Kalendárium, 6. červenec 1892

Ve středu 6. července 1892 se v Watermael-Boitsfort, Belgie, narodil Willy Omer François Jean Coppens de Houthulst. 

Nejlepší balónové eso 1. světové války s 34 sestřely.

Nejlepší belgické stíhací letecké eso 1. světové války s 37 sestřely.

Willyho Coppense zastihla Velká válka jako pěšáka 3. praporu, který se připravoval na Východní frontu, kde měl bojovat po boku ruské armády proti rakousko-uherským a německým vetřelcům. Těsně před odplutím v roce 1915 si Coppens vyžádal u svého velitele dovolenou, během níž chtěl projít pilotním výcvikem. Protože však v Belgii - navíc z velké části už okupované německou armádou - žádná pilotní škola nebyla, musel Coppens přeplout La Manche a dvouměsíční výcvik absolvovat ve Velké Británii. Nejprve u soukromé pilotní školy, a protože byl dobrý, pokračoval dál po přezkoušení na vojenské bázi v Etampes. Po vyřazení létal nejdříve jako pilot pozorovacích a průzkumných letounů, ale v srdci toužil stát se stíhačem. To se mu vyplnilo až po absolvování 70 bojových letů.

Teprve 15. července 1917 je přiřazen ke stíhací escadrille No. 1 v Les Moeres. Na své první vzdušné vítězství si musel počkat půl roku, až do 17. března 1918 (tedy do doby poslední německé strategické ofenzivy), ale pak už nebyl k zastavení. Hned další den sundal z oblohy silně bráněný německý pozorovací balón a brzy se stává skutečným spojeneckým přeborníkem na ničení těchto důležitých prostředků nepřítele. Do září 1918 má na svém kontě více jak 30 vzdušných vítězství a stanul na čele belgických leteckých es. Svůj nejslavnější den zažívá postavou malý, ale duchem velký Coppens 4. září 1918. Nejprve promptně sestřelil německý pozorovací „buřt“, ačkoliv byl chráněn nejen silným protiletadlovým flakem a když se mu do cesty postavil německý stíhač, promptně ho dvěma krátkými dávkami jediného kulometu Vickers ráže 7,7 mm poslal k zemi za balonem. Za pouhé tři minuty zahlédl nad pevnostní linií Houthulst další pozorovací balón a svou speciálně vymyšlenou taktikou (při které se maximálně snažil využívat před útokem krytů mraků, aby se pak vrhl na balón z převýšení v kolmém piké) ho rovněž sundal.

Za toto své trojnásobné vítězství během jednoho dne (a jednoho letu) byl podporučík Willy Coppens vyznamenán řádem francouzské Čestné legie, který mu připjal osobně francouzský premiér Georges Clémenceau. Za jeho úspěchy mu poděkoval také belgický král, který ho osobně pasuje do šlechtického stavu a jmenuje rytířem z Houthulstu (na paměť místa jeho trojnásobného vítězství).

I v dalších dnech Coppensova vítězná šňůra pokračovala. 

Němci tohoto drzého Belgičana tak nenáviděli, že na něj nastražili past v podobě balonu napěchovaném pouze výbušninou, ale Coppens tento balon stačil sestřelit dříve, než vystoupal do plné výše.

Štěstí už čerstvého kapitána Coppense opustilo až těsně před koncem války, 14. října 1918. Při náletu na německou pozorovací „jitrnici“, kterou zapálil (byl to jeho už 26. balónový skalp) ho do nohy zasáhne německý šrapnel. Prudká bolest Coppense málem omráčila, jeho letoun spadl do vývrtky a pilotovi se ho podařilo vybrat jen těsně nad zemí. S posledních sil ho posadil těsně za frontou a pak omdlel.

Vyznamenání: 

Militacy Cross (MC), 

Distinguished Service Order (DSO), 

čestnou legií (Legion d´Honneur), 

Croix de Guerre s palmovou ratolestí (franc.), 

řádem Bílého orla (srbsko), 

řádem Koruny, 

řádem Leopolda II, 

Croix de Guerre s 27 palmovými rotolestmi (belgie)

Seznam sestřelů:

