying Bomb Aces, Aircraft of the Aces 113, Osprey Publishing, September 2013. 

[5] Thomas, Chris - Shores, Christopher: The Typhoon & Tempest Story, Arms and Armour Press, 1988. 

[6] http://www.aircrewremembrancesociety.co.uk/styled-15/styled-19/styled-134/index.html

[7] https://forum.valka.cz/topic/view/64020/Sames-Arthur-Norman

Kalendárium, 16. říjen 1944

Nejúspěšnější den stíhačů francouzského pluku Normandie na východní frontě

V pondělí 16. října 1944 dosáhli francouzští stíhači z pluku Normandie na východní frontě celkem 29 jistých sestřelů, jeden pravděpodobný sestřel a dva nacistické letouny poškodili. To vše bez jakýchkoli vlastních ztrát. Byl to zdaleka nejúspěšnější den pro pluk Normandie. 

16. 10. 1944  M. Challe  Bf 109  Wyrballen 99
16. 10. 1944  Perrin  Fw 190  Eydtkunen 100
16. 10. 1944  R. Challe  Fw 190  Pillkallen 101
16. 10. 1944  Matras  Bf 109  Stallupönen 102
16. 10. 1944  André  Fw 190  Gumbinnen 103
16. 10. 1944  Albert,  De La Poype,  R. Sauvage,  Marchi, Taburet Ju 87 Pillupönen 104
16. 10. 1944  Albert,  R. Sauvage  JU 87  Pillupönen 105
16. 10. 1944  Marchi  Ju 87  Pillupönen 106
16. 10. 1944  De La Poype  Ju 87  Pillupönen 107
16. 10. 1944  Taburet  Ju 87  Darkehmen 108
16. 10. 1944  Lebras  Fw 190  Pillkallen 109
16. 10. 1944  Carbon  Bf 109  Stallupönen 110
16. 10. 1944  Carbon  Bf 109  Stallupönen 111
16. 10. 1944  Pouyade  Fw 190  Eydtkunen 112
16. 10. 1944  Perrin  Fw 190  Stallupönen 113
16. 10. 1944  Amarger  Fw 190  Stallupönen 114
16. 10. 1944  Cuffaut  Fw 190  Stallupönen 115
16. 10. 1944  Cuffaut  Fw 190  Gumbinnen 116
16. 10. 1944  De La Salle  Fw 190  Stallupönen 117
16. 10. 1944  Charras  Fw 190  Stallupönen 118
16. 10. 1944  Delfino  Bf 109  Darkehmen 119
16. 10. 1944  Laurent  Fw 190  Stallupönen 120
16. 10. 1944  R. Challe  Bf 109  Goldap 121
16. 10. 1944  Genes,  Manceau  Bf 109  Goldap 122
16. 10. 1944  Martin  Fw 190  Pillupönen 123
16. 10. 1944  Albert  Fw 190  Stallupönen 124
16. 10. 1944  De La Poype,  Marchi,  Fw 190  Stallupönen 125
16. 10. 1944  De La Poype,  Marchi,  Fw 190  Stallupönen 126
16. 10. 1944  R. Sauvage,  Mertzisen  Bf 109  Göritten 127

[1] Ehrengardt, Christian-Jacques: Normandie Niémen, Special 60 éme Anniversaire, Aéro Journal, Hors-Série, No 3, Sept 2002.

[2] https://www.fronta.cz/kalendar/nejuspesnejsi-den-stihacu-francouzskeho-pluku-normandie-na-vychodni-fronte

Kalendárium, 16. říjen 1939

V pondělí 16. října 1939 otevřel svoje konto britský letoun Supermarine Spitfire — tento den bombardovaly německé Junkersy Ju 88A-1 od Kampfgeschwader 30 britské lodě, kotvící ve Firth of Forth. 

První sestřel si připsal tříčlenný „modrý roj“ (blue section) od 602. stíhací squarony City of Glasgow ve složení S/L A. McKellar, F/Lt G. Pinkerton a F/O P. A. Webb. Obětí jejich přesné střelby se v 14.45 stal Junkers Ju 88A-1, 4D+AK, od Stab I./KG30. Jeden z motorů byl nejdříve poškozen střelbou protiletadlového dělostřelectva a poté byl letoun doražen střelbou Spitfirů 602. squadrony. Posádka německého letounu byla (Ff) Hptmn Helmut Pohle (Gruppenkommandeur), (Bs) Gefr August Schleicher, (Bf) Uffz Kurt Naake a (Beo) Fw Werner Weise. 

