neděle 11. května 2008

Víkendové toulky přírodou

Tento, již druhý, prodloužený víkend se, myslím, vydařil po všech stránkách. Počasí bylo více jak vydařené, a tak jsme se s Evkou a Klárkou rozhodli ho strávit výlety po okolí Brna. Byly to v podstatě pro Klárku první opravdu "celodenní" výlety a zdá se, že si je opravdu užívala a navíc, již druhý den večer pozorujeme, že spinká jak neviňátko :-)
V sobotu jsme se rozhodli pro výlet do Mariánského údolí. Vyrazili jsme od Perníkářova mlýna proti proudu říčky "Říčky". Na to, že jsme vyráželi kolem desáté hodiny, mě docela i překvapilo, jak málo lidí tam bylo, což nám samozřejmě zas tak moc nevadilo. Klárka spala jen v autě cestou do Brna, takže cestu kočárkem si pěkně užívala a koukala na nové, pěkné prostředí. Ale u vodní nádrže Pod Hrádkem, už začala pofňukávat, tak jsme ji vzali z kočárku do náruče a směřovali k Muchově boudě, kde jsme měli naplánovaný oběd. Trošku jsme si nadávali, že jsme nevzali šátek, a tak jsme ji museli tahat v rukách... už se pronese holčina jedna roztomilá. Už aby Klárka pevně seděla, protože první, co si pořídíme bude dětská krosnička (zatím je favoritem Vaude Jolly Comfort IV ).
U Muchovy boudy jsme si rozprostřeli celtu a trošku si odfrkli. S Evkou jsme si dali "pifko" :-) a já neodolal domácí klobáse. Klárka si pak pochutnala na dobroučké kašičce. Ještě jsme chvilku blbli s Klárkou na louce a vydali se dál proti proudu říčky, směrem na Ochoz. Nakonec jsme došli jen k bývalé vápence. Tam totiž končila pěkná cesta a začala kamenitá lesní zpevněná cesta. Tak jsme to otočili a vydali se na zpáteční 5,5km cestu. Klárce ten krásný čerstvý vzduch opravdu prospíval, a tak spala skoro dvě a tři čtvrtě hodinky. Protože jsme ji nechtěli budit při přendávání do auta, tak jsme se obětovali a dali si u Perníkářova mlýna ještě točenou Kofču.
Na dnešek jsme si pro změnu naplánovali výlet z Veverské Bítýšky na Šmelcovnu údolím Bílého potoka. Tušili jsme, že v druhé části trasy bude terén horší, ale podcenili jsme délku trasy. Hned na začátek cesty jsme se posilnili vynikající točenou zmrzlinou a vyrazili na cestu. Nakonec jsme došli jen kousek "za chaloupky" a po zhruba pěti kilometrech to otočili. Přeci jen se blížil čas oběda a navíc jsme se dozvěděli, že Lažanský mlýn je zavřený. Tak jsme se vraceli zpět do Bítýšky, že tam nakrmíme nejen sebe, ale hlavně Klárku. Cestou jsme potkali pár cyklistů s dětskými vozíky za kolem, tak jsme po nich mlsně pokukovali, protože pořád koketujeme s myšlenkou si takový vozík také pořídit. Klárce se už opět moc nelíbilo v kočárku, ale tentokráte jsme byli "vyzbrojeni" šátkem, tak si ji Evka uvázala na bok a to se Klárce móóóc líbilo. Koukala všude kolem sebe a pořád nás obdarovávala nádhernejma úsměvama... to se hned lépe cestuje. Ve Veverské Bítýšce jsme nakonec zakotvili v Hospodě u Kocourků, před kterou jsme parkovali. No, jedinou slabinou bylo, že měli jen desítku a neměli kofču, zato tam dělají úplně úžasné mexické fazole.
S plnými bříšky jsme se vydali směrem ke Svratce a podél řeky šli až k přístavišti. Klárka už zase spokojeně spala, a tak jsme si u přístaviště opět rozprostřeli celtu a koukali na naloďování turistů na Dallas. Klárce se ale zastesklo po pravidelném kolíbání, a tak se probudila a jasným hlasem nám dala najevo, že s ní máme chodit a ne se povalovat na břehu přehrady :-) Tak jsem se sbalili a vyrazili směrem na Mečkov. Ještě před chatama jsme to však otočili po červené směr Veverská Bítýška.

