pátek 1. listopadu 2019

Meče za lži, fiktivní sestřey Hptm. Ericha Hartmanna v bitvě nad Iași

V posledním čísle polského časopisu Lotnictwo (nr. 10 - 11 / 2019) vyšel velice zajímavý článek „Miecze za kłamstwa, Fikcyjne zestrzelenia Hptm. Ericha Hartmanna w bitwie nad Jassami“ od Ivana Lavriněnka. Autor v něm provedl důkladnou analýzu Hartmannových sestřelů v období od 30. května do 6. června 1944 během bitvy o rumunské město Iași, kdy měl Erich Hartmann získat svůj 250. sestřel. Erich Hartman je obecně považován za nejúspěšnějšího stíhače všech dob, přičemž měl získat celkem 352 úředně potvrzených sestřelů. Ivan Lavriněnko provedl důkladnou analýzu jeho pětatřiceti sestřelů, porovnal je se sovětskými archivními materiály a dospěl k následujícímu:

Z pětatřiceti Hartmannových sestřelů za toto období lze pouze jeden jediný sestřel potvrdit z sovětských archivních zdrojů. Další jeden sestřel lze pravděpodobně potvrdit, pokud připustíme záměnu typu sestřeleného letounu. U dalších šesti sestřelů německé nároky převyšují sovětské ztráty a tak nelze jednoznačně říci, že skutečným pokořitelem byl opravdu Erich Hartmann. Ve všech ostatních případech pak Hartmannovy sestřely neodpovídají skutečným sovětským ztrátám v daném období nad oblastí Iași. 

Je to další zajímavý střípek do mozaiky o „dokonalosti“ německého systému uznávání sestřelů. 

Ławrinenko, Iwan: Miecze za kłamstwa, Fikcyjne zestrzelenia Hptm. Ericha Hartmanna w bitwie nad Jassami, in Lotnictwo, Nr. 10-11, 2019. 




Sestřel! Hlásím sestřel! 2 Osudy šesti spojeneckých stíhacích es Druhé světové války

Rád bych upozornil na novou knihu od kolegy Marka Brzkovského, která jde právě do tisku.

Brzkovský, Marek: Sestřel! Hlásím sestřel! 2 Osudy šesti spojeneckých stíhacích es Druhé světové války, Svět Křídel, Cheb 2019. ISBN: 978-80-7573-063-3


Pojem stíhací eso se zrodil v létě roku 1915 ve Francii. Byl jím označován letec, který dokázal sestřelit pět a více nepřátelských letadel. Bylo to v době, kdy se na obloze objevily první jednomístné letouny, vybavené vpřed pálícím kulometem - stíhačky. Šlo sice o neoficiální, zato však velmi ceněný titul a snad každý stíhací pilot se toužil jím stát. Brzy ho také začaly užívat i ostatní světová letectva, účastnící se Velké války. Za Druhé světové války se toto označení znova hojně používalo a kult stíhacích es pěstovaly obě strany konfliktu. Esa se také stávala tučným soustem pro válečnou propagandu. Jejich význam byl totiž mimořádný. U každé jednotky právě tito muži rozhodovali o úspěchu či neúspěchu bojových akcí. Tato poměrně malá skupina dosáhla většiny sestřelů, kterých jejich jednotka získala. Často se také stávali veliteli leteckých jednotek a mnoho z nich dosáhlo vysokých hodností. Snažili se také ale sestřelit co nejvíce nepřátel a stát se tím nejlepším. Osudy šesti mužů, popsané v této knize jsou často dost rozdílné. Bojovali v různých letech a na různých frontách druhé světové války. Někteří se dožily jejího konce, jiní za řízením své stíhačky nalezli smrt. Všichni však svým nemalým dílem přispěli k vítěznému konci a porážce fašismu v tomto dosud nejstrašnějším konfliktu v historii. 
Na tomto místě bych rád poděkoval všem, kdo jakkoliv pomohli při psaní této knihy. Zvlášť bych chtěl poděkovat své rodině při pomoci s překlady a při korekturách textu. Také bych rád poděkoval „kolegům z oboru“ Janu Šafaříkovi, Ondreji Repkovi a Otovi Jírovcovi. Nechci zapomenout na Jiřího Rajlicha, Miroslava Šnajdra a Petra Stachuru, jejichž knihy a články mi byly velkou inspirací.



