Malá pivní rekapitulace

Tak se nám sešel rok s rokem a je čas podívat se zpět a trošku rekapitulovat ;-) Co se týká pivních degustací, tak tam mě bohužel ještě čeká nějaké práce a bohužel asi deset až dvacet degustací už asi nezrekonstruuji, neboť jsem z mnoha objektivních důvodu v loňském roce čas od času tu evidenci zanedbával. Nicméně co se týka degustací piv z encyklopedie 1001 Beers You Must Taste Before You Die, tak tam jsem byl naštěstí poctivý.

Nicméně i zde jsou jisté nedostatky. Až před pár dny jsme totiž zjistil, že encyklopedie 1001 Beers You Must Taste Before You Die ma od loňského roku juž třetí edici, zase byla některá piva vyřazena a nová zařazena. Už mám sice nachystanou a upravenou databázi, která zohledňuje všechny tři edice, ale zatím tam nejsou včechna data, takže ty snad až s rekapitulací letošního roku ;-)

Takže loňský rok byl ve světle edicí z roku 2010 a 2013 následující:

Celkově jsem za loňský rok ochutnal dalších 45 nových piv, z toho 4 byly pouze v edici 2010, 4 pouze v edici 2013. Co se „národnosti“ piva týká, tak jsem ochutnal 1 rakouské, 10 belgických, 4 abglická, 10 německých, 2 maďarská, 2 irská, 1 keňské, 2 polská, 2 skotská, 1 jihoafrické, 1 ceylonské, 8 amerických a 1 welšské pivo.

Celkově jsem z 1090 piv z obou edicí ochutnal 203 (toto číslo se vztahuje k 31. 12. 2018, neboť k dnešnímu dni jsem už stihl ochutnat další čtyři piva). Z edice 2010 jsem ochutnal celkem 190 piv, z edice 2013 celkem 181 piv. Piv, které jsou jen v edici 2010 jsem ochutnal 22. Piv, které jsou jen edici 2013 jsem ochutnal 13. Piv, které jsou v obou edicích jsem ochutnal 168.

Tak a na konec ještě konkrétní seznam piv ochutnaných v loňském roce:

Brewery	Beer	Country
Weitra Bräu Bierwerkstatt	Hadmar	Austria
Brouwerij Boon	Boon Oude Geuze	Belgium
Brouwerij Van Eecke	Poperings Hommel Bier	Belgium
Brouwerij Verhaeghe Vichte	Duchesse de Bourgogne	Belgium
Brouwerij de Ranke	XX Bitter	Belgium
Brouwerij Het Anker	Gouden Carolus Hopsinjoor	Belgium
Duvel Moortgat	Duvel	Belgium
Brasserie Silly	Scotch Silly	Belgium
Brouwerij Huyghe	Delirium Tremens	Belgium
Brouwerij De Musketiers	Troubador Magma	Belgium
Brouwerij der Trappistenabdij De Achelse Kluis	Achel Blond 8°	Belgium
Samuel Smith	Samuel Smith's Imperial Stout	England
Wild Beer Company	Modus Operandi	England
Hall & Woodhouse	Tanglefoot	England
Timothy Taylor	Timothy Taylor's Landlord	England
Brauerei Schlenkerla	Aecht Schlenkerla Rauchbier	Germany
Hacker-Pschorr Bräu	Hacker-Pschorr Hefe Weisse	Germany
Privatbrauerei Erdinger Weissbräu	Erdinger Dunkel	Germany
Privatbrauerei Erdinger Weissbräu	Erdinger Pikantus	Germany
Badische Staatsbrauerei Rothaus	Tannenzäpfle	Germany
Brauerei Ganter	Wodan	Germany
Badische Staatsbrauerei Rothaus	Rothaus Hefe Weizen	Germany
Badische Staatsbrauerei Rothaus	Märzen Export Eiszäpfle	Germany
Augustiner-Bräu Wagner	Augustiner Lagerbier Hell	Germany
Weisses Bräuhaus G. Schneider & Sohn	Schneider Weisse	Germany
Dreher	Dreher Bak	Hungary
Fóti Kézműves Sörfőzde	Keserű Méz	Hungary
Carlow Brewing Company	O'Hara's Irish Red	Ireland
Carlow Brewing Company	O'Hara's Irish Stout	Ireland
East African Breweries	Tusker Lager	Kenya
Browar Okocim	Okocim Mocne	Poland
Grupa Žywiec	Žywiec Porter	Poland
Harviestoun Brewery	Bitter & Twisted	Scotland
Traquair House Brewery	Traquair House Ale	Scotland
Mitchell's Knysna Brewery	Mitchell's 90/-	South Africa
Ceylon Brewery	Lion Stout	Sri Lanka
Anchor Brewing Company	Liberty Ale	United States
Stone Brewing	Arrogant Bastard Ale	United States
Anchor Brewing Company	Anchor Steam Beer	United States
Rogue Ales	Rogue Mocha Porter	United States
Stone Brewing	Stone IPA	United States
Deschutes Brewery	Black Butte Porter	United States
Sierra Nevada Brewing Company	Sierra Nevada Bigfoot Barleywine Style Ale	United States
Big Sky Brewing Company	Moose Drool Brown Ale	United States
Tiny Rebel Brewery	Dirty Stop Out	Wales

Kalendárium, 25. leden 1736

V neděli 25. ledna 1736 se v Turíně narodil Joseph-Louis Lagrange, comte de l'Empire, spolu s Leonardem Eulerem byl jedním z největších matematiků 18. století.

Giuseppe Luigi Lagrange se narodil v Turíně, kde již tři generace žila jeho rodina. Joseph studoval savojskou vojenskou školu a jako nejstarší z dětí se o sebe musel brzy postarat. Vědeckou činnost zahájil v 17 letech objevem, který později našel už zveřejněný v korespondenci Gottfrieda Leibnize a Jacoba I. Bernoulliho. Díky svému matematickému nadání byl již v devatenácti letech profesorem na turínské Accademia delle Scienze. V roce 1755 poslal Leonhardu Eulerovi do Berlína pojednání o své metodě integrace a hledání extrémů. Euler jeho práce zařadil mezi základní díla variačního počtu a už v roce 1756 dosáhl toho, že byl Lagrange zvolen zahraničním členem berlínské Akademie.

V roce 1766 strávil půl roku v Paříži, kde se seznámil s Jeanem d´Alembertem a Alexisem Clairautem. Na pozvání Friedricha II. a na doporučení d´Alemberta a Leonharda Eulera odešel ve stejný rok jako ředitel matematické sekce do Berlína. V letech 1770 – 1771 vydal Réflexions sur la résolution des equations (Úvahy o řešení rovnic), kde rozpracoval řešení rovnic vyšších řádů. V roce 1786 odešel do Paříže, kde v roce 1788 vyšla jeho nejdůležitější práce Analytická mechanika. Kniha obsahovala práci, kterou Lagrange začal rozmýšlet už v Turíně a dokončil v Berlíně. V této práci navázal na dílo svých učitelů d´Alemberta a Eulera. Mimo jiné se zabýval i nebeskou mechanikou, rozpracoval techniku výpočtů prvků drah planet a komet na základě tří pozorování, a úlohu tří těles. Během francouzské revoluce pomáhal při reformě měr a vah. Mohl tu zůstat jen na zvláštní povolení, ostatní cizinci byli vyhoštěni. V roce 1795 profesoroval na Ecole Normale, 1797 na Ecole Polytechnique.

Za práci o libraci Měsíce získal Lagrange v roce 1764 cenu pařížské Académie des Sciences a pak ještě několikrát za témata z nebeské mechaniky. Zabýval se i jinými otázkami, např. z akustiky (šíření zvuku, chvění strun), teorie determinantů a matic, teorie pravděpodobnosti, aritmetiky, algebry, ale především matematické analýzy a mechaniky. Za vlády Napoleona I. Bonaparta dostal mnoho řádů, titul hraběte a další pocty. Je pochován v pařížském Panthéonu.

