Kalendárium, 12. leden 1973

V pátek 12. ledna 1973 dosáhly Spojené státy ametické svého posledního sestřelu ve Vietnamské válce. Dvojici námořních pilotů Lt Victor Theodore Kovaleski a Lt James Allen Wise (R.I.O.) v kabině námořního F-4B-27-MC, BuNo 153045, od VF-161, se podařilo sestřelit jeden severovietnamský MiG-17. Jeho pilot Luu Kim Ngo z 923. stíhacího leteckého pluku se sice stihl katapultovat, ale jeho padák se neotevřel.

Americká posádka se střetla během mise BARCAP (Barrier Combat Air Patrol) s šedo-zeleně kamuflovaným MiGem-17 patřícím k 923. stíhacímu pluku. Posádka využila shovívavějších pravidel pro střet (RoE – Rules of Engagements) platících v té době, která jim umožňovala zaútočit na MiG i za 20. rovnoběžkou, nicméně museli provést tři nebo čtyři přelety pro řídícího, aby je mohl na MiGa navést. Jediná řízená střela AIM-9 ustřelila ocasní plochy MiGu a pilot Luu Kim Ngo se katapultoval, jeho padák se však očividně neotevřel. Kovaleski byl sestřelen 85 mm střelou z protiletadlového kanónu o dva dny později na misi Blue Tree escort, kdy letěl v Bartholomayově „Zabijákovi MiGů“ BuNo 153068. Společně se svým RIO Ens. D. H. Plautzem byli vyzvednuti a zachráněni.

Prameny:

[1] Boniface, Roger: MiGs Over North Vietnam: The Vietnamese People's Air Force in, Combat 1965-1975, Hikoki Publications, July 15, 2008.

[2] Davies, Peter E.: US Navy F-4 Phantom II Units of the Vietnam War 1969-73, Osprey Combat Aircraft 125, Osprey Publishing, 31 May 2018.

[3] Olynyk, Frank J.: United States Credits for the Destruction of Enemy Aircraft in Air-to-Air Combat Post World War Two, Victory List No.10, self published, Aurora, Ohio, January 1999.

[4] Toperczer, Istvan: MiG Aces of the Vietnam War, Schiffer Publishing, Ltd., 2015.

[5] Toperczer, István: MiG-17/19 Aces of the Vietnam War, Aircraft of the Aces 130, Osprey Publishing, 20 Oct 2016.

Kalendárium, 9. leden 1941

Ve čtvrtek 9. ledna vzlétl z letiště v Ringway první prototyp (BT308) britského čtyřmotorového těžkého bombardérů Avro 683 Lancaster.

Letoun byl navržený a vyráběný společností Avro jako současník letounu Handley Page Halifax. Oba bombardéry byly vyvinuty podle stejné specifikace, stejně jako Short Stirling. Do služby u bombardovacího velitelství RAF vstoupil v roce 1942. Jak strategická bombardovací ofenzíva v Evropě nabírala na síle, stal se hlavním letounem noční bombardovací kampaně, která následovala. S rostoucími počty tohoto typu se stal páteří britského Bomber Command v druhé polovině války, dále hlavním bombarérem RCAF a perutí zemí Commonwealthu či evropských zemí sloužících v RAF a zastínil typy Halifax a Stirling.

Prameny:

[1] https://cs.wikipedia.org/wiki/Avro_Lancaster

[2] https://en.wikipedia.org/wiki/Avro_Lancaster

Kalendárium, 8. leden 1973

V pondělí 8. ledna 1973 došlo k poslednímu sestřelu piloty Letectva Spojených států amerických (USAF) během Vietnamské války.

