Stojí panáček, stojí sám...

...tedy panenka :-) Naše Klárinka dokáže na pár vteřin stát sama, bez držení. Pak sice spadne na prdýlku, ale stojí. Překvapila mě tím poprvé v pátek, když si u mě jako obvykle stoupla a pak se pustila a stála a zkusila to znovu a znovu. V sobotu pak stála dokonce i u nás v posteli, na měkkým podkladu. Je to šikulka, tak jsem zvědavá, kdy začne chodit, to už ji asi neuhlídám, uteče mi.

Pivovarská restaurace "U Richarda"

Ve středu tomu byly přesně tři roky, co jsme si s Evkou řekli své "ano". A jelikož to bylo současně přesně osm měsíců od Klárčina narození, rozhodli jsme se, že si všichni tři zajedeme někam na oběd. Také jsme chtěli vyzkoušet, jestli s Klárkou už můžem někam zajít a jestli nás nechá najíst :-) Z několika nezávislých zdrojů nám byla doporučena pivovarská restaurace "U Richarda" v Žebětíně. Takže bylo rozhodnuto! A musíme říct, že jsme fakt udělali dobře a všem tuto restauraci vřele doporučujeme. Já se samozřejmě moc těšil na piva vařená v této restauraci. Krom kvasnicového piva tam dělají ještě medové pivo a pivo višňové. Mně více chutnalo to višňové, Evku zase víc oslovilo medové. A protože Evka řídila a pivko si nemohla patřičně vychutnat, tak jsme si koupili od každého lahev domů. Co se týká jídla, tak to bylo také moc dobré. Já si dal "Žebětínský talíř" (kuřecí prsa, vepřový kotlet, panenka, slanina, sázené vejce, obloha) a Evka si dala "Vepřovou panenku" se smaženými bramborovými plátky s pepřem a cibulí. Jídlo bylo vynikající. Také celé prostředí restaurace je suprové. My jsme byli v prosklené pergole, což se ukázalo být dobré. Původně jsme plánovali, že po obědě s Klárkou vyrazíme na výlet po okolí Žebětína, ale bohužel počasí nám naše plány zkřížilo. Přihnala se strašná průtrž mračen, která, jak jsme se později dozvěděli ze zpráv, v Brně vytápěla sklepy. My jsme jen zatáhli skleněné zašupovačky u pergoly a Klárka se zájmem sledovala, co se to za tím sklem děje za šílenosti, ale bouřky se nijak nebála.
Pokud hledáte námět pro nějaký výlet s příjemným posezením, nebo nevíte, kde oslavit rodinnou nebo jinou oslavu, tak vám opravdu vřele doporučujeme pivovarskou restauraci "U Richarda"

Červený trpaslík

Poslední dobou jsou trafiky přeplněny záplavou levných dvd. Zákazník je spokojený, protože za co by ještě před nedávnem zaplatil několik stovek, teď sežene v průměru kolem padesáti korun. Je pravda, že se dost často jedná o "béčkové" filmy nevalné kvality, ale čas od času se tam objeví i naprosté perly. Jako například minulý týden, kdy vyšlo dvd s první sérií Červeného trpaslíka. Kdo je milovníkem pravého anglického humoru a viděl někdy aspoň nějaký díl tohoto kultovního sitcomu, musel si tento seriál zamilovat. Takže všichni "červenotrpaslikofilové" poznamenejte si do svých deníčků následující významná data.

• 29. května - I. série
• 2. června - II. série
• 12. června - III. série
• 19. června - IV. série
• 26. června - V. série
• 3. července - VI. série
• 10. července - VII. série
• 17. července - VIII. série
  

Klárka poprvé řekla TÁTA

Dneska ráno mi Klárka udělala opravdu radost... poprvé řekla TÁTA.