O deset minut později šel k zemi další letoun - Junkers Ju 88A-1, 4D+DH od 1./KG30. Jejich přemožiteli se stali piloti ‘B’ Flightu od 603. stíhací squadrony City of Edinburgh ve složení F/L P. Gifford, F/O K. MacDonald, and F/O C. Robertson. Nepřátelský letoun se zřítil do moře 4 míle od Port Seton. Posádka německého letounu byla (Ff) Oberlt Siegmund Storp, (Beo) Oberfw Hugo Köhnke, (Bf) Oberfw Hans Hielscher a (Bs) Obergefr Friedrich Krämer. Na stejný letoun útočil i „žlutý roj“ (yellow section) 602. stíhací squadrony. 

Úplně první střelba letounů Spitfire však směřovala do vlastních řad. Ve středu 6. září v ranních hodinách díky omylu nezkušených radarových operátorů byly Spitfiry 74. stíhací squadrony navedeny proti „nepřátelským“ strojům a dva z nich sestřelily. Až poté šokovaní stíhači zjistili, že sestřelili dva Hurricany od 56. squadrony. Při nešťastném omylu přišel o život jeden pilot této jednotky.


[1] http://forum.12oclockhigh.net/
[2] Šnajdr, Miroslav: Stíhači RAF a jejich protivníci, Francie 1939-1940, Fontána, 2004.
[3] https://www.fronta.cz/kalendar/prvni-sestrel-nemeckeho-letounu-dosazeny-na-spitfiru

edit: Tue 22 Oct 2019 12:21:54 PM CEST

Pilotem krále Anglie (osudy operačních pilotů RAF z Havlíčkova Brodu)

Název: Pilotem krále Anglie (osudy operačních pilotů RAF z Havlíčkova Brodu)

Autoři: Jiří Rajlich, Karel Černý 

Vydavatelství: Tváře - Jitka Průžová, Žďár nad Sáazvou

ISBN: 978-80-907294-2-1

Cena: 265,- Kč

Jak jsem už zmínil u knihy „S Royal Air Force nad Evropou“, tak jsem si po delší době doplnil svou knihovnu o dvě nové knížky s tématikou československých letců v Royal Air Force a v obou případech se jednalo o knihu z Vydavatelství Tváře a o autorskou dvojici Jiří Rajlich a Karel Černý, kteří už mají na kontě mnoho knih na danou tématiku. Tou druhou knihou je horká novinka „Pilotem krále Anglie (osudy operačních pilotů RAF z Havlíčkova Brodu)“. Kniha je věnována osudům bombardovacího a dopravního pilota F/O Jaroslava Doktora a čtyř stíhačů W/Cdr Jana Klána, S/Ldr Karla Kuttelwaschera, DFC & Bar, F/Lt Jana Lašky a F/Lt Stanislava Zimpricha v prvorepublikovém letectvu, britském Královském letectvu (Royal Air Force) i na dalších bojištích druhé světové války. Co všechny tyto letce spojuje? Jak prozrazuje podtitul knihy, byli to všechno rodáci z Německého (dnes Havlíčkova) Brodu. 

Kniha je opět vydána na kvalitním křídovém papíře a na 177 stranách vás krom poutavého popisu zpletitých osudů těchto letců čeká i téměř 200 fotografií a dokumentů z archivních fondů i soukromých sbírek sběratelů a rodinných příslušníků našich letců.

S Royal Air Force nad Evropou

Název: S Royal Air Force nad Evropou

Autoři: Jiří Rajlich, Karel Černý 

Vydavatelství: Tváře - Jitka Průžová, Žďár nad Sázavou

ISBN: 978-80-88041-09-2; 978-80-87348-28-4

Cena: 227,- Kč

Po delší době jsem si doplnil svou knihovnu o dvě nové knížky s tématikou československých letců v Royal Air Force a v obou případech se jednalo o knihu z Vydavatelství Tváře a o autorskou dvojici Jiří Rajlich a Karel Černý, kteří už mají na kontě mnoho knih na danou tématiku. První knihou je starší titul „S Royal Air Force nad Evropou“. Kniha je věnována devíti letcům 311. československé bombardovací perutě ve Velké Británii - rodákům z obcí, které spojuje to, že se narodili, žili nebo chodili do školy v tehdejším politickém okrese Velké Meziříčí.