Captain Paul D. Howman a First Lieutenant Lawrence W. Kullman (W.S.O.) kabině letounu McDonnell F-4D-29-MC Phantom II, sériového čísla 65-0796, náležející 4th Tactical Fighter Squadron, 432d Tactical Reconnaissance Wing, vzlétli k bojové letecké hlídce (MiGCAP) v Route Pack III, asi 80 mil jihozápadně od Hanoje, jejich volací znak byl CRAFTY ONE. Radarové krytí jim poskytoval raketový křižník amerického námořnictva s volacím znakem RED CROWN, který plul v oblasti Tonkinského zálivu u pobřeží Severního Vietnamu.

Captain Paul D. Howman na celou událost vzpomíná:

„Asi pět minut po příletu do cílové oblasti nám Red Crown oznámil, že z Phuc Yen vzlétl MiG a mířil na jihozápad k našim úderným silám." Naváděli nás na severozápad a řekli nám, že se nepřítel se vyrovnal ve výšce 13 000 stop. Když jsme letěli na sever, zachytili jsme ho na radaru ve vzdálenosti asi 60 mil. Byli jsme schopni ho sledovat většinu letu, jak se vzdálenost zmenšovala. Asi ve vzdálenosti 30 mil jsem zavolal 02 a odhodili jsme naše středové nádrže.“

Crafty One a Two společně sestoupily do výšky asi 12 000 stop rychlostí okolo 400 uzlů. Red Crown otočil dvojici k severovýchodnímu směru. Ve vzdálenosti 16 mil přišlo od Red Crown povolení ke střelbě.

„V vzdálenosti 10 mil jsem viděl oblak přídavného spalování 20 stupňů vpravo a mírně výš. V 6 mílích se podařilo Lt. Kullmanovi zamknout nepřítele ve svém radaru. Spoušť jsem zmáčkl ve vzdálenosti 4 mil a rychlosti 900+ uzlů. Střela vylétla, trochu se otočila doleva a zamířila směrem k trysce motoru.

...

Další střelu jsem odpálil ve vzdálenosti 2 mil. Tato střela šla přímo na MiG a zasáhla ho do trupu, načež letoun explodoval a rozpadl se na tři velké hořící kusy.“

Obětí jejich přesné palby se s největší pravděpodobností stal Bui Doan Do, některé prameny uvádějí, že v kabině MiGu letěl Hoang Coang, kterému se však nepodařilo včas katapultovat, a zahynul. Jednalo se o poslední severo-vietnamskou ztrátu MiGu-21 v této válce.

Pro úplnost, poslední sestřel si Američane připsali o čtyři dny později, když se dvojici námořních pilotů Lt Victor Theodore Kovaleski a Lt James Allen Wise (R.I.O.) v kabině námořního F-4B-27-MC, BuNo 153045, od VF-161, podařilo sestřelit jeden severovietnamský MiG-17. Jeho pilot Luu Kim Ngo z 923. stíhacího leteckého pluku se sice stihl katapultovat, ale jeho padák se neotevřel.

Prameny:

[1] Boniface, Roger: MiGs Over North Vietnam: The Vietnamese People's Air Force in, Combat 1965-1975, Hikoki Publications, July 15, 2008.

[2] Davies, Peter E.: USAF F-4 Phantom II MiG Killers 1972–73, Osprey Combat Aircraft 55, Osprey Publishing, May 8 2005.

[3] Davies, Peter E.: US Navy F-4 Phantom II Units of the Vietnam War 1969-73, Osprey Combat Aircraft 125, Osprey Publishing, 31 May 2018.

[4] Olynyk, Frank J.: United States Credits for the Destruction of Enemy Aircraft in Air-to-Air Combat Post World War Two, Victory List No.10, self published, Aurora, Ohio, January 1999.

[5] Toperczer, Istvan: MiG Aces of the Vietnam War, Schiffer Publishing, Ltd., 2015.

[6] Toperczer, István: MiG-17/19 Aces of the Vietnam War, Aircraft of the Aces 130, Osprey Publishing, 20 Oct 2016.

[7] Toperczer, István: MiG-21 Aces of the Vietnam War, Aircraft of the Aces 135, Osprey Publishing, 21 Sep 2017.