Výlet s vozíkem

V pátek večer jsme se cestou z Brna stavili u známé mé bývalé spolužačky z vejšky a ona byla tak moc hodná a půčila nám na víkend přívěsný vozík za kolo Croozer, který si plánujeme koupit. Sice jsme nějaký čas pokukovali po Kozlíkovi, ale ten je přeci jen moc drahý. A Croozer je v základním setu prodáván jako trojkombinace (vozík za kolo, "kočárek", a vozík na in-line bruslení). Na sobotní odpoledne jsme pak naplánovali výlet po tišnovském okolí.
Je pravda, že jsem se na tu chvíli strašně moc těsil, ale těsně před vyjetím, mě trošku přepadl strach, co když se tam Klárce vůbec nebude líbit, co když v něm bude plakat... To by nám dost nabouralo naše plány na dovolenou v Českosaském Švýcarsku, kde plánujeme, že kolo bude mít velkou roli :-)
Dopoledne jsem složil vozík a připevnil dovnitř i speciální sedačku pro malé děti, kterou jsme si už stihli koupit. Na Aukru jsme ji objevili za rozumnou cenu, tak jsme nezaváhali, říkali jsme si, že ji snad užijem a když ne, tak se nám ji stejně podaří dál prodat, protože vozíky a vše, co s tím souvisí, jdou na internetu dost na dračku.
Nakonec nás Klárka jako snad zatím pokaždé více než mile překvapila :-) Vyrazili jsme po cyklostezce směrem na Železné, podél Limovy do Drásova a zpátky. Tuto cestu jsme zvolili záměrně, protože jsem si chtěl vyzkoušet cestu do kopce z Drásova do Tišnova. Ten kopec je o to horší, že je to přes pole, takže slunícko celou dobu do mě pořádně pařilo. Byl to docela očistec, ale myslím si, že pár takovejch výletů a třeba se něco stane s tím mým kulatým bříškem :-) Vozík sice byl za kolem cítit, ale je pravda, že až na to strašné teplo, se na tom kole jelo docela dobře.
Klárce se v tom vozíku očividně líbilo, spokojeně koukala všude kolem, ale protože byl pomalu čas na odpolední spánek, tak nám asi po kilometru a půl v tom vozíku usnula. To bylo také pozitivní zjištětí, nejen že se jí jízda ve vozíku líbila, ale dokonce v něm byla schopna bez problému usnout. Klárka je prostě úžasná :-)
Za Limovou jsme zahnuli na Železné a poté se vydali směrem k Lomničce a odsud pak dál až k "Lojzičce", která byla cílem včerejšího výletu. Až do Šerkovic se jelo po pěkné silničce, ta se ale za vesnicí změnila v dost dodrbanou lesní silničku, samá díra, samej kámen... To byl tak trochu záměr, protože jsme chtěli zjistit, jak to zvládne nejen vozík, ale co na to Klárka. Samozřejme jsem musel jet pomalu, ale i výmoly neměly žádnej vliv na Klárčin spánek a dál si spokojeně pochrupovala. Protože jsme však měli přepumpovaná kola na silnici, zastavil jsem a upustil jsem je, aby byly uzpůsobeny na horší terén. V tom okamžiku se Klárka probudila, holt musí cítit jízdu, jinak je hned vzhůru.
Sice vzhůru, ale pořád spokojená, pokračovala Klárka ve vozíku k "Lojzičce". Je pravda, že to odpuštění pneumatik bylo znát a vozík se hned choval na nerovném terénu příjemněji. U Lojzičky jsme se zastavili, vyndali Klárku z vozíku a osvěžili se pravou točenou Kofolou. Evka doznala, že má docela hlad, tak jsem se přidal a oba jsme si objednali nakládanej hermelín... ale nějak se moc nevydařil, byl jen samá paprika, ale hlavně nebyl vůbec uleženej, byl to spíš naloženej tvaroh :-( Když jsme se osvěžili a odpočinuli si, tak jsme se vydali na cestu zpátky. Z Lomničky jsme se pak dali přímo na Tišnov. Kdo tam už někdy jel, tak ví, že mezi Lomničkou a Tišnovem je pěkně protivný kopec. Říkal jsem si, jak to zvládnu, ale musím říct, že stačilo přehodit na lehčí převod a i s vozíkem se jelo docela dobře. Možná to bylo i tím, že hned za cedulí Tišnov je nejen náš byt, ale také hospoda, kam jsme měli hned po dojetí naplánováno se stavit.
Nejdřív jsme si ale domů dali kola a z vozíku oddělali tažnou tyč a místo toho přidělali malé kolečko. Tím jsme vozík předělali na kočárek a mohli vyrazit na pifko :-) Ještě jsme vyrazili na polňačku za barákem a byli velice překvapeni, jak dobře se s vozíkem jelo i po takovéhle cestě. Na dovolené a výlety stačí vzít vozík a kočárek může zůstat doma, protože Croozer má vše zabudované v jednom.