1 25 Apr 1918 1220 Hanriot 9me Scout St. Joris

2 08 May 1918 0710 Hanriot 9me Balloon Zarren

3 08 May 1918 0955 Hanriot 9me Balloon Houthulst

4 15 May 1918 0807 Hanriot 9me Balloon Houthulst

5 19 May 1918 0945 Hanriot 9me Balloon Houthulst

6 05 Jun 1918 0640 Hanriot 9me Balloon Houthulst

7 09 Jun 1918 0922 Hanriot 9me Balloon Zonnebeke

8 10 Jun 1918 0747 Hanriot 9me Balloon Ploegsteert

9 24 Jun 1918 0645 Hanriot 9me Balloon Warneton

10 24 Jun 1918 0646 Hanriot 9me Hannover CL Ploegsteert

11 30 Jun 1918 0630 Hanriot 9me Balloon Bovekerke

12 30 Jun 1918 0830 Hanriot 9me Balloon Gheluvelt

13 30 Jun 1918 0834 Hanriot 9me Balloon Passchendaele

14 14 Jul 1918 0930 Hanriot 9me Balloon Passchendaele

15 16 Jul 1918 1855 Hanriot 9me Balloon Bovekerke

16 19 Jul 1918 1920 Hanriot 9me Balloon Ruyterhoek

17 20 Jul 1918 0557 Hanriot 9me Balloon Houthulst

18 22 Jul 1918 0730 Hanriot 9me Balloon Gheluwe

19 22 Jul 1918 0731 Hanriot 9me Balloon Wervicq

20 22 Jul 1918 0734 Hanriot 9me Balloon Comines

21 24 Jul 1918 1920 Hanriot 9me Balloon Ruyterhoek

22 03 Aug 1918 0750 Hanriot 9me Balloon Reutel

23 10 Aug 1918 0605 Hanriot 9me Balloon Leffinge

24 10 Aug 1918 0625 Hanriot 9me Balloon Ruyterhoek

25 10 Aug 1918 0745 Hanriot 9me Balloon Leffinge

26 24 Aug 1918 1455 Hanriot 9me Balloon Ploegsteert

27 24 Aug 1918 1457 Hanriot 9me Balloon Warneton

28 03 Sep 1918 1102 Hanriot 9me Balloon Tenbrielen

29 04 Sep 1918 0923 Hanriot 9me Balloon Wercken

30 27 Sep 1918 1105 Hanriot 9me Balloon Leffinge

31 27 Sep 1918 1106 Hanriot 9me Balloon Leffinge

32 29 Sep 1918 1005 Hanriot 9me Two-seater Leffinge

33 02 Oct 1918 1520 Hanriot 9me Balloon Leffinge

34 03 Oct 1918 0814 Hanriot 9me Balloon Lendeleede

35 05 Oct 1918 0820 Hanriot 9me Balloon Cruypenaerde

36 05 Oct 1918 0600 Hanriot 9me Balloon Praatbos

37 14 Oct 1918 0605 Hanriot 9me Balloon Torhout

Prameny:

[1] Pieters, Walter M.: Above Flanders' Fields: A Complete Record of the Belgian Fighter Pilots and Their Units During the Great War 1914-1918, Grub Street, London, 1998.

[2] http://www.theaerodrome.com/aces/belgium/coppens.php

[3] https://en.wikipedia.org/wiki/Willy_Coppens

[4] https://www.valka.cz/10313-Letecka-esa-1-sv-valky-Willy-Coppens

[5] https://www.securitymagazin.cz/historie/neskutecny-pribeh-belgickeho-meresjeva-1404059323.html

Kalendárium, 4. červenec 1885

Ve středu  4. července 1885 se v Rakovníku narodil významný geometr a matematik Bedřich Procházka.

Narozen: 4. července 1855 v Rakovníku

Zemřel: 3. ledna 1934 v Praze

Středoškolské vzdělání získal Bedřich Procházka na reálce v Rakovníku. Od roku 1872 studoval tři roky odbor vodního a silničního stavitelství na české technice a poté na německé technice v Praze (1875-76). V roce 1876 se stal asistentem při stolici deskriptivní geometrie na německé technice, o rok později se vrátil na techniku českou. Česká technika se mu stala působištěm na 7 let, z nichž poslední 4 roky a dva roky poté, co z techniky odešel, zastupoval profesora F. Tilšera. Během tohoto období, kdy byl asistentem, vykonal zkoušku učitelské způsobilosti z matematiky a deskriptivní geometrie (1879). V dalších letech svůj pedagogický talent uplatňoval zejména na středních školách. Vzhledem k nedostatku trvalých učitelských míst jich vystřídal v Praze několik. V roce 1884 se habilitoval na české technice v Praze z "nauky o geometrálném osvětlení". Svou habilitaci v roce 1895 rozšířil na geometrii kinematickou.

Avšak ani titul soukromého docenta mu nezajistil místo na žádné z vysokých škol, a tak roku 1887 odchází Bedřich Procházka působit jako suplent na střední školu do Chrudimi. V roce 1890 si rozšířil aprobaci ještě na fyziku. Skutečný učitelem se stává v roce 1891, kdy je přidělen na reálku do Pardubic a v roce 1893 je jmenován profesorem na české reálky v Praze-Karlíně. Od téhož roku je také pověřen suplováním přednášek za profesora Tilšera, na jehož místo je jmenován až po třech letech K. Pelz. V roce 1897 byl Bedřich Procházka odvolán z Prahy a byl jmenován ředitelem nově založené reálky v Náchodě, kde působil do roku 1904.

