Efektivní rodičovství podruhé

O kurzu efektivního rodičovství pořádaném v MC Studánka v Tišnově jsem už psala níže. Případným zájemcům dávám na vědomí, že jeho začátek se posouvá na příští pátek, 26. března 2010, můžete se stále hlásit, ještě není naplněn.

Jde o vzdělávací program pro rodiče zaměřený na řešení vztahu dítě – rodič a především na praktický nácvik rodičovských dovedností.

Program vzdělávání:

1. Být rodičem – úvod pro kurz efektivního rodičovství
Základní principy demokratické výchovy dětí a efektivního rodičovství

2. Rodinná konstelace
Jak lépe porozumět svému dítěti i sobě
Tři styly rodinné výchovy
Struktura rodiny – rodinná konstelace (role dítěte v rodině)

3. Pochopení chování dítěte
Cíle chování a příčiny, proč děti zlobí
Rozpoznání čtyř cílů nesprávného chování dítěte
Předcházení špatnému chování aktivním přístupem rodiče

4. Povzbuzování - budování sebedůvěry dítěte
Přeměna negativního v pozitivní
Rozdíl mezi chválou a povzbuzením

5. Komunikace - jak dětem naslouchat, abychom jim rozuměli
Komunikační bloky
Vstřícné (aktivní) naslouchání
Otevřená a uzavřená odpověď

6. Komunikace - jak s dětmi hovořit, aby nám naslouchaly
Technika „Já sdělení“
Koncepce příslušnosti problému
Technika řešení problému v krocích

7. Přirozené a logické důsledky chování
Rodičovská autorita -trest a co volit místo něho
Pravidla pro používání přirozených a logických důsledků
Sourozenecké boje

8. Rodinné rady
Prostředek k prohloubení komunikace, tvůrčí diskuse, spolupráce
Funkce rodinné rady, základní pravidla
Rodinná pravidla, řád

9. Závěr
Rozvíjení vlastní sebedůvěry
Diskuse, shrnutí a zhodnocení účasti na rodičovském vzdělávání

Mlčení jehňátek

Dneska ráno vyšel na novinových stáncích v rámci „Oscarové edice“ skvělý film Mlčení jehňátek s Anthony Hopkinsem a Jodie Fosterovou. Tento film považuji za opravdu velice vydařený, a tak jsem si ho také moc přál mít doma ve své filmotéce. Nechtěl jsem nic nechat náhodě, a tak jsem si už s předstihem objednal tohle dvd u své trafikantky... Jaké nemilé překvapení mě ale dneska čekalo, když jsem se dozvěděl, že dneska dvd nedodali a že už prý ani není na skladě, takže ho nelze doobjednat. Tak jsem si řekl... „ok, koupím ho v Brně, tam by ho snad mohli ještě mít“. Ale ouha, stavil jsem se v první trafice, druhé, třetí, ... a všude jsem dostával stejné odpovědi: „už ho nemáme“, „dostali jsme jen jeden, dva kusy“, „vůbec nám ho nedodali“. Už jsem tak trošku propadal beznaději, když jsem se doploužil do jedné „zaprděné“ trafiky na Úvoze, kousek od mé práce a huráááá... první a zároveň poslední dvd Mlčení jehňátek tam čekalo přímo na mě. Takže jsem ho nakonec sehnal... ale nechápu, proč nějaká dvd z tého série jsou dostání všude a některá jsou takovým podpulťákem. To ho vydali v tak malém počtu? Nebo nějaká chytrá hlava rozhodla, že všechny dvd pošle třeba jen do Prahy ať se cajzli nakrmí a zbytek země dostane jen pár kusů nebo raději vůbec žádné? Humusoidní „béčkové“ až „zetkové“ filmy se dají sehnat všude a vydávají se po stotisících a opravdu kvalitní film pomalu nelze sehnat!
Nevím, každopádně tento film je fakt vydařeným kouskem. Když v roce 2001 vyšel druhý díl - Hannibal, bylo to pro mě dvěma slovy „velké zklamání“. O rok později vyšel třetí díl - Červený drak, který časově předcházel Mlčení jehňátek a ten mě zase oslovil a považuji ho opět za velice zdařilý. Zatím poslední a doufám, že skutečně poslední díl - Hannibal - Zrození stál podle mě opět za velké kulové, dokonce jsem ani neměl sílu tu hovadinu s Evkou dokoukat do konce... Prostě Mlčení jehňátek je Mlčení jehňátek :-)