Na Podhoře jsme pak konečně výlet zakončili. Dali jsme si borůvkové pivo a kochali se spokojenými pohledy Klárky. Zjistili jsme, že v tom vozíku vydrží pomalu víc, jak v kočárku. Dali jsme jí do vozíku i nějaké hračky a ona si s nima spokojeně hrála a obšťastňovala nás svými úsměvy.
Nakonec jsme ujeli něco kolem jednadvaceti a půl kilometrů, což si myslím, na první jízdu stačilo. Nejdůležitější však bylo zjištění, že Klárce se ve vozíku líbí, cestou zpátky si i spokojeně pobrukovala. Dovede si v něm i hrát, ale co je asi nejdůležitější, nemá v něm vůbec žádný problém i usnout a spát nejen na rovné silnici, ale i na špatné vozovce, kde to víc skáče.
Už se opravdu moc těšíme, až budeme mít vlastní vozík... no... nemělo by to dlouho trvat :-)

Koupání

Vždycky, když šel někdo z nás na balkón, tak se Klárka dobývala za náma a koukala, co se to tam za tím sklem děje. Proto jsme v pátek pořádně vypucovali celý balkón a rozprostřeli tam celtu. No a Klárka si poprvé hrála na balkóně. Rozměry našeho balkónu však dovolují mnohem více, proto jsme se v pátek odpoledne stavili ve městě a koupili jsme Klárce bazének. Má dokonce i nafukovací dno, takže pod něj nemusíme dávat žádnou deku, aby to Klárka měla měkčí. Včera ráno ji pak čekalo ranní koupání a musíme říct, že si to opravdu moc užívala. Bylo to pro ni prostě zase něco úplně nového a to ona miluje. A protože bylo včera obzvlášť pěkné počasí, tak jsme po obědě koupání zopakovali.
Doufejme, že Klárka bude mít k vodě dobrý vztah. Od minulého pátku totiž Klárka začala chodit do plavání. Jezdíme každý týden do Brna na Lesnou. Já se toho zatím kvůli zkouškám nemohl účastnit, ale další týdny by to mohlo být lepší. Už se tam moc těším, protože co mi zatím mamka vyprávěla, tak Klárka si to opravdu užívá a blbne v té vodě jak to jde. Největší divoška je ale prý při převlíkání a sprchování.

Zahájení "balkónové" sezóny

Tento víkend začaly teploty atakovat tropické hodnoty, a tak jsme se rozhodli plně využít plochu našeho balkónu. Ze sklepa jsem donesl gril, Evka nakoupila grilovací klobásky, v pátek cestou z práce jsme se stavili v našem oblíbeném Sklípečku na Žižkově ulici v Brně a koupili si Müller Thurgau - Kabinet. Je sice pravda, že "milerka" není mé oblíbené vínko, ale v pátek vybírala Evka, tak jsem to respektoval a je pravda, že ten kabinet nebyl vůbec špatný.

Páteční i sobotní večer byl ve znamení grilování a pozdní večer ve znamení siesty s vínkem. Dali jsme si sklínku a při západu slunce jsme si plánovali výlety na další den. Večery jsou tu opravdu krásné, doufejme, že nám ten pěkný pohled ještě dlouho vydrží. Zatím se staví směrem ke Klucanině, takže nám to ve výhledu z balkónu nijak výrazně nevadí :-)
Sousedi z baráku naproti nám se rozhodli tyto večery strávit stejně jako my. Takže včera večer jsme si vychutnávali chutné bílé vínečko, zatímco z protějšího balkónu se ozývalo cinkání sklínek s červeným vínem...

Macocha

V neděli nás probudila obloha zalitá sluníčkem, a tak jsme se rozhodli pro další výlet s krosničkou. Tentokráte jsme vyrazili na Macochu. Jelikož děda s babičkou neměli nic v plánu, tak jsme je vzali s sebou. Vyrazili jsme směr Skalní mlýn, kde jsme parkovali. Odtud jsem se vydali podél Punkvy k Punkevní jeskyni. Klárka byla zase v krosničce spokojená. Cestou nás několikrát míjel vláček "Skalní mlýn - Punkevní jesyně - Skalní mlýn". Také jsme potkávali lidi na kolech a mlsně pokukovali po těch, co měli za kolem i dětský vozík. Shodli jsme se, že jestli si ho nakonec koupíme, tak jedna z prvních cest povede právě k Macoše, Punkevni jeskyni, Sloupsko šošůvskym jeskyním apod. Je to tam moc krásné, příjemná cesta převážně v lese, takže i při velkých vedrech nejsme na přímém slunci.
U Punkevní jeskyně bylo pěkně narváno, mluvilo se ale především polsky a take rusky, obzvlášť "pšonků" tam bylo hodně... však jsme později dole na parkovišti u Kateřinské jeskyně napočítali kolem dvanácti polských autobusů.
Od Punkevky jsem to střihli ke stanici lanovky na Macochu a dál po modré a červené k propasti Macocha... tam už jsme šli skoro sami... Všichni ostatní si nechali dovézt zadky vláčkem k Punkevní jeskyni a odtud se vyvezli lanovkou na Macochu... Lidi jsou holt čím dál tím shnilejší...
Nejdříve jsme se zastavili na dolní vyhlídce a pak vyšli k horní vyhlídce u Chaty Macocha. Jelikož bylo asi ještě před sezónou, tak se na horním můstku nevybíraly peníze, což se bohužel přes sezónu děje :-( U chaty jsme se rozhodli poobědvat. Vedle lavičky jsem rozložil celtu a na ní jsme Klárku nakrmili. Pak jsme se nakrmili i my dospěláci. Já se na cestu posilnil jedním dvanáctistupňovým chmelovým multivitamínem a vyrazili jsme po žluté směrem ke Skalnímu mlýnu. Cestou nám po obědě Klárka usnula v krosničce, a tak jsem nešli hned k autu, ale od Kateřinské jeskyně jsme se ještě vydali po zelené opět směrem k Macoše. Nakonec jsme to ale obrátili a poté, co se Klárka probudila jsme pomaličku dokonvergovali k našemu autu.

