neděle 14. června 2009

Výlet na Prígl

Po skoro třech týdnech se nám počasí konečně umoudřilo do té míry, že jsme včera vyrazili s Klárkou na kolech na výlet. Poprvé jsme ji vzali do její nové sedačky na kolo. Evka si ji před nedávnem půjčila od ségry na vyzkoušení, Klárce se v ní líbilo, a tak jsme se rozhodli si ji také pořídit. Teď můžeme střídat vozík se sedačkou.
Výlet jsme naplánovali po našem "odzkoušeném" okruhu podél Brněnské přehrady. Jako startovní a cílový bod jsme zvolili parkoviště pod hradem Veveří. Odtud jsme se vydali po modré turistické trase na Ríšovu studánku v Přírodním parku Podkomorské lesy. Cesta byla docela příjemná. Vedla více méně lesem, a tak jsme byli uchráněni přímému sluníčku, na druhou stranu však vál ještě docela silný a studený vítr. Bouřky posledních dní pak měly za následek, že v lese bylo ještě docela vlhko a dost bláta a kaluží. Evka si v jeden okamžik zanesla kola a brzdy nánosy bláta tak, že jsme museli provést očistu :-)
Jízda se sedačkou byla pro mě něco nového. Klárka sedí mnohem výš, takže má větší rozhled. Já pak nejsem tak široký jako s vozíkem, takže se vejdu i tam, kde jsme minule měli problém projet. Na druhou stranu je se sedačkou o hodně horší stabilita. To člověk pozná především při prudkém stoupání, kde jede pomalu. Při pomalé jízdě je mnohem horší udržet stabilitu a člověk má obavy, aby se nevyvalil. S vozíkem je mnohem lepší stabilita. Také je lepší nejezdit s nohama v klipsnách, aby byl člověk schopnej ihned reagovat, kdyby měl tendenci se vyklopit. Přeci jen s vozíkem je to lepší, že když se vyklopím, tak díky kloubu se válím jen já a vozík pevně stojí na dvou. U sedačky tohle bohužel neplatí.
Než jsme dorazili na Ríšovu studánku, tak nám Klárka úspěšně usnula v sedačce. Proto jsme se u studánky zastavili a začali řešit, co s Klárčinou padající hlavou. Nakonec Evka přišla na super řešení. Přetáhla Klárce přes helmičku moiru s dlouhým rukávem, ty provlíkla skrz sedačku a vzadu zavázala. Tím ji hlavička přestala padat a Klárka mohla spokojeně spinkat. Do příštího výletu se musíme ještě pokusit nějak tuto metodu vylepšit.
Cestou nahoru jsme se docela zadýchali, a tak jsme se moc těšili na odměnu, která nás teď čekala v podobě asi tříkilometrového sjezdu až k břehům Príglu. U rybářské bašty jsme se zastavili, že se pokocháme pohledem na polovypuštěnou přehradu. Já jsem však ještě nevěděl, že je lepší mít nohy venku z klipsen a bohužel jsem už ve stoje pozdě zareagoval a kolo se mi i s Klárkou převážilo. Naštěstí se jí nic nestalo, krom menšího šoku, který měla z tak prudkého probuzení. Navíc bylo štěstí, že měla hlavu přivázanou tou moirou, jinak by s ní klepla o zem. Docela dlouho plakala a do sedačky se jí moc nechtělo, když se pak Honza rozjel, už to bylo lepší, jen na více exponovaných místech potom říkala "bojim".
Poté jsme se vydali podél přehrady, přes Sokolák zase směrem k hradu Veveří. Cestou jsme se už nikde nezastavovali, krom občasných zastávek s cílem pokochat se zajímavými pohledy na vypuštěnou přehradu. Obzvlášť v zadní části přehrady už byla pouze řeka Svratka ve svém původním řečišti. Po přehradě skoro žádné památky, protože původní dno za těch pár měsíců docela úspěšně zarostlo "bujnou vegetací" :-) Nánosy z úrodných půd asi udělaly své. Když jsme se dostali k zatáčce před mostem u Veveří, tak jsme z kola raději sesedli a přes kameny a skály raději Klárku "přetlačili". Zatímco při posledním výletě jsme z mostu sledovali projíždějící lodě, nyní jsme se opět kochali zeleným dnem Brněnské přehrady.
U hradu jsme uložili kola na střechu auta a vydali se do konečného cíle našeho výletu - oběd ve Veverské Bítýšce v hospodě U Kocourků. Posledně se nám tam docela líbilo a na rozdíl od hospody na náměstí tam nebylo tak narváno. Včera nás ale čekalo docela zklamání, alespoň co se rychlosti obsluhy týkalo. Obsluhu tvořily zřejmě matka s dcerou, jejichž zadky jasně říkaly, že jsou stejného genetického základu. Dcera však měla kalhoty nasazeny tak, že polovina toho zadku se na nás "usmívala", což bylo opravdu až nechutné :-) No, nakonec jsme se dočkali, a tak jsme se všichni tři pořádně najedli. S Evkou jsme si dali zase mexické fazole a Klárce jsme objednali hovězí polívku, která jí obzvlášť chutnala. V mezičase jsme se chodili dívat k Bílému potoku, kde se Klárka cachtala i v botičkách a pořád házela do potoka kameny, což se jí nesmírně líbilo.
Na dnešek jsme naplánovali další výlet, tentokrát kolem Tišnova. Jen ještě nevíme kam...


