Kalendárium, 4. červen 1944

V neděli 4. června 1944 sice 134. československé stíhací křídlo nevzletělo k žádné bojové misi, avšak na základně Appledram panoval čilý ruch. Již od ranních hodin se pozemní personál křídla shromažďoval kolem stíhaček Spitfire LF Mk.IXC, aby na jejich trupy a křídla nanesl černobílé identifikační pruhy – tzv. AEAF stripes. Tyto výrazné znaky sloužily jako poznávací znamení letounů spojeneckého expedičního letectva určeného pro nadcházející invazi do západní Evropy. Spojenecké velení si od tohoto opatření slibovalo snížení rizika záměny vlastních letounů, především ze strany spojeneckého námořnictva, které mělo tendenci střílet na vše, co se objevilo na obloze.

Na letišti Appledram v jihovýchodní Anglii, kde byly dislokovány československé stíhací perutě, bylo všem jasné, že invaze je na spadnutí. „Všichni víme, že za těchto okolností musí v nejkratší době dojít k významným událostem,“ poznamenali si do deníku příslušníci 310. československé stíhací perutě.

Kalendárium, 4. červen 1909

V pátek 4. června 1909 se v Jaakkimě v Karélii narodil Eino Antero Luukkanen,  finské stíhací eso ve druhé světové válce. Celkem dosáhl 56 vítězství (53+6) při 441 misích, čímž se stal třetím nejvýše postaveným finským esem.

V roce 1929 nastoupil jako dobrovolník k vojenské službě na Maalentokoulu (Pozemní letecká škola) v Utti, kde následující rok absolvoval a pokračoval do kadetní školy. Svůj výcvik dokončil v roce 1933 v hodnosti poručíka a byl přidělen k LAs. 6. Dne 21. března 1935 nastoupil k LAs. 5 (již jako nadporučík), kde létal na letounech Bulldog.

Dne 24. ledna 1939 byl převelen do velení 3/LLv 24, kde létal na D.XXI FR-104. Druhý den zimní války si připsal sestřel bombardéru SB nad Karelskou šíjí (třetí vítězství jeho perutě). Luukkanenův původní stíhací letoun byl brzy poté poškozen pozemní palbou a jeho náhradní stroj, FR-108, mu umožnil sestřelit dalších 1,5 letounu. Dne 15. února 1940 byl „Eikka“ Luukkanen povýšen na kapitána.

Na počátku pokračovací války velel Luukkanen 1/LeLv 24 a létal na letounu Brewster BW-375. V prvním boji 8. července 1941 si připsal zničený letoun „Čajka“ a jeden poškozený – nově nalezená dokumentace potvrzuje, že i druhý stroj skutečně havaroval. Dne 1. června 1942 mu byl přidělen stroj BW-393, na kterém do 7. listopadu 1942 dosáhl šesti sestřelů – celkem jich tehdy měl již 17. Jako major poté převzal velení LeLv 30, která v roli námořního průzkumu využívala ukořistěné I-153 a D.XXI.

Na rozdíl od ostatních pilotů, kteří si na své letouny malovali čárky nebo hvězdy jako označení sestřelů, Luukkanen každý svůj vzdušný vítězný souboj označil nalepením etikety finského slabého piva „Erikois“ na levou stranu směrovky letounu Brewster B-239 Buffalo, BW-393.

Dne 29. března 1943 byl pověřen velením nové perutě LeLv 34, která jako první ve Finsku obdržela letoun Bf 109G-2 (MT-201). V následujícím roce Luukkanen pravidelně dosahoval sestřelů a 6. března 1944 si připsal první „trojité vítězství“, když sestřelil dva Pe-2 a jeden La-5. O měsíc později jednotka přešla na nový model G-6 a Luukkanen dostal stroj MT-417. Dne 14. června sestřelil tři stíhačky a o čtyři dny později mu byl udělen Mannerheimův kříž (č. 127). Dne 19. června byl sestřelen protiletadlovou palbou poté, co zničil balon řízení palby, a nouzově přistál v prostoru nikoho. Do 24 hodin byl zpět v akci, tentokrát na MT-415, a 23. června znovu dosáhl trojitého vítězství. Vedle četných jednotlivých sestřelů si do 5. srpna připsal ještě čtyři „dvojité“, kdy poslední vítězství celé jeho jednotky zaznamenal v letounu MT-451 – šlo o sestřelení Jak-9 nad Finským zálivem.

Luukkanen během své kariéry absolvoval 441 bojových letů, což je nejvíce ze všech finských stíhacích pilotů. Celkově dosáhl 56 sestřelů.