Krosničková premiéra

Tuto sobotu se konečně po týdnu šedého hnusu umoudřilo počasí, a tak jsme si naplánovali první ze zátěžových zkoušek nové krosničky. A jak jsem už před nedávnem předestřel, byl náš první výlet s krosničkou směřován k pokoření Klucaniny (410 m.n.m.) a rozhledny na jejím vrcholu.

Klárce se ten výlet myslím opravdu líbil. Jelikož to pro ni bylo zase něco úplně nového, tak se pořád zvědavě koukala na všechny strany, čas od času spokojeně jukla nebo zabrumlala. Bylo to pro nás dobré znamení. Má houpavá chůze však způsobila, že ještě před vrcholem nám Klárka usnula. Tím bohužel přišla o nádherný panoramatický pohled na celé Tišnovsko, ale pro nás to znamenalo další pozitivní zjištění, že Klárka je v krosničce schopna i spinkat.
Poté, co jsme se do sytosti pokochali krásami okolí našeho domova, jsme se vydali na cestu z vrcholu. Protože však Klárka pořád spinkala, rozhodli jsme se procházet se dál. Proto jsme vyrazili směr Tišnov a prošli kolem nemocnice směrem na náměstí. Tam jsme se rozhodli, že se aspoň z poloviny pokusíme zdolat další vrchol - Květnici (469 m.n.m.). Vydali jsme se směrem na Předklášteří a poté odbočili na zelenou turistickou značku. Tentokráte bylo to stoupání o poznání větší, a tak jsem se pěkně propotil. Pokochali jsme se několika nádhernými pohledy na Tišnov a ještě před vrcholem jsme zahli na cestu k domovu :-)

Klárka to všechno zvládla bez jediného fňuknutí, což nás samozřejmě potěšilo.
Pro mě bylo také velmi potěšující to, jak batoh sedí na zádech. Opravdu nelitujeme ani korunu, že jsme se rozhodli pro Vaude. Je to opravdu moc dobrý batoh. Uchycení Klárky je velmi šikovné a pohodlné. Obzvlášť šikovná je polohovatelnost sedáku i opěrky hlavy. Já zase oceňuji velmi dobrý zádový systém. Je pravda, že po dvou hodinách jsem těch asi 10 kg na zádech cítil. Ale popruhy se nijak nezařezávaly a batoh na zádech pěkně držel.

Kriminální ústředna pátrá (berte s rezervou)

Rodina Šafaříkova pátrá po hledaném Janu Šafaříkovi, který je podezřelý ze spáchání trestného činu. Hledaný muž je střední, 175 cm vysoké postavy, štíhlý, s mírným pivním mozolem, nosí bradku, má hnědé oči a hnědé vlasy (podle posledních údajů má vyholenou hlavu).

Na místě trvalého pobytu se zdržuje pouze večer a přes noc. Většinu dne se však nachází v práci, a to někdy i přesčas, čímž se dopouští trestného činu zanedbání péče, za což mu hrozí trest vyměňování plínek, krmení dravé zvěře (dcery Klárky) a domácnosti prospěšné práce.
Vzhledem k tomu, že se hledaného Jana Šafaříka zase nepodařilo před odchodem do práce zadržet, žádají jeho dcera Klárka a manželka Eva o pomoc při pátrání po něm. Informace o hledaném muži přijme kterákoliv služebna na známé lince.