Jistě, pane Ministře

Tak tu mám skvělou zprávu pro všechny příznivce opravdu kvalitních britských sitcomů. Tento týden vyjde na novinových stáncích poslední dvd seriálu Červený trpaslík za příjemných 49,- Kč, nicméně od srpna si už pro nás připravilo vydavatelství Schwarzkopf a. s. další lahůdku v podobě skvělého seriálu Jistě, pane Ministře. Předpokládám, respektive doufám, že se poté dočkáme i kompletní série seriálu Jistě, pane premiére.

O seriálu:
V letech 1980 až 1988 napsala dvojice anglických scénáristů Jonathan Lynn a Antony Jay kultovní televizní komedii z politického prostředí Jistě, pane ministře (a pokračování Jistě, pane premiére.)
Ve zkratce by šel obsah seriálu shrnout jako neustálý boj ministra pro administrativní záležitosti Jamese "Jima" Hackera (Paul Eddington) s jeho neúnavně intrikujícím tajemníkem Sirem Humphrey Applebym (Nigel Hawthorne), kerému sekuunduje jeho sekunduje osobní tajemník Bernard Wooley (Derek Fowlds).

http://jistepaneministre.cz/o-serialu

Škvoři útočí

Poslední dobou doma čelíme úplné invazi Forficula auricularia, neboli škvora domácího. Skoro dva roky byl relativní klid, ale letos nám za barákem začali stavět nové baráky, rozbagrovalo se pole a valníky hlíny nám vozí přímo za barák, a tak je tu zase všude plno škvorů. Docela šok mě čekal ve středu, kdy jsme nechali přes noc na balkóně prádlo a ráno z něho Evka vyklepala hned deset kousků :-( I doma na ně člověk naráží, ale co máme dělat... v těchto vedrech se větrat prostě musí a abychom stáli celej den i noc u okna je nemožné. Asi nezbývá počkat než se naše čtvrť dostaví a třeba pak zase bude klid.

Nový vzhled rodokmenu

Už je to pomalu půl roku, co jsem se naposled věnoval rodokmenu naší rodiny, proto jsem si řekl, že je na čase s tím něco udělat. Sice jsem průběžně stahoval novější verze programu ancestry2html a testoval je, zatím jsem se ale nepouštěl do větších úprav. Předevčírem jsem si ale stáhl aktuální verzi 1.2.0.4 a pustil se do úprav. Stránky se ale dost rozrostly a zkomplikovaly, a tak mi chvilku trvalo, než jsem si zdrojáky očuchal a pak jsem se dal do práce. Sice udělal Martin Široký obrovský kus opravdu skvělé práce, ale přesto jsem si chtěl stránky s rodokmenem ušít prostě na míru a díky tomu, že Martin píše zdrojáky opravdu velice čistě a přehledně, zvládne to podle mě i člověk s průměrnými znalostmi HTML, který se současně nelekne i nějakých těch "ifů, elsů, forů" apod.
Výsledkem je úplně nový vzhled rodokmenu rodiny Šafaříkovy. Také jsem rozšířil samotný rodokmen. Děkuji především bratránkovi Pavlovi, který mi poslal opravdu vyčerpávající informace o své rodině. Do nového vzhledu jsem nakonec upravil i Rodokmen Karla IV. a Rodokmen Antická mytologie.

Zápisník z cest

Táááák konečně. Právě jsem zkopíroval na server aktuální verzi našeho Zápisníku z cest. Posledním zápisem byla naše loňská dovolená na Broumovku. Je pravda, že od října jsme už moc času na cestování neměli, ale ten "důvod" byl strasně moc krásný. Teď už je ale Klárka velká, a tak konečne začínáme cestovat jak to jen jde. Doplnil jsem tam naši zimní dovolenou a pak květnové a červnové výlety. Je pravda, že většinou se jedná o texty už publikované v tomto deníčku, ale čas od času jsem je poupravil, rozšířil, přidal nějaké další fotky a doplnil o tradiční odkazy na fotogalerie a stránky s artefakty či mapami.