Efektivní rodičovství krok za krokem

"Tys jí dala víc než mě. Ten svetr si nevezmu. Dal jsi mi růžový hrnek, chci modrý. Dneska nikam nepůjdu. Mamíííí, on mi to pořád bere." Připadají vám takové situace povědomé a v duchu slyšíte sami sebe říkat: "Nemluv a jez. Vezmeš si, co jsem ti nachystala. Přestaň si pořád stěžovat. Chováš se jako mimino. Musíš mu něco půjčit." a další podobné věty a fráze? Chtěli byste mít s vašimi dětmi jiný vztah?

My jsme chtěli, chtěli jsme se naučit naslouchat Klárce, porozumět jejím potřebám, naučit se s ní jednat jako rovný s rovným, naučit ji zodpovědnosti a samostatnosti. Chtěli jsme se mít rádi, ať se děje co se děje.

Proto, když jsme se dozvěděli o Kurzu efektivního rodičovství pořádaném v MC Studánka v Tišnově, přihlásili jsme se tam. A udělali jsme dobře, že jsme tam šli oba. Nejenže jsme si pak doma nemuseli navzájem sdělovat, o čem která lekce byla, ale hlavně jsme partnera nemuseli přesvědčovat k zavádění té které metody do praxe, což je obrovská výhoda. Ale chodit v páru určitě nemusíte. Pokaždé jsme se dobře pobavili, odreagovali a při sdělování společných zážitků s dětmi i dozvěděli, jak to funguje jinde a třeba se z toho i poučili.

Člověk není tvor neomylný, a tak i po absolvování kurzu sama sebe přistihnu, že se chovám tak, jak bych neměla, že jsem nereagovala adekvátně situaci, že jsem vypěnila, i když to šlo řešit jinak, ale důležité je, že si to člověk uvědomí a snaží se změnit. Postupem času se mi snad prezentované metody a techniky dostanou hlouběji do krve, aniž bych o tom musela moc přemýšlet. Ale co je důležité, ono to vážně funguje. Ano, reakce dítěte může být pomalejší, vždyť také ono se musí přizpůsobit novému přístupu, ale výsledek stojí za to.

Kurz nám skončil tento pátek a všem nám to bylo líto. Sešla se nás dobrá parta lidí, našli jsme si k sobě cestu, byli jsme otevření a to vše přispělo k výborné atmosféře. Těšili jsme se na další lekci, na nové téma a hlavně na úvodní debatu, kde jsme si sdělovali zážitky z předchozího týdne a (ne)úspěchy při zavádění nových metod do praxe. Kurz vede Iveta Kosová, má celkem devět lekcí po 2,5 hodinách a děti můžete vzít s sebou, v herně vedle je zajištěno hlídání.

Takže, abych to shrnula, kurz nám dal moc a otevřel nám nový pohled na rodinný život. Je jasné, že kurz samotný je jen základem, že je dobré přečíst ještě několik knih, aby člověk získal ucelenější obrázek. Pokud se uskuteční pokračovací kurz, tak se tam určitě zase přihlásíme.

Nový běh začíná 19.3. opět ve Studánce. Prý je tam ještě volno, tak neváhejte. V Brně v Bystrci už nový běh začal, ale pokud Ivetu kontaktujete, jistě vám řekne víc (ikosova[at]volny.cz , tel. 777311551).