► F/Lt Zdeněk Procházka, nar. Přibyslavice u V. Bíteše
► P/O Leonhard Smrček, nar. Budišov, gymnázium ve V. Meziříčí
► Sgt Stanislav Rouš, nar. Holubí Zhoř u V. Bíteše
► Sgt Alois Mezník, nar. Kundratice u Křižanova, žil v Křižanově
► Sgt František Horký, nar. Hodov, měšťanka ve V. Meziříčí
► F/O Karel Novotný, nar. Hrbov, gymnázium ve V. Meziříčí
► P/O Karel Rybníček, nar. Kozlov u Křižanova
► F/Lt Jaroslav Doležal, nar. Baliny, gymnázium ve V. Meziříčí
► F/Lt František M. Doležal, nar. Horní Heřmanice, gymnázium ve V. Meziříčí

Na celkem 139 stranách textu se poměrně podrobně seznámíte s válečnými osudy výše zmíněných letců. Kniha je vydána na kvalitním křídovém papíře a obsahuje více jak 140 fotografií, kopií dokumentů z archivních fondů, přičemž mnohé z nich jsou barevné.

Kalendárium, 11. říjen 1914

V neděli 11. října 1914 se v Lažánkách narodil Ondřej Špaček, jeden z letců Tišnovska, který se po okupaci Československa zapojil do protinacistického odboje a jako pilot létal u 311. československé bombardovací squadrony Royal Air Force.

Měšťanskou školu navštěvoval ve Veverské Bitýšce, poté se u svého bratra v Brně-Jundrově vyučil obchodním příručím. Základní vojenskou službu nastoupil v Nitře u letectva a zde se rozhodl pro dráhu vojenského pilota. Studium ukončil v roce 1937. V roce 1940 se rozhodl odejít do exilu. Vydal se přes Slovensko, Maďarsko, Jugoslávii, Střední východ do Francie. Zde se 26. dubna 1940 přihlásil k letecká skupině v Adge. Odtud se 25. května vydává do Bordeaux k L'Ecole de l'Air Bordeaux-Mérignac, kde začal přeškolování na francouzské letouny. Po kapitulaci Francie se vydal do Velké Británie. U Československé výcvikové a náhradní jednotce letectva (Czechoslovak depot) se hlásí 27. července 1940. V období od 17.3. 1941 do 16.7.1941 prodělal výcvik u No. 2 Service Flying Training School. Po jejím absolvování je převelen k 311. československé bombardovací squadroně. Od 25. června 1942 se stává kapitánem letounu. 

v pátek 4. prosince 1942 byl jeho letoun Wellington Mk.IC, R1497, KX○D nad Biskajským zálivem přepaden nepřátelskými letouny od V.(Z)/KG40. Osádku napadeného Wellingtonu Mk.IC tvořili F/Sgt Ondřej Špaček, Sgt Josef Kuhn, F/O Hanuš Federmann, Sgt Vladimír Dominik, Sgt Michal Pizúr a Sgt Pavel Samael. Oba střelci, přední Sgt Michal Pizúr a zadní Sgt Pavel Samael nahlásili pravděpodobné sestřelení jednoho Ju 88. [VHA, ČSL-VB, sign. 190/CIII-1/1-4/106. Bojová činnost 311. perutě; sign. 687/BI/1-6/183 311 Squadron Operations Record Book; sign. 1473/CIII-1/267. Hlášení o úkolových letech 311. perutě. Podle německých záznamů však útočníci neutrpěli žádnou ztrátu.] Skupina V.(Z)/KG40 k danému datu nevykazuje žádnou ztrátu, nelze však vyloučit, že některý z Ju 88 mohl být poškozen méně než z 10%, což je stupeň poškození, který se do denních svodek ztrát neuváděl.

V období od 14. 4. 1943 do 1. 10. 1943 sloužil u No. 3 Elementry Flying Training Schools a následně od 1. 10. 1943 do  6.10.1943 u No. 2 Flying Instructors School. Jeho útěk do zahraničí nezůstal bez povšimnutí brněnského gestapa a tak byli v roce 1942 oba jeho rodiče  zatčeni a umístěni do roku 1945 v internačním táboře ve Svatobořicích.

V rámci Bomber Command absolvoval celkem 28 bojových letů a nalétal 137.48 hodin, v rámci Coastal Command absolvoval 15 bojových letů a nalétal 133.14 hodin. 

