Soudný den Jiřího Paroubka

Předevčírem jsem dostal od kamaráda jeden moc pěknej e-mail a musím říct, že už dlouho jsem se tak od srdce nezasmál. Věřím, že všichni, co mají smysl pro humor, určitě tento příspěvek ocení. Voličům ČSSD se to ale určitě líbit nebude. Ale slovy klasika: Proletáři všech zemí vyližte si prdel!

Na ranní procházce Paroubek náhle zakopl a upadl. Ukázalo se, že to byla mrtvice a protože podle hesla "Zdraví není byznys" neměla blízká nemocnice dostatek personálu, a tak zemřel.
Záhy stál před nebeskou branou a Svatý Petr ho přivítal: "Vítej na Nebesích, ale dříve, než se tu usadíš, tak se zdá, že tu máme malý problém. Málokdy tu máme sociální demokraty, a tak si nejsme tak úplně jistí, co s nimi." "To není žádný problém, prostě mě pusťte dál, jsem dobrý křesťan, jsem věřící."
"Já bych tě rád pustil dál, ale mám pokyny přímo od Boha. Říká, že od zavedení nové politiky LEPŠÍ BUDOUCNOST PRO OBYČEJNÉ LIDI musíš strávit jeden den v Pekle a jeden den v Nebi. A potom si sám vybereš, kde chceš strávit Věčnost."
"Ale já už jsem se rozhodl. Chci do Nebe!" "Lituji, ale taková jsou pravidla", odpověděl Petr. Odvedl Paroubka k výtahu a jeli stále dolů, až do Pekla.
Brána Pekel se otevřela a Paroubek se ocitl na krásné zelené louce. Připadal si tam jako v Ráji. Zelená tráva, slunce svítí, ale není moc horko. Vane mírný vlahý větřík. Všude jsou malé hospody s pivem, párky a ovarem stíněné šumícími stromy. Všude postávají slavní sociální demokraté, sám Willy Brandt ho vítá. Pod kaštanem diskutuje Lenin s Rozou Luxemburgovou. Všichni se volně procházejí, hrají kuželky a fotbálek. K obědu si dávají bifteky, grilovaná prasátka, šampáňo a Plzeň. Sám ďábel přinesl Paroubkovi sklenici oroseného piva a kotletku. "Dej si jedno, Jirko!" "Ne, slíbil jsem, že už nebudu pít a budu hubnout", odmítá Paroubek. "Tohle je peklo, synku. Tady můžeš jíst a pít co chceš a neuškodí ti to, spíš prospěje." Jirka si tedy zavdá a zjistí, že se mu ďábel líbí, že je to fajn chlapík, který umí vyprávět peprné vtipy a provádět ostatním kanadské žertíky. Prostě přesně to, co mají socani rádi. Jako jsou třeba jejich vtípky a sliby protikorupčního balíčku, výplata 2.400 Kč seniorům ze zisků ČEZ, zvýšení mateřské, zvýšení dostupnosti a kvality zdravotní péče zrušením poplatků, prosazení zdanění a transparentního odměňování ústavních činitelů, zavedení majetkových přiznání pro majetky nad 10 milionů korun a tvrdý důsledný boj s daňovými úniky a slib silného tlaku EU na zrušení daňových rájů. Všichni si to skvěle užívají a dřív, než si to Paroubek uvědomí, je den pryč.Všichni se s ním bouřlivě loučí a mávají mu, když nastupuje do výtahu. Když se dveře výtahu znovu otevřou, je zase u bran Ráje a svatý Petr na něj čeká.
"Tak a teď je čas na návštěvu Nebe", a otvírá mu bránu. A dalších 24 hodin je Jirka donucen trávit čas s partou čestných, vychovaných lidí, kteří mají rádi společnost, mluví o jiných věcech, než o jídle, o penězích a chovají se k sobě slušně a uctivě. Žádné hrubé vtipy nebo kanadské žertíky. Nejsou tam ani žádné hospůdky a i když je jídlo dobré, bifteky a ovárek to není. A všichni jsou chudí. Není tam nikdo, koho by znal. A navíc se k němu nikdo nechová jako k důležité osobě. "No tohle, na něco takového mě Fierlinger s Laušmanem nepřipravili. Ani Zeman se Špidlou se o tom nezmiňovali," říká si Paroubek.
Den skončil a svatý Petr se vrátil. "Tak strávil jsi den v Pekle a den v Nebi. Teď si vyber, kde strávíš Věčnost." Ale Jirka dlouho nepřemýšlí a rozhoduje se: " Nikdy jsem si nemyslel, že tohle řeknu - víš Nebe bylo úžasné, a tak - ale já si opravdu myslím, že patřím k přátelům do Pekla."
Tak ho Petr odvede k výtahu a on jede stále dolů až do Pekla. Dveře výtahu se otevírají a on se ocitá uprostřed pustiny pokryté odpadky a toxickým odpadem. Vypadá jako poušť, ale je to ještě horší. Asi jako doly pod Krušnými horami. Je vyděšen, když vidí své přátele, oblečené v cárech jak jsou přikováni k řetězu a sbírají do plastových pytlů odpadky při silnici. Sténají a vzdychají v bolestech, tváře a ruce zčernalé špínou. Ďábel přijde k Paroubkovi a dá mu ruku kolem ramen, ten se otřese a říká: "Já tomu vůbec nerozumím, byl jsem tu včera, všude sluníčko, travička zelená, pivo teklo proudem. Jen jsme se tak poflakovali a bylo to skvělé. A teď je tady pustina, všude jenom nepořádek a každý vypadá zbědovaně." Ďábel se na něj podívá, mazaně se usměje a řekne, "Jo holenku, včera to byla jen volební kampaň, dnes už jsi nás zvolil!"