Použité zdroje

[1] GINDIKIN, S. Joseph Louis Lagrange (1736 – 1813). Pokroky matematiky fyziky & astronomie, roč. 31/1986, č. 6, s. 297–313. CS–ISSN 0032–2423.

[2] Encyklopedická edice, listy, matematici. ISBN 80–860–44–05–X.

Autor textu: 

Mgr. Magda Králová

https://edu.techmania.cz/cs/encyklopedie/vedec/1221/lagrange

Kalendárium, 25. leden 1945

Ve čtvrtek 25. ledna 1945 v polském městě Przemyśl vznikla na území osvobozeném Rudou armádou další velká letecká jednotka. Byla to 1. čs. smíšená letecká divize, jejímž velitelem se stal pplk. Ludvík Budín. Divize se skládala z 1. čs. stíhacího leteckého pluku (1-й чехословацкый истребительный авиационный полк), 2. čs. stíhacího leteckého pluku (2-й чехословацкый истребительный авиационный полк) a 3. čs. bitevního leteckého pluku (3-й чехословацкой штурмовой авиационный полк) a měla ve své výzbroje stíhací letouny  Lavočkin La-5 a La-7, dále bitevní letouny Iljušin Il-2 a bombardovací letouny Petljakov Pe-2.

Velitelství smíšené letecké divize vzniklo 19. prosince 1944 přejmenováním z velitelství Československé letecké skupiny na základě směrnice velitelství 1. československého armádního sboru, čj. 0722/Taj.-1944. Jednotka byla po stránce operační, včetně letecké výstroje a výzbroje, podřízena sovětskému velení (od 25. 1. do 14. 5. podřízena 8. letecké armádě, od 14. 5. do 20. 7.  podřízena 2. letecké armádě), ve všem ostatním byla podřízena velení 1. čs. armádního sboru a od 15. května 1. československé armádě. Dne 20. července byla uvolněna ze svazku Rudé armády a převedena do podřízenosti československého letectva. Velitelství smíšené letecké divize bylo 1. srpna 1945, na základě výnosu Ministerstva národní obrany přejmenováno na velitelství 4. letecké divize. 

Organizační struktura:

Štáb divize:

    Velitel divize pplk. Ludvík Budín

    Zástupce velitele mjr. Mikuláš Lisický

    Náčelník štábu škpt. Ján Klán

    Šturman mjr. František Rypl

    Inspektor letecké techniky kpt. Jozef Páleníček

1. čs. stíhací letecký pluk

    Velitel pluku škpt. František Fajtl

    Zástupce velitele kpt. Ludovít Koza

    Náčelník štábu npor. Viktor Cvacho

    Velitel 1. letky npor. František Chábera

    Velitel 2. letky por. Leopold Šrom

    Velitel 3. letky kpt. Jozef Kolembus

    Šturman npor. Michal Minka

    Střelecký důstojník por. Jiří Řezníček

2. čs. stíhací letecký pluk

    Velitel pluku mj. Ivan Haluzický

    Zástupce velitele npor. Josef Stehlík

    Náčelník štábu mj. Lebeděv (později nahrazen npor. Jánem Samašem)

    Navigátor npor. František Loucký

    Velitel 1. letky kpt. Teodor Obuch

    Velitel 2. letky ppor. František Štička

    Velitel 3. letky ppor. Pavel Kocfelda

3. čs. bitevní letecký pluk

    Velitel pluku mj. Mikuláš Guljanič

    Zástupce velitele kpt. František Wágner

    Náčelník štábu škpt. Antonín Navrátil

    Šturman kpt. Béla Kubica

    Inženýr pluku kpt. Demenkov

    Velitel 1. letky kpt. Osvald Fencl

    Velitel 2. letky kpt. Josef Nižňanský

    Velitel 3. letky kpt. Mikuláš Šinglovič

    Šéflékař npor. MUDr. Karol Büchler

Dislokace:

20. 1. 1945 -  2. 1945 Przemyśl

2. 1945 - 4. 1945 Iwonicz

4. 1945 - 4. 1945 Katowice

4. 1945 - 5. 1945 Pszczyna

5. 1945 - 5. 1945 Albrechtičky

5. 1945 - 1. 8. 1945 Praha-Letňany

[1] Daňko, Ján - kol.: 1. československá smíšená letecká divize, AVIS, Praha 1998. ISBN 80-86049-44-2

[2] Irra, Miroslav: Československé vojenské letectvo 1945-1950, I. díl - Organizační vývoj a personální výstavba, Svět Křídel, Cheb 2006.