Po válce zůstal ve velení své jednotky, která byla 4. prosince 1944 přejmenována na HLeLv 33. Dne 13. února 1948 byl povýšen na podplukovníka a převzal velení Lentorykmentti 2 se základnou v Rissale. Dne 8. listopadu 1951 odešel z letectva do výslužby. Poté působil v dřevařském průmyslu a předčasně zemřel 10. dubna 1964.

Tabulka sestřelů:

Datum	nepřítel	Výsledek	Typ	Číslo	Jednotka	Místo
1.12.1939	DB 3	zničen	D XXI	FR 104	3./LeLv 24	Kannas
23.12.1939	R 5	½ zničen	D XXI	FR 108	3./LeLv 24	Kannas
6.1.1940	SB 2	zničen	D XXI	FR 108	3./LeLv 24	Karjala
8.7.1941	I 153	zničen	Buffalo	BW 375	1./LeLv 24.	Kannas
18.8.1941	I 153	½ zničen	Buffalo	BW 375	1./LeLv 24.	Kannas
30.8.1941	MiG 3	½ zničen	Buffalo	BW 375	1./LeLv 24.	Kannas
30.8.1941	I 153	½ zničen	Buffalo	BW 375	1./LeLv 24.	Kannas
27.9.1941	I 15Bis	½ zničen	Buffalo	BW 390	1./LeLv 24.	Karjala
6.10.1941	DB 3	½ zničen	Buffalo	BW 373	1./LeLv 24.	Aunus
15.10.1941	AR 2	zničen	Buffalo	BW 375	1./LeLv 24.	Aunus
7.11.1941	MiG 3	zničen	Buffalo	BW 375	1./LeLv 24.	Aunus
5.1.1942	I 153	zničen	Buffalo	BW 390	1./LeLv 24.	Laatokka
20.7.1942	Pe 2	zničen	Buffalo	BW 376	1./LeLv 24.	Kannas
6.8.1942	I 16	zničen	Buffalo	BW 393	1./LeLv 24.	Suomenlahti
31.8.1942	I 153	zničen	Buffalo	BW 393	1./LeLv 24.	Suomenlahti
25.9.1942	Pe 2	zničen	Buffalo	BW 393	1./LeLv 24.	Laatokka
22.10.1942	I 16	zničen	Buffalo	BW 393	1./LeLv 24.	Suomenlahti
22.10.1942	I 16	zničen	Buffalo	BW 393	1./LeLv 24.	Suomenlahti
30.10.1942	I 16	zničen	Buffalo	BW 393	1./LeLv 24.	Suomenlahti
30.10.1942	Spitfire	zničen	Buffalo	BW 393	1./LeLv 24.	Suomenlahti
19.5.1943	I 153	zničen	Me 109	MT 224	LeLv 34	Suomenlahti
21.8.1943	La 5	zničen	Me 109	MT 201	LeLv 34	Suomenlahti
22.5.1943	LaGG 3	zničen	Me 109	MT 201	LeLv 34	Suomenlahti
24.6.1943	LaGG 3	zničen	Me 109	MT 215	LeLv 34	Kannas
24.6.1943	Boston	zničen	Me 109	MT 215	LeLv 34	Kannas
16.7.1943	Pe 2	zničen	Me 109	MT 201	LeLv 34	Suomenlahti
20.7.1943	LaGG 3	zničen	Me 109	MT 201	LeLv 34	Suomenlahti
4.9.1943	La 5	zničen	Me 109	MT 201	LeLv 34	Suomenlahti
8.9.1943	LaGG 3	zničen	Me 109	MT 201	LeLv 34	Suomenlahti
27.10.1943	Il 2	zničen	Me 109	MT 201	LeLv 34	Suomenlahti
4.11.1943	La 5	zničen	Me 109	MT 216	LeLv 34	Suomenlahti
4.11.1943	La 5	zničen	Me 109	MT 216	LeLv 34	Suomenlahti
6.3.1944	Pe 2	zničen	Me 109	MT 201	LeLv 34	Suomenlahti
6.3.1944	La 5	zničen	Me 109	MT 201	LeLv 34	Suomenlahti
8.5.1944	Pe 2	zničen	Me 109	MT 417	LeLv 34	Suomenlahti
17.5.1944	Pe 2	zničen	Me 109	MT 417	LeLv 34	Suomenlahti
17.5.1944	Pe 2	zničen	Me 109	MT 417	LeLv 34	Suomenlahti
14.6.1944	La 5	zničen	Me 109	MT 417	LeLv 34	Kannas
14.6.1944	La 5	zničen	Me 109	MT 417	LeLv 34	Kannas
14.6.1944	P 39	zničen	Me 109	MT 417	LeLv 34	Kannas
17.6.1944	La 5	zničen	Me 109	MT 417	LeLv 34	Kannas
17.6.1944	Il 2	zničen	Me 109	MT 417	LeLv 34	Kannas
20.6.1944	Yak 4	zničen	Me 109	MT 415	LeLv 34	Kannas
21.6.1944	Il 2	zničen	Me 109	MT 415	LeLv 34	Kannas
23.6.1944	Il 2	zničen	Me 109	MT 415	LeLv 34	Kannas
23.6.1944	DB 3F	zničen	Me 109	MT 415	LeLv 34	Kannas
23.6.1944	DB 3F	zničen	Me 109	MT 415	LeLv 34	Kannas
28.6.1944	U 2	zničen	Me 109	MT 415	LeLv 34	Kannas
30.6.1944	P 39	zničen	Me 109	MT 415	LeLv 34	Kannas
30.6.1944	La 5	zničen	Me 109	MT 415	LeLv 34	Kannas
3.7.1944	Il 2	zničen	Me 109	MT 415	LeLv 34	Kannas
3.7.1944	Pe 2	zničen	Me 109	MT 415	LeLv 34	Kannas
5.7.1944	LaGG 3	zničen	Me 109	MT 415	LeLv 34	Kannas
5.7.1944	Il 2	zničen	Me 109	MT 415	LeLv 34	Kannas
9.7.1944	Yak 9	zničen	Me 109	MT 415	LeLv 34	Kannas
18.7.1944	P 39	zničen	Me 109	MT 415	LeLv 34	Kannas
25.7.1944	Yak 9	zničen	Me 109	MT 415	LeLv 34	Suomenlahti
25.7.1944	Il 2	zničen	Me 109	MT 415	LeLv 34	Suomenlahti
5.8.1944	Yak 9	zničen	Me 109	MT 451	LeLv 34	Suomenlahti