V Brně 11. 8. 2019
Marek Brzkovský



Obsah:
Úvod ..... 5
Kapitola 1. Karel Kuttelwascher - Československé eso číslo jedna ..... 7
Kapitola 2. Witold Urbanowicz ― Prot Sovětům, Němcům i Japoncům ..... 35
Kapitola 3. Léon Richard ― Stíhač vichystické Francie ..... 59
Kapitola 4. Alexandr Gerasimovič Baturin ― V bojích nad Leningradem ..... 77
Kapitola 5. Peter Novotny ― Čechoameričan v kabině Thunderboltu ..... 97
Kapitola 6. Joseph Berry ― Nejlepší lovec střel V-1 ..... 119


Nguyễn Văn Bảy - stíhací eso Vietnamské války

Z rotačky tiskárny by mělo právě sjíždět nové číslo leteckého časopisu Revi s pořadovým číslem 117, ve kterém naleznete i první díl článku o nejúspěšnějším severovietnamském leteckém esu na letounu Mikojan-Gurjevič MiG-17 - Nguyễn Văn Bảyovi.

Brzkovský, Marek - Šafařík, Jan: Nguyễn Văn Bảy - stíhací eso Vietnamské války, in REVI Publications, No. 117, 2019.


Na přelomu šedesátých a sedmdesátých let se Spojené státy zapletly do dlouhé a krvavé Války ve Vietnamu. Důležitou úlohu při tomto konfliktu sehrálo americké letectvo. Nejvyšší velení doufalo, že masivním bombardováním donutí Severovietnamce k míru. Stal se však pravý opak. Komunistický sever dokázal ze sovětských a čínských dodávek výzbroje takřka z ničeho vybudovat účinnou protivzdušnou obranu. Jednou z jejích složek bylo i stíhací letectvo, z počátku vyzbrojené pouze tou dobou již pomalu zastarávajícími MiGy-17. Toto je příběh nejúspěšnějšího z jejich pilotů.
...


pátek 18. října 2019

Budoucí kosmonauté na válečném nebi

Tak jsem včera v jednom diskuzním vlákně nakousl kosmonauta, který krom zdolání vesmíru zdolal i nepřátelský letoun ve válce. Tak mě to nedalo a zapátral jsem a objevil další budoucí kosmonauty, kteří si během válečných konfliktů připsali nějaký ten sestřel. 

Ve Druhé světové válce / Velké vlastenecké válce to byl:

Georgij Timofejevič Beregovoj / Георгий Тимофеевич Береговой - 1+ sestřel ve spoluúčasti
25. 01. 1944 Fw 190 ve spoluúčasti

Informace o sestřelech jsou neúplné. Grigorij Beregovoj létal jako pilot bitevníku Il-2. Jako veliteli eskadrily 90. GŠAP je eskadrile pod jeho velením přisuzováno zničení několika desítek tanků a ve vzdušných soubojích i několik nepřátelských letounů.   



V Korejské válce to byli:

Edwin Eugene Aldrin Jr. - 2 sestřely
14. 05. 1953 MiG-15 224. IAP Kolesnikov L. P.
07. 06. 1953 MiG-15 535. IAP Dorochov Stěpan A.



John Herschel Glenn Jr. - 3 sestřely
12. 07. 1953 MiG-15 781. IAPTOF Bělov Viktor
19. 07. 1953 MiG-15
22. 07. 1953 MiG-15 45. R / 15. IAD Fuan Yuxiang




Walter Marty Schirra, Jr. - 1 jistý sestřel, 1. pravděpodobný sestřel, 1 letoun poškodil

01.10.1951 MiG-15 pravděpodobně zničený
23.10.1951 MiG-15 Smorčkov Aleksandr Pavlovič
27.10.1951 MiG-15bis poškozený 523. IAP Mitrofanov



Ve Vietnamské válce to byl:

Phạm Tuan - 1 sestřel
27. 12. 1972 B-52D 7. BW Pilot/Commander:Capt John Mize, Nav:Lt William Robinson, Co-pilot:Capt Terrence Gruters, EWO:Capt Dennis Anderson, Rad/Nav:Capt William North, AG:T/Sgt Peter E Whalen




Pokud byste někdo věděli o někom dalším, dejte mi vědět. Jako bylo samozřejmě dost kosmonautů / astronautů co byli ve válce, jde mi ale o ty, co dosáhli nějakého sestřelu.

středa 16. října 2019

Stíhači při ochraně hranic

Tentokrát jen kratičký dvoustránkový článeček pro Military revue...

» Brzkovský, Marek - Šafařík, Jan: Stíhači při ochraně hranic, in Military revue, No. 11, 2019.

Konec 2. světové války přinesl světu dlouho očekávaný mír, současně však došlo k víceméně bipolárnímu rozdělení světa na sféru vlivu USA a SSSR. Znovu obnovená Československá republika se zanedlouho dostala po únorových událostech roku 1948 do náručí „Velkého bratra“ z východu. Napříč celou Evropou byla spuštěna železná opona.
...