Doufejme, že i dalši týdny bude dobré počasí a my budeme s Klárkou moci vyrazit na další výlet. Zrovna teď mi Evka poslala námět na další výlet: Závod horských kol Brno – Černá Hora – Brno. Nejde ani tak o ten závod, jako se jít podívat na přívěsný vozík BeneCYKL® Kozlík, který je spolu s Croozer Kid for 1 adeptem na koupi, pokud bychom se pro vozík nakonec rozhodli :-) Oba si ale chceme předem půjčit a vyzkoušet.

pondělí 5. května 2008

Video 4 - Tak už lezu po kolínkách

O tom, že už Klárka stojí, jsme psali minule. Pořád se jí ale nějak nedařilo sedět a lézt po kolínkách. Klárka zjistila, že rychle a efektivně to jde i pouhým přitahováním se ručičkama, a tak se tohoto osvedčeného způsobu držela. Proto jsem se ji poslední dny intenzivně snažil ukázat, jak se leze po kolínkách, co má dělat s ručičkama a nožičkama. Docela se jí to líbilo a se zájmem mě pozorovala. No a včera se má snaha projevila. Po nesmělých náznacích během soboty najednou přešla včera z plazení na chůzi po všech čtyřech. Je pravda, že ručičky má někdy rychlejší než nožičky, ale to předpokládám zase během pár dní dopiluje k dokonalosti :-)

neděle 20. dubna 2008

Klárka dělá pokroky

Tento víkend nám Klárka připravila hned dvě velká překvapení.
Už delší dobu se docela obstojně pohybuje plazením po celém bytě, takže už ji musíme mít více na očích. Ale má to i své výhody, to ji takhle položíme doprostřed obýváku, aby si pěkně hrála, jenže jí se tam nelíbí, tak se sama otočí a "doručkuje" si do svého pokojíčku a tam si sama hraje :-) Také se už snaží si sednout, ale pořád se jí to nějak nedařilo. Tak jsme si říkali, kdy to přijde.
Tento čtvrtek jsme jeli k babičce a dědovi do Hořic a hned večer nás Klárka doslova šokovala, když se doplazila k mamce, vzepřela se o ni a sama se postavila na nožičky. A protože se nám to všem strašně moc líbilo, tak nám to při každé příležitosti Klárka zopakovala. V sobotu už dokonce zvládla udělat dva dřepy... zvedla se, pak dřepla (né, že spadla na zadeček, prostě jen dřepla) a tohle ještě jednou zopakovala. Také už zvládla dva nesmělé krůčky, to když se postavila příliš daleko, tak se přišoupla blíž. Jako kdyby chtěla "sedací" období úplně vynechat a místo toho rovnou přešla na stojací :-) To, že se zvládne i sama posadit, nám nakonec také k našemu příjemnému údivu tento víkend ukázala. Když jsme se včera v poledne balili domů, Klárka se doplazila k mamce, aby na ni pořádně viděla, ale protože na bříšku to pro ni už nebylo moc pohodlné, tak se převalila na bok a poté se i sama posadila - poprvé - sice na malou chvilku, ale posadila :-)
Tento víkend Klárka opravdu "bodovala".

pondělí 7. dubna 2008

Monitor funguje!

Dneska nás ráno ve čtyři hodiny probudil ječivej zvuk monitoru dechu. Rychle jsme vystartovali za Klárkou. Evka rychle chytla Klárku za hlavičku, aby zjistila zda dýchá. Naštěstí se ukázalo, že se jedná o "planý poplach", ale v tu chvíli v nás strašně zatrnulo. Klárka se totiž rozhodla, jako obvykle, pochodovat během spánku po celé postýlce. Nyní se však natočila napříč postýlky, ale zcela mimo podložku monitoru dechu, takže ten správně spustil poplach. Sice jsme už takto Klárku našli několikrát, ale většinou už byla vzhůru a házela sebou tak, že monitor to její řádění zaznamenal. Tentokrát se ale Klárka přetočila mimo monitor a v klidu si spala dál, tudíž monitor nic nezaznamenal.
Ale musím říct, ještěže taková "udělátka" existují a nelituju ani korunu za ne zrovna nejlevnější přístroj. Raději se několikrát probudím k planému poplachu, než jednou zaspat :-(

Klárce je půl roku

Naše Klárka měla v pátek 4. ledna právě půl roku. Udělali jsme malou prezentaci toho, čím nám dělá radost a co už umí a vůbec, jak vyrostla.
Také jsme po delší době přidali do fotogalerie nějaké nové fotky. Kromě zmiňované prezentace zde naleznete fotky z šestého měsíce Klárčina života :-) Je to divoch, už se pěkně plazí po celém bytě, takže člověk na ni musí pořád dávat pozor. Pokouší se už sednout si a je to pěkný brepta. Jejími nejoblíbenějšími "hračkami" jsou v posledni době šňůry od počítače a odpadkový koš a koš s použitejma plínkama :-) A také nás strašně ráda "šmíruje", když se koupeme nebo sprchujeme.
Její půlroční výročí se navíc pěkně krylo s vítáním občánků. Říkali jsme si, jestli tam náhodou nebude divočet, jak má v poslední době zvykem, ale přes den moc nespala, tak tu "slávu" málem prospala.

neděle 6. dubna 2008

Co se v mládí naučíš ...