čtvrtek 11. června 2009

Советские асы 1941-1945. Победы Сталинских соколов

Ve své poslední recenzi jsem se zmínil, že se mi do rukou dostaly celkem dvě nové knížky ruské provenience. Tou druhou je kniha Sovětskie asy 1941-1945, Pobědy Stalinskych sokolov od Michaila Bykova. Jelikož se však jedná o druhé, přepracované, vydání knížky Asy Vělikoj Otěčestvennoj, zaměřil bych se tedy pouze na podstané změny, oproti prvnímu vydání.

Михаил Быков
Советские асы 1941-1945. Победы Сталинских соколов
Издательства: Яуза, Эксмо, 2008 г.
ISBN 978-5-699-30919-1

Na první pohled je vidět hned několik změn. Za prvé se zvětšil formát, za druhé se zmenšilo písmo :-) a za třetí je celá knížka vytištěna na mnohem kvalitnějším papíře. Fotografie jednotlivých pilotů už nejsou hned u seznamu sestřelů, ale přestěhovaly se do tří samostatných setů rovnoměrně zatřízených v textu.
Tou nejpodstatnější změnou ale prošel samotný text. Zatímco první vydání obsahovalo seznamy sestřelů pouze stíhacích es s deseti a více úředně potvrzenými samostatnými sestřely, nové vydání obsahuje všechna esa s pěti a více samostatnými sestřely.
Na samém konci je pak na dvaadvaceti stránkách tabulka obsahující dalších několik set stíhacích es, kteří měli na svém kontě alespon dva až čtyři jisté samostatné sestřely. Tato tabulka obsahuje jméno a příjmení pilota, počet samostatných sestřelů, počet sestřelů ve spoluúčasti, jednotky, u kterých pilot létal, datum úmrtí a příčinu úmrtí. Mezi těmito piloty však nalezneme i taková esa jako jsou Ivan Dmitrijevič Gajdajenko s 4+23 sestřely, Vitalij Romanovič Semeňkov s 2+24 sestřely, Michail Jefimovič Byčkov s 2+20 sestřely, Michail Jakovlevič Vasiljev s 4+20 sestřely a mnohá další. Jak vidíte, tak tito letci mohli směle konkurovat těm nejúspěšnějším spojeneckým leteckým esům a je jen škoda, že i těmto letcům není v knížce věnováno více místa. Nezbývá než doufat, že se jejich tabulek sestřelů a podrobných informací o nich dočkáme v nějakém z připravovaných dalších dílů daného projektu.
Poslední dvě přílohy knihy pak obsahují seznam leteckých es Korejské války, kteří měli na svém kontě i sestřely v době Velké Vlastenecké války (méně než pět jistých samostatných sestřelů) a seznam pilotů, kteří se stali leteckými esy díky součtu sestřelů z doby Velké vlastenecké války a Korejske války.
Jste-li tedy milovníky různých seznamů, přehledů, tabulek a statistik, bude pro vás tato publikace opravdovou lahůdkou a nezbývá mi než ji všem vřele doporučit.

úterý 9. června 2009

Duha nad "Honama"

Nedělní podvečer nám nachystal nádherný pohled. Zapadající sluníčko spolu s podvečerní dešťovou přeháňkou vytvořilo nádhernou duhu, která začínala jen kousek od našeho baráku v poli.