Kalendárium, 2. leden 1943

V sobotu 2. ledna 1943 bylo dosaženo jediného sestřelu na letounu Republic P-43 Lancer. Capt Jeffery O. Wellborn z 76th Fighter Squadron / 23rd Fighter Group se tento den vracel z průzkumného letu nad Barmou (Bhamo / Myitkyna), když se střetl s japonským dvoumotorovým letounem a sestřelil ho. V úředních záznamech je japonský letoun zapsán jako I-45, ale s největší pravděpodobností se jednalo o dvoumotorový průzkumný letoun Micubiši Ki 46 Šin Šintei 'Dinah'.

Prameny:

[1] Molesworth, Carl: 23rd Fighter Group 'Chennault’s Sharks', Aviation Elite Units 31, Osprey Publishing, May 2009.

[2] Olynyk, Frank J.: AVG & USAAF (China-Burma-India Theater) Credits for the Destruction of Enemy Aircraft in Air-to-Air Combat World War 2, Victory List No. 4, Published by the Author, Aurora, October 1986.

Pour féliciter 2022

... Abych nezapomněl i na mé „postižené“ kamarády ;)

... For my „handicapped“ friends ;)

Pour féliciter 2022

... Abych nezapomněl na mé okřídlené kamarády ;)

... For my winged friends ;)

Pour féliciter 2022

Veselé vánoce a šťastný nový rok přejí Emma, Klárka, Eva a Jan Šafaříkovi

Merry Christmas and a Happy New Year from Emma, Klárka, Eva and Jan Šafařík

Kalendárium, 28. prosinec 1967

V pondělí 28. prosince 1967 poprvé vzlétl Hawker Siddeley Harrier, hovorově také známý jako „Harrier Jump Jet“. Byl to první operačně způsobilý bitevní letoun pro blízkou leteckou podporu a průzkum se schopností vertikálního vzletu nebo vzletu na krátké dráze a vertikálního přistání (V/STOL) a jediný skutečně úspěšný V/STOL letoun ze všech návrhů, které v té době vznikaly. Harrier byl odvozen od zkušebního letounu Hawker Siddeley Kestrel poté, co byl zrušen projekt pokročilejšího nadzvukového letounu se svislým startem Hawker Siddeley P.1154. Britské královské letectvo objednalo letouny Harrier na konci 60. let 20. století. Letoun byl vyvážen do Spojených států pod označením AV-8A Harrier, kde sloužil u námořní pěchoty Spojených států amerických.

Sea Harriery a Harriery bojovaly v roce 1982 ve válce o Falklandské ostrovy, kde se letouny prokázaly jako velice užitečné a univerzální. Sea Harriery Royal Navy prováděly hlavně obranu proti útočícím nepřátelským letounům, zatímco Harriery RAF se soustředily na pozemní cíle. Během konfliktu si Harriery Gr.3 od 1. Squadrony připsaly dva zničené vrtulníky na zemi (21. 5. 1982 - Chinook CH­47C, 26. 5. 1982 - SA.330L Puma, oba zničený nedaleko Mount Kent). Harriery byly později podstatně vylepšeny na Harriery druhé generace s označením McDonnell Douglas AV-8B Harrier II a British Aerospace Harrier II.

[1] https://cs.wikipedia.org/wiki/Hawker_Siddeley_Harrier

Kalendárium, 27. prosinec 1992

V neděli 27. prosince 1992 Lt. Col. Gary Lewis "Nordo" North na stroji General Dynamics F-16D Block 42H Fighting Falcon sériového čísla 90-0778 od 33rd Expeditionary Fighter Squadron / 363rd Tactical Fighter Wing sestřelil nad jižním Irákem MiG-25. 

Jednalo se o první sestřel nepřátelské stíhačky letounem F-16 USAF a také o první sestřel raketou BVR (beyond visual range) typu AIM-120 AMRAAM.