Také jsme přepsali další naše starší výlety z papírové podoby, takže v současnosti jsou na webu veškeré naše výlety od svatební cesty na Malou Fatru. Pokud bude čas, budeme se samozřejmě snažit přepsat do elektronické podoby i všechny starší výlety z našeho deníčku, ale ještě to určitě nějaký čas potrvá.
Jinak by nás měla za čtrnáct dní čekat naše první letošní dovolená, v Českosaském Švýcarsku, na kterou naváže za dalších čtrnáct dní druhá dovolená, tentokráte v Jižních Čechách, u Krumlova. Doufejme, že nám bude přát počasí, a tak se budeme za čas moci s vámi podělit o další doufejme pěkné zážitky.
Naše kola i vozík a krosničku pro Klárku máme vždy nachystané.

Vinařská 50

Včera ráno nás čekalo opravdu ranní vstávání. Mezi šestou až sedmou jsme už museli vyrazit autem směrem na Šatov, kde nás čekal 10. ročník cyklistického padesátikilometrového závodu ze Šatova do Šatova – Znovín Cup, vinařská padesátka. Při brouzdání po internetu jsem před týdnem narazil na stránky závodu a zaujaly mě tam některé z kategorií, obzvlášť "rodinný/smíšený tým". Nakonec jsme ukecali i Cackovi, že se tam přihlásíme a vyrazíme i s našimi ratolestmi ve vozíku.
My jsme se vykopali z postele něco před pátou hodinou a začali dochystávat věci, připravovat a balit jídlo pro Klárku. Nakonec došlo i na předčasné buzení Klárky, ale zvládla to dobře a bez pláče. Cesta do Šatova byla poměrně pohodová, neboť po ránu nebyly silnice vůbec zasekané, takže jsme si mohli dovolit skrz Brno projíždět i přes Úvoz :-) Čím jsme se blížili ke Znojmu, začalo se objevovat čím dál víc vozů s koly. Skrz Šatov se už nedalo pomalu projet. Letos se totiž přihlásilo rekordních 1500 účastníků. Zaparkovali jsme na odstavném parkovišti a zatímco Evka krmila a připravovala Klárku na jízdu, já jsem spolu s Pepou Cackem vyrazil pro čísla a čipy. Své číslo a čip získala i Klárka. Bohužel jsme si špatně přečetli propozice, takže místo na kolo jsme čipy jen "pohodili" do vozíku.

Závod začínal v 9:30 a vzhledem k počtu účastníků byl start rozdělen do tří vln:

• 1. vlna – do ní jsou zařazení závodníci dle rozhodnutí pořadatele. Startovní čísla 1 – 150 + čísla potvrzená ředitelem závodu.
• 2. vlna – ostatní účastníci
• 3. vlna – na vedlejší cestě – rodinné týmy – s ohledem na bezpečnost dětí.

