pátek 12. října 2018

Kalendárium, 12. říjen 1959

Zleva Jaroslav Bureš a Josef Faix.

V pondělí 12. října 1959 došlo nad Československem k dalšímu vážnému incidentu se stíhačkou našich tehdejších západních protivníků. Toho dne odstartoval poručík italského letectva Ernesto Di Maio (u nás často uváděn jako de Mayo) z italské základny Ghedi k navigačnímu letu  po trati Trento – Bolzano – Benátky – Mantova – Ghedi. Pilotoval přitom Republic F-84F Thunderstreak. Během letu při provádění úkolu vzdušného průzkumu v oblasti Bolzano zjistil vysazení navigačních přístrojů, ztratil orientaci a přelétl nad naše území. Protivzdušná obrana státu okamžitě reagovala a v Žatci se rozdrnčel zvonek v ostré hotovosti. Na stíhání narušitele se nakonec podílelo celkem deset letounů ze základen Žatec, Líně, České Budějovice, Pardubice, Brno a Bratislava. Npor. Josef Falta z 1. slp v kabině svého MiGu-17PF po 55 minut trvajícím letu přistál, aniž by narušitele střetl. Během letu však potkal dalšího z pronásledovatelů kapitána Ladislava Šejnohu ze 4. slp v kabině MiGu-19P. Poručíka Di Maio nakonec dostihla jižně od Krkonoš dvojice stíhačů 11. slp – kapitán Jaroslav Bureš na MiGu-17PF a kapitán Josef Faix na MiGu-19P. U Dvora Králové se k nim připojil i kpt. Šejnoha. Po krátké honičce bez použití zbraní jej trojice pilotů donutila k následování na letiště v Hradci Králové, kde přistáli v 12.35. Takto celou událost popsal ve svých pracích Miroslav Irra. Trošičku jiný průběh celé události přináší Libor Režňák ve své knize „Ocelový hřebec MiG-19“, kde uvádí, že npor. Josef Falta ve svém letounu MiG-17PF byl naveden přesně a italského narušitele střetl v 12.05 asi 15km západně od Kraslic ve výšce 9000 metrů. Jelikož nereagoval na stíhačovy signály, rozhodlo velení PVOS vyslat do vzduchu další stíhače. V prostoru severně od Nejdku je na italský letoun naveden kpt. Jaroslav Bureš od 11. slp z Žatce se svým přepadovým MiG-17PF. Ten pak hlásí trupové číslo narušitele 6-37 a snaží se nálety změnit směr jeho letu. V 12.20 hodin se k jeho pronásledovatelům připojuje další „žatečák“, kpt. Josef Faix na letounu MiG-19P. Nedaleko Trutnova pak Thunderstreak konečně klesá a otáčí se na jih, kde ho v 12.25 ve výšce 5000 přehradil pilot 4. slp z Pardubic kpt. Ladislav Šejnoha v kabině MiGu-19P.
Dušan Schneider, který byl očitým svědkem celé události na to ve své knize Vzlet povoluji vzpomínal: „Přijeli jsme k pojížděcí dráze a tam stálo letadlo nezvyklých tvarů, před nim i za ním naše hotovostní stihačky. Ital stál, ale nijak se nechystal vypnout motor. Viděl neznámé uniformy, neznámá letadla a zřejmě tušil, že je zle. Mávali jsme na něho, naznačovali zastavení motoru zkříženýma rukama (mezinárodní signál) – a teprve po chvíli rezignovaně poslechl. Nějakou dobu ještě seděl v zavřené kabině, pak ji otevřel a po delším váhání vystoupil. Stál naproti naší skupince, pozoroval nás, my nic neříkali a on také ne. Pak někdo prohodil anglicky „Czechoslovakia“. V tom okamžiku se pilot chytil za hlavu, opřel se o křídlo a my slyšeli, jak polohlasně opakuje: „Madonna mia, madonna mia! “ Jeho první prosba byla, aby mohl poslat telegram matce, že je v pořádku, živý a zdravý. Mně osobně bylo italského pilota velmi líto; dokázal jsem si podle vlastních zkušeností až moc dobře představit, jak mu asi ve vzduchu bylo a je nyní na zemi uprostřed „nepřátel“. Pochopitelně neměl nic, do čeho by se převlékl, byl celý zpocený, tak jsem mu dal svou leteckou kombinézu. Pokud vím na letišti se k němu všichni chovali velice hezky a s pochopením pro trapnou situaci, do které se dostal.“
   V roce 2008 vyšel ve Zpravodaji Svazu letců ČR č. 48 článek Giorgio Torelliho s názvem „Pod zamračeným nebem nebyla letecká základna Ghedi, ale Praha“, který poprvé přinesl popis celého incidentu z druhé strany: „Oblačnost je stále hustší a nevlídnější. Poručík ale zůstává klidný. Myslí si, že je na správné cestě domů. Zdá se mu, že je už téměř na konci cesty. A najednou si uvědomuje, jako by snad spatřil zjevení - že už není sám. Uplynulo sotva deset minut a má dvě podivné stíhačky po boku. Jedna vpředu po jeho levé straně a jedna více vzadu v kontrolní pozici. Dva tryskové letouny, které se nenadále objevily z mračen, nemají tvar ani italský a ani spojenecký!
   Ernesto di Maio je poznává: jsou to dva letouny MiG. Naučil se je rozpoznávat na operačních předletových přípravách, na kterých po nich bylo požadováno, aby dobře věděli, na koho mohou narazit. Jeden letoun byl typu MiG-17 nazývaný „čerstvý“ (v tomto případě se zřejmě překladatel pokusil převést i kódový název NATO „Fresco“ do češtiny - pozn. aut.) a jeden MiG-19 známý v kódu NATO jako Farmer. První proletěl před ním a zamával křídly. Druhý zůstává velmi blízko a téměř se dotýká jeho křídla. Pokyn pilotů obou tryskových letounů je jasný a přímý: nařizují Ernestovi, aby je následoval a přistál. Ale kde a kam? Co se k čertu stalo? V jakém zeměpisném prostoru se nachází poručík di Maia, který se chtěl jen vrátit do Ghedi a konečně si vydechnout?
   Pilot Ernesto sevřený dvěma MiGy si to konečně uvědomí: gyrokompas, přesněji, jeho korekční zařízení, bylo pootočeno o 180 stupňů! Ten ho napálil! Ukazoval, že letí na jihozápad, zatímco on směřoval nebojácně na severovýchod.
… Poručík musí uposlechnout rozkazu letounů MiG a tak přistane na vojenské základně za železnou oponou. Už vidí přistávací dráhu. Je o hodně kratší než ta doma v Ghedi. Rychlost, ke které je přinucen svým „doprovodem“, je pro jeho letoun velmi vysoká. Přistát se mu podařilo na druhý pokus, ale délka dráhy ho nutí k téměř nouzovému postupu - zatažení kontaktní nouzové brzdy a obrovské zabrzdění. Konečně na zemi! Poročík se rozhlíží kolem sebe. Dobře vidí velké množství zaparkovaných letounů MiG. Základna má pro něho neznámé jméno: Hradec Králové, nedaleko od Prahy. Mladý di Maio vystoupí s trochou úzkosti ze své kabiny a hned je obklopen piloty ze základny. Přicházejí k němu i dva piloti, kteří ho přinutili přistát. Jsou to kapitáni Bureš a Faix.
   Je nutné přiznat, že piloti, přestože jsou z antagonistických stran, si rozumí hned. „Nepřátelští důstojníci“ se chovají velmi srdečně, mluví průměrnou angličtinou. Nabízejí cigarety a také tureckou kávu, kterou později di Maia definuje jako velmi špatnou. Zatím ale všichni uvolňují místo veliteli pluku, který se mu představuje. Ernesto anglicky vysvětluje, proč se dostal do této situace. Zdá se, jako by se jednalo o pouhý výlet tryskáčem.“

