V pondělí 3. srpna 1914 ve městě Kolpino v Leningradské oblasti (Rusko) v rodině inženýra-chemika narodila Valerija Dmitrijevna Chomjaková, sovětská letkyně, účastnice Velké vlastenecké války, zástupkyně velitele letky 586. ženského stíhacího leteckého pluku protivzdušné obrany. První žena na světě, která jako pilotka nočního stíhacího letounu sestřelila nepřátelský bombardér.
V roce 1922 se s rodinou přestěhovala do Moskvy. Absolvovala Moskevskou střední školu č. 32. Od roku 1932 do roku 1937 studovala na Moskevském chemicko-technologickém institutu D. I. Mendělejeva. Pracovala jako inženýrka-chemická specialistka v Děrogomilovském chemickém závodě M. V. Frunzeho až do 14. října 1939. V letech 1936–1937 absolvovala plachtařskou a leteckou školu a také Centrální letecký klub V. P. Čkalova, kde od 15. října 1939 pracovala jako pilotka-instruktorka. Účastnila se leteckých přehlídek, 18. srpna 1940 nad letištěm Tušino spolu se čtyřmi svými kolegyněmi předvedla skupinovou vyšší akrobacii na letounech UT-4.
Do Rudé armády vstoupila 11. října (nebo prosince) 1941. Absolvovala Kurzy zdokonalování pilotních dovedností v Engelsu. Od jara 1942 sloužila jako pilotka 586. stíhacího leteckého pluku. Účastnice Velké vlastenecké války od února 1942. V dubnu 1942 se stala zástupkyní velitele 2. eskadry. Od 25. dubna chránila důležité vojenské objekty v Saratově před nálety německého letectva.
V noci z 24. na 25. září 1942 ve 22:10 jako první žena-pilotka sestřelila v nočním vzdušném boji nad Saratovem nepřátelský letoun Junkers Ju 88.
V archivních dokumentech 586. IAP je zapsáno: „Při nočním bombardovacím náletu na Saratov dne 24. září 1942 zahájila zástupkyně velitele eskadry, poručík Valerija Dmitrijevna Chomjakovová, bojovou bilanci pluku: byl sestřelen první nepřátelský letoun – bombardér Ju 88.“
O svém nočním boji Valerija Chomjaková později vyprávěla válečnému zpravodaji: „Vzletěla jsem na bojový poplach ve 21 hodin 40 minut. Velmi jsem se bála, že Němec uteče… Samozřejmě jsem byla nervózní. Až ve chvíli, kdy jsem uviděla, jak naše reflektory třemi paprsky osvětlují nepřátelský letoun, jsem se náhle zcela uklidnila a soustředila. Teď už jsem ze svého „Jaku“ vymačkala plnou rychlost…
Přiblížila jsem se shora zezadu a vypálila dávku z kanónu a kulometu. Cítila jsem, že po mně střílí i nepřátelský střelec. Instinktivně jsem se odklonila do strany a znovu udeřila. Bombardér pravou zatáčkou přešel do střemhlavého letu a narazil do země.
Jdu na přistání a mám takovou hrdost, že mě to úplně naplňuje: vždyť jsem ho sestřelila já, toho ničemu. Ať nepřátelé vědí, co dokážou naše děvčata!..“
Další vzpomínka je od Jevgenije Poluninové, která byla za války leteckým mechanikem letounu Valerije Chomjakovové: „Nad Volhou šlehaly plameny: nepřátelské letouny zbombardovaly loď s ropou. Naše protiletadlová děla nepřetržitě pálila. Ve dne přišel rozkaz: jakmile bude vzdušný cíl zachycen reflektory, protiletadlovci přestanou střílet a do akce vstoupí stíhači.
A v noci na 25. září vzlétl po poplachu do vzduchu letoun Lery Chomjakovové. Ze země jsme s napětím sledovali, co se děje. Viděli jsme, jak reflektoristé sevřeli nepřátelský bombardér do kříže světelných paprsků a jak naše pilotka zahájila palbu. Německý střelec opětoval oheň. Chomjakovová, bez ohledu na spršky olověných střel, znovu zaútočila. A pak jsme spatřili, jak „Junkers“ padá jako kámen dolů. Krátce nato se stíhač přistál zpět na letišti. Valerija stručně a věcně hlásila: „Nepřátelský letoun byl sestřelen!“
Podle německých údajů byl sestřelen bombardér Junkers Ju 88 A-4, trupový kód F1+HR, výrobní číslo 4010 z jednotky III./KG 76. Posádka: pilot a velitel eskadry nadporučík Gerhard Maak, navigátor desátník Heinrich Winnen, palubní radista feldwebel Wilhelm Heckel, palubní mechanik svobodník Friedrich Brenger. Letadlo bylo sestřeleno ve výšce 7 000 metrů a zřítilo se na břehu Volhy u vesnice Kvasnikovka, 10 km jihovýchodně od Saratova. Celá posádka zahynula.
V září 1942 jí byla udělena hodnost nadporučík a převzala velení 3. eskadry. V noci z 5. na 6. října 1942 zahynula při nočním bojovém letu na letounu Jak-1. Unavená pilotka během čekání na další vzlet usnula a nezaslechla poplach. Mechanici sami spustili motor. Když zaslechla jeho zvuk, probudila se, naskočila do letadla a okamžitě začala vzlétat, aniž by se v noci dostatečně rozhlédla. Kvůli absenci viditelných orientačních bodů začala stoupat s pravým náklonem a zatáčkou, což nakonec vedlo ke srážce se zemí.
Celkem nalétala 1 200 hodin na různých typech letadel. Byla vyznamenána Řádem rudého praporu (14. 2. 1943, evidenční číslo 488317).
Seznam známých vzdušných vítězství V. D. Chomjakovové:
24. 09. 1942 — 1x Ju 88 — Saratov
,%20Tamara%20Ustinovna%20Pamjatnych%20(2%20sest%C5%99ely),%20Valerije%20Ivanovna%20Chomjakov%C3%A1%20(1%20sest%C5%99el)%20a%20Valentina%20M.%20Lisicina%20(0+1%20sest%C5%99el).jpg)