Messerschmitt Bf 109G-10/U4 z produkce továrny Diana vystavený v květnu 1945 na náměstí v Tišnově.

Messerschmitt Bf 109G-10/U4 z produkce továrny Diana vystavený v květnu 1945 na náměstí v Tišnově.


čtvrtek 10. října 2019

Kalendárium, 10. říjen 1957


Ve čtvrtek 10. října 1957 poprvé vzlétl sovětský stíhací letoun Suchoj Su-9. Jednalo se o jednomotorový, jednomístný, nadzvukový, celokovový stíhací středoplošník s delta křídlem o šípovitosti 53°, určený pro činnost za každého počasí. Pod křídlem nesl čtyři závěsníky APU-7 pro protiletadlové řízené střely K-5/RS-2US (AA-1 Alkali) s pasivním radiolokačním naváděním, respektive RS-2U u prvních strojů. Ozáření cíle zajišťoval radar RP-9 Safir (CD-30), případně RP-9U (CD-30T), umístěný v přídi. Na dvou trupových závěsnících mohly být neseny přídavné palivové nádrže. Doktrína leteckého boje té doby považovala kanónovou výzbroj za zbytečnou a zastaralou a proto rakety tvořily jedinou výzbroj tohoto letounu.
Celkem bylo vyrobeno okolo 1100 letounů tohoto typu a v polovině 60. let jimi bylo vyzbrojeno okolo třiceti leteckých pluků.









[1] https://cs.wikipedia.org/wiki/Suchoj_Su-9
[2] https://ru.wikipedia.org/wiki/Су-9

pondělí 30. září 2019

Kalendárium, 30. září 1941


V úterý 30. září 1941 se dala do pohybu vojska skupiny armád Střed pod velením polního maršála Fedora von Bocka v novém náporu směrem k Moskvě, který nesl krycí název Tajfun. V jejím rámci došlo k dalším velkým obkličovacím operacím — u Vjazmy a Brjansku, hlavní cíl operace — dobytí Moskvy — však nebyl splněn. 

Podle plánů německého vrchního velení měl útok na Moskvu, který dostal krycí jméno Tajfun, proběhnout ve dvou fázích.
    1. Průlom obrany sovětského západního frontu severně a jižně od dálnice Smolensk-Moskva. Vysunutí dvou tankových skupin vpřed (3. tanková skupina jako severní a 4. jako jižní). Tím se měla vytvořit ramena kleští. Spojením čelistí u Vjazmy uzavřít v kotli nepřátelské síly stojící před frontou. Současně zaútočit Guderianovou tankovou skupinou z jihozápadu, tedy z prostoru u severoukrajinského Hluchova na Orel a proniknout do Jeremenkova týlu. Pak změnit směr postupu na Brjansk a obklíčit tak tři sovětské armády.
    2. Pronásledování unikajících nepřátelských sil na široké frontě všemi třemi tankovými skupinami. Úder až k Moskvě a její dobytí nebo obklíčení.

Vojenská síla, se kterou polní maršál Fedor von Bock vytáhl do boje, zahrnovala tři pěší armády (9., 4. a 2.), obě tankové armády skupiny armád Střed (Guderianova 2. a Hothova 3.), a Hoepnerovu 4. tankovou armádu. Celkem bylo shromážděno čtrnáct tankových a osm motorizovaných divizí, dvě motorizované brigády a čtyřicet šest pěších divizí. Ofenzívu podporovaly dvě letecké armády. To vše doplňovaly silné oddíly protiletadlového dělostřelectva. Němci si vytvořili převahu v tancích a letadlech 2:1, v dělech 3:1.

Operace byla zahájena v úterý 30. září 1941 na jižním křídle skupiny armád Střed 2. tankovou armádou výpadem v prostoru Putivl-Hluchiv směrem na Orel, který byl dobyt 3. října. V této kritické chvíli povolal Stalin Žukova, který se ujal řízení obrany Moskvy. 13. října padla Kaluga, která leží 160 kilometrů jihozápadně od Moskvy. 14. října dobyl čelní odřad z 1. tankové divize město Kalinin, které leží 150 kilometrů severozápadně od Moskvy, přerušil železniční trať Leningrad-Moskva a dobyl jediný most přes Volhu, který padl za druhé světové války německým vojskům do rukou neporušený. Téhož dne Adolf Hitler sebevědomě prohlásil, že Rusko bylo poraženo.