Tento úspěšný zásah několika útvarů PVOS potvrdil velmi dobrou úroveň akceschopnosti naší protivzdušné obrany a nezůstal bez odezvy. Piloti kpt. Josef Faix, kpt. Jaroslav Bureš a kpt. Ladislav Šejnoha obdrželi medaile „Za odvahu“ a zbylých sedm zasahujících pilotů získalo peněžité odměny. Incident byl také velmi často uváděn v různých propagačních materiálech a časem došlo, zřejmě vlivem ústních podání, k jistému zkreslení či přikrášlení skutečnosti, jak ukazuje například Míťa Milota ve svých pamětech „Létal jsem Patnáctku“ vydaných v roce 2008: „Někdy na podzim roku 1959 měli dva italští piloti na letounech F-84F provést přelet z Itálie do Německa. Nějak se zamotali a ocitli se nad naším územím. Odstartovala hotovost, Italy našla a vyzvala je, aby je následovali a přistáli na letišti, které určíme. Jenže hoši se začali vzpouzet a pokoušeli se ulétnout. Na naše letouny ale rychlostí nestačili, došlo snad dokonce na výstražnou palbu a víceméně přitlačení na zem na letišti v Hradci Králové. Zajímavé bylo, že piloti zůstali zavřeni v kabinách a odmítali z letounů vystoupit. Jediným, koho byli ochotni poslechnout, byl pilot, který je na tu zem dostal. I tak vylezli s rukama nad hlavou a děsem v očích, protože byli svými šéfy přesvědčováni, že v podobných případech budou u nás okamžitě zastřeleni.“