úterý 2. června 2009

Indická moudrost

Indové (podle svého náboženství) věří, že pokud muž nežije spořádaným a asketickým životem, bude v příštím životě ženou. Buďte proto k ženám tolerantní, protože je to vlastně normální chlap ve výkonu trestu.

Otestujte své logické myšlení

Před nedávnem jsem dostal od svého kamaráda dóoóst dobrý odkaz na test logického uvažování. Všem tento link vřele doporučuji.


sobota 30. května 2009

Гроза "Сейбров". Лучший ас Корейской войны

Je to už skoro měsíc, co se mi do rukou dostaly další dvě skvělé knížky z ruské provenience. Jednou z nich je kniha Groza "Sejbrov", Lučšij as Korejskoj vojny o Nikolaji Vasiljeviči Sutjaginovi, nejúspěšnějším sovětském leteckém esu Korejské války a v podstatě nejúspěšnějším poválečném stíhači vůbec, jenž měl na svém kontě celkem dvaadvacet jistých sestřelů.

Игорь Сейдов, Юрий Сутягин
Гроза "Сейбров". Лучший ас Корейской войны
Издательства: Яуза, Эксмо, 2006 г.
ISBN 5-699-16166-Х

Už jsem ani moc nedoufal, že se mi ji podaří sehnat. Přeci jen vyšla už v roce 2006. Ale na některých ruských internetových serverech ji ještě nabízejí. A kamarád Pavel Vančata mě přesvědčil, že zázraky se ještě dějí, takže se mu ji pro mě podařilo sehnat, za což má můj nekonečný dík.
Autorskou dvojicí je Jurij Sutjagin, syn Nikolaje Sutjagina a Igor Sejdov, uznávaný ruský historik, specializující se na období Korejské války, jenž má na svém kontě už řadu publikací a skvělých článků na danou problematiku.
Velkým kladem této skvěle napsané knížky je to, že se nejedná o syrový životopis, ale v podstatě na životopise Nikolaje Sutjagina se tu seznámíte s historií hned několika leteckých pluků, ve kterých Nikolaj Sutjagin sloužil. Popis jeho služby na Dálném východě a boje proti Japonsku na samém konci války je skutečně zajímavý a dosud na toto téma nebylo skoro nic kloudného napsáno. Hlavní těžiště celé knihy je ale popis jeho účasti v Korejské válce, potažmo účast celého 17. IAP, ve kterém sloužil. Čtenář zde nalezne podrobné popisy jednotlivých soubojů, u mnohých i s kopiemi nákresů jednotlivých soubojů. Nechybí ani přepisy bojových hlášení k některým sestřelům, či přepisy "nagradnych listů" k vyznamenáním, které Sutjagin buď obdržel nebo k jejichž získání byl navržen. Jednotlivé sestřely jsou konfrontovány s informacemi z amerických zdrojů a často jsou dohledáni jednotliví protivníci.
Autorská dvojice se však věnovala i dalším zajímavým tématům spojených s Korejskou válkou, takže zde naleznete i kapitoly věnované výzbroji jednotlivých stran, popis taktiky vzdušných soubojů obou stran, fungování PVO Sovětského letectva a mnoho dalších zajímavých témat.
Na samém závěru knížky pak čtenář nalezne obsáhlý seznam poznámek a příloh: Historie 5. a 17. IAP, 303. IAD, seznam leteckých es s pěti a více sestřely. Snad jen poznámka, že zatímco oficiální seznamy hovoří o dvaapadesáti esech, zde jich najdete čtyřiapadesát. Zajímavý je i seznam Hrdinů Sovětského svazu, účastnících se Korejské války a nechybí ani seznam amerických leteckých es Korejské války.
Takže pokud jste ruského jazyka znalí a zajímá vás daná problematika, tak vám tuto knížku mohu jen vřele doporučit. Je to konečně ucelený pohled na danou válku z pohledu "druhé strany", opírající se navíc konečně o informace z archivů, pečlivě porovnávaných s informacemi z americké strany.