Po skončení druhé světové války se vrátil do vlasti, kde sloužil jako pilotní instruktor v leteckém učilišti. Po roce 1948 byl zatčen a odsouzen k deseti rokům vězení. Po svém propuštění mu bylo umožněno odjet do Anglie za svou ženou a dcerou. Zemřel 26. ledna 1987.

Seznam vyznamenání: 

3x Čs. válečný kříž 1939 (23.3.1942, 27.5.1942, 26.10.1942), 

2x Čs. medaile Za chrabrost (20.1.1942, ), 

Čs. medaile Za zásluhy 1.st. (13.3.1945), 

Pamětní medaile čs. zahraniční armády, 

Defence Medal, 

War Medal.

Letouny, na kterých létal: 

Vickers Wellington Mk.IC (X1111, KX○N; X9877, KX○V; W5711, KX○H; T2962, KX○T, W5711, KX○H; X9980, KX○C; DV886, KX○X; R1497, KX○D)

[1] http://tisnov.safarikovi.org/

    

    

Osádka Sgt Špačka, Initial Training Flight, RAF EAST Wretham, září-říjen 1941. Zleva: přední střelec Sgt Jaromír Bajer, druhý pilot Sgt Karel Hurt (+ 25. 10. 1941), navigátor Sgt Alois Tolar, radiotelegrafista Bedřich Gissübel, první pilot Sgt Ondřej Špaček a zadní střelec Sgt Přibyslav Strachoň.

Značně opotřebovaný Vickers Wellington Mk.IC "KX-H" (W5711) s 50 symboly náletů pod kabinou jako druhý nejúspěšnější stroj 311. československé bombardovací perutě během služby u Bombardovacího velitelství. I na tomto letounu létal Sgt Ondřej Špaček.

Letoun Vickers Wellington Mk.IC "KX-N" (Z1111), na kterém létal Sgt Ondrej Špaček. Fotografie z konce roku 1942 zachycuje letoun na letišti RAF Talbenny již v kamufláži pobřežního letectva.

edit: Mon Oct 11 10:04:37 PM CEST 2021

Kalendárium, 6. říjen 1944

V pátek 6. října 1944 v Dukelském průsmyku překročili vojáci 1. čs. armádního sboru hranice předválečného Československa a vztyčili na osvobozeném území státní vlajku.

Jako první dosáhla československých hranic devítičlenná průzkumná hlídka 2. praporu 1. brigády. Improvizovanou vlajku vyvěsili na telegrafním sloupu. Hlídka poté pokračovala k obci Vyšný Komárník. Brzy poté dorazili ke hranici ostatní vojáci 2. praporu a pod německou palbou vztyčili vlajku i hraniční sloup se státním znakem.

Před rokem 1989 se tento den slavil jako Den československé armády.

[1] https://www.fronta.cz/kalendar/cs-vojaci-prekrocili-v-dukelskem-prusmyku-cs-hranice

Kalendárium, 4. říjen 1917

Ve čtvrtek 4. (17). října 1917 se narodil Dvojnásobný hrdina Sovětského svazu Aleksandr Terentjevič Karpov / Александр Терентьевич Карпов, nejúspěšnější sovětský pilot protivzdušné obrany se 36 [27+9] sestřely.

Narodil se ve vesnici Fileněvo v Kalužské oblasti. Do armády vstoupil v roce 1939, o rok později ukončil Kačinskou vojenskou leteckou školu im. A. F. Mjasnikova. Od července 1941 se účastnil bojů v sestavě 121. stíhacího leteckého pluku na letounech Jak-1. V říjnu 1941 byl převelen k 123. stíhacímu leteckému pluku 7. stíhacího leteckého sboru PVO Leningradského frontu. Později byl pluk přejmenován na 27. gardový stíhací letecký pluk. Létal na letounech Jak-1, Jak-7 a Jak-9 a postupně velel zvěnu a byl zástupcem velitele eskadrily. K 7. srpnu 1943 vykonal celkem 370 bojových letu, účastnil se 87 leteckých soubojů, ve kterých sestřelil 14 letounů protivníka samostatně a 9 ve spoluúčasti. Dne 28. září téhož roku mu byla udělena Zlatá hvězda Hrdiny Sovětského svazu (№ 1202). V úterý 22. srpna 1944 pak obdržel druhou Zlatou hvězdu Hrdiny Sovětského svazu. V pátek 20. října 1944 gardový major Aleksandr Terentjevič Karpov zahynul za nepříznivého počasí při letecké katastrofě. Do své smrti absolvoval celkem 456 bojových letů, svedl 97 vzdušných soubojů, při kterých sestřelil celkem 27 letounů samostatně a 9 ve spoluúčasti. Tím se stal nejúspěšnějším sovětským stíhačem v řadách sovětské protivzdušné obrany během Velké vlastenecké války.     