14. října stála také pěší divize SS „Das Reich“ u Borodina, 100 kilometrů před Moskvou. Sovětská obrana byla posílena vojenskou jednotkou ze Sibiře, která disponovala novými tanky T-34 a KV-1. Pluky divize SS „Das Reich“, brigáda Hauenfeld z 10. tankové divize se 7. tankovým plukem, jeden oddíl 90. dělostřeleckého pluku a 10. motocyklový prapor zahájily akce proti Sibiřanům, kteří byli ostřílení váleční veteráni. Sověti nasadili do boje i své reaktivní raketomety „Kaťuše“. Ztráty divize „Das Reich“ byly tak vysoké, že její třetí pěší pluk byl rozpuštěn. 18. října prorazili Němci obranu a 20. října byl v Moskvě vyhlášen stav obležení. Německá 10. tanková divize pak zlomila poslední odpor sovětských jednotek 19. října, kdy padl Možajsk. Podzimní počasí se neustále zhoršovalo a pohyb vojsk komplikovalo všudepřítomné bahno. Německým vojskům se komplikovala situace se zásobováním, protože z jedné poloviny dopravních kapacit byli odkázáni na koňské potahy. Navíc se začaly projevovat údery partyzánů na komunikace a dopravní uzly, což mělo další následky.

Počátkem listopadu začalo mrznout a boje byly znovu obnoveny v plné síle. Stalin však byl v té době již přesvědčen, že od Japonska mu na východních hranicích nehrozí žádné nebezpečí, a tak byly k Moskvě ze Sibiře posílány vlakové transporty, které přivážely vycvičené, vyzbrojené a válkou s Japonskem ostřílené elitní jednotky, celkem 40 divizí o 700 tisících mužích. Část těchto vojsk provedla 7. listopadu (výročí VŘSR) vojenskou přehlídku na Rudém náměstí v Moskvě, odkud šla přímo na frontu. Dne 15. listopadu byl zahájen klešťový útok, při kterém stála německá vojska na severu 45 km a na jihu 90 km od Moskvy. Vleklé boje před Moskvou trvaly do konce listopadu a Němci utrpěli četné ztráty. Dne 24. listopadu byla obsazena Krásná Poljana, kam byla umístěna baterie těžkých děl, které měly ostřelovat Moskvu. Dne 25. listopadu však podnikli Sověti protiútok a Krásnou Poljanu dobyli zpět. Žukov byl přesvědčen, že útok německých vojsk ztrácí dynamiku, která byla způsobena jejich vyčerpáním, stavem techniky i nevyhovujícím logistickým zabezpečením. Proto požádal Stalina o přidělení dalších sibiřských vojsk pod jeho velení. Stalin jeho žádosti 29. listopadu vyhověl. Dne 1. prosince zasedal štáb Západního frontu, přičemž bylo stanoveno, že protiútok sovětských vojsk začne 6. prosince. Téhož dne provedla německá vojska čelní útok a 4. prosince 1941 se za velkých ztrát dostala již 30 km před Moskvu a Kreml byl prý vidět vojenskými dalekohledy. 5. prosince začalo výrazně mrznout, teplota klesla až na – 30 stupňů Celsia. Němci nebyli na tuto situaci připraveni – nešly jim nastartovat motory u tanků, aut a letadel, vojáci neměli odpovídající zimní oblečení, navíc se jim nedostávalo potřebné množství zásob. A právě 5. prosince zahájila sovětská vojska Kalininského frontu severně od Moskvy protiútok, který byl předzvěstí rozsáhlejší ofenzívy.

6. prosince zahájily čerstvé sovětské jednotky ze Sibiře (byly zde 3 nově zformované sovětské armády) mohutnou protiofenzívu, při které sovětské letectvo získalo poprvé vzdušnou převahu. Byly ničeny německé jednotky, němečtí vojáci se dostávali do zajetí. Před Moskvou zůstalo obrovské množství techniky, kterou Wehrmacht nestačil stáhnout zpět. Útok, který vedl Koněvův Kalininský front, Žukovův Západní front a Timošenkův Jihozápadní front, zahnal Němce o 150 – 300 km zpět. 16. prosince 1941 sice Adolf Hitler zakázal von Bockovi ústup, ale ten rozkaz fakticky nerespektoval, protože si byl vědom ohrožení Skupiny armád Střed. Německá vojska se po ústupu zakopala v předem připravených pozicích, kde se udržela. Žukov sice pokračoval v útoku, ale neuspěl, protože i jeho vojska se vyčerpala, potřebovala doplnit zálohy a zásoby a odpočinout si. Proto na jaře roku 1942 přešel do defenzívy. Moskva však byla zachráněna a už nikdy později nebyla přímo ohrožena. 

[1] https://cs.wikipedia.org/wiki/Bitva_před_Moskvou

[2] https://ru.wikipedia.org/wiki/Битва_за_Москву
[3] https://en.wikipedia.org/wiki/Battle_of_Moscow
[4] https://www.valka.cz/511-Bitva-o-Moskvu
[5] https://www.fronta.cz/moskva-1941