Myslím, že přiložená fotka mluví sama za sebe. Samozřejmě jsem zabránil, aby si Klárka sklinku naklonila ještě víc, i když se o to její ručky snažily. Ale je vidět, že je opravdu šikovná a dokáže rozpoznat, v jakém nápoji je nejvíce vitamínů, minerálů, iontů, polyfenolů a dalších zdraví prospěšných látek :-)

čtvrtek 3. dubna 2008

Vybírám si hračku

Ta mamka je fakt hrozná, furt mě musí fotit :-). To si takhle jedno odpoledne hovím v obýváku na zemi a v klidu si listuju v katalogu a vybírám si nějakou pěknou hračku, kterou by mně mohli mamka s taťkou koupit... a v tom přilítne mamka a blesk, blesk, ...

středa 26. března 2008

Nevydařená „Čajka“

Konec 2. světové války v září 1945 přinesl světu dlouho očekávaný mír, současně však došlo k víceméně bipolárnímu rozdělení světa na sféru vlivu USA a SSSR. Znovu obnovená Československá republika se zanedlouho dostala po smutných únorových událostech roku 1948 do náručí „Velkého bratra“ z východu. Napříč celou Evropou byla spuštěna železná opona.
Československo se tak dostalo na hranici mezi oběma ideologiemi. Vzrůstající napětí mezi východem a západem se muselo zákonitě projevit i na této hranici, která se stala jakýmsi nárazníkovým pásmem. Mezi lety 1948 až 1989 se Československé letectvo utkalo v mnoha incidentech s narušiteli, přičemž si naši letci připsali na konto několik sestřelů různých strojů. Málo známou skutečností však je, že se v několika případech sami stali reálným terčem střelby jiného letounu. Všechny tyto události jsou o to pikantnější, že proti našemu stroji ve všech případech zasáhlo letadlo „spojence“ z Varšavské smlouvy a nikoli, jak by se dalo očekávat, „imperialistický“ protivník z druhé strany železné opony.
K jednomu takovému incidentu došlo v sobotu 26. září 1964, kdy československé letectvo ztratilo vůbec první z dlouhé řady „jedenadvacítek“.
Okolo 13.00 se z žateckého letiště odlepila dvojice MiGů-21F-13, za jejichž řízením seděli dva zkušení letci 3. sboru PVOS. Let byl původně naplánován na dopolední hodiny, ale kvůli povětrnostním podmínkám byl odložen na odpoledne. Ten den bylo krásné podzimní počasí, ale velmi špatná dohlednost. Ve vedoucím letounu letěl náčelník stíhacího letectva 3. sPVOS pplk. Štefan Bolcha, který měl na čísle inspektora techniky pilotáže 3. sPVOS mjr. Václava Ohema. Jejich úkolem bylo provést tzv. „čajku“. Tímto termínem se mezi našimi letci označovaly lety, které směřovaly do vzdušného prostoru okolních států Varšavské smlouvy. V jednotném systému protivzdušné obrany státu v rámci Varšavské smlouvy bylo zvykem, že se do členských států paktu vysílaly kontrolní letouny jako cíle, proti kterým startovaly tamní hotovostní síly PVOS. Jednalo se o poměrně rozšířenou praxi, a tak se naše letouny objevovaly v NDR, Polsku a Maďarsku. Jejich letectva pak na oplátku prováděla nepravidelně stejné akce k prověření naší PVOS.
...

Pokud vás ukázka z mého článku zaujala a chcete si přečíst článek celý, stačí si koupit nové číslo časopisu Revi, které vyšlo minulé pondělí.

úterý 25. března 2008

Mňamky, mňamky ...

Včera jsme večeřeli v obýváku a Klárka musí být samozřejmě u všeho, takže lezla po gauči. Přišoupli jsme k němu stoleček, aby nemohla spadnout a ona se hned vrhla na chleba, který jsme tam měli na talíři. Byl to takový ten švýcarský s cibulí. Jíst by to neměla, ale byli jsme zvědaví, jak na to bude reagovat. A ona kupodivu žmoulala v ručičce krajíc a okusovala nebo spíš ožužlávala ho. Asi i něco snědla, očividně jí chutnalo, protože natahovala ručičky po dalším. Povzbuzena tímto úspěchem, chtěla jsem dneska zkusit, jak mi bude jíst vařenou zeleninku. Neměla jsem doma nic jiného než brokolici, tak jsem ji uvařila a rozmixovala. Klárka snědla jen asi dvě lžičenky a začala plakat, brokolice nebude to pravé ořechové :-)

neděle 23. března 2008

Náušničky

Tak už mám náušničky. V úterý se se mnou mamka stavila u paní doktorky a ta mi nastřelila náušničky. Zatím mám jen provizorní od paní doktorky, ať si moje ouška zvyknou, ale taťka s mamkou už pro mě mají přichystané nové, pěkné... teda doufám, ještě jsem je na sobě neměla :-) Jinak samotné nastřelení mě nebolelo, jen když mně paní doktorka náušničky zaměřovala, tak to se mi nelíbilo a dala jsem to hlasitě najevo :-)

Co se týká mých "pokroků", tak si myslím, že už obstojně lezu. Zatím je to takové to pošupování se po bříšku, ale už se zvedám na kolínka, opřená buď o lokty nebo dlaně a kolíbám se dopředu a dozadu. Zřejmě se bude v této poloze dát obstojně lítat po pokoji, ale zatím mi chybí ten správnej grif :-) Ale už na to asi brzo přijdu, dneska jsem se pokusila o první nesmělé náznaky.