Nové fotky

Jelikož má Evka zase strašně moc krásné bříško, rozhodli jsme se všichni zajít do fotoateliéru a nechat si udělat nějaké společné fotografie. Výsledek naleznete zde.
Tentokrát jsme vyměnili fotoateliér D.A. Foto za FOTO Smékal a myslím, že jsme vůbec neprohloupili :-)

Střílet na policejní eskortu, to ANO, udeřit politika, to v ŽÁDNÉM PŘÍPADĚ

Události posledních dnů nějak nemůžu pochopit... Předně jsem proti jakémukoliv násilí, nejen během předvolební kampaně , ale jak se říká... „kdo seje déšť, někdy může sklízet bouři“...
Všichni jsme asi sledovali, jak 10. listopadu 2009 přepadla paní Tauchenová se zbraní v ruce policejní eskortu, na kterou i vystřelila a dopomohla k útěku svému manželovi, který byl nepravomocně odsouzen za vykrádání trezorů pomocí výbušniny. Za tento čin byla koncem dubna odsouzena pouhou podmínkou.
Podnapilý nespokojený člověk uhodí na předvolebním mítinku Bohuslava Sobotku z ČSSD do hlavy... a ejhle, tomuto člověku hrozí až několik let vězení a co víc, bude se to řešit ve zkráceném řízení.
Oba dva činy, jsou trestné, oba by měly být potrestány, jen nějak nechápu ten nepoměr!
Asi tím chtějí naši politici lidem vzkázat: „Vzít si do ruky střelnou zbraň, přepadnout policejní eskortu a vystřelit na ni je v pořádku, hrozí vám tak nanejvýš nějaka podmínka... ale běda vám, běda vám, jestli na nás, všemohoucí, vševědoucí, .... politiky jen vztáhnete prstík. Půjdete do vězení na několik let a došlápnem si na vás ve zkráceném řízení...
Miliardové úniky, brutální vraždy, to nic, na to máme dost času, rok, dva, nebo deset... však soudy a soudci musí z něčeho žít...
Ale vztáhněte na nás politiky prstíček, to si na vás došlápnem, hned, teď!“

Tak lidi, co je pro vás víc společensky nebezpečné, když ozbrojená žena se zbraní v ruce začne střílet po policejní eskortě, která převází jejího odsouzeného muže, aby mu dopomohla k útěku nebo úder pěstí podnapilého muže.

Mr. Bean se vtělil do svého Avataru

Podle posledních informací se Mr. Bean přestěhoval na Pandoru v systému Alpha Centauri B-4. Zvláštním přenosem se dostal do svého avatara a zůstává na Pandoře jako jeden z Na'vi