A na závěr ještě jedno motto z úvodní hodiny:

Jestliže se soustředíme na to, co můžeme učinit my sami, namísto snahy změnit toho druhého, dá to těm druhým prostor na přemýšlení, co oni sami mohou udělat pro zlepšení situace.

Průměrná mzda, aneb údaj s nulovou vypovídací hodnotou

Dnes, 9. března 2010, zveřejnil Český statistický úřad informace o výši půměrné mzdy za 4. čtvrtletí roku 2009 a ty okamžitě převzala většina médií. Z nich se můžeme dozvědět, že průměrná mzda se zvýšila oproti stejnému období předešlého roku o 5,2% (1368,-) na 25752,-Kč. Většina našeho národa se asi nad touto cifrou pousměje a řekne si, že je to nesmyl, vždyť většina lidí takový plat nemá a v tom paradoxně mají pravdu, skutečně nemá. Průměrná mzda se totiž počítá jako aritmetický průměr, jehož vypovídací hodnota je podle mě naprosto nulová a zavádějící.
Co je to vlastně ta průměrná mzda? Plat, který bere nejpočetnější skupina populace? Ne! Plat, který bere „většina“? Ne! Plat, který berou všichni? Ne! Plat prostředního v řadě? Ne! Ne a ne! Dokonce se může stát, že tento plat teoreticky nebere vůbec nikdo. Tak k čemu je takový údaj? Doufám, že odpovědět si dokáže každý.
Přitom získat údaj o mzdě, který by mi řekl více, je tak snadné, stačilo by se podívat třeba na tzv. medián, lidským způsobem řečeno: „zjistit mzdu prostředního v řadě“. Tedy seřadit platy podle výšky a vzít prostřední hodnotu. Sice tento údaj také není příliš reálný, ale je to aspoň plat „konkrétního prostředního člověka“. Vysoké platy několika manažerů můžete zvyšovat podle libosti, ale s mediánem to ani nehne. I z tohoto důvodu se jedná o věrohodnější údaj, než je průměr.
Pokud bysme ale chtěli skutečně vědět, jak je na tom „většina“ naší populace, bylo by mnohem lepší se podívat třeba na modus, opět lidským způsobem řečeno: „jaká je nejčastější mzda“.
Proč nám tedy právě tyto hodnoty český statistický úřad neřekne? To je jednoduché, z pěkně vypadající cifry 25752,- bysme nejspíš spadli na cifru kolem 18000,- až 18500,-. Tím bychom ale vzali našim politikům z ruky „zlaté pozlátko“ aritmetického průměru, na kterém nám mohou ukazovat, jak skvěle se za jejich vládnutí máme. Stačí si šikovně v poslanecké sněmovně zvýšit platy a odměny a hned jsme na tom „všichni“ lépe v podobě průměrné mzdy.
Je smutné, že většina tohoto národa ani neví, co to medián, modus nebo kvantil je, mnozí by ta slova považovali i za něco sprostého. Člověk i pomalu začíná chápat současný vývoj ve společnosti, kdy se matematika, ale i ostatní přírodní vědy vytlačují z běžného života, jako něco zbytečného a nepotřebného, vždyť všechno za nás spočítají počítače, tak je matematika jako taková úplně k ničemu. Spíš ale hrozí, že kdyby člověk tu matematiku opravdu uměl, tak by byl vzdělaný, dokázal by logicky uvažovat, samostatně myslet, ale to je asi to poslední, co by naši politici od nás očekávali. Takový člověk by si mohl na mnohé věci odpovědět sám, udělat si vlastní názor, rozhodnout, co je správné a co není, mohl by klást nepříjemné otázky... a to je nebezpečné... tomu se musí zabránit.

Klárka zahájila letošní „cyklistickou“ sezónu

Dneska dopoledne Klárka zahájila, jako první v naší rodině, letošní „cyklistickou“ sezónu. A docela si to užívala.