My jsme vyráželi z bezpečného posledního místa, ale postupně jsme se probojovávali do předních a předních pozic. :-) Nakonec se na startu objevilo minimálně pět "závodních" vozíků. Jeden Azub (Pepa Cacek s rodinou), jeden dětský vozík Chariot a tři Croozery (náš nový model a dva starší).
Musím říct, že nejednou mi na trase připadalo, že ani "vrcholoví" závodníci nedostávali od diváků takové ovace, jako naše závodní vozíky.
Trasa byla místy opravdu dost náročná. Poměrně pěkné asfaltové cyklostezky se střídaly s hliněnými či travnatými polňačkami, čas od času se objevila kamenitá cesta. Asi nejhorší to bylo na travnatých úsecích, na tom měkkém povrchu se s vozíkem jelo opravdu ztěžka, natož když se objevilo nějaké stoupání. Přesto to ten náš vozík a hlavně Klárka v něm zvládali dobře. Klárka věrna své tradici po pár kilometrech úspěšně usnula, a tak jsem se snažil tomu přizpůsobit svou jízdu. Asi do dvacátého kilometru jsme jeli spolu s Cackama společně. Pepa měl náš obdiv, neboť měl svou Klárku na sedačce za sedátkem a Ondru ve vozíku a jeden úsek jsem měl problém s ním držet krok. Pak se mi ho ale podařilo opět předjet a nakonec jsme jim nějak neplánovaně ujeli.
Asi nejtěžší úsek nás čekal kolem poloviny trasy. Terén byl dost kopcovitý a časomíra v polovině trasy vycházela na Starý kopec nad Konicemi. Tam jsme měli trošku strach, že Evka píchla zadní kolo, protože bylo najednou nějaké poloprázdné. Tak jsme u lesa udělali kratší zastávku a já dopumpoval Evce kolo a naštěstí se nemuselo převlíkat. Mezi Konicema a Havraníky byl opravdu hnusný úsek. Nakonec jsme to ale i s vozíkem zvládli a dokoce jsme ani jednou nemuseli slízat z kola, narozdíl od některých jiných účastníků, kteří jeli navíc nalehko. Jen v Popicích mi na jedné kamenné plotně podklouzlo kolo, tak jsme musel kolu a vozíku pomoct nohou na zemi :-)
Zhruba na třicátém kilometru byla občerstvovací stanice u vjezdu do jedné ze Znovínských poboček u Fládnitzského vřesoviště. Jak jsem se dozvěděli na 23. stanovišti, byli jsme prvním vozíkem, co tudy projel.
Tam nás ale potkala kalamita. Nakonec jsme přeci jen píchli a co čert nechtěl, tak na nejnepříjemnějším místě - kolo u Klárčina vozíku. Osudným se nám stal jeden růžový trn. To jsme ale dost podcenili. K horským kolům s sebou vozíme náhradní duše, ale k vozíku jsem to zatím jaksi nestihl. Tak jsem spoléhal na lepení, ale pak jsem si uvědomil, že jsem nenapravitelnej. Lepidlo vydrží ať otevřené nebo zavřené max. jednu sezónu, a i když mě podobná věc potkala přede dvěma léty na deskriptivářské konferenci na Vysočině, nepolepšil jsem se a nekoupil jsem před začátkem letošní sezóny nové lepidlo a to staré mi zatím "zhlenovatělo" :-) Zkoušeli jsme další cyklisty, ale buď neměli lepení vůbec, nebo na tom byli s lepením stejně jako my :-( A tak jsem mezi tím aspoň pomohl jedné cyklistce spravit řetěz, který se ji přetrhnul. Nakonec nás dojel druhý Croozer, co jel za námi a pán se ukázal být opravdu moc ochotný a hodný. Sice měl prý i lepení, ale nakonec vytáhl náhradní duši pro Croozera a daroval nám ji, ať se s tím dlouho nepářeme. Když jsme už měli defekt opravený, tak nás pořadatelé opravdu naštvali. I když měli v propozicích, že závod bude probíhat až do 15:30, tak nás právě na 23. stanovišti dojelo auto, které už ve 12:30 sklízelo ukazatele a hned po něm jelo auto, které sváželo pořadatele, kteří na významných místech ukazovali směr cesty.
Nejdříve jsme se rozhodli pokračovat dál, protože naštěstí aspoň fábory zůstaly. Ale protože se po překročení Rakouských hranic začalo najednou zatahovat, řekli jsme si, že po těch peripetiích s píchlým kolem a pořadateli to vzdáme a vydali jsme se podél hranice po cyklostezce do Šatova do cíle.
Tam jsme od pořadatelů dostali každý tašku s dárky. Obzvlášť Klárka asi ocení půllitrovou lahev vína od Znovínu Znojmo nebo tričko velikosti XL :-) Pravdou je, že víno nám udělalo opravdu radost, jednalo se totiž o celkem tři lahve Veltlínu zeleného s přívlastkem výběr z hroznů, ročník 2005. Víno bylo lahvováno pro Terrior Club a má své vlastní číslo. Jo, jo... už se těšíme na ty příjemné večery nad sklenkou správně vychlazeného veltlínku.
Každý účastník také dostal i "potravinový lístek" na "hlavní jídlo, uzeninu a koláč". K jídlu se podávalo kuře s rýží a rajčatový salát. Zde však podle mě pořadatelé podcenili počet účastníků, protože jeden stan s jídlem jen stěží mohl v reálném čase uspokojit 1500 účastníků.
Během vyhlašování výsledků jsme se ale spolu s Cackama vydali směrem ke Chvalovicím, kde jsme si domluvili návštěvu v Bílém sklepě rodiny Adámků. Dokonce i Štěpánka přijela kvůli naší návštěvě o den dřív. Sice jsme neplánovali dělat nějaké větší nákupy, ale nakonec jsme neodolali. Pro souseda jsem na jeho přání koupil Veltlína zeleného pozdní zběr, Evku zase oslovilo André, no a já neodolal "rýňáčku", také pozdní sběr. Už, když ho paní Adámková nasála do koštýře a nalila mi do koštovačky, mi po prvním zavonění bylo jasné, co si koupím. A po prvním ochutnání bylo i definitivně rozhodnuto :-)
Myslíme si, že se výlet nakonec opravdu moc povedl. Počasí nám přálo a i když jsme nakonec neujeli celou padesátku, tachometr se zastavil na pěkných 38,24km a vzhledem k tomu, že mám pořád špatně nastavenej tachometr, to možná na této délce bylo o dva klometry více. Také to pro nás byla dost velká zkušenost co se výdrže týká. Nejen co zvládne Klárka, která byla zase naprosto úžasná a ani jednou nefňukla a buď to prospala nebo se spokojeně dívala všude kolem a spokojeně pobrukovala, ale i vozík Croozer, který ukázal, že obstojí i v poměrně dosti náročném terénu.

