Vybírám si hračku

Ta mamka je fakt hrozná, furt mě musí fotit :-). To si takhle jedno odpoledne hovím v obýváku na zemi a v klidu si listuju v katalogu a vybírám si nějakou pěknou hračku, kterou by mně mohli mamka s taťkou koupit... a v tom přilítne mamka a blesk, blesk, ...

Nevydařená „Čajka“

Konec 2. světové války v září 1945 přinesl světu dlouho očekávaný mír, současně však došlo k víceméně bipolárnímu rozdělení světa na sféru vlivu USA a SSSR. Znovu obnovená Československá republika se zanedlouho dostala po smutných únorových událostech roku 1948 do náručí „Velkého bratra“ z východu. Napříč celou Evropou byla spuštěna železná opona.

Československo se tak dostalo na hranici mezi oběma ideologiemi. Vzrůstající napětí mezi východem a západem se muselo zákonitě projevit i na této hranici, která se stala jakýmsi nárazníkovým pásmem. Mezi lety 1948 až 1989 se Československé letectvo utkalo v mnoha incidentech s narušiteli, přičemž si naši letci připsali na konto několik sestřelů různých strojů. Málo známou skutečností však je, že se v několika případech sami stali reálným terčem střelby jiného letounu. Všechny tyto události jsou o to pikantnější, že proti našemu stroji ve všech případech zasáhlo letadlo „spojence“ z Varšavské smlouvy a nikoli, jak by se dalo očekávat, „imperialistický“ protivník z druhé strany železné opony.
K jednomu takovému incidentu došlo v sobotu 26. září 1964, kdy československé letectvo ztratilo vůbec první z dlouhé řady „jedenadvacítek“.

Okolo 13.00 se z žateckého letiště odlepila dvojice MiGů-21F-13, za jejichž řízením seděli dva zkušení letci 3. sboru PVOS. Let byl původně naplánován na dopolední hodiny, ale kvůli povětrnostním podmínkám byl odložen na odpoledne. Ten den bylo krásné podzimní počasí, ale velmi špatná dohlednost. Ve vedoucím letounu letěl náčelník stíhacího letectva 3. sPVOS pplk. Štefan Bolcha, který měl na čísle inspektora techniky pilotáže 3. sPVOS mjr. Václava Ohema. Jejich úkolem bylo provést tzv. „čajku“. Tímto termínem se mezi našimi letci označovaly lety, které směřovaly do vzdušného prostoru okolních států Varšavské smlouvy. V jednotném systému protivzdušné obrany státu v rámci Varšavské smlouvy bylo zvykem, že se do členských států paktu vysílaly kontrolní letouny jako cíle, proti kterým startovaly tamní hotovostní síly PVOS. Jednalo se o poměrně rozšířenou praxi, a tak se naše letouny objevovaly v NDR, Polsku a Maďarsku. Jejich letectva pak na oplátku prováděla nepravidelně stejné akce k prověření naší PVOS.

...

Pokud vás ukázka z mého článku zaujala a chcete si přečíst článek celý, stačí si koupit nové číslo časopisu Revi, které vyšlo minulé pondělí.

Mňamky, mňamky ...

Včera jsme večeřeli v obýváku a Klárka musí být samozřejmě u všeho, takže lezla po gauči. Přišoupli jsme k němu stoleček, aby nemohla spadnout a ona se hned vrhla na chleba, který jsme tam měli na talíři. Byl to takový ten švýcarský s cibulí. Jíst by to neměla, ale byli jsme zvědaví, jak na to bude reagovat. A ona kupodivu žmoulala v ručičce krajíc a okusovala nebo spíš ožužlávala ho. Asi i něco snědla, očividně jí chutnalo, protože natahovala ručičky po dalším. Povzbuzena tímto úspěchem, chtěla jsem dneska zkusit, jak mi bude jíst vařenou zeleninku. Neměla jsem doma nic jiného než brokolici, tak jsem ji uvařila a rozmixovala. Klárka snědla jen asi dvě lžičenky a začala plakat, brokolice nebude to pravé ořechové :-)

Náušničky

Tak už mám náušničky. V úterý se se mnou mamka stavila u paní doktorky a ta mi nastřelila náušničky. Zatím mám jen provizorní od paní doktorky, ať si moje ouška zvyknou, ale taťka s mamkou už pro mě mají přichystané nové, pěkné... teda doufám, ještě jsem je na sobě neměla :-) Jinak samotné nastřelení mě nebolelo, jen když mně paní doktorka náušničky zaměřovala, tak to se mi nelíbilo a dala jsem to hlasitě najevo :-)

Co se týká mých "pokroků", tak si myslím, že už obstojně lezu. Zatím je to takové to pošupování se po bříšku, ale už se zvedám na kolínka, opřená buď o lokty nebo dlaně a kolíbám se dopředu a dozadu. Zřejmě se bude v této poloze dát obstojně lítat po pokoji, ale zatím mi chybí ten správnej grif :-) Ale už na to asi brzo přijdu, dneska jsem se pokusila o první nesmělé náznaky.

