Kalendárium, 26. září 1965

V neděli 26. září 1965 poprvé vzlétl letoun LTV A-7 Corsair II. Jednalo se o podzvukový lehký útočný letoun, schopný provozu na letadlové lodi, vyráběný společností Ling-Temco-Vought. Původně měl u US Navy nahradit stroje Douglas A-4 Skyhawk. Do služby vstoupil během války ve Vietnamu, později byl přijat i v americkém letectvu a začal nahrazovat letouny Douglas A-1 Skyraider, North American F-100 Super Sabre a Republic F-105 Thunderchief. A-7 vycházel z nadzvukového letounu F-8 Crusader a také byl mezi prvními, který používal head-up display (HUD), což je průhledový displej na čelním štítku. Přestože byl letoun A-7 Corsair II vyvinut ze stíhačky Vought F-8 Crusader, vznikl tak stroj zcela nový. Konstruktéři u A-7 snížili jeho výkonnost, takže již dosahoval pouze vysokých podzvukových rychlostí, což ovšem umožnilo dramaticky snížit hmotnost celé konstrukce a současně docílit ohromného prodloužení doletu čtyřikrát většího bojového nákladu. Vývoj letounu probíhal velmi rychle a první stroje vstoupily do služby v říjnu 1966 a zakrátko se již účastnily bitev ve Vietnamu. Přestože byl Corsair II vyvinut pro potřeby námořního letectva, do výzbroje také zařadilo menší počet letounů verze A-7D i USAF. Během války ve Vietnamu mělo letouny A-7 ve výzbroji celkem 27 perutí, které s těmito letouny absolvovaly více než 90 000 bojových vzletů. Stroje Corsair II se účastnily také první války v Perském zálivu v roce 1991. Ze služby u námořnictva byla tato letadla vyřazena až roku 1993 a nahrazena typem F/A-18.

Kalendárium, 26. září 1939

V úterý 26. září 1939 došlo k prvnímu britskému potvrzenému sestřelu německého letounu během II. světové války. Tento den došlo nad Severním mořem k sestřelu německého průkumného hydroplánu Dornier Do 18 letounem Blackburn Skua z 803. squadrony FAA (Fleet Air Arm)  Německý letoun nesl označení KG+YK a pilotoval ho Leutenant zur See Freiherr von Reitzenstein ze stavu Staffel 2./KüFlGr.506. Jeho úkolem bylo sledovat silný britský svaz, jehož součástí byla i letadlová loď HMS Ark Royal.

Vítězství bylo připsáno osádce stroje Blackburn Skua Mk.II, s/n L2873, „A7M“, kterou tvořili pilot Lieutenant Bruce Straton McEwen a navigátor/radista/pozorovatel/střelec Petty Officer B. M. Seymour. Na sestřelu se podílela rovněž osádka druhého letounu: pilot C. L. G. Evans a navigátor Lt. W. A. Robertson.

Díky poválečným výzkumům je známo, že zničený Do 18 představoval nejen první vzdušné vítězství Blackburnů Skua FAA, ale byl rovněž prvním letounem Luftwaffe, prokazatelně zničeným během druhé světové války britským letounem.

Prameny:

[1] Ramsey, Winston G.: The Blitz Then and Now, volume 1: September 3, 1939 - September 6, 1940, After The Battle Publication, London 1987.

[2] Shores, Christopher - Ehrengart, C.-J. - Foreman, J. - Weiss, H. - Olsen, C.: Fledgling Eagles. The Complete Account of Air Operations During the "Phoney War" and Norwegian Campaign, 1940. Grub Street, London 1991. 

[3] Shores, Christopher - Ehrengart, C.-J. - Foreman, J. - Weiss, H. - Olsen, C.: Začátek cesty, Podivná cesta, Dánsko, Norsko, Mustang 1996. 

[4] Šnajdr, Miroslav: Palubní stíhači Jejího Veličenstva /1, FAA 1939-1941, Votobia 1996.