Při pohledu na startovní listinu jsme také zjistili, že Klárka byla se svými skoro devíti měsíci bezpečně nejmladší registrovanou účastnicí závodu, ihned následována Klárkou Cackovou :-)

• čistý čas jízdy: 2:43:03
• celková délka ujeté trasy: 38:24 km
• průměrná rychlost: 14,0 km/h
• maximální rychlost: 43,0 km/h (tak to se muselo stát asi při sjezdu do Nového Šaldorfu a já se omlouvám za porušení zákona, jinak s Klárkou se snažím jezdit hodně bezpečně a snažím se nepřekročit 30 km/h na dobré a přehledné trase)
  

Rodinné pasy

Tento týden nám také po poměrně dlouhé době došly rodinné pasy. Jedná se o projekt, který je určen pro rodiny (i neúplné), alespoň s jedním dítětem do 18 let. Registrace je ZDARMA. Do projektu se už po Jihomoravském kraji připojily i další kraje (Olomoucký, Vysočina, Zlínský, Pardubický a Ústecký).

Slevy nabízené v projektu Rodinné pasy mohou držitelé karet využívat jak v celé České republice, tak i na Slovensku a v oblasti Dolního Rakouska. Ke dnešnímu dni je k dispozici síť 7800 poskytovatelů v ČR a na Slovensku. V Rakousku nabízí své slevy od prvního července roku 2006 celkem 769 společností a subjektů. Obecně jsou připraveny slevy v následujících oblastech:

• kultura
• volnočasové aktivity
• spotřební nákupy (oděvy, elektronika, sportovní potřeby)
• ostatní služby (restaurace, ubytování, dovolené).

Počet firem napojených do systému rodinných pasů se dále rozšiřuje. Jedním z cílů projektu je v tomto roce nejen navýšit počet poskytovatelů, ale také posunout slevy na takovou výši, aby jejich prostřednictvím došlo k maximálnímu finančnímu efektu.

viz http://www.rodinnepasy.cz/vyuziti-pasu

Plaváček

Toto pondělí Klárka úspěšně zakončila svůj první kurz plavání. Navštěvovala Filia klub v Brně-Lesné a moc si to tam užívala. A protože se jí tam strašně moc líbilo, rozhodli jsme se, že v tom plavání budeme pokračovat, takže jsme ji hned přihlásili na následující poprázdninový kurz. Ale aby ani přes prázdniny nezahálela, Evka ji přihlásila na týdenní intenzivní kurz plavání od 28. července do 1. srpna. Jinak dál počítáme s tím, že při našich návštěvách u babičky s dědou v Hořicích s ní budeme chodit i do Hořického bazénu, který se také "osvědčil".
Tento týden se konečně zase umoudřilo počasí, a proto jsme ve středu zase vyndali na balkón Klárčin bazének, a tak v něm zase po delší době mohla Klárka dovádět. Nakonec tam šupla hned dvakrát, obzvlášť druhá - odpolední, návštěva stála za to... Vlezla si na balkón a oblečená lezla kolem bazénku. Ručkou zkoušela, jaká je voda, a i když byla už hodně studená, vlezla si do bazénku i v oblečení a s plínkou, ale vůbec jí to nevadilo. Dokonce si pak i způsobně sama "vyprala" své tričko :-)

Zwycięstwa pilotów myśliwskich Polskich Sił Powietrznych na Zachodzie 1940-1945

Název: Zwycięstwa pilotów myśliwskich Polskich Sił Powietrznych na Zachodzie 1940–1945
Autor: Jacek Kutzner
Vydavatel: Oficyna Wydawnicza „Auditor“
ISBN: 83-86100-80-X, 978-83-86100-80-X
Cena: 39,00 zł (http://orb.polishaf.pl/)

