neděle 23. května 2021

Kalendárium, 23. květen 1618

Třetí pražská defenestrace

Dnes si připomínáme výročí tzv. Třetí pražské defenestrace. Je to událost z 23. května 1618, byli z oken Pražského hradu vyhozeni královští místodržící Vilém Slavata z Chlumu a Košumberka a Jaroslav Bořita z Martinic a sekretář Filip Fabricius. Jednalo se o demonstrativní akt odporu českých stavů vedených Jindřichem Matyášem Thurnem proti porušování Rudolfova majestátu, který zahájil české stavovské povstání a tím i třicetiletou válku. Událost se obešla bez obětí na životech.

Myslím, že jsou tradice v našich dějinách, na které by se rozhodně nemělo zapomínat a někdy by si zasloužily být i oprášeny 😃 Jen by to chtělo použít vychytávky té první. 😉 😃

Za dokonalou považoval Cimrman defenestraci první, vyhození pražských konšelů z novoměstské radnice, kde pod okny byla nejen tvrdá dlažba, ale i hroty sudlic a kopí ozbrojeného davu. 


Kalendárium, 23. květen 1978

Poslední výstřely MiGu-15 při ostrém zásahu proti narušiteli.


    V úterý 23. května 1978 major Ferdinand Ivan od 1. slp donutil přistát vrtulník. Hotovost tehdy držel spolu s majorem Urešem. V 09.51 oznámila hláska PVOS narušení vzdušného prostoru neznámým vrtulníkem z Rakouska. Přibližně ve stejnou dobu tento cíl zaznamenaly i radary v Třebotovicích. Krátce poté dostal první stíhač – major Ivan rozkaz ke vzletu. V prostoru Suchdolu nad Lužnicí nalezl narušitele, kterým byl vrtulník AB-204B od 3. leteckého pluku Rakouského letectva. Jednalo se o americký Bell 204B (UH-1B), vyráběný v italské licenci. Ten kroužil nad suchdolským nádražím a patrně se snažil zorientovat podle názvu stanice. Když se náš MiG-15 přiblížil, začal rakouský vrtulník prchat směrem k hranicím. Velitelské stanoviště vydalo příkaz k výstražné dávce. Posádka Bellu ale nereagovala. V tu chvíli již major Ivan ztrácel spojení s velitelským stanovištěm a vystoupal proto do 500 metrů. Vzápětí dostal rozkaz cíl sestřelit.
    Následující okamžiky major Ivan popsal takto: „Rozkaz jsem pochopitelně odmítnout nemohl, ale sestřelit jsem jej nechtěl. Byl to sice narušitel, vojenský vrtulník, ale neozbrojený. Navíc jsem nevěděl, jestli měl na našem území nějaký úkol, nebo jak jsem spíš předpokládal, jenom zabloudil. Úkol zadržet narušitele jsem ale splnit musel a tak jsem zkusil ještě poslední možnost. Uskutečnil jsem zteč a vypálil dávku před něj do lesa, odkud se rozprskl oblak rozstřílených větví a jehličí. Tentokrát jsem spoušť trochu podržel, takže vyšlo 60 ran z obou 23 mm kanónů. Funkcionáři armády mi později vytýkali, proč jsem vrtulník nesestřelil. Vyslechl jsem různé narážky o mé střelecké schopnosti a podobné řeči. Komisi jsem musel zdůvodnit, proč nedošlo k sestřelu. Samozřejmě jsem nemohl přiznat skutečný důvod a tvrdil jsem, že vzhledem k velmi malé výšce a rychlosti vrtulníku to prostě nešlo. Vyšetřování bylo nakonec ukončeno, a protože přes všechny řeči a výtky byl úkol přece jen splněn a narušitel zadržen, dostali jsme oba odměnu.“  Vrtulník přistál nedaleko jedné samoty poblíž Dvorů nad Lužnicí. Major Ivan ještě navedl hlídku pohraniční stráže k místu přistání, a protože mu začalo docházet palivo, požádal o start majora Ureše. Ten jej nad vrtulníkem vystřídal a hlídal Rakušany před pokusem o únik stroje za hraniční čáru. Jednalo se o poslední výstřely MiGu-15 při ostrém zásahu proti narušiteli.








Prameny:
[1] Šafařík, Jan – Brzkovský, Marek: Žhavé výstřely studené války, in Historia Bellica, No. 3, 2018.


[2] Irra, Miroslav: Poslední sestřely studené války, neposlušný Bell, in Letectví + kosmonautika, No. 18, 2000.
[3] Irra, Miroslav: MiG-15, "Patnáctka" - Letoun MiG-15 v čs. vojenském letectvu v letech 1951-1983, 1. díl, Jakab, 2006.
[4] Irra, Miroslav: Příběh Jižní eskadrony, Zvolenský stíhací letecký pluk 1944-1994, Regionální letecko-historická společnost České Budějovice a Jihočeské muzeum v Českých Budějovicích, České Budějovice 2014.
[5] Irra, Miroslav: Vysoká modrá zeď - ohlédnutí po letech, Protivzdušná obrana Československa v počátečním období studené války do roku 1961, Jakab Publishing s.r.o., Bučovice 2018. ISBN: 978-80-87350-93-5


sobota 8. května 2021

Kalendárium, 8. květen 1945


V úterý 8. května 1945 měl Major Erich Hartman, velitel I./Jagdgeschwader 52 dosáhnout svého posledního 352. vzdušného vítězství, když v oblasti Brna sestřelil sovětský stíhací letoun Jakovlev Jak-9.

V 8 hodin 30 minut německého času, 8. května 1945, odstartoval Major Erich Hartmann s Rottenfliegerem, aby zjistili, jak daleko od Německého (Havlíčkova) Brodu se nachází nejbližší sovětské jednotky. Během průzkumu se ale německá dvojice dostala až nad Brno, kde Hartmann zaútočil na osmičlennou formaci Jaků a jeden z nich sestřelil. Bylo to jeho poslední, 352. vítězství. Poté se do souboje s Rusy údajně dostalo několik Mustangů a tak se Hartmann i jeho wingman odpoutali. Na letišti v Německém Brodu oba Němci přistáli v 9 hodin 20 minut.

Podle autorů Tolivera a Constabla sestřelil Hartmann letoun Jakovlev Jak-11, což bylo německé označení pro stíhačku Jak s řadovým motorem a 37mm kanonem. J. Y. Lorant uvádí, že Major Hartmann zničil letoun Jakovlev Jak-3 a B. Barbas píše o Jaku-9.

Celou událost podrobně popsali Raymond Toliver a Trevor Constable v knize Sundejte Hartmanna!:
Úkol: „Zjistit, jak daleko jsou čelní útočné klíny Rudé armády od Německého Brodu“.
Palubní hodinky na přístrojové desce Karayi 1 ukazovaly 8.30, když Hartmann odstartoval se svou dvojkou, vystoupal do 4 000 metrů a letěl východním směrem k blízkému Brodu.
Orientoval se podle hlavní silnice. Nad Brnem visel velký černý hřib kouře. Rusové už tam určitě byli. Ve městě bylo vidět těžké požáry. Zdálo se, že Rusové město ostřelují nebo je již začali obsazovat. Ve východních předměstích viděl kolony ruských vojáků a vozidel, proudících do středu města. Narovnal se v sedadle a zahlédl volný svaz osmi Jaků-11. Rusové byli pod ním. Ruští piloti, zřejmě fascinováni hořícím Brnem, výše letícího Hartmanna a jeho dvojku neviděli a letěli, jako na přehlídce.
Jeden z Jaků-11 prováděl přímo pod Hartmannem bezstarostně lopink na oslavu Rudé armády. Hartmann dal zakýváním křídel své dvojce znamení k útoku, potlačil řídicí páku a nalétl s Bf 109 do správné střelecké pozice právě v okamžiku, kdy Rusův lopink dosáhl nejvyššího bodu a zdálo se, že leží na zádech. Vzdálenost se rychle zmenšila na 65 metrů. V okamžiku kdy vyplnil Hartmannův čelní štítek, ten stiskl spoušť a po několika zlomcích sekundy odbočil.
Krátká dávka zasáhla ruské letadlo naplno. Začalo se otáčet, převracet, hořelo a padalo s kouřovou stuhou bez kontroly dolů. Explodovalo mimo Brno na poli a úplně shořelo. Tento Jak-11 byl 352. sestřelem Ericha Hartmanna.
Právě chtěl zaútočit na další kroužící Jak, když vysoko nad sebou zpozoroval záblesk. V sevřené formaci tam letělo dvanáct strojů. Záblesk vyleštěných křídel nenechal Hartmanna na pochybách. Mustangy.
Protože byl nyní v pasti mezi Rusy a Američany, dal přednost potlačení Karayi 1 a se svou dvojkou zmizel pod ochranou velkého mraku dýmu.
Z mraku vylétli na západě a odlétali na plný plyn k Německému Brodu. Obrátil se, aby měl jistotu, že Mustangy setřásl.
Podařilo se. Méně štěsti měli Rusové. Opět došlo k boji mezi Rudým letectvem a USAAF. Jaky a Mustangy v divoké honičce bojovaly proti sobě nad Brnem. Hartmann už neměl chuť se vracet, aby si prohlédl škody, které si Spojenci navzájem způsobili.
Situace nepostrádala určitou ironii. Jakmile Karaya 1 dosedla na pomocné letiště v Německém Brodu, věděl, že se právě vrátil ze svého posledního bojového letu a že sestřelil posledního soupeře. Konec války se teď přiblížil na několik hodin.
Motor Karayi 1 se zastavil. Sotva Hartmann otevřel kryt kabiny, už slyšel špatné novinky: „Rusové ostřelovali letiště. Máme štěstí, že na dráze nejsou žádné trychtýře,“ řekl Bimmel. Hartmann naposledy vyskočil ze svého Bf 109 a věrný Bimmel začal okamžitě stroj doplňovat benzinem. Vyměnil i pásy s náboji. Hartmann se podíval Mertensovi do očí a pak potřásl hlavou. Oba věděli, že Karaya 1 již nikdy neodstartuje.
Hartmann vešel do komodorova stanu, aby podal hlášení. Podplukovníka Grafa zastihl nesoustředěného a skleslého.
„Rusové právě obsadili Brno.“ Grafkývl. „To jsem předpokládal, ale musel jsem se o tom přesvědčit,“ řekl. „Jsme v pasti.“ Graf ukázal prstem na mapu, jež měl rozloženou před sebou.

A co o celé události lze dohledat v sovětských archivech? Kdo byl poslední Hartmannovou obětí se mi zatím nepodařilo zjistit. U 5. sovětské letecké armády, jež osvobozovala jižní Moravu s metropolí Brno, byly letouny Jak-1, Jak-3, Jak-9 vyzbrojeny celkem tři letecké divize: 13. gardová stíhací letecká divize (13-я гвардейская истребительная Полтавско-Александрийская Краснознаменная ордена Кутузова авиационная дивизия), sestávající z 149. GIAP, 150. GIAP a 151. GIAP. Dále 6. gardová stíhací divize (6-я гвардейская истребительная Донская-Сегедская Краснознаменная ордена Суворова авиационная дивизия), sestávající z 31. GIAP, 73. GIAP a 85. GIAP. Obě divize náležely do sestavy 3. gardového stíhacího leteckého sboru. Poslední byla 331. stíhací letecká divize (331-я истребительная Львовская авиационная дивизия), sestávající z 122. IAP, 179. IAP a 513. IAP, která náležela k 5. bitevnímu leteckému sboru.
V deníku bojové činnosti (Журнал боевых действий) 13. GIAD a 331. GIAD však 8. května 1945 obě divize neuvádějí žádné souboje s nepřítelem ani žádné ztráty. Deník bojové činnosti 6. GIAD se mi zatím nepodařilo dohledat, nicméně nadřazený 3. gardový stíhací letecký sbor tento den také neuvádí žádné souboje a žádné ztráty. V deníku bojové činnosti 3. GIAK se pouze píše, že tento den se dvojice Messerschmittů Me 109 chystala zasáhnout proti sovětskému průzkumu v oblasti Znojma, ale byly zaznamenány jen dva průlety.

Popis z knihy Sundejte Hartmanna! však budí pochybnosti i v dalších detailech. Píše se tam „Nad Brnem visel velký černý hřib kouře. Rusové už tam určitě byli. Ve městě bylo vidět těžké požáry. Zdálo se, že Rusové město ostřelují nebo je již začali obsazovat. Ve východních předměstích viděl kolony ruských vojáků a vozidel, proudících do středu města.“ Nicméně k osvobození Brna došlo už 26. dubna v rámci Bratislavsko-brněnské operace, tedy dvanáct dní před popisovaným soubojem. V noci z 22. na 23. duben začal letecký útok na Brno, v pondělí 23. dubna přešla sovětská vojska, posílena o 6. gardovou tankovou armádu, do hlavního útoku. O den později byly osvobozeny obce v těsné blízkosti jižně od Brna, ve středu 25. dubna vnikla Rudá armáda do brněnských předměstí. Město Brno bylo osvobozeno 26. dubna 1945. Útok poté dále pokračoval, protože severní předměstí a vesnice v těsné blízkosti severní části Brna byly dál v držení Němců. Nicméně až do 8. května probíhaly na západě, severozápadě, severu a severovýchodě Brna spíše poziční boje, kdy se německé jednotky snažili zadržovat sovětské vojsko, aby se co nejvíc jejich jednotkám podařilo ustoupit na jihozápad.
Stejně tak k údajnému souboji mezi americkými Mustangy a sovětskými Jaky se nepodařilo v archivních zdrojích najít jedinou zmínku. Nad našim územím skutečně v období od března do května 1945 došlo k několika incidentům mezi americkými a sovětskými letci a jsou dobře zdokumentovány. K žádnému ale nedošlo v úterý 8. května nad Brnem, respektive jižní Moravou.





Prameny:
[1] Журнал боевых действий 3 гв. иак, Описывает период с 01.05.1945 по 10.05.1945 г., ЦАМО, Фонд: 20511, Опись: 1, Дело: 117, Лист начала документа в деле: 149.
[2] Журнал боевых действий 13 гв. иад, Описывает период с 01.05.1945 по 11.05.1945 г., ЦАМО, Фонд: 20511, Опись: 1, Дело: 118, Лист начала документа в деле: 273а.
[3] Журнал боевых действий 331 иад, Описывает период с 01.05.1945 по 12.05.1945 г. ЦАМО, Фонд: 20292, Опись: 1, Дело: 15, Лист начала документа в деле: 671.
[4] Barbas, Bernd: Die Geschichte der II. Gruppe des Jagdgeschwaders 52, Traditions-gemeinschaft Jagdgeschwader 52 (Struve Druck) 2004.
[5] Bobek, Jan - Šíla, Martin: Hartmann, dokončení, in Revi Publication, č. 16, 1997.
[6] Brzkovský, Marek: Dravec s tváří dítěte, Erich Hartmann (1922-1993), in extra Válka, II. světová, No. 12, 2018.
[7] Cony, Christophe: Erich Harmann, le "Diable Noir de l'Ukraine", in Avions, No. 100, Juillet 2001.
[8] Schildberger, Vlastimil, st. – Schildberger, Vlastimil, ml. – Holečková, Soňa: Osvobození jižní Moravy v roce 1945, 2. rozšířené vydání. BC Logia, s.r.o., 2020. 
[9] Toliver, Raymond F. - Constable, Trevor J.: Sundejte Hartmanna! /Holt Hartmann Vom Himmel!/, Mustang 1994.

edit: Sun May  8 08:30:09 PM CEST 2022

Den vítězství!

Den vítězství
День Победы
Victory Day
Jour de la Victoire


Den vítězství!

Den vítězství
День Победы
Victory Day
Jour de la Victoire