Prameny:

[1] Keskinen, Kaveli - Stenman, Kari: Finnish Aces of World War 2, Osprey Aircraft of the Aces No 23, Osprey Pub Co., 1999.

Kalendárium, 1. červen 1937

V úterý 1. června 1937 se poprvé vznesl do vzduchu prototyp německého jednomístného jednomotorového stíhacího letounu Focke-Wulf Fw 190 Würger

Focke-Wulf Fw 190 byl jedním z nejlepších německých stíhacích letounů druhé světové války. Jeho vývoj začal v roce 1937 pod vedením Kurta Tanka jako alternativa k Messerschmittu Bf 109. První prototyp vzlétl 1. června 1939 a letoun se do služby u Luftwaffe dostal v roce 1941. Poháněl jej hvězdicový motor BMW 801, který poskytoval vysoký výkon a spolehlivost.

Základní verzí byla Fw 190A, která prošla řadou vylepšení až po verzi A-8 s posílenou výzbrojí čtyř kanónů MG 151/20 a dvou kulometů MG 131. Pro boj ve velkých výškách byla vyvinuta verze Fw 190D s prodlouženým trupem a kapalinou chlazeným motorem Junkers Jumo 213. Specializované varianty zahrnovaly Fw 190F a G pro útočné mise proti pozemním cílům.

Fw 190 se osvědčil na všech frontách. Na západní frontě byl účinným protivníkem spojeneckých stíhaček, zejména Spitfirů a P-47 Thunderbolt. Během spojeneckých bombardovacích náletů nad Německem byl Fw 190 jedním z klíčových letounů obrany Říše, přičemž některé stroje nesly výzbroj upravenou speciálně pro ničení těžkých bombardérů B-17 a B-24. Na východní frontě se s ním úspěšně bojovalo proti sovětskému letectvu, kde si díky své odolnosti a silné výzbroji získal respekt ruských pilotů.

V závěru války byla Fw 190 nasazena v jednotkách Jagdgeschwader i Schlachtgeschwader, kde sloužila nejen jako stíhací letoun, ale i jako účinný bitevník proti sovětským tankovým formacím. V dubnu 1945 byla v boji stále aktivní i přes kritický nedostatek paliva a zkušených pilotů. Celkem bylo vyrobeno přibližně 20 000 kusů Fw 190 ve všech verzích. Jeho vynikající letové vlastnosti a bojová účinnost z něj činily jeden z nejlepších stíhacích letounů své doby.