Prameny:
[1] Šafařík, Jan - Brzkovský, Marek: Žhavé výstřely studené války, Nasazení československého letectva nad železnou oponou, Historia Bellica Speciál, č. V, 2018.



[2] Šafařík, Jan: Vysoká „rudá“ zeď, Československé vojenské letectvo a protivzdušná obrana státu 1950-1989, Sestřely přiznané příslušníkům Československého vojenského letectva v období „Studené války“, Air Aces, http://aces.safarikovi.org/.
[3] Irra, Miroslav: MiG-17 „Sedmnáctka“, Stíhací letoun Mikojan-Gurjevič MiG-17 v československém vojenském letectvu, Jakab, Nevojice, 2012. 
[4] Irra, Miroslav: MiG-19 v československém vojenském letectvu, Jakab, Nevojice, 2014. 
[5] Irra, Miroslav: Příběh Jižní eskadrony, Zvolenský stíhací letecký pluk 1944-1994, Regionální letecko-historická společnost České Budějovice a Jihočeské muzeum v Českých Budějovicích, České Budějovice 2014.
[6] Irra, Miroslav: Vysoká modrá zeď - ohlédnutí po letech, Protivzdušná obrana Československa v počátečním období studené války do roku 1961, Jakab Publishing s.r.o., Bučovice 2018. ISBN: 978-80-87350-93-5
[7] Ovčáčík, Michal - Susa, Karel: MiG-19P & 19PM Farmer B & D All-weather Interceptor variants, 4+ Publishing Co., Praha 2005.
[8] Polák, Tomáš: Žhavé výstřely studené války I. - Evropa, in Aero Plastic Kits Revue, No. 26, 1994.
[9] Režňák, Libor: Ocelový hřebec MiG-19 a československé letectvo 1958-1972, Svět křídel, Cheb 2008.
[10] Režňák, Libor: Ocelový hřebec MiG-19 a československé letectvo 1958-1972, rozšířené vydání, Svět křídel, Cheb 2017. 
[11] Soušek, Tomáš - Šihla, Jiří: MiG - náš osud, AVIS, Praha 1999.
[12] Vystavěl, Stanislav: 11. stíhací invazní, o lidech a letadlech z letiště Korea v letech 1951 až 1993 v dokumentech, fotografíích a vzpomínkách, Svět Křídel, Cheb 2005. 
[13] Vystavěl, Stanislav: Říkali mu Korea, o lidech a letounech z letiště Žatec v období 1949-1994, Svět Křídel, Cheb 2005. 
[14] Vystavěl, Stanislav: Říkali mu Korea (podruhé), o lidech a letounech z letiště Žatec v období 1949-1994, Svět Křídel, Cheb 2011. 
[15] De Majo's F-84F Thunderstreak (Research), Aeronautica Militare, http://www.modellismopiu.it/modules/newbb_plus/print.php?forum=117&topic_id=132444. 










edit: Tue 22 Oct 2019 09:20:17 AM CEST