V roce 1904 se odchodem profesora deskriptivní geometrie J. Sobotky do Prahy uvolnila na české technice v Brně profesura, na kterou byl Bedřich Procházka záhy jmenován. Ve školním roce 1907-08 byl na tomto ústavu zvolen děkanem pro odbor strojního inženýrství. V Brně však nezůstal dlouho. Po čtyřech letech (1908) odchází na českou techniku do Prahy, kde byl hned následující rok (1909-10) zvolen rektorem. V letech 1913-14 vykonával funkci děkana za odbor strojního inženýrství a 1916-17 vedl obecné oddělení. Do penze Bedřich Procházka odešel v roce 1925.

Bedřich Procházka byl členem Královské české společnosti nauk, dopisujícím členem České akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a čestným členem Jednoty českých matematiků a fyziků.

Procházkovy odborné práce se týkají zejména kinematické geometrie, stereografického promítání, perspektivního promítání a fotogrammetrie. Je autorem šestisvazkového díla Vybrané stati z deskriptivní geometrie a společně s V. Jarolímkem učebnice Deskriptivní geometrie pro vysoké školy technické.

Literatura:

1. Hrůza, B.: Bedřich Procházka. Události na VUT v Brně. (9) 1999, č. 4, str. 20.

2. Bydžovský, B.: Bedřich Procházka. Praha 1934.

3. K šedesátým narozeninám řádného profesora české techniky p. dv. rady B. Procházky. Časopis pro pěstování mathematiky a fysiky. 44 (1915), str. 453-454.

4. Kounovský, J.: Profesor Bedřich Procházka sedmdesátníkem. Časopis pro pěstování mathematiky a fysiky. 55 (1925), str. 1-10.

5. Urban, A.: Významní rakovničtí deskriptivní geometři. Pokroky matematiky, fyziky a astronomie. 7 (1962), str. 285-290.

6. Košťál, R.: Vznik a vývoj pobočky JČMF v Brně. Jednota československých matematiků a fyziků. Praha. 1968.

7. Balada, F., Koutský, K., Rádl, J.: Kalendář českých matematiků. Matematika ve škole. 3 (1952-53).

Autor: Jaroslav Folta, Pavel Šišma

https://web.math.muni.cz/biografie/

 

Edit: Sat 24 Oct 2020 11:00:40 AM CEST

Vlastivědá moravská

Tak jsem si udělal trošku neplánovaně radost a rozšířil si svou knihovnu o dvě publikace, které mi snad pomohou rozšířit si obzory o historii mého současného domova a jeho okolí.

Rudolf Klátil: Paměti Předklášteří a tišnovského kláštera „Porta Coeli“, Tišnov 1925, reedice GARN, Brno 2017.

Jde o dílo velmi informativní, které pojednává o dějinách obce Předklášteří a kláštera Porta Coeli. V první kapitole se autor zabývá dějinami a popisem obce. Dějiny obce jsou nedílně spojeny s dějinami kláštera od r. 1234, na které spisovatel klade důraz. Klášter byl zrušen 2. března 1782, kdy byl převzat Náboženským fondem. R. 1798 panství koupil baron Mundi, r. 1821 sv. p. Wittinghoffové. R. 1861 panství se opět stává klášterním. V díle je rovněž seznam obcí, které klášter držel v době zrušení kláštera, jejich poddanských platů, dávek a stručných dějin. V knize je podrobný popis klášterního kostela Nanebevzetí P. Marie, stavební popis, popis křížové chodby. Závěr díla je věnován pomníku padlých za I. světové války. Je psána moderním jazykem. Je nabita fakty a může být i skvělým dárkem pro zájemce o historii regionu a jeho památky.

Jan Tenora: Bystřický (N. P.) okres, Vlastivěda moravská, Brno 1907, reedice GARN, Brno 2007.

Kniha kromě úvodního pojednání o geografických a přírodovědných poměrech tehdejšího soudního okresu Bystřického (nad Pernštejnem) se zabývá jeho osídlením, vznikem městečka Bystřice a dalších obcí, i těch, které později zanikly. Poskytuje informace o hradech, zvláště podrobně o Pernštejnu, tvrzích, zámcích a panstvích, ke kterým jednotlivé obce náležely. Podrobně líčí poddanské poměry: robotní povinnosti a poddanské dávky. Cenná je kapitola lidového písmáka Jiřího Vrbase z  Písečné, jež zevrubně líčí zvlášť těžký úděl prostých obyvatel v období let 1804-1806, způsobený abnormálními klimatickými podmínkami. Katastrofální neúroda vystupňovaná nelítostnými požadavky vojáků po bitvě u Slavkova přivedla obyvatele do obtížně řešitelných životních situací.

Dílo dále pojednává o řemeslech, spojích, duchovní správě, školství, veřejné správě a spolkové činnosti.

Druhá část knihy je věnována Bystřici nad Pernštejnem a jednotlivým obcím tehdejšího okresu. U nich je uvedena první písemná zmínka, počty domů a obyvatel v určitých letech, historie a umělecké památky.

Vlastivědá moravská byla v podstatě jakási encyklopedie, která seznamovala na konci 19. století a začátku 20. století čtenáře s Moravou. Všechny knihy mají velice podobnou osnovu. Seznamují čtenáře s geografickými a geologickými poměry tehdejšího okresu, s horopisem, vodopisem, podnebím, květenou, faunou, meteorologickými údaji. Hlavně ale poskytuje informace o obyvatelstvu, národopisu, poddanských povinnostech, církevních poměrech. Také je možné se dočíst o veřejné správě, školství, živnostech, hospodářství, průmyslu, obchodu, spojovacích prostředcích, spolkové činnosti. Tato první část nemá jen všeobecný charakter, ale obsahuje zajímavé údaje k jednotlivým aglomeracím. Druhá rozsáhlá část se pak věnuje konkrétním obcím, městečkům a městům. V těchto kapitolách věnovaných jednotlivým aglomeracím lze získat informace o historii obce, památkách, počtu osídlených domů, počtu obyvatel, konkrétních poddanských povinnostech, školství, veřejné správě.

Obě knihy tak doplňují předešlé dvě knihy z Vlastivědy moravské, které už ve své knihovně mám nějaký ten pátek.

Václav Oharek: Tišnovský okres, Vlastivěda moravská, Brno 1923, reedice GARN, Brno 2007.

František A. Slavík: Brněnský okres, Vlastivěda moravská, Brno 1897, GARN, Brno 2007 .

 

Kalendárium, 3. červenec 1976

   V sobotu 3. července 1976 začala jedna z nejpovedenějších protiteroristických akcí v historii -  Operace Entebbe - známá také jako operace Blesk (Operation Thunderbolt) či jako operace Jonatan. 

   Byla to záchranná protiteroristická akce na osvobození rukojmí unesených palestinskými teroristy, kterou provedla speciální jednotka izraelské armády Sajeret Matkal v noci ze 3. na 4. července 1976 (6. tamuz 5736) na letišti Entebbe v Ugandě. Rukojmí byli pasažéři letu společnosti Air France z Tel Avivu do Paříže. 

   Vše začalo v Aténách 27. června 1976. Zde bylo krátce po odletu ve 12:30 místního času uneseno letadlo společnosti Air France na lince Tel-Aviv-Paříž s 248 cestujícími a dvanáctičlennou posádkou. Čtyři teroristé – dva Palestinci z frakce Lidové fronty pro osvobození Palestiny (PFLP), kterou vedl vystudovaný lékař a vyhlášený únosce letadel a terorista Vádí Haddád, a německá dvojice předstírající, že tvoří manželský pár, která měla blízko k německé teroristické skupině Baader–Meinhofová – přinutili piloty změnit směr do libyjského Benghází.

   Záchranná mise čítající zhruba 200 izraelských vojáků, odletěla 3. července ve 3 hodiny z letecké základy Ofir (dnes egyptský Šarm aš-Šajch). Její součástí byly čtyři izraelské vojenské letouny C-130 Hercules 131. peruti a velitelský letoun Boeing 707. Letouny letěly sedm hodin podél východoafrického pobřeží. Poté se první Hercules zavěsil za pravidelný britský nákladní let, aby nebyl zpozorován řídící věží v Entebbe. Z letounu byla vysazena parajednotka, která pro potřeby zbylých letounů na ranvej umístila přenosná přistávací světla. První letoun pak zajel do tmavého kouta letiště, kde z něj zbylí vojáci vyložili černý Mercedes-Benz a dva Land Rovery, které byly upraveny tak, aby odpovídaly vzhledu vozu prezidenta Amina a jeho doprovodu.

   Tři auta se ihned vypravila k budově s rukojmími, vojáci vtrhli dovnitř, zabili všech sedm teroristů držících stráž a rukojmí přepravili do letounu. Mezitím nad oblastí kroužil velitelský Boeing 707, který po přesunu rukojmích dal instrukce k přistání zbylých tří letounů Hercules.[4] Z těch bylo vyloženo několik obrněných aut a vojáci, kteří následně odrazili ugandské vojáky.

   Celý přepad trval od přistání prvního letounu do jeho odletu se zachráněnými rukojmími 57 minut. O 42 minut později z letiště Entebbe odstartoval poslední letoun Hercules. Letouny měly na cestě do Izraele mezipřistání v Keni, kde doplnily palivo. 

   Ze 104 rukojmích byli 3 zabiti střelbou (dva muže si členové komanda spletli s teroristy a jedna žena zahynula v křížové palbě), 10 rukojmích bylo zraněno. Jedna stará žena byla ještě před akcí ze zdravotních důvodů propuštěna a převezena mimo letiště - do nemocnici v Kampale, kde ji následně zavraždili pomstychtiví ugandští vojáci (její ostatky se našly až po pádu Aminova režimu). Během akce zahynul velitel přepadového oddílu, podplukovník Jonatan Netanjahu a zraněno bylo 5 členů komanda. 

[1] https://ct24.ceskatelevize.cz/svet/1837228-40-let-od-operace-entebbe-izraelci-ohromili-svet-zachranou-rukojmich

[2] https://en.wikipedia.org/wiki/Operation_Entebbe

[3] https://cs.wikipedia.org/wiki/Operace_Entebbe

Kalendárim, 2. červenec 1943

   V pátek 2. července 1943 sestřelil pilot 99. stíhací squadrony amerického armádního letectva 1/Lt. Charles B. Hall německý Fw 190 nad Sicílií a stal se tak prvním afro-americkým pilotem, který sestřelil nepřátelský letoun Osy.

   Charles B. Hall se narodil 25. srpna 1920 v Brazilu ve státě Indiana. Stal se jedním z prvních pilotů Tuskegee. Leteckou školu ukončil 7. března 1942 a stal se jedním ze zakládajících pilotů nově zformované „černošské“ letecké jednotky 99th Fighter Squadron.

   Svého prvního sestřelu dosáhl během doprovodu středních bombardovacích letounů B-25 na Castelvetrano na jihozápadě Sicílie. Byla to jeho osmá bojová mise. Hall zahlédl dvojici německých Fw 190, které se snažily dostat mezi bombardéry, které právě doručily svou zásilku bomb na jedno z nepřátelských letišť. Rychle zamířil do prostoru mezi bombardéry a německé stíhače a následně stočil svůj stroj mezi Fw 190. Vystřelil dlouhou dávku na jednoho z nepřátel, když se stáčel doleva. Německý letoun se po zásazích zřítil a narazil do země. Piloti 99. stíhací squadrony nahlásili celkem jeden letoun Fw 190 zničený (1/Lt C. B. Hall), dva letouny Fw 190 pravděpodobně zničený (2/Lt W. I. Lawson, neznámý) a jeden letoun Bf 109 poškozený (2/Lt W. I. Lawson), přičemž přišli o dva vlastní letouny. S největší pravděpodobností došlo k chybné identifikaci letounů, neboť „černošská“ squadrona se utkala s 1./JG 77 vyzbrojené letouny Messerschmitt Bf 109. Za svůj sestřel obdržel jako první afro-američan vyznamenání Distinguished Flying Cross.   

   Dalších dvou sestřelů dosáhl Capt. Charles B. Hall nad italským Anziem, když v pátek 28. ledna 1944 v 11.50 se svým letounem P-40L A-30 v krátkém sledu sestřelil po jednom letounu Bf 109 a Fw 190.

   Během své vojenské kariéry nalétal téměř 200 bojových misí. 

Prameny:

[1] Cull, Brian – Malizia, Nicola - Galea, Frederick: Spitfires Over Sicily: The Crucial Role of the Malta Spitfires in the Battle of Sicily, January - August 1943, Grub Street, London 2000. ISBN-13: 978-1902304328 

[2] Molesworth, Carl: P-40 Warhawk Aces of the MTO, Aircraft of the Aces 43, Osprey Publishing, January 25 2002. 

[3] Olynyk, Frank J.: USAAF (Mediterranean Theater of Operations) Credits for the Destruction of Enemy Aircraft in Air-to-Air Combat World War 2, Victory List No. 6, Published by the Author, Aurora, June 1987. 

[4] Shores, Christopher - Massimello, Giovanni - Guest, Russell - Olynyk, Frank - Bock, Winfried - Thomas, Andy: A History of the Mediterranean Air War 1940-1945, Volume 4: Sicily and Italy to the fall of Rome 14 May, 1943 – 5 June, 1944, Grub Street Publishing; November 5, 2018. ISBN-13: 978-1911621102

[5] http://aces.safarikovi.org/

[6] https://www.redtail.org/portraits-of-tuskegee-airmen-charles-hall/

[7] https://blackthen.com/charles-b-hall-first-african-american-pilot-to-down-an-enemy-aircraft/

[8] https://www.facebook.com/RealAirPower/photos/a.225169034287638.1073741828.225040454300496/1078955722242294/?type=3&theater

Kalendárium, 27. červen 1920

V neděli 27. června 1920 se ve městě Luhansk v Doněcké gubernii narodil Aleksandr Ignatjevič Molodčij (Александр Игнатьевич Молодчий). Dvojnásobný hrdina Sovětského svazu, bombardovací pilot na letounech SB, DB-3, DB-3F, Jer-2, Il-4 a B-25, jehož osádka během Velké vlastenecké války získala pět vzdušných vítězství.

V roce 1935 ukončil 7 tříd školy a Vorošilovgradský aeroklub v Luhansku, kde byl následně i zaměstnán. Do armády vstoupil v prosinci 1937 a v listopadu 1939 ukončil Vorošilovgradskou vojenskou leteckou školu pilotů, kde létal na letounech SB. Následně sloužil u 51. SBAP a 100. DBAP, kde létal na letounech DB-3 a DB-3M (Il-4). Od června 1941 sloužil jako zástupce velitele 420. DBAP, který byl vyzbrojen letouny Jer-2. S tímto plukem se od srpna 1941 zapojil do Velké vlastenecké války. Už 22. října 1941 mu byl udělen první titul Hrdina Sovětského svazu. Od ledna 1942 sloužil u 748. APDD, který byl v srpnu 1942 přejmenován na 2. GAPDD. Dne 22. srpna 1942 se účastnil náletu na Berlín. Osádku letounu tvořili: pilot A. I Molodčij, šturman S. I. Kulikov, střelec A. I. Vasiljev a střelec-radista A. F. Panfilov. Druhou hvězdu Hrdiny Sovětského svazu obdržel 31. prosince 1942 za úspěšné splnění 145 bojových letů z toho 131 v noci. Aleksandr I. Molodčij byl prvním dvojnásobným Hrdinou SSSR, který titul získal jako žijící příslušník. Před ním se dvojnásobnými hrdiny stali S. P Suprun a B. F. Safonov, ale oba posmrtně. V té době jeho osádku tvořili šturman P. G. Matosov, střelec-radista G. P. Tkačenko a střelec A. I. Vasiljev. Dne 3. listopadu 1943 byl a úspěšné absolvování 265 bojových letů, z toho 241 v noci, navržen na třetí titul Hrdiny Sovvětského svazu, ale ten mu nebyl udělen. Další návrh byl podán 13. května 1944, ale obdržel Řád Lenina. Od června 1944 do konce války pak sloužil jako pilot-inspektor techniky pilotáže i 1. GADDD.

Celkově a dobu Velké vlastenecké války absolvoval 311 bojových letů, z toho 287 v noci. Na letounech Jer-2, Il-4 a B-25 provedl mnoho bombardovacích misí proti pozemním cílům v hlubokém týlu nepřítele. Ve vzdušných soubojích jeho osádka sestřelila 5 stíhačů nepřítele a sami byli dvakrát sestřeleni. 

Po válce létal na letounech Tu-4, Tu-16 a Tu-95. Jeho jméno nese i jeden z ruských dálkových strategických bombardérů s měnitelnou geometrií křídel Tu-160, konkrétně stroj RF-94106.

Prameny:

[1] Симонов, Андрей Анатольевич - Бодрихин, Николай Георгиевич: Боевые летчики – дважды и трижды Герои Советского Союза, Издательство: Фонд «Русские витязи», 2017 г. ISBN: 978-5-9909605-1-0 

[2] https://ru.wikipedia.org/wiki/Молодчий,_Александр_Игнатьевич

[3] http://www.warheroes.ru/

Kalendárium, 26. červen 1885

Ve pátek 26. června 1885 se v Praze narodil významný geometr a matematik František Kadeřávek.

Narozen: 26. června 1885 v Praze 

Zemřel: 9. února 1961 v Praze

Po maturitě (1902) na reálce v Ječné ulici v Praze zahájil  František Kadeřávek studia na strojním odboru České vysoké škole technické v Praze. Rozsah učiva probíraného na technice neuspokojoval zcela Kadeřávkovy požadavky, a tak se ještě mimo to věnoval podrobněji matematice, stereotomii, elektrodynamice a jiným předmětům. V letech 1905-07 byl posluchačem i Filozofické fakulty Karlo-Ferdinandovy univerzity, kde studoval odborné matematické předměty u profesora K. Petra a profesora J. Sobotky. V roce 1908 dosáhl aprobace pro vyučování  matematiky a deskriptivní geometrie na středních školách. V té době již dva roky působil jako asistent deskriptivní geometrie u profesora K. Pelze na české technice v Praze. Vedle asistentských povinností navíc v roce 1909 suploval deskriptivní geometrii pro stavební obor za nemocného profesora V. Jarolímka. Toto suplování se protáhlo do Jarolímkova odchodu do důchodu a pak až do Kadeřávkova jmenování profesorem. V roce 1910 byl František Kadeřávek promován doktorem technických věd (disertační práce O zvláštní zborcené ploše) a o dva roky později (1912) se na technice habilitoval pro obor syntetické geometrie. Uznáním jeho práce byl návrh na místo mimořádného profesora deskriptivní geometrie na České vysoké škole technické v Praze, kterým byl jmenován v roce 1917. A v roce 1920 byl pak ustanoven řádným profesorem a stal se přednostou Ústavu deskriptivní geometrie a stereotomie. Mimo techniku František Kadeřávek ještě přednášel na Akademii výtvarných umění v Praze.

František Kadeřávek byl jedním z několika významných českých geometrů na přelomu 19. a 20 století. Jeho práce se zabývají projektivní geometrií kuželoseček a kvadrik, geometrickými příbuznostmi, zborcenými plochami, křivkami a plochami součtovými, teorií osvětlování a dalšími oblastmi deskriptivní geometrie. V roce 1929-30 vydal společně s J. Klímou a J. Kounovským dvoudílnou učebnici Deskriptivní geometrie. Mimo to je František Kadeřávek autorem knih Perspektiva, příručka pro architekty, malíře a přátele umění (1922), Relief, příručka pro sochaře a architekty (1925) a Geometrie a umění v dobách minulých (1935). František Kadeřávek se věnoval se i historické práci, zajímal se zejména o historii pražské techniky. Práce z této oblasti už však nedokončil. 

Literatura:

1. Šedesát let profesora dr Františka Kadeřávka. Časopis pro pěstování matematiky a fysiky. 71 (1946), str. D94-96.

2. Menšík, M.: Prof. Ing. Dr techn. František Kadeřávek sedmdesátníkem. Matematika ve škole. 5 (1955), str. 498-500.

3. Kepr, B.: Sedmdesát pět let profesora Františka Kadeřávka. Časopis pro pěstování matematiky. 80 (1960), str. 384-385.

4. Kepr, B.: Zemřel profesor František Kadeřávek, nositel Řádu republiky. Časopis pro pěstování matematiky. 87 (1962), 113-114.

5. Havlíček, K.: Prof. Dr. František Kadeřávek zemřel. Pokroky matematiky, fyziky a astronomie. 6 (1961), str. 231-234.

6. Kepr, B.: Vzpomínáme na profesora Kadeřávka. Pokroky matematiky, fyziky a astronomie. 11 (1966), str. 40.

7. Balada, F.: Sedmdesátépáté výročí narozenin prof. inž. Dr. Františka Kadeřávka nositele Řádu republiky. Matematika ve škole. 11 (1960-61), str. 248-250.

8. Drábek, K.: Sté výročí narození profesora Františka Kadeřávka. Pokroky matematiky, fyziky a astronomie. 30 (1985), str. 290-292. 

Autor: Jaroslav Folta, Pavel Šišma

https://web.math.muni.cz/biografie/ 

Kalendárium, 26. červen 1944

V sobotu 26. června 1944 se osm slovenských stíhaček Bf 109G náležejících k takzvané Pohotovostné letke pokusilo zaútočit na svaz amerických bombardérů směřující nad Bratislavu. Pohotovostná letka tou dobou operovala z Piešťan a operačně podléhala německé 8. Jagddivision ve Vídni. Slovenští letci při prvním útoku na bombardéry jeden B-24 sestřelili a další dva B-24 a jeden B-17 poškodili. Následně se ale museli utkat se stíhacím doprovodem. Mustangy od 52. FG a Lightningy od 82. FG nad slovenskými Messerschmitty jasně dominovaly. Při bojích bylo ztraceno či poškozeno celkem sedm slovenských stíhaček, přičemž tři letci padli a další byl zraněn. Pohotovostná letka jako bojeschopná jednotka přestala prakticky existovat.

Po osmé hodině oznámil německý vysílač Donausender přílet mohutného bombardovacího svazu z jihu, který tvořilo 654 těžkých čtyřmotorových bombardovacích letounů B-24 Liberátor a  B-17 Flying Fortress. jejich doprovod tvořilo 217 stíhacích letounů P-51 Mustang, P-38 Lightning a P-47 Thunderbolt. Část útočného svazu zaútočilo na závody Manfred-Weiss v maďarském Györu. Nad Novými Zámkami změnily letouny 15. USAAF směr letu na západ a zamířili k Bratislavě. Jejich cílem bylo bombardování rafinerie dislokované v blízkosti Vídně. Německá protivzdušná obrana proti nim vyslala celkem 203 stíhačů z nichž se 186 dostalo do přímého bojového střetu s Američany. V 8.30 vzlétlo do vzduchu i třicet Bf 109 od 101. stíhací skupiny maďarského královského letectva. Její piloti si připsali pět sestřelů: mjr. A. Heppes - 2x B-24, rtm. L. Buday - 1x B-24, npor. P. Irányi - 1x P-38 a rtn. P. Takacs - 1x P-51. 

Po vyhodnocení vzdušné situace a zjištění, že nepřátelské bombardovací svazy směřují do vzdušného prostoru Bratislavy, dostala skupina osmi stíhacích letounů na letišti v Piešťanech rozkaz k okamžitému startu. V 8.40 vzlétla z letištní plochy skupina osmi Bf 109G-6, jejíž bojovou úlohou bylo hlídkovat a vyčkávat v oblasti Bratislavy ve výšce 7 000 m, kde se měli spojit s 13 německými stíhačkami Bf 109 a 40 letouny Bf 110. Němečtí letci nedorazili, zatímco americký bombardovací svaz už byl nad Bratislavou. Rozpoutala se letecká bitva a slovenským letcům se podařilo několik letounů zasáhnout. Rtl. Gustav Lang sestřelil jeden bombardér B-24H-10-DO, s. no. 41-28674. Rtk. Rudolf Božík poškodil jeden bombardovací letoun B-17 a po jednom B-24 poškodili rtk. Stefan Jambor a npor. let. Juraj Puškár. Slovenští letci však neměli šanci vzdorovat mohutné přesile doprovodných stíhačů od 15. USAAF.    

Npor. Juraje Puškára na stroji Bf 106 G-6 W.Nr. 161720 „bílá 3“ byl sestřelen u Brestovan Mustangy.

Rtk. Gustáv Lang na stroji Bf 106 G-6 W.Nr. 161713 „bílá 10“ byl smrtelně zraněn střelbou Mustanga a poté nad zemí doražen dvěma Lightningy od 82nd FG, 15th USAAF z Itálie u obce Miloslavov.

Rtk. Štefana Jambora na stroji Bf 109 G-6 W.Nr. 161723 „bílá 4“ napadla velká přesila amerických stíhačů. Zasažený Š. Jambor vyskočil na padáku a jeho osud je dodnes zahalený tajemstvím.

Zvk. Jozefa Štaudera na Bf 109 G-6 W. Nr. 161728 „bílá 2“ sestřelili Mustangy. Josefu Štauderovi se podařilo nouzově přistát 100 m severně od mohyly M. R. Štefánika u obce Most u Bratislavy. Pilot vyvázl bez zranění.

Rtk. Štefan Ocvirk na stroji Bf 109 G-6 W.Nr. 161741 „bílá 5“ po prostřelení hydrauliky od dvojice amerických Mustangů přistál na břicho na letišti v Piešťanech v 9.36 hod. Pilot nezraněn.

Zvk. Pavol Zeleňák na stroji Bf 109 G-6 W.Nr. 161717 „bílá 6“ byl sestřelen americkými Lightningy. Utrpěl těžké poranění na hlavě a rukách. Nouzově přistál za letištěm u obce Brunovce. 

Rtk. Rudolf Božík na stroji Bf 109 W.Nr. 161742 „bílá 7“ si odskočil až na Moravu, když se dozvěděl jak nad letištěm Lightningy honí Pavola Zeleňáka. Přistál v 9.50 hod.

Jedině čat. Karol Geletko na stroji Bf 109 G-6 W.Nr. 161718 „bílá 8“ přistál s nepoškozeným strojem.

Letka 13 - Pohotovostná letka slovenských vzdušných zbraní přestala po tomto souboji fakticky existovat.

Rudolf Božík, jeden z aktérů souboje 26. června 1944.

Sestřelený letoun Messerschmitt Bf 109 G-6 W. Nr. 161728 „bílá 2“.

Sestřelený letoun Messerschmitt Bf 109 G-6 W. Nr. 161728 „bílá 2“.

Sestřelený letoun Messerschmitt Bf 106 G-6 W.Nr. 161720 „bílá 3“.

Sestřelený letoun Messerschmitt Bf 109 G-6 W.Nr. 161741 „bílá 5“.

Sestřelený letoun Messerschmitt Bf 109 G-6 W.Nr. 161741 „bílá 5“.

Sestřelený letoun Messerschmitt Bf 109 G-6 W.Nr. 161717 „bílá 6“.

Sestřelený letoun Messerschmitt Bf 109 G-6 W.Nr. 161717 „bílá 6“.

Sestřelený letoun Messerschmitt Bf 109 G-6 W.Nr. 161717 „bílá 6“.

Prameny:

[1] Bursa, Stanislav: Známi i zabudnití letci z 26. 6. 1944, in Letectví + Kosmonautika, No. 15-16, 2000.

[2] Krajči, Milan: Massacre dans le ciel slovaque, in Aéro Journal, Histoire de l'Aviation, No. 05, 1999. 

[3] Kudlička, Bohumír – Souffan, Many: 26 juin 1944, Lundi noir pour la chasse slovaque, in Air Magazine, No. 1, Mars / Avril 2001. 

[4] Rajlich, Jiří: Za Boha a národ, Stíhací esa slovenských Vzdušných zbraní ve 2. světové válce, Svět křídel, Cheb 2006. 

[5] Rajlich, Jiří - Boshniakov, Stephan - Mandjukov, Petko: Slovakian and Bulgarian Aces of World War 2, Aircraft of the Aces 58, Osprey Publishing, February 25 2004. 

[6] Rajlich, Jiří - Sehnal, Jiří: Slovenští letci 1939-1945, Vyd. Kolínské noviny 1991.

[7] Rajninec, Juraj: Skaza pohotovostnej letky, in Aero Plastic Kits Revue, No. 01, 1991.

[8] Šumichrast, Peter: Hotovostný roj stíhacích lietadiel Messerschmitt Bf 109 a pohotovostná letka 13 Slovenských vzdušných zbraní (august 1943 - 26. jún 1944), in Vojenská historia, No. 02, 1997.

[9] Šumichrast, Peter – Klabník, Viliam: Slovenské letectvo 1939-1944, 2. svazok, Magnet-Press 2000. 

[10] http://www.vrtulnik.cz/

[11] https://www.valka.cz/

[12] https://www.fronta.cz/