Kalendárium, 23. leden 1915

V sobotu 23. ledna 1915 se ve vesnici Spudni, nynější Gus-Chrustalnyj okres Vladimirské oblasti, narodil Ivan Nikolajevič Kalabuškin. Sovětské letecké eso s celkem patnácti [8+7] úředně doloženými sestřely. Mnohými staršími prameny byl označován za první sovětské letecké eso Velké vlastenecké války, když měl během prvního dne války sestřelit celkem pět nepřátelských letounů. Konkrétně:

1. 22.6.1941 1 Ju 88 zničen

2. 22.6.1941 1 Ju 88 zničen

3. 22.6.1941 1 He 111 zničen

4. 22.6.1941 1 Bf 109 zničen stanice Žabinka

5. 22.6.1941 1 Bf 109 zničen stanice Žabinka

Podle nejnovějších výzkumů M. J. Bykova však 22. července získal jen jeden sestřel německého Messerschmittu Bf 109 nad Brestem.

Ivan Kalabuškin vstoupil do Rudé armády v srpnu 1936. O dva roky později ukončil Vorošilovgradskou vojenskou leteckou školu pilotů. Do války vstoupil s 123. IAP vyzbrojeného letouny Polikarpov I-153. Od října 1941 sloužil st.-lt. I. N. Kalabuškin jako  velitel eskadrily 562. IAP (6. IAK PVO, Moskevská zóna obrany). Létal na letounech Jakovlev Jak-1. Dne 4. března 1942 my byla udělena Zlatá hvězda Hrdiny Sovětského svazu (№ 667). Do konce bojové služby absolvoval I. N. Kalabuškin více než 200 bojových letů, ve kterých získal celkem 15 potvrzených sestřelů. Po vyvázání leteckých jednotek Moskevského PVO z působnosti bojové armády se Kalabuškin věnoval výcviku mladých pilotů.

Vyznamenání

Zlatá hvězda Hrdiny Sovětského svazu, № 667, 4. 3. 1942

Řád Lenina, 4. 3. 1942

2x Řád rudé hvědy

2x Řád rudého praporu, 26. 2. 1942, ...

Řád Aleksandra Něvského, 23. 12. 1944

Řád Vlastenecké války 1. stupně, 11. 3. 1985

Medaile «Za bojové zásluhy»

Medaile «Za obranu Moskvy»

Medaile «Veterán Ozbrojených sil SSSR»

Medaile «Za vítězství nad Německem ve Velké vlastenecké válce 1941—1945»

Jubilejní medaile «Dvacet let Vítězství ve Velké vlastenecké válce 1941—1945»

Jubilejní medaile «Třicet let Vítězství ve Velké vlastenecké válce 1941—1945»

Jubilejní medaile «Čtyřicet let Vítězství ve Velké vlastenecké válce 1941—1945»

Jubilejní medaile «Třicet let Sovětské armády a námořnictva»  

Jubilejní medaile «Čtyřicet let Ozbrojených sil SSSR»

Jubilejní medaile «Padesát let Ozbrojených sil SSSR»

Jubilejní medaile «Šedesát let Ozbrojených sil SSSR»

a další medaile

Seznam sestřelů:

na I-153

22.06.1941 1  Me 109 Brest

23.06.1941 1  Ju 88 Pinsk

23.06.1941 1  Ju 88 Pinsk

28.07.1941 1  Me 109 Jedrovo

31.07.1941 1  Hs 126 Bologoje

na Jak-1

05.11.1941 1/3  Hs 126 jezero Poleckoje

14.11.1941 1  Me 109 jezero Trostjanskoje

14.11.1941 1/6  "Me 115" jezero Trostjanskoje

14.11.1941 1/6  "Me 115" jezero Trostjanskoje

16.11.1941 1  Me 110 Podolino

28.11.1941 1  He 111 Dmitorv

30.11.1941 1/2  Ju 88 Lobňa

04.12.1941 1/3  Me 110 jezero Trostjanskoje

18.12.1941 1/3  He 111 Pavlovskaja Sloboda

14.03.1943 1/2  Ju 88 Krušinniki

[1] Быков, Михаил Юрьевич: Асы Великой Отечественной. Самые результативные летчики 1941-1945 гг., Яуза, Эксмо, 2007 г.

[2] Быков, Михаил Юрьевич: Советские асы 1941-1945. Победы Сталинских соколов, Яуза, Эксмо, 2008 г.

[3] Быков, Михаил Юрьевич: Все асы Сталина 1936 – 1953 гг., Серия: Элитная энциклопедия ВВС. Такой книги еще не было!, Издательство: Яуза-Пресс, 2014. ISBN: 978-5-699-67789-4 

[4] Repka, Ondrej: Prvé stíhacie eso Vežkej vlasteneckej vojny (Ivan Nikolajevič Kalabuškin), in Historie a plastikové modelářství, No. 08, 1996. 

[5] https://ru.wikipedia.org/wiki/Калабушкин,_Иван_Николаевич

[6] http://soviet-aces-1936-53.ru/

[7] http://airaces.narod.ru/ 

Ivan Nikolajevič Kalabuškin

Иван Николаевич Калабушкин

Jakovlev Jak-1 ze sestavy 562. IAP, na kterém během léta 1942 bojově létal I. N. Kalabuškin.

Hrdina Sovětského svazu I. N. Kalabuškin z 562. IAP na křídle svého letounu Jaku.

Kalendárium, 23. leden 1862

Ve čtvrtek 23. ledna 1862 se narodil David Hilbert, jeden z největších matematiků 20. století.

David Hilbert se narodil v rodině soudce v Königsbergu na břehu Baltického moře, tehdy německém městě, nyní ruském Kaliningradu. Zájem o matematiku u něj probudila jeho matka, která se sama živě zajímala o filozofii, astronomii a matematiku. Již od gymnaziálních let byl blízkým přítelem Hermanna Minkowského, s nímž také na univerzitě studoval. Mezi jeho učitele patřili Ferdinand Lindemann a Adolf Hurwitz, kteří ho uvedli do teorie invariantů, teorie čísel a teorie funkcí. Promoval v roce 1885. Po obhájení doktorské disertace odjel na studijní pobyt do Lipska k Felixi Kleinovi a pak ještě do Paříže k Charlesi Hermiteovi. V červnu roku 1886 se stal soukromým docentem v Königsbergu, v roce 1892 mimořádným profesorem, když nahradil Adolfa Hurwitze, v roce 1893 pak řádným profesorem po Ferdinandu Lindemanovi. V roce 1895 odešel jako vedoucí katedry do Göttingenu, kde aktivně působil až do roku 1934. V Göttingen bylo nepřípustné, aby se profesor přátelil s mladšími kolegy na nižších místech. Hilbert však zcela zlomil tuto tradici a to podpořilo rozvoj vědeckého života. Mladí studenti k němu přicházeli na čaj nebo na večeři. Paní Hilbertová pro ně a pro asistenty pořádala bohaté dinner–party. Se svými studenty a s každým, kdo se chtěl přidat, chodíval na dlouhé procházky v lesích, během nichž se diskutovalo o matematice, politice a ekonomii. Hilberta mohli jeho studenti navštěvovat i v jeho zahradě, kde trávil většinu svého času. Zahradničil a občas odcházel k velké tabuli, asi 6 metrů dlouhé a kryté stříškou, aby ji mohl používat i za deště, a přemýšlel o matematice. Hilbertovy přednášky nebyly po formální stránce často perfektní. Stávalo se, že si nepřipravil dost materiálu, na konci hodiny mu došla látka a on musel improvizovat. Po nástupu fašismu odešel do ústraní.