Hobby Historie

Minulý týden vyšlo první číslo nového časopisu Hobby Historie. Po tragické smrti Václava Janovského, šéfredaktora časopisu Historie a plastikové modelářství, na konci minulého roku došlo k zániku tohoto jinak skvělého časopisu. Naděje, že by došlo ke znovuvydávání je takřka nulová. Tuto zející díru ale pro všechny modeláře a zájemce o historii zaplnila společnost Aeromedia a.s., která začala vydávat nový časopis Hobby Historie. Už na první pohled je jasně vidět, že s bývalým HPM toho má obsahově strašně moc společného. Prozatím ale časopis není k dostání v běžné síti PNS, ale jen ve specializovaných prodejnách. Stejně tak se prozatím jedná o dvouměsíčník. Tak doufejme, že se časopis uchytí a do budoucna bude dostupný i v běžné síti PNS a snad se po čase budeme na další čísla moci těšit po mesíci.
Mě, jako vášnivého zájemce o leteckou historii v prvním čísle, zaujal především článek „Eismeerjäger Walter Smejkal“ z pera Jiřího Rajlicha.

Z obsahu prvního čísla:

• "Dvaatřicítka" z Vysočan

Na podzim roku 1923 byl zalétán prototyp průzkumného letounu Aero A.12 . Typ stál na počátku dlouhé vývojové řady letounů Aero, z nichž mnohé vydržely ve službě až do okupace Československa v březnu 1939.

• Sovětský těžký tank IS-3

Po dlouhá desetiletí představovaly výraznou součást obrněné techniky těžké tanky. Mohutné, těžce pancéřované a silně vyzbrojené stroje měly za úkol podpořit průnik do protivníkovy obrany.

• Eismeerjäger Walter Smejkal

Málo známou skutečností je, že u německé Luftwaffe bojovali za druhé světové války i někdejší čs. občané německé národnosti, kteří vedle příslušníků slovenských Vzdušných zbraní tvořili nejpočetnější skupinu.

• Maus v Kubince

Mezi největší a nejtěžší tanky všech dob neodmyslitelně patří Panzerkampfwagen Typ 205 Maus vystavený v tankovém muzeu v Kubince. Článek doplňuje zajímavé, v posledních létech uveřejněné informace.

• Severské MiGy

Vzájemná hospodářská a politická spolupráce mezi Finskem a Ruskem, smluvně zakotvená v roce 1947, se později projevila i v oblasti vyzbrojování finského vojenského letectva - Ilmavoimat.

Pozvánka na promítání filmu

Vyvěšuji zde pozvánku na promítání filmu CESTA K POZITIVNÍMU RODIČOVSTVÍ.

Jedná se o dokument vycházející z autentických výpovědí rodičů, kteří vzpomínají na své dětství, mluví o tom, co oceňovali nebo naopak co jim v dětství nejvíce chybělo. Film tyto vzpomínky propojuje s výchovnými postupy jejich vlastní rodičovské praxe a s úvahami o současné rodičovské roli. Představuje základní prvky pozitivního přístupu k dětem a hledá to nejpodstatnější pro pozitivní výchovu dětí v rodině. Popisuje různé výchovné styly a jejich důsledky pro vývoj dětí, ukazuje, co děti sdělují, když „zlobí“, jaké má rodič prostředky k naplňování pozitivního přístupu k rodičovství a zda se lze vyhnout trestání dětí ve výchově. Po shlédnutí filmu bude následovat diskuse nad shlédnutými příběhy a beseda o tzv. „pozitivním rodičovství“.

Kde se promítá:

* v úterý 9. března 2010 v 17h na ZŠ Tišnov, nám. 28. října, učebna dramatické výchovy
* v úterý 16. března 2010 v 16.30 v MC Studánka, Tišnov (tady je zajištěno hlídání dětí)

Doporučujeme účast rodičům, odborníkům z řad pedagogů, sociálním a rodinným pracovníkům a návštěvníkům, které tato problematika zajímá. Další informace získáte u Mgr. Ivety Kosové, ikosova@volny.cz , tel. 777311551.