Jste-li milovníky různých seznamů, přehledů, tabulek a statistik, bude pro vás tato publikace opravdovou lahůdkou. Na 164 stranách vás čekají sestřely polských pilotů na západě, setříděné podle různých kategorií (abecedně, chronologicky, podle perutí, ...). Opravdovým grálem je pro všechny badatele druhá polovina knihy, kde na dalších 179 stranách naleznete fotokopie archivních materiálů (Combat Reportů, výkazů letů a dosažených vítězství či kopií zápisníků letů). Na samý závěr se můžete těšit na 33 stran s celkem 93 fotografiemi polských pilotů, jedná se převážně o portréty. Všechny fotografie jsou v dobré kvalitě na lesklém papíře. Jedná se zatím o nejucelenější dílo věnované sestřelům polských pilotů v rámci RAF a USAAF.

Bílým místem podle mého názoru nadále zůstává seznam sestřelů V-1. Velení RAF sice 5. července 1944 rozhodlo, že V-1 sestřelená nad kanálem La Manche (která dopadne do vody) bude započítávána jako sestřel jednoho nepřátelského letounu, zatímco střela zničená nad Anglií pouze jako polovina sestřelu nepř. letounu, je však smutnou pravdou, že tento systém započítávání letounových střel coby „sestřelených letadel“ do celkového skóre stíhačů RAF se neujal. Většina autorů je uvádí buď odděleně, nebo vůbec. U takto koncipované publikace bych však k dané problematice čekal alespoň zmínku. Přitom právě polské perutě patřily v boji s V-1 k těm velice úspěšným.
Stejně tak u sestřelů 307. perutě by podle mého názoru měla být uvedena i jména střelců případně radiových operátorů, tady člověk opět musí sáhnout „někam jinam“. Především u sestřelů dosažených na Defiantech to byla právě dávka z kulometů ovládaných střelcem, která zasadila smrtelný úder nepřátelskému letounu. Jedná se sice o ustálený systém zavedený Stíhacím velitelstvím (Fighter Command), ale po téměř sedmdesáti letech bych čekal již trošku jiný přístup.
Pilota Bostonů Mk.III F/O Reymer-Krzywického autor v celé publikaci chybně zařazuje do 32. perutě, i když ta byla v době jeho sestřelů vyzbrojena letouny Hawker Hurricane Mk.IIC. Správně má být uvedeno 23. Night Fighter Squadron. Taktéž v knize chybí jeho křestní jméno – Stanisław.
I přes výše uvedené „nedostatky“ patří tato kniha k opravdu velice zdařilým a nezbývá než se těšit na další dva připravované díly, z nichž první má být věnován létajícímu personálu a druhý stíhacím perutím Polskich Sił Powietrznych na západě.

Jan Šafařík
publikováno v Revi č. 71, květen 2008

ModellBrno 2008

V sobotu 21. června 2008 se v areálu Veletrhy Brno, a.s. pavilon H uskutečnil 15. ročník evropského setkání modelářů Modellbrno 2008. Už je to pár let, co jsem pověsil modelařinu na hřebík a pokud nějaký volný čas mám, tak ho věnuji už jen letecké historii. Přesto každoročně neodolám a vyrazím se podívat na evropskou modelářskou špičku. Zatímco já jsem modelařil jen "drnovou" ligu, tak zde se můžete setkat se skutečnými skvosty, někdy je až k nevíře, co se dá vymodelařit. Je pravda, že když se člověk podívá, jaké se používají pomůcky, tak se to 21. století projevuje i zde. Zde vám přikládám odkaz na fotogalerii, kterou jsem nafotil na letošním ročníku.

Sloní noha

Jak se již včera zmínila Evka, měl jsem to "štěstí", že letos při mé vůbec první procházce na boso po několika krocích mě džogla včela. Jenže tahle Včelka Mája, co si urvala prdýlku, když mi pod pravý ukazovák bodla žihadlo, musela být nějaká zmutovaná :-( Asi se napájela vodou z Brněnské přehrady, jinak si to nedokážu vysvětlit. Dneska ráno jsem se totiž probudil se sloní nohou, měl jsem ji oteklou od prstu až ke kotníku. No a teplota 37,9^oC také není po ránu to pravé ořechové. Naštěstí mi snad už začíná noha splaskávat.

Asi jak stárnu, tak se přidávají alergie na další věci. Už jsem měl několik žihadel od včel i vos, ale takovouhle reakci jsem ještě nezažil :-(