[5] Šnajdr, Miroslav: Blackburn Skua (1), https://www.valka.cz/13615-Blackburn-Skua-1 

[6] The first aerial victory of a British pilot/gunner during the WW II, https://juhansotahistoriasivut.weebly.com/the-first-aerial-victory-of-a-british-pilotair-gunner-during-the-ww-ii.html

Kalendárium, 24. září 1958

Ve středu 24. září 1958 se nad Tchajwanským průlivem rozhořela letecká bitva, která vstoupila do dějin. Taiwanští piloti z 2, 3. a 5. stíhacího křídla (lien tchuj) v něm poprvé ve vzdušném souboji úspěšně použili raketu AIM-9B Sidewinder. Ten den se rozhořel souboj mezi 30 letouny Mikojan-Gurjevič MiG-15 a MiG-17 Letectva Čínské lidové republiky a 14 letouny North American F-86F Sabre 2, 3. a 5. stíhacího křídla Letectva Čínské republiky (Tchaj-wanu) v němž si tchajwanští piloti nárokovali celkem 11 jistých sestřelů, z toho 4 dosažené raketami. Celkové nároky však byly nejspíš dosti nadhodnocené, Čínská lidová republika přiznává ztrátu pouhé jedné stíhačky MiG-15 a poškození MiGu-17.

Seznam sestřelů Čínské republiky (Tchaj-wanu) dne 24. září 1958:

44. čung tchuj / 2. lien tchuj

2 MiG-17 Ťien I-tiang

1 MiG-17 Li Šu-jüan

1 MiG-17 + 1 MiG-17 pravděpodobně Sung Chung-jen

1 MiG-17 Fu Čun-sien

41. čung tchuj / 2. lien tchuj

1 MiG-17 MaTa-pcheng

1 MiG-17 Sia Ťi-min

2. lien tchuj

½ MíG-17 Tang Ťi-min

½ MiG-17 Li Caj-čuan

1 MiG-17 Wang Lüan-po

1 MiG-17 pravděpodobně Liou Keng-Jüan

26. čung tchuj / 5. lien tchuj

1 MiG-17 Tien Si-san

8. čung tchuj / 3. lien tchuj

1 MiG-17 Če Ťing-čun

Prameny:

[1] Polák, Tomáš: Žhavé výstřely studené války 2., Asie, 1. část, in Aero Plastic Kits Revue, No. 30, 1994. 

[2] Polák, Tomáš: Tchai-wan versus ČLR aneb Číňané proti Číňanům, in Aero Plastic Kits Revue, No. 70, 1999. 

[3] https://en.wikipedia.org/wiki/AIM-9_Sidewinder

[4] https://cs.wikipedia.org/wiki/AIM-9_Sidewinder

Kalendárium, 17. září 1944

Den Československého letectva / Den letectva

V neděli 17. září 1944 se stal historickým okamžikem odletu pilotů 1. československého samostatného stíhacího leteckého pluku v SSSR z přífrontového pásma na povstalecké Slovensko. Pluk po následujících šest týdnů úspěšně operoval prakticky v obklíčení, hluboko v týlu nepřítele (což byl ojedinělý případ v druhé světové válce) a jeho příslušníci svým mimořádným působením zapsali další ze slavných kapitol do historie čs. letectva. 

Po zahájení SNP přeletěli velitelé na 4 letadlech 15. září 1944 na letiště Tri Duby prozkoumat možnost operování přímo z povstaleckého území. Pro zranění zůstal npor. Stehlík na Slovensku i s letadlem La-5FN trupového čísla 88. Ostatní tři velitelé přeletěli zpět. Po podání hlášení rozhodl generál Krasovský o přesunu celého pluku.

17. září 1944 odletělo zbývajících 21 letadel. Při mezipřistání v Krosně byl poškozen La-5FN trupového čísla 95 pilota Rudolfa Borovce. Na polním letišti Zolná u Zvolena přistálo téhož dne 20 letadel. Zolná byla vybrána jako bezpečnější místo ve srovnání s často bombardovanou základnou Tri duby. Pluk se pokoušel o nasazení také na nevyhovujícím polním letišti Rohozná a později v říjnu 1944 se pluk přemístil na Tri Duby, protože Zolná byla pro rozbahněnou plochu již nepoužitelná. Po příletu na Slovensko se pluk stal se součástí 1. československé armády na Slovensku a podařilo se mu vybojovat nadvládu nad vzdušným prostorem povstaleckého území

Sestava pluku byla následující:

    Velitel pluku škpt. František Fajtl "bílá 58"

    Zástupce velitele pluku škpt. Jan Klán "bílá 39"

    Náčelník štábu pluku kpt. Stanislav Rejthar "bílá ?"

    por. Rudolf Borovec "bílá 95" zůstala v Krosnu

    Pobočník velitele: por. Jiří Sehnal

    Inženýr pluku: por. Vinogradov

    Vrchní zbrojíř: por. Kaplun

    Hlavní mechanik: por. Babiněr

    Spoj. důstojník: ppor. Šumilov

    Lékař: kpt. Karandajev

Piloti 1. perutě: (určena pro stíhání)

    Velitel: npor. Josef Stehlík "bílá 88"

    Zástupce velitele: ppor. Leopold Šrom "bílá 71"

    ppor. František Štička

    ppor. Jan Skopal "bílá 37"

    ppor. Stanislav Hlučka "bílá 24"

    ppor. Stanislav Tocauer "bílá 19"

    ppor. Pavel Kocfelda "bílá 13"

    šrtm. Antonín Vendl "bílá 23 s malou hvězdičkou"

    rtm. Ludovít Dobrovodský

Piloti 2. perutě: (určena pro podporu pozemních vojsk)

    Velitel: npor. František Chábera "bílá 02"

    Zástupce: ppor. Tomáš Motyčka "bílá 20"

    ppor. Jiří Řezníček

    ppor. Ladislav Valoušek "bílá 69"

    ppor. František Kruťa

    ppor. František Loucký "bílá 65"

    ppor. František Vaculík "bílá 74"

    ppor. Bohuslav Mráz "bílá 23"

    šrtm. Anton Matúšek "bílá 62"

Za dobu účasti pluku v SNP uskutečnili jeho letci 573 bojových letů v trvání 376 operačních hodin, zaznamenali 9 potvrzených a 10 pravděpodobných sestřelů nepřátelských letadel. 11 nepřátelských letadel zničili na zemi. Dále zničili 77 nákladních a 13 osobních automobilů, 3 dělostřelecké a 3 minometné baterie, 2 tanky a 3 lokomotivy. Při útocích na pozemní cíle zahynuli: ppor. F. Vaculík, ppor. B. Mráz, a ppor. T. Motyčka. V horách jako partyzáni zahynuli: por. R. Borovec, ppor. Medveděv a staršina Šapošnikov.

[1] Rajlich, Jiří: Nálet na Piešťany 18. září 1944, in Hobby historie, No. 27, červenec - srpen 2014. 

[2] Rajlich, Jiří - Režná, Jitka: Generál Fajtl, slovem historika, rodiny a objektivem fotografů, Svět křídel, Cheb 2012.

[3] Vodičková, Kristýna: Životní osudy Stanislava Hlučky (stíhacího pilota na západní a východní frontě 2. světové války), Diplomová práce, Katedra historie, Pedagogická fakulta, Masarykova univerzita, Brno 2015.

[4] Vodičková, Kristýna: Stanislav Hlučka, Stíhací pilot z Blažovic, vydala Obec Blažovice, 2016. 

[5] https://cs.wikipedia.org/wiki/První_československý_samostatný_stíhací_letecký_pluk

Kalendárium, 17. září 1944

   V neděli 17. září 1944 začala největší výsadková vojenská operace v dějinách, která nesla krycí jméno Operace Market Garden. Uskutečnila se u nizozemských měst Arnhemu a Nijmegenu a jejich cílem bylo obsazení řady důležitých mostů přes ramena řeky Rýn a dalších míst v Němci okupovaném Nizozemsku za pomoci mohutného nasazení výsadkářů a techniky shozené na padácích do týlu nepřítele (část Market). Následovat měl přesun spojeneckých motorizovaných a tankových oddílů od belgických hranic na výsadkáři zajištěná místa (část Garden). Úspěšně provedená operace by Spojencům umožnila obejít ze severu tzv. Siegfridovu linii, proniknout na německé území, rychle Německo porazit a ukončit tak válku ještě v roce 1944. 

   Bilance ambiciózně pojaté operace byla dosti rozporuplná. Výsadková část operace skončila úspěchem a Spojencům se nakonec podařilo postoupit do hloubky 80 kilometrů a rozšířit průlom na 25 až 40 kilometrů. Tím si upevnili své postavení na severním křídle západní fronty. Na straně druhé však hlavního cíle operace nedosáhli. Nebyli s to porazit nepřítele v Nizozemsku a vytvořit příznivé podmínky k obchvatu Siegfriedovy linie od severu. Brána do Německa zůstala zavřená. Pozemní část operace skončila „bravurní porážkou“ („the gallant defeat“). Spojenečtí velitelé v čele s Montgomerym zcela ignorovali zpravodajské informace o dvou německých tankových divizích v prostoru výsadků.

Kalendárium, 9. září 1972

V sobotu 9. září 1972 dosáhl Captain Charles “Chuck” DeBellevue dvou sestřelů severovietnamských letounů Mikojan-Gurjevič MiG-19 a stal se tak prvním leteckým esem Vietnamské války na pozici Weapon Systems Officer (WSO) v sestavě amerického vojenského letectva USAF a současně nejúspěšnějším americkým leteckým esem s šesti sestřely. Tento den letěl s Capt. John Maddenem, Jr. (Maddenův první a druhý sestřel) První čtyři sestřely získal DeBellevue jako WSO Capt Richarda S. Ritchieho.

Tabulka sestřelů:

10/5/72 MiG-21 F-4D 66-7463/OY 555th TFS/432nd TRW Capt R S Ritchie/Capt C B DeBellevue ‘Oyster 03’ AIM-7E

8/7/72 MiG-21 F-4E 67-0362/ED 555th TFS/432nd TRW Capt R S Ritchie/Capt C B DeBellevue ‘Paula 01’ AIM-7E-2

8/7/72 MiG-21 F-4E 67-0362/ED 555th TFS/432nd TRW Capt R S Ritchie/Capt C B DeBellevue ‘Paula 01’ AIM-7E-2

28/8/72 MiG-21 F-4D 66-7463/OY 555th TFS/432nd TRW Capt R S Ritchie/ Capt C B DeBellevue ‘Buick 01’ AIM-7E-2

9/9/72 MiG-19 F-4D 66-0267/OY 555th TFS/432nd TRW Capt J A Madden/Capt C B DeBellevue ‘Olds 01’ AIM-9J

9/9/72 MiG-19 F-4D 66-0267/OY 555th TFS/432nd TRW Capt J A Madden/Capt C B DeBellevue ‘Olds 01’ AIM-9J

F-4D-29-MC, 66-7463, Capt R. S. Ritchie a Capt C. B. DeBellevue, 555th TFS / 432nd TRW, Udorn RTAB, 10 květen 1972.

F-4E-36-MC, 67-0362, Capt R. S. Ritchie a Capt C. B. DeBellevue, 58th TFS / 432nd TRW, Udorn RTAB, 8. červenec 1972.

F-4D-29-MC, 66-7463, Capt R. S. Ritchie a Capt C. B. DeBellevue, 555th TFS / 432nd TRW, Udorn RTAB, 28. srpen 1972.

F-4D-29-MC, 66-0267, Capt J. A. Madden a Capt C. B. DeBellevue, 555th TFS / 432nd TRW, Udorn RTAB, 9. září 1972.

Balóny nad Sovětským svazem, Americké špionážní balony v akci

Střípek z právě vycházejícího speciálu Centurion (Collector's edition) - V nadzvukové éře, Nový rozměr letecké války, č. IV, 2019.

Balóny nad Sovětským svazem, Americké špionážní balony v akci

Konec druhé světové války v září 1945 sice přinesl světu dlouho očekávaný mír, současně však došlo k víceméně bipolárnímu rozdělení světa na sféru vlivu USA a SSSR. Postupně byla mezi Východem a Západem spuštěna takzvaná „železná opona“ a obě strany se snažily o svém protivníkovi získat co možná nejvíce informací.

V hledáčku západních zpravodajských služeb se ocitl především sovětský vojenský průmysl, atomový a kosmický výzkum. K získávání zpravodajských informací byly s rozvojem techniky využívány speciální letouny pro leteckou špionáž, které pak s rozvojem kosmického výzkumu začaly postupně nahrazovat špionážní družice. Během padesátých až sedmdesátých let minulého století se však nad Sovětským svazem a zeměmi východního bloku objevil zvláštní protivník v podobě vysoko letících špionážních balónů. ...

Friendly Fire, V zaměřovači vlastní letoun

Střípek z právě vycházejícího speciálu Centurion (Collector's edition) - V nadzvukové éře, Nový rozměr letecké války, č. IV, 2019.

Friendly Fire, V zaměřovači vlastní letoun

Přátelská palba, v angličtině Friendly Fire, je výraz pro vojenský útok, který je veden na spřátelené jednotky, původně zamýšlený jako útok na nepřítele. Nejčastěji k němu dochází kvůli mylné identifikaci cíle jako nepřátelského, nebo kvůli poruše či nepřesnosti zbraní.

...

Postrach „Sejbrů“, major Nikolaj Vasiljevič Sutjagin

Střípek z právě vycházejícího speciálu Centurion (Collector's edition) - V nadzvukové éře, Nový rozměr letecké války, č. IV, 2019.

Postrach „Sejbrů“, major Nikolaj Vasiljevič Sutjagin

V neděli 25. června 1950 napadla severokorejská armáda, tiše podporovaná Sovětským svazem, zcela nečekaně Jižní Koreu s cílem násilně spojit obě země. Organizace spojených národů se však rozhodla zakročit. Rozjela se tak „policejní akce“, která se postupně změnila ve zcela regulérní válečný konflikt.

Na obou stranách fronty se bojů aktivně účastnilo i vojenské letectvo a nejúspěšnějším stíhačem celého konfliktu se stal sovětský „dobrovolník“, přezdívaný Postrach „Sejbrů“, major Nikolaj Vasiljevič Sutjagin s celkem dvaadvaceti sestřely. ...

Superfortressy nad SSSR, Nebezpečné průzkumné lety za železnou oponu

Střípek z právě vycházejícího speciálu Centurion (Collector's edition) - V nadzvukové éře, Nový rozměr letecké války, č. IV, 2019.

Superfortressy nad SSSR, Nebezpečné průzkumné lety za železnou oponu

Už krátce po konci druhé světové války v září 1945 se z bývalých spojenců v protihitlerovské koalici začali pomalu stávat nepřátelé. Vzrůstající napětí mezi Východem a Západem se muselo zákonitě projevit i na obloze. Sovětské letectvo a útvary protivzdušné obrany se do nevyhlášené války několikrát poměrně krvavě zapojily.

Ještě před konečnou japonskou kapitulací ve středu 29. srpna 1945 sovětský stíhač ml. l-t Zizevskij z 14. IAP na letounu Jak-9 stíhal v oblasti Kanko (nyní Chamchin, Korea) americký čtyřmotorový bombardér B-29 Superfortress a střelbou ho donutil k přistání. ...