Naše první keška

Tak jsme dneska absolvovali první geocaching a vybrali jsme si na to dvě „kešky“ na Květnici. Jak jsme se ke geocachingu dostali ani pořádně nevím. Někdy před rokem nebo dvěma jsem se poprvé o tomto pojmu dozvěděl od Drasťáka, když jsem se s ním náhodou potkal o prázdninách v našem oblíbeném čínském bistru na Veveří. Až teprve tak před měsícem jsem se k otázce GPS vrátil a začal o ní opravdu reálněji uvažovat. Ale říkal jsem si, že budu šetřit rodinný rozpočet, navíc Evka se k tomu stavěla dost odmítavě. Nakonec to byla ona, kdo za mnou přišel s tím, že jestli si ji budu kupovat, tak ať ji koupím před naší dovolenou v Jizerských horách, kde bysme ji mohli použít. Že prý se už koukala na web a našla tam hodně „pokladů“ a že by Klárku mohlo bavit je hledat.
Takže bylo rozhodnuto, já kontaktoval pár přátel, kteří se geocachingem zabývají, aby mi poradili s výběrem GPS a večer jsme udělali rodinnou radu a rozhodli se pořídit si Garmin Dakota 20. Hned jsme ji objednali přes internet a já ji v pondělí šel vyzvednout. Prvotní nadšení však bylo vystřídáno velkým zklamáním. Najednou nám přišlo všechno složité, nevěděli jsme co a jak, jak na GPS, jak na geocaching. Přiložený manuál byl jen tak na dvě věci. Naštěstí nám zase pomohli přátelé. Nakonec jsme se domluvili s kamarádkou Jitkou Plesníkovou, která se geocachingu věnuje a shodou okolností jela v neděli do Tišnova, že se u nás staví a dá nám malou instruktáž. Mezi tím jsme pokračovali v samostudiu přes internet. Ale Jitčina krátká návštěva nám hodně pomohla. Poradila nám, co jsme potřebovali, dala pár dobrých rad...
A tak jsme hned na odpoledne naplánovali první výlet za „poklady“. Klárka se moc těšila, doma si furt dávala GPSku na krk a že vyrazíme hledat. Na http://www.geocaching.com/ jsme si našel dvě kešky na Květnici. První jsou Barytové štoly a druhá je Velká skála. Tak jsme se sbalili a vyrazili. Zprvu šla Klárka po svých, ale cestou se příliš kochala, takže jsme byli nuceni její loudavé tempo vyřešit přesunem do krosničky. Vzhledem k tomu, že Evka je už v osmém měsíci těhotenství, byli jsme nuceni tomu přizpůsobit rychlost chůze. Evka nasadila roboticky monotonní tempo a takto jsme vyfuněli do kopce. Při samotném zdolávání vrcholu Květnice jsme si říkali, jestli jsme kvůli Evce neměli zvolit něco víc odpočinkového, ale to jsme ještě netušili, že to nejtěžší nás teprve ještě čeká, neboť první keška se nacházela na skále na svahu Květnice a cesta k ní byla dost strmá. Ani mně se s Klárkou na zádech nešlo nejlíp a Evka s tím bříškem také musela být opatrná. Po vydatných deštích předchozích dnů to totiž leckde mohlo podklouznout. Naštěští jsme to zvládli. Na samotnou skálu jsem pro jistotu vylezl jen já. Kešku jsem našel bez problému, a tak jsem ji nafotil, zapsal se do deníčku, zase ji zabalil a schoval do skalního výklenku. Jinak místo to bylo nádhedné. Hned pode mnou byl lom ve svahu Dřínová a do dálky se člověk koukal směrem na Štěpánovice. Klárka se mezitím spřátelila s jedním šnečkem, co šel zrovna okolo, a měla neodbytnou touhu ho pořád šťourat do očiček.
Pak jsme se vydali zpět na vrchol Květnice s tím, že ještě přejdeme na Velkou Skálu. Tam už byla cesta příjemná a ne moc náročná. Zde se nám však kešku najít nepodařilo. Nejdřív jsem ji snad půl hodiny hledal já, pak jsem se vystřídal s Evkou, ale ani ona ji nenašla. Klárka si spokojeně lezla po skalách a odmítala naši pomoc. Tak jsem ji nechal lézt samotnou a jen z bezpečné vzdálenosti ji kontroloval a obdivoval, s jakou zručností se po těch skalách pohybuje.
Doma jsme se pak na webu dozvěděli, že keška se ztratila, ale že ji den před naší návštěvou autor obnovil... podle mě ji však zase někdo obratem šlohnul... Tento víkend se v Tišnově konala mineralogická burza, a tak celé město bylo obleženo šutrology, mnozí z nich vzali Květnici útokem i s kladívkem. Navíc kolem místa, kde se keška měla nacházet, to bylo dost rozorané, takže i když je v krabičce zpravidla lísteček, který vysvětluje , o co se jedná, a tak ať to případní nechtění nálezci zase dají na stejné místo, tak někdo asi neodolal si to vzit domů... Smůla... Po nějakém čase se tam zkusíme vrátit znova.
Jelikož jsme ale vyrazili až později odpoledne, tak k Velké Skále jsme došli až kolem šesté hodiny. Proto jsme se po neúspěšném hledání vydali na cestu domů s malou zastávkou u dědy a babičky.
Myslím, že první výlet se vydařil, i když, co se týká pokladů, to byl jen poloviční úspěch. Každopádně nás to všechny opravdu chytlo a už se moc těšíme na další výlety. Klárka má turistiku ráda v podstatě od narození a myