Rodičovská nedovolená

Nějak se nemůžu zbavit dojmu, že název rodičovská dovolená nebo mateřská dovolená jsou dosti zavádějící. Osobně bych byl pro změnu. V mnohých lidech to může vzbuzovat dojem, že oproti „zaměstnání“ se jedná jen o nějakou procházku růžovou zahrádkou. Ale opak je pravdou, jsou to spíš galeje, práce na plný úvazek a hlavně 24 hodin denně. A kdo z těch „živitelů“ rodiny tohle zvládá? Mnozí pánové možná řeknou, že když to za mamku na čas vzali, tak že to bylo v pohodě a ne jak se někdy straší. Ale ruku na srdce, nebylo to v pohodě jen díky tomu, že manželka předem navařila, nachystala dětem čisté prádlo a tatínek dítěti pak jen pustil televizi či video a měl od dítka klid a taťka měl zase čas na to pivko a fotbálek? Pokud se člověk chce ale opravdu věnovat dítěti, tak je třeba s ním být pořád, hrát si s ním, mluvit s ním, učit ho, vzdělávat, aby se dítě dál rozvíjelo a teď když se k tomu přidá vaření, uklízení, praní, ... tak pak najednou člověk zjistí, že toho času je málo, že na tu vlastní zábavu najednou nějak nezbývá čas a že je to práce opravdu na celý den a ne jen na těch 8 pracovních hodin. Rozhodně se o žádnou dovolenou nejedná!
V této souvislosti se mi moc líbí článek Pavla Tomeše Supermanažerka, uveřejněného v Sedmičce.

Nevím, proč ženy po rodičovské dovolené trpí při hledání práce nízkým sebevědomím. Na otázku, co jste dělala v posledních letech či jakou máte praxi, nemusí při pohovorech přece jen klopit oči.
Co třeba: "Mám za sebou sedm let tvrdé manažerské práce na plný úvazek. Vedla jsem tým, v němž byl i můj starší kolega a partner, s kterým jsme rozjeli ambiciózní projekt multiplikace lidských zdrojů. Tým se rozrostl o kolegu na pozici junior scream manažera, kterého jsme museli teprve vyprofilovat. Spala jsem jen několik hodin denně. Projekt byl v plenkách a první výsledky mojí práce, které jsem nacházela v nich, nebyly povzbudivé. Musela jsem navíc řešit nízké základní jmění, neustálé výkyvy v cash flow, druhotnou a hlavně prvotní platební neschopnost. I moje pozice v týmu byla složitá. Snažila jsem se delegovat některé úkoly na kolegu, ale nevyjasněné kompetence nás občas stavěly proti sobě. Měl totiž zajímavý pocit, že tým vede on. Musela jsem odvrátit i situaci, kdy chtěl projekt opustit kvůli jinému, zdánlivě dobře nastavenému projektu. Přesto jsem ho motivovala a vrátila do týmu.
Postupně se náš mladý kolega postavil na vlastní nohy a už jsem ho nemusela vodit za ručičku, což mi uvolnilo ruce k práci na rozšíření týmu. Jenže pak přibyli do týmu nečekaně dva další nováčci a byli jsme zase na začátku. Dnes ale mohu říct, že se tým stabilizoval a chová se bez nadsázky jako jedna rodina ..."
Myslím si, že na takový životopis existuje jen jedna odpověď. "Jste přijata!"
Autor: Pavel Tomeš
Zdroj: Sedmička ze dne 22. dubna 2010

Emma Šafaříková

Ahoj všem,
dneska, 6. června 2010, se nám narodila ve Fakultní nemocnici v Bohunicích v 1:25 dcera Emma. Váží 3790 g a měří rovných 50 cm.
Více fotografií naleznete zde.

Fedora 13 „Goddard“

Včera, v úterý 25. května 2010, spatřila světlo světa nová verze operačního systému Fedora s pořadovým číslem 13 a označená „Goddard“.
Pokud se nebojíte rozšířit si obzory a chcete vidět, že to jde i bez Windows a peněz, tak vám doporučuju si vyzkoušet tento operační systém, třeba jako LiveCD.
Ano, asi nejpopulárnější distribucí je Ubuntu, ale já sám jsem vyrůstal na Red Hatu, ze kterého Fedora vzešla a jsem s touto distribucí nadmíru spokojen, takže bych neměnil. Navíc s každou novou verzí je OS čím dál tím přívětivější. Co se mně fakt líbí je, že z instalačního DVD mám hned na výběr ze tří grafických prostředí (KDE, Gnome a XFCE). Na začátku si stačí dát chvíli práci s výběrem programů a služeb, které chcete nainstalovat, pak jen kliknout a po nějakém čase máte na počítači plně funkční operační systém se stovkami a stovkami všech možných i nemožných programů.
Přechod na novou verzi je také velice milá záležitost, stačí jen na příkazový řádek zadat příkaz 'preupgrade', párkrát kliknout a za nějakou tu hodinku máte systém v nejnovější verzi. Zrovna včera jsem přešel tímto způsobem v práci na F13 a vše prošlo bez jediného zaváhání.
Neříkám, že se problémy nevyskytují, někdy je holt potřeba se s něčím poprat, ale je pravda, že novější verze jsou čím dál víc vychytanější a myslím, že tato distribuce by si určitě zasloužila více pozornosti :-)

Blahopřejný telegram prezidenta Medveděva

„Blahopřejeme Vám k zisku zlaté medaile v hokeji.“
„STOP!“
„Zemní plyn.“
„STOP!“
„Ropa.“
„STOP!“

Myšlenka dne

Serou Vás Vaše děti?
Volte Paroubka a pokazíte jim celý život!!!

Kohoutovický aquapark

V pátek opět pršelo, a tak nám nezbylo než vymyslet náhradní program za plavbu parníkem po přehradě. Řešení bylo nasnadě. V Kohoutovicích byl v polovině dubna otevřen nový aquapark a my jsme měli v úmyslu ho co nejdříve navštívit. Deštivý den byl pro bazén jako stvořený.

Po několika minutách hledání jsme aquapark našli. Ceny se nám nezdály zas až tak vysoké, navíc Klárka měla vstup zadarmo. Rozhodli jsme se zůstat 1,5 hodiny a ukázalo se, že pro začátek je to možná moc. Klárka totiž do studenější vody nevleze, takže byla pořád v brouzdališti nebo ve vířivce. Někdo u ní musel zůstat, tak jsme se s Honzou střídali. Jen jednou s náma byla v divoké řece, kde nás vodní proud unášel pořád dokola, to se jí líbilo. Ale za chvíli drkotala zubama a hrnula se do brouzdaliště. Po nějaké době se nám podařilo ji přemluvit, aby šla s taťkou na tobogán, že pojedou pomalu a já se na ně budu dívat. Tak tam byla taky jen jednou, protože voda je tam studená. Honza byl na tobogánu šestkrát, já ani jednou, protože jsem to nehodlala riskovat. A neriskovala jsem ani trysky a vířivku, protože ten vodní proud se mi zdál na bubnování do břicha měsíc před porodem dost silný. Jinak je ale aquapark fajn.

Je tam 25 m bazén, rekreační bazén s chrliči vody, vodními tryskami a divokou řekou, 90 m tobogán, vířivka, dětské brouzdaliště, pára a mokrý bar. Dále se v areálu ještě nachází sauna, posilovna, masáže a střešní bazén.

Co je však dle našeho názoru nedostačující, je kapacita baru. Jsou tam jen dva stolečky a jídlo typu párek v rohlíku. Hodil by se větší prostor. Naštěstí v okolí aquaparku je dost restaurací, v jedné z nich jsme si dali oběd a jeli jsme domů.

Více o aquaparku najdete zde.

Soudný den Jiřího Paroubka

Předevčírem jsem dostal od kamaráda jeden moc pěknej e-mail a musím říct, že už dlouho jsem se tak od srdce nezasmál. Věřím, že všichni, co mají smysl pro humor, určitě tento příspěvek ocení. Voličům ČSSD se to ale určitě líbit nebude. Ale slovy klasika: Proletáři všech zemí vyližte si prdel!

Na ranní procházce Paroubek náhle zakopl a upadl. Ukázalo se, že to byla mrtvice a protože podle hesla "Zdraví není byznys" neměla blízká nemocnice dostatek personálu, a tak zemřel.
Záhy stál před nebeskou branou a Svatý Petr ho přivítal: "Vítej na Nebesích, ale dříve, než se tu usadíš, tak se zdá, že tu máme malý problém. Málokdy tu máme sociální demokraty, a tak si nejsme tak úplně jistí, co s nimi." "To není žádný problém, prostě mě pusťte dál, jsem dobrý křesťan, jsem věřící."
"Já bych tě rád pustil dál, ale mám pokyny přímo od Boha. Říká, že od zavedení nové politiky LEPŠÍ BUDOUCNOST PRO OBYČEJNÉ LIDI musíš strávit jeden den v Pekle a jeden den v Nebi. A potom si sám vybereš, kde chceš strávit Věčnost."
"Ale já už jsem se rozhodl. Chci do Nebe!" "Lituji, ale taková jsou pravidla", odpověděl Petr. Odvedl Paroubka k výtahu a jeli stále dolů, až do Pekla.
Brána Pekel se otevřela a Paroubek se ocitl na krásné zelené louce. Připadal si tam jako v Ráji. Zelená tráva, slunce svítí, ale není moc horko. Vane mírný vlahý větřík. Všude jsou malé hospody s pivem, párky a ovarem stíněné šumícími stromy. Všude postávají slavní sociální demokraté, sám Willy Brandt ho vítá. Pod kaštanem diskutuje Lenin s Rozou Luxemburgovou. Všichni se volně procházejí, hrají kuželky a fotbálek. K obědu si dávají bifteky, grilovaná prasátka, šampáňo a Plzeň. Sám ďábel přinesl Paroubkovi sklenici oroseného piva a kotletku. "Dej si jedno, Jirko!" "Ne, slíbil jsem, že už nebudu pít a budu hubnout", odmítá Paroubek. "Tohle je peklo, synku. Tady můžeš jíst a pít co chceš a neuškodí ti to, spíš prospěje." Jirka si tedy zavdá a zjistí, že se mu ďábel líbí, že je to fajn chlapík, který umí vyprávět peprné vtipy a provádět ostatním kanadské žertíky. Prostě přesně to, co mají socani rádi. Jako jsou třeba jejich vtípky a sliby protikorupčního balíčku, výplata 2.400 Kč seniorům ze zisků ČEZ, zvýšení mateřské, zvýšení dostupnosti a kvality zdravotní péče zrušením poplatků, prosazení zdanění a transparentního odměňování ústavních činitelů, zavedení majetkových přiznání pro majetky nad 10 milionů korun a tvrdý důsledný boj s daňovými úniky a slib silného tlaku EU na zrušení daňových rájů. Všichni si to skvěle užívají a dřív, než si to Paroubek uvědomí, je den pryč.Všichni se s ním bouřlivě loučí a mávají mu, když nastupuje do výtahu. Když se dveře výtahu znovu otevřou, je zase u bran Ráje a svatý Petr na něj čeká.
"Tak a teď je čas na návštěvu Nebe", a otvírá mu bránu. A dalších 24 hodin je Jirka donucen trávit čas s partou čestných, vychovaných lidí, kteří mají rádi společnost, mluví o jiných věcech, než o jídle, o penězích a chovají se k sobě slušně a uctivě. Žádné hrubé vtipy nebo kanadské žertíky. Nejsou tam ani žádné hospůdky a i když je jídlo dobré, bifteky a ovárek to není. A všichni jsou chudí. Není tam nikdo, koho by znal. A navíc se k němu nikdo nechová jako k důležité osobě. "No tohle, na něco takového mě Fierlinger s Laušmanem nepřipravili. Ani Zeman se Špidlou se o tom nezmiňovali," říká si Paroubek.
Den skončil a svatý Petr se vrátil. "Tak strávil jsi den v Pekle a den v Nebi. Teď si vyber, kde strávíš Věčnost." Ale Jirka dlouho nepřemýšlí a rozhoduje se: " Nikdy jsem si nemyslel, že tohle řeknu - víš Nebe bylo úžasné, a tak - ale já si opravdu myslím, že patřím k přátelům do Pekla."
Tak ho Petr odvede k výtahu a on jede stále dolů až do Pekla. Dveře výtahu se otevírají a on se ocitá uprostřed pustiny pokryté odpadky a toxickým odpadem. Vypadá jako poušť, ale je to ještě horší. Asi jako doly pod Krušnými horami. Je vyděšen, když vidí své přátele, oblečené v cárech jak jsou přikováni k řetězu a sbírají do plastových pytlů odpadky při silnici. Sténají a vzdychají v bolestech, tváře a ruce zčernalé špínou. Ďábel přijde k Paroubkovi a dá mu ruku kolem ramen, ten se otřese a říká: "Já tomu vůbec nerozumím, byl jsem tu včera, všude sluníčko, travička zelená, pivo teklo proudem. Jen jsme se tak poflakovali a bylo to skvělé. A teď je tady pustina, všude jenom nepořádek a každý vypadá zbědovaně." Ďábel se na něj podívá, mazaně se usměje a řekne, "Jo holenku, včera to byla jen volební kampaň, dnes už jsi nás zvolil!"

Nové fotky

Jelikož má Evka zase strašně moc krásné bříško, rozhodli jsme se všichni zajít do fotoateliéru a nechat si udělat nějaké společné fotografie. Výsledek naleznete zde.
Tentokrát jsme vyměnili fotoateliér D.A. Foto za FOTO Smékal a myslím, že jsme vůbec neprohloupili :-)

Střílet na policejní eskortu, to ANO, udeřit politika, to v ŽÁDNÉM PŘÍPADĚ

Události posledních dnů nějak nemůžu pochopit... Předně jsem proti jakémukoliv násilí, nejen během předvolební kampaně , ale jak se říká... „kdo seje déšť, někdy může sklízet bouři“...
Všichni jsme asi sledovali, jak 10. listopadu 2009 přepadla paní Tauchenová se zbraní v ruce policejní eskortu, na kterou i vystřelila a dopomohla k útěku svému manželovi, který byl nepravomocně odsouzen za vykrádání trezorů pomocí výbušniny. Za tento čin byla koncem dubna odsouzena pouhou podmínkou.
Podnapilý nespokojený člověk uhodí na předvolebním mítinku Bohuslava Sobotku z ČSSD do hlavy... a ejhle, tomuto člověku hrozí až několik let vězení a co víc, bude se to řešit ve zkráceném řízení.
Oba dva činy, jsou trestné, oba by měly být potrestány, jen nějak nechápu ten nepoměr!
Asi tím chtějí naši politici lidem vzkázat: „Vzít si do ruky střelnou zbraň, přepadnout policejní eskortu a vystřelit na ni je v pořádku, hrozí vám tak nanejvýš nějaka podmínka... ale běda vám, běda vám, jestli na nás, všemohoucí, vševědoucí, .... politiky jen vztáhnete prstík. Půjdete do vězení na několik let a došlápnem si na vás ve zkráceném řízení...
Miliardové úniky, brutální vraždy, to nic, na to máme dost času, rok, dva, nebo deset... však soudy a soudci musí z něčeho žít...
Ale vztáhněte na nás politiky prstíček, to si na vás došlápnem, hned, teď!“

Tak lidi, co je pro vás víc společensky nebezpečné, když ozbrojená žena se zbraní v ruce začne střílet po policejní eskortě, která převází jejího odsouzeného muže, aby mu dopomohla k útěku nebo úder pěstí podnapilého muže.

Mr. Bean se vtělil do svého Avataru

Podle posledních informací se Mr. Bean přestěhoval na Pandoru v systému Alpha Centauri B-4. Zvláštním přenosem se dostal do svého avatara a zůstává na Pandoře jako jeden z Na'vi