pátek 29. května 2009

Bongo - svět pro opičárny našich dětí

Kdo jste tam byl, určitě mi dáte za pravdu, že tento zábavní park je hodně povedený a že je dobře, že se tu něco takového objevilo. Kdo jste tam ještě nebyl, vezměte svoje děti a uvidíte, že nebudou mluvit o ničem jiném. Řeč je o rodinném zábavním parku Bongo v Brně, který byl otevřen letos začátkem února. Nachází se v bývalé tovární hale v průmyslové zóně u ul. Vídeňská. Je to svět pro děti plný nejrůznějších atrakcí, které však mohou vyzkoušet i dospělí. My jsme tam dnes byly poprvé i s tetou Mirčou, Beátkou a malým Damiánkem. Je pravda, že na některé atrakce jsme holky nemohly pustit samotné, zvlášť do větších výšek, ale jinde si bezstarostně užívaly samy. Jsou tam skluzavky, trampolíny, nafukovací atrakce, žebříky, různé labyrinty, autodráha i horolezecká stěna. Po hale se můžete prohánět na pořádných terénních tříkolkách a dokonce za ně zapojit i vozík a někoho svézt. Fotky z našeho řádění naleznete v naší fotogalerii. Všichni si to náramně užívají a prostoru je dost a dost. Komu během opičáren vyschne v hrdle nebo potřebuje doplnit energii, může se občerstvit v bistru. Místa k sezení je tu také dost. Chcete-li se dozvědět víc, jděte na www.bongobrno.cz.

úterý 26. května 2009

Změny na webu

Skoro nemožné se stalo pravdou. Konečně jsme se skoro po půl roce dostali k tomu, že jsme doplnili fotogalerii o další fotky z našich výletů a dovolených. Také jsme v cestovatelském deníku dopsali naší zimní dovolenou v Bedřichově v Jizerských horách. Bohužel stále čekají na dokončení naše vzpomínky na dovolenou v Jižních Čechách. A nyní už i víkendový pobyt v Orličkách. Snad se k tomu brzo dostaneme. Jižní Čechy se už sice při přechodu na nový hosting propašovaly na web, ale přeci jen jsou ve stavu, že jsem je raději okamžitě stáhl. Co se týká výletu do Orliček, tak tady přikládám alespoň malou obrazovou ochutnávku :-)

středa 13. května 2009

Klárka se potápí

Před 14 dny se ve Filii konalo "podvodní" focení. Jelikož Šárce se fotky s Vašíkem vydařily, tak jsem si řekli, že při dalším focení se také nahlásíme a necháme si udělat nějaké fotky z potápění. Fotky jsou doma, ale máme na to jen jedno, vlastně dvě slova: velké zklamání. Za čtyři fotky jsme dali 320,- korun českých. Za ty peníze jsem čekal trošku něco jiného. První zklamání bylo to, že nám fotky neudělal, za ty peníze jsme dostali pouze cd a na něm vypálené čtyři fotky. Další velké zklamání byly samotné fotky. V podstatě až na jednu výjimku byly všechny rozmazané. Barvy také nic moc. Zřejmě v době focení nebyla zrovna nejprůzračnější voda. Ale v jednadvacátém století bych čekal něco jiného. Prostě mi to připadá jako fušařina. Kdyby to prohnal skrz Gimp nebo Photoshop, tak ty fotky musely určitě vypadat jinak. Víme, že příště už si žádné fotky dělat nenecháme, aspoň ne od tohoto "fotografa".

pátek 1. května 2009

Klárčin malý slovníček naučný

Klárka už se nám pěkně rozpovídala, někdy tu pusu vůbec nezavře. Po kom to asi má :-) Přece jen ji ale pořádně porozumnět je někdy obtížné, proto přikládáme Klárčin malý slovníček naučný s několika méně obvyklými výrazy, abyste jí případně lépe porozumněli, kdyby na vás spustila.

Klárka překlad
eneno sluníčko
ededo srdíčko
u u sova
opata lopata
titata krteček
kytina kytka
botina bota
ponina ponožka
dydr tygr
bimbo slon
dyba ryba
domby dren dobrý den
potel postel
atalo letadlo
bumbino pití
táte ptáček
motata/brtata motorka
dabudí nádobí
dana vana
detilá lechtivá
bokla bouchla
ampa lampa
petata petarda
padada paráda
ambum album
koboc klobouk
apana lipánek
dodut jogurt
dilinka vidlička/lžička
polinka polívka
nulili nudličky
tatala kytara
děben hřeben
buntá žbluňká
amlam salám