Seznam vzdušných vítězství A. T. Karpova:

29.08.1941 1/2  Ме 115

25.10.1941 1/3  Ме 109

16.02.1942 1  Ме 109

23.04.1942 1/2  Ме 109

05.05.1942 1  Ме 109

30.05.1942 1  Ме 109

30.05.1942 1  Ме 109

30.05.1942 1/2  Ме 109

02.08.1942 1  Ju 88

02.08.1942 1/2  Ju 88

03.08.1942 1  Ju 88

09.09.1942 1/2  Ме 109

15.01.1943 1  Ме 109

23.01.1943 1  Ju 88

25.01.1943 1  Ме 109

27.01.1943 1  Ju 88

27.01.1943 1/3  Ju 88

11.02.1943 1/2  Fw 190

11.02.1943 1  Ju 87

15.02.1943 1  Ме-109

22.02.1943 1  Ju 88

23.03.1943 1  Ju 87

23.03.1943 1/3  Ме 109

15.09.1943 1  Ме 109

15.09.1943 1  Fw 190

02.02.1944 1  Fw 190

10.02.1944 1  Brewster

10.02.1944 1  Brewster

19.06.1944 1  Ме 109

19.06.1944 1  Fw 190

22.06.1944 1  Me 109

22.06.1944 1  Me 109

23.06.1944 1  Ме 109

30.06.1944 1  Ме 109

03.07.1944 1  Ме 109

14.09.1944 1  ФВ 190

Seznam vyznamenání A. T. Karpova:

Zlatá hvězda Hrdiny Sovětského svazu № 1202 (28. 9. 1943)

Zlatá hvězda Hrdiny Sovětského svazu (22. 8. 1944)

Řád Lenina (28. 9. 1943)

3x Řád Rudého praporu (19. 8. 1942, 13. 2. 1943, 7. 4. 1944)

Řád Aleksandra Něvského (13. 4. 1943)

medaile

[1] Быков, Михаил Юрьевич: Асы Великой Отечественной. Самые результативные летчики 1941-1945 гг., Яуза, Эксмо, 2007 г. 

[2] Быков, Михаил Юрьевич: Советские асы 1941-1945. Победы Сталинских соколов, Яуза, Эксмо, 2008 г. 

[3] Быков, Михаил Юрьевич: Все асы Сталина 1936 – 1953 гг., Серия: Элитная энциклопедия ВВС. Такой книги еще не было!, Издательство: Яуза-Пресс, 2014. ISBN: 978-5-699-67789-4

[4] Симонов, Андрей Анатольевич - Бодрихин, Николай Георгиевич: Боевые летчики – дважды и трижды Герои Советского Союза, Издательство: Фонд «Русские витязи», 2017 г. ISBN: 978-5-9909605-1-0 

[5] http://airaces.narod.ru/

[6] http://soviet-aces-1936-53.ru/ 

[7] https://ru.wikipedia.org/wiki/Карпов,_Александр_Терентьевич

Kalendárium, 2. říjen 1942

V ponělí 2. října 1939 byl v Sovětském svazu úspěšně zalétán prototyp letadla konstruktéra Sergeje Vladimiroviče Iljušina označený jako CKB-55 N°1. Jednalo se o tovární značení legendárního Iljušinu Il-2 „Šturmovik“, bitevního letounu používaného zejména Sovětským svazem během druhé světové války. Byl jedním z nejmasověji vyráběných letadel, celkem bylo vyrobeno 36 183 strojů všech verzí.

Šturmoviky způsobovaly nepříteli silné ztráty a vyvolávaly paniku v jeho řadách. Německými vojáky byly stroje Il-2 brzy přezdívány černá smrt (Schwarzer Tod).