Klárka řádí

Dneska jsem zase byla s Klárkou v Brně v Koblížcích. Tam se jí líbí, protože je tam s ostatními miminky, a tak má o zábavu postaráno. Celou dobu vydrží pást koníky nebo sledovat ostatní. Dneska ale obzvlášť řádila. Vedle nás lehává Davídek s maminkou a Klárka se ho rozhodla trošku pozlobit. Doplazila se za ním po bříšku, je úžasný sledovat, jak se posunuje na ručičkách, zvedá prcku a pošoupne se dopředu a znovu a znovu. Jako jediná tam takto leze, takže se na ni všichni koukali. Davídkovi potom ožužlala ručičku, sahala mu na ramínko a on ji na oplátku strkal prstíky do nosu a do očiček. Bylo to srandovní. Jen škoda, že jsem nevzala foťák, udělala jsem jen pár ušmudlaných fotek na mobil a ty nestojí za to publikovat. Příště na to musím pamatovat.

Nová bundička

Předevčírem jsem zase byla s mamkou a taťkou v Koblížcích na cvičení a poté mě vzala mamka do města. Cestou jsme se stavily v jednom krámě a mamka mi tam koupila jednu móóóc pěknou outdoorovou bundičku. Teď je mi zatím ještě moc velká, ale už se teším na léto a podzim, až v ní budu jezdit venku :-)

Sedací pytel

Dneska mi přišel do mého pokojíčku nový sedací pytel. Tak mrkněte, jak mi to v něm sluší :-)

Malování

Již delší dobu jsme plánovali, že Klárce znova vymalujeme. Chtěli jsme pro ni zvolit míň agresivní barvu a pomalu začít zařizovat pokojíček i novým nábytkem, aby se Klárka pomalu mohla nastěhovat do svého pokojíčku. Velký den D nastal v pátek 22. ledna, kdy jsme zajeli pro barvu. Nakonec vyhrála vanilkově žlutá barva. Ale kvůli tmavému podkladu, jsme museli nejdřív použít bílou, no a v sobotu jsme "vanilkovali". Pár fotek naleznete zde.
Myslíme si, že nová barva je fakt moc pěkná a doufáme, že se i Klárce bude moc líbit... Zatím to vypadá, že ano. Pěkně si ve svém pokojíčku hraje, vesele na nás pokukuje a pokřikuje. Také se už začala strašně moc pěkně smát :-) Chtěli jsme jí koupit novou skříň, ale v Brně ji nakonec neměli a měla by být k dostání až v červnu... Tak asi počkáme a zatím budeme dozařizovat jiné věci. Už jsme jí tam koupili nové poličky se skříňkou... a Remyho :-)

Taťko, nechrápej!

Jak jsme už psali, měla v poslední době Klárka dost problémy se spaním. Probouzela se hodněkrát za noc a nechtěla vůbec usínat. Experimentální metodou jsme asi přišli na důvod její nespavosti. Klárka má teď hodně citlivé spaní, a tak ji i poměrně malý hluk budí. Evka říkala, že za to asi může mé chrápání. Já si do teď myslel, že si Evka ohledně mého údajného chrápání jen blbě vymýšlí, obzvlášť, když jsem se teprve chystal spát a Evka už do mě začala žďuchat, ať nechrápu. Tak mě potkal stejný osud jako kdysi šváru, který se musel kvůli svému chrápáni na čas přestěhovat do obýváku. I já jsem si sbalil peřinu a přestěhoval jsem se do obýváku... A ejhle... Klárka už zase pěkně spinká, hned první noc opět spala devět hodin... teď se sice v noci někdy vzbudí, ale je to jen jednou za celou noc. Že by nakonec přeci jen ta Evka s tím mým chrápáním měla pravdu. No, zatím mě čeká vyhnanství v obýváku, ale už finišujeme s Klárčiným pokojíčkem. Takže až bude Klárka pěkně ve svém, mám šanci na návrat do své postele :-)

La la la...

Pec nám spadla, Skákal pes, Travička zelená, Kalamajka, Já mám koně, vraný koně, Ovčáci, čtveráci, Utíkej Káčo, utíkej, Červená, modrá fiala, Běží liška k Táboru, Cib, cib, cibulenka, Prší, prší, Kočka leze dírou, Adámku náš, copak děláš, Tálinskej rybník, Až já budu velká, Když jsem husy pásala, Maličká su, Pásla ovečky, Holka modrooká, Co jste hasiči, co jste dělali, Komáři se ženili, Kdyby tady byla taková panenka, Zajíček v své jamce sedí sám, Šla Nanynka do zelí, Když jsem šel z hub, Na tom bošileckým mostku. To je seznam písniček, které když odzpívám, tak si můžu být téměř jistá, že Klárka už spinká a já se můžu pokusit položit ji do postýlky. Honza má podobný repertoár. Bohužel, někdy nestačí ani tohle, a tak zpíváme pořád dokola, než se Klárka odebere do říše snů.