Kuchaříček

Pár perliček

Klárka nás občas dostane svou dětsky bezelstnou hláškou, je jich dost, bohužel jen některé jsem si zapsala. Tady na blogu to asi nevyzní tak, jako když to vyřkne Klárka svým nezaměnitelným tónem hlasu, přesto se s vámi o něco podělím.

• Klárka se po odpoledním spaní šla vyčůrat na záchod, já jsem ještě ležela v posteli a četla si knížku. Klárka přinesla stoličku, kterou má na stoupnutí k záchodu, do ložnice a povídá: „Tady jsou kapičky, je to mokrý.“ Já říkám: „To jsou asi tvoje čůránky.“ Klárka odešla, za chvilku to přinesla znovu a hlásí: „Už je to suchý, už jsem to utřela.“ „A čím?“, ptám se. „Přece ručníkem, maminčiným.“

• Honza si poskládal oblečení, ve kterém chodí běžkovat a nechal to na stolku v obýváku, abych to uklidila až se ráno probudíme. Jenomže Klárka to při první příležitosti rozházela. Říkám jí: „Klárko, co děláš?“ „Dělám tady bordel,“ odpověděla. V duchu nauky z kurzu efektivního rodičovství jsem na to reagovala: „Klári, taťka se s tím tak skládal a teď to budu muset dělat já, přiděláváš mi práci, zlobím se na tebe.“ Na to ona jen bezelstně prohlásila: „Já na tebe nééé.“

Vizážistka Klárka

Jak nám Klárka roste, snažíme se pro ni nacházet nové a nové aktivity. Koupili jsme barvičky a malujeme, vystřihujeme si z papíru a tak podobně. Její výtvory pak zavěšujeme na síť, kterou jsme Klárce dali do pokojíčku.
Také se snažíme omezovat takové to „udělej tohle“, „tamto nesmíš“ apod. a místo toho se ji snažíme zaměstnat tak, aby to dělala ráda.
Jestli já něco skutečne nemám rád, tak je to holení, to přímo nesnáším. Proto jsem si říkal, že do toho procesu zkusím zapojit Klárku. Všiml jsem si, jak mě vždycky pozoruje, když si po tlamičce přejíždím tou podivnou vrčící věcí. Tak jsem se jí zeptal, jestli mě nechce oholit a ona samozřejme hned zakejvala hlavou že jo. Tak jsem si ji vzal před zrcadlo ať ji můžu kontrolovat a svěřil jí svou tvář.
A šlo jí to fakt docela dobře. Když jsem se zbavil douhejch fousů, tak jsem si chtěl bradku zarovnat dvoubřitem. Trošku jsem možná riskoval, ale opět jsem to nechal na Klárce. Zde sice hrozilo, že mě podřízně, ale zvládla to skvěle. Tak jsem pěnou napatlal celou tvář a Klárce vedl poprvé ruku a ukázal jí, jak mě musí holit a že to musí hlavně dělat pomalu. Ona přece jen čas od času najednou těma ručičkama začne rozhazovat a to by mohlo být osudné. Ale Klárka ukázala svou šikovnost a oholila mě i žiletkou a ani jednou mě neřízla.
No a jako takovej hřeb večera jsem jí nakonec svěřil i svou hlavu. Přece jen mi vlasy poporostly tak, že jsem si je začínal nalehávat a to je neklamný důkaz toho, že bych si je měl zase zkrátit. Klárka mně začala holit hlavu strojkem, ale najednou mi dala strojek s tím, že se bojí. Chvilku teda koukala, jak mi hlavu holí mamka, ale za chvilku se zase hlásila o strojek, že mě ostříhá.
Takže až budu zase nesnesitelně zarostlej a nebude se mi zase chtít o sebe pečovat, vím, že tu mám jednu skvělou vizážistku, kterou to baví :-)