Kalendárium, 1. říjen 1942

Ve čtvrtek 1. října 1942 provedl první vzlet sovětský stíhací letoun vzniklý v době druhé světové války, který navazoval na poslední varianty stíhačky Jak-7, na Jak-7B a pouze v prototypu postavený Jak-7DI. Jeho vznik umožnila mnohem lepší situace sovětského metalurgického průmyslu, který dokázal zvýšit dodávky deficitních materiálů do té míry, že se mohlo uvažovat o využití hliníkových slitin nejen pro výrobu bombardovacích a bitevních strojů, ale i pro stíhací letouny. Výsledkem byla konstrukce Jaku-7DI, který měl smíšenou konstrukci křídla — původní dřevěné nosníky byly nahrazeny nosníky duralovými, což jednak vedlo k určité úspoře hmotnosti draku letounu, jednak uvolnilo vnitřní konstrukci křídla, takže bylo možno zvýšit objem vnitřních palivových nádrží letounu. 

Typ Jak-9 byl velmi všestranný, používal se jako stíhací, dálkový stíhací a přepadový letoun, ve verzi Jak-9B sloužil dokonce i jako stíhací bombardér, který se užíval pro boj s tanky. V červenci roku 1943 zařadil do své výzbroje 12. gardový stíhací pluk protivzdušné obrany Moskvy výškovou stíhací variantu Jak-9PD. V roce 1944 byl uveden typ Jak-9DD, s palivovými nádržemi zvětšenými na 850 litrů, což dovolilo podnikat doprovodné lety dlouhé 2000 až 2200 km.

Stíhací letadla Jak-9 poprvé zasáhla do vzdušných soubojů na stalingradskou frontou v zimě 1942/43. Pro Němce se tento stroj stal velice nepříjemným překvapením. Jaky-9 ve výškách do 4000 m převyšovaly německý Messerschmitt Bf 109G-2 v rychlosti a měly lepší stoupavost-výšky 5000 m dosáhly o 14 sekund dříve. Od 6000 m výše byly sovětské stroje sice o 40 až 60 km/h pomalejší, avšak boje na sovětské frontě se vedly v podstatně nižších hladinách, kde se mohla převaha Jaků 9 uplatnit lépe.

Sovětská letecká esa, která část svých sestřelů dosáhla na letounu Jak-9:

Vorožejkin Arsenij Vasiljevič / Ворожейкин Арсений Васильевич 60 [47 + 13]

Koldunov Aleksandr Ivanovič / Колдунов Александр Иванович 47 [46 + 1]

Morgunov Sergej Nikolajevič / Моргунов Сергей Николаевич 41 [41 + 0]

Pivovarov Michail Jevdokimovič / Пивоваров Михаил Евдокимович 41 [40 + 1]

Stěpaněnko Ivan Nikiforovič / Степаненко Иван Никифорович 41 [32 + 9]

Fjodorov Ivan Vasiljevič / Фёдоров Иван Васильевич 37 [37 + 0]

Merkulov Vladimir Ivanovič / Меркулов Владимир Иванович 33 [29 + 4]

Romaněnko Ivan Ivanovič / Романенко Иван Иванович 32 [29 + 3]

Rešetov Aleksej Michajlovič / Решетов Алексей Михайлович 32 [22 + 10]

Sačkov Michail Ivanovič / Сачков Михаил Иванович 29 [29 + 0]

Murašjov Pavel Ignatjevič / Муравьёв Павел Игнатьевич 28 [22 + 6]

[1] Быков, Михаил Юрьевич: Асы Великой Отечественной. Самые результативные летчики 1941-1945 гг., Яуза, Эксмо, 2007 г.

[2] Быков, Михаил Юрьевич: Советские асы 1941-1945. Победы Сталинских соколов, Яуза, Эксмо, 2008 г.

[3] Быков, Михаил Юрьевич: Все асы Сталина 1936 – 1953 гг., Серия: Элитная энциклопедия ВВС. Такой книги еще не было!, Издательство: Яуза-Пресс, 2014. ISBN: 978-5-699-67789-4

[4] Быков, Михаил Юрьевич: Самолеты советских асов, Боевая раскраска "сталинских соколов", Серия: Война и мы. Авиаколлекция. «Бортовая живопись» , Издательство: Яуза-каталог, 2016. ISBN: 978-5-906716-51-4 

[5] https://cs.wikipedia.org/wiki/Jakovlev_Jak-9

[6] https://ru.wikipedia.org/wiki/Як-9

[7] http://soviet-aces-1936-53.ru/