V roce 1899 v díle Grundlagen der Geometrie (Základy geometrie) zobecnil a dále rozpracoval neeuklidovskou geometrii vícerozměrných zakřivených prostorů, vybudoval úplný systém axiómů pro geometrii, kterou vytvořil o padesát let dříve Bernhard Riemann. Na přelomu století byla Riemannova geometrie pouhou matematickou abstrakcí bez praktického využití. Ale to se mělo už brzy změnit. Albert Einstein se po vytvoření speciální teorie relativity pustil do ještě mnohem tvrdšího oříšku – do teorie gravitace. Po několika letech práce dospěl k závěru, že gravitaci je možné popsat jako důsledek zakřivení časoprostoru. To byl klíčový objev, jenže Einsteinovi chyběl potřebný matematický aparát. Nebyl totiž zrovna nejlepší matematik a neměl ani tušení o existenci Riemannovy geometrie. Musel tedy požádat o pomoc matematiky. Když se o jeho pokusech dověděl Hilbert v Göttingenu, pustil se sám do tohoto problému. Svého přítele Arnolda Sommerfelda požádal o asistenta, který by ho zasvětil do fyziky. Nejlepším z nich byl Otto Stern. Hilbert pak odvodil potřebné rovnice nezávisle na Einsteinovi. Dokonce ho o několik týdnů předběhl, a tak se matematický aparát obecné teorie relativity nazývá Hilbertovy–Einsteinovy rovnice. "Každý kluk na ulici Göttingenu ví o čtyřrozměrné geometrii víc než Einstein" prohlásil trochu posměšně Hilbert. Spravedlivě však dodal, že bez výchozí myšlenky o spojení gravitace s křivostí časoprostoru by obecná teorie relativity nikdy nevznikla. V té době už současníci nazývali Hilberta "králem matematiků", což byl titul, který si naposled vysloužil Karl Gauss. Do fyziky zasáhl ještě jednou, a to vytvořením tzv. Hilbertových prostorů. Jedná se o abstraktní prostory s nekonečným počtem rozměrů, které slouží ke zobrazení různých souborů (množin) matematických operací. Tyto prostory později využili fyzikové pro popis kvantové mechaniky a teorie fyzikálních sil.

Hlavní cíl, který si Hilbert kladl, bylo vytvoření pevných základů matematiky. V 19. století vzniklo množství nových matematických teorií a odvětví a tento živelný, neuspořádaný vývoj vyvolal pochybnosti o základech a metodách matematiky. Objevily se vnitřní rozpory a jistota matematiky byla otřesena. Na přelomu století vznikla proto celá nová disciplina, tzv. matematická logika, která se snažila sjednotit a upevnit základy matematiky. Vyvrcholením této snahy byla Hilbertova metamatematika. Jeho cílem bylo přezkoumat celou matematiku a v podstatě ji znovu systematicky vybudovat od základů. Tyto základy měly být tvořeny souborem nejjednodušších axiomů a vyvozovacích pravidel. Hilbert věřil, že při důsledném dodržení těchto východisek bude možné odvodit každé matematické tvrzení tak, že bude zcela nepochybné a jeho pravdivost bude zaručena. Ale ještě za svého života byl Hilbert svědkem naprostého zpochybnění svých snah. V roce 1931 Kurt Gödel ukázal, že zaručit absolutní jistotu v matematice je ve skutečnosti principiálně nemožné. Existence rozporů a nejistoty je neodstranitelnou součástí všech složitých axiomatických systémů. Přesto Hilbert až do smrti zůstal přesvědčen, že v matematice neexistují věci nepoznatelné. Na svůj náhrobní kámen si nechal vytesat krátkou větu:

"Musíme vědět, budeme vědět!"

Hilbertova osobnost vyzařovala energii a nadšení. Fascinoval a inspiroval. Nestyděl se jako vysokoškolský profesor hrát se svými mladšími kolegy kulečník. Vždy byl přístupný, ochotný vyslyšet odlišné názory i kritiku. Každý s ním mohl hovořit jako rovný s rovným a zastávat vlastní názory. Zajímal se o filozofii, o historii, prostě o všechno. Vždy byl ochoten uznat, že existují oblasti, jejichž hranice dosud nepřekročil, a stále se je snažil poznat.