Tehdy dvojice iráckých letounů přeletěla nad Irákem jižní bezletovou zónu ohraničenou 32. rovnoběžkou. Letouny byly rychle zachyceny americkými F-15C. Avšak místo, aby reagovaly na americkou výzvu o identifikaci, oba iráčtí piloti své letouny otočili a zamířili zpět na sever mimo bezletovou zónu. Za dvacet minut později, v 10.42, jižní bezletovou zónu narušila opět dvojice iráckých letounů, tentokrát typu MiG-25 (patrně verze PDS). Iráckou dvojici se vydal pronásledovat pár amerických F-16 s volacími znaky Benji 41 (vedoucí) a Benji 42. Američtí piloti Iráčanům přikázali, aby opustili bezletovou zónu. Nato však MiGy zareagovaly tím, že se otočily a zamířily vstříc oběma Falconům. Američtí piloti proto požádali operátory v AWACSu letícím nad Saudskou Arábií o povolení ke střelbě. Komunikace mezi F-16 a E-3 Sentry vypadala následovně:

AWACS: "Benji 41, Lock Leader, Leader Past the Line, now 18 miles, Angels 29". (AWACS informuje Benji 41, že vedoucí MiG přeletěl hranici bezletové zóny, je vzdálen 18 mil a letí ve výšce 29 000 stop)

Benji 41: "Roger, they're south of the line." (Benji 41 potvrzuje)

AWACS: "Benji 41, status trailer" (AWACS se ptá na taktickou situaci posledního člena formace Benji, tzn. Benji 42)

Benji 42: "I have a lock, it's tracking"

AWACS: "OK, I show 'em well south of the line, 14 miles. Toot Sweet, try to get the trailer"

Benji 41: "Benji Burners"

AWACS: "12 miles, 12 miles"

Benji 41: "Bogey Dope" (Benji 41 žádá AWACS o kurs a vzdálenost nepřátelského letounu)

AWACS: "Benji, I show them 8 miles"

Benji 41: "Benji, I am looking for a Clearance to Fire" (Benji 41 žádá o povolení ke střelbě)

AWACS: "Benji 41, Cleared Kill, Cleared Kill" (povolení k palbě je u uděleno)

Benji 41: "Benji, understand Cleared Kill?" (Benji 41 se ještě jednou ujišťuje)

AWACS: "Cleared to Kill, Cleared to Kill, you've got .....Bandits" (AWACS potvrzuje povolení a ujišťuje, že se jedná skutečně o nepřátelské stroje)

Benji 41: "Benji Fox" (Benji 41 odpaluje protiletadlovou střelu)

AWACS: "Benji let's come hard left"

Benji 41: "Splash" (vypočítaná doba zbývající raketě do zásahu cíle dosáhla 0 sekund)

Benji 41: "Benji, burners, let's take it down. Go Low."

Benji 41: "Benji, Splash One, Splash One" (Benji 41 hlásí sestřel letounu)

AWACS: "Copy, Splash One." (operátor AWACSu sestřel potvrzuje)

Prameny:

[1] Brown, Craig: Debrief, A Complete History of U.S. Aerial Engagements 1981 to the Present, Schiffer Military History, 2007.

[2] Smíšek, Martin: AIM-120 AMRAAM, Válka.cz, https://www.valka.cz/10267-AIM-120-AMRAAM

Kalendárium, 21. prosinec 2021

V pondělí 21. prosince 1964 poprvé vzlétl z texasské základny Carswell víceúčelový taktický stíhací bombardér General Dynamics F-111. Za řízením seděla dvojice továrních pilotů Richard Johnson a Val Prahl. Let byl zkrácen na 22 minut kvůli problémům s klapkami. Ale jinak byl let úspěšný.

Jednalo se o první sériově vyráběný letuschopný stroj s měnitelnou geometrií křídel a zároveň první bitevní letoun schopný přesného bombardování z malé výšky ve dne i v noci a za jakéhokoliv počasí. Díky své siluetě získal v americkém letectvu bojové jméno Aardvark (Hrabáč).