Použité zdroje

[1] COURANT, R. Vzpomínky na Hilberta a Göttingen. Pokroky matematiky fyziky & astronomie, roč. 28/1983, č. 2, s. 61–70. CS–ISSN 0032–2423.

[2] JEDINÁK, D. David Hilbert – šíritel´ matematického nadšenia. Matematika a fyzika ve škole, květen 1990, roč. 20, č. 9, s. 585–588.

[3] Encyklopedická edice, listy, matematici. ISBN 80–860–44–05–X.

Autor textu: 

Mgr. Magda Králová

https://edu.techmania.cz/cs/encyklopedie/vedec/1184/hilbert

Centurion, Sběratelská edice, I/2009

Dnes se nové číslo speciálu časopisu Centurion vydalo do tiskárny.

Slovenské Messerschmitty v boji – Rok 1944 nad Slovenskem

Další střípek z připravovaného speciálu o československých letcích za 2. světové války...

Slovenské Messerschmitty v boji – Rok 1944 nad Slovenskem

Roku 1944 nad Slovenskem probíhaly poměrně intenzivní letecké boje německých, amerických, slovenských i československých strojů. Koncem léta tohoto roku Slovensko změnilo strany a na jeho území přistály i stíhačky 1. čs. samostatného stíhacího pluku, kterému velel veterán RAF, František Fajtl.

...

Pod pláštíkem tmy – Čechoslováci na Bristolech Beaufighter

Další střípek z připravovaného speciálu o československých letcích za 2. světové války...

Pod pláštíkem tmy – Čechoslováci na Bristolech Beaufighter

Českoslovenští letci v řadách RAF se účastnili i mimořádně náročných nočních akcí při odvracení německých náletů na britská města. Tyto operace jsou neodmyslitelně spjaty s těžkou dvoumotorovou stíhačkou Bristol Beaufighter. U 68. squadrony na tomto stroji létali od podzimu 1941 až do léta 1944.

...

Kalendárium, 18. leden 1910

V úterý 18. ledna 1910 se v Otrokovicích narodil matematik a geometr Rudolf Piska.

Narozen: 18. ledna 1910 v Otrokovicích 

Zemřel: 1. července 1985

Po absolvování reálky v Kroměříži studoval Rudolf Piska matematiku a deskriptivní geometrii na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Současně navštěvoval i přednášky na brněnské technice. Studium ukončil v roce 1934 a poté učil na reálných gymnáziích ve Strážnici a v Kroměříži. Po válce se vrátil na techniku do Brna a působil zde jako odborný asistent deskriptivní geometrie. V letech 1946-47 přitom studoval odbor inženýrského stavitelství a v roce 1949 získal titul doktora technických věd. Po zřízení Vojenské technické akademie v Brně byl pověřen vedením katedry deskriptivní geometrie a technického kreslení. V roce 1952 byl jmenován profesorem. Od roku 1958 působil na Stavební fakultě VUT v Brně. Na technice vypomáhal jako externista i po odchodu do důchodu, v roce 1975.

Odborné práce Rudolfa Pisky se týkaly projektivní geometrie v rovině, kinematiky, axonometrického zobrazení a studia vlastností kuželoseček a přímkových ploch. Řada prací je věnována přímkové diferenciální geometrii. Zejména se zabýval fleknodálními útvary přímkových variet, Riccatiho soustavami čar na přímkových plochách a některými speciálními W-kongruencemi. Pro potřeby svých studentů sepsal řadu skript.

Literatura:

1. Vala, J.; Vaněk, J.: Šedesátiny prof. Dr. Rudolfa Pisky. Pokroky matematiky, fyziky a astronomie. 15 (1970), str. 241-242.

2. Vala, J.: K pětasedmdesátinám prof. R. Pisky. Pokroky matematiky, fyziky a astronomie. 30 (1985), str. 288-289.

Autor: Jaroslav Folta, Pavel Šišma

https://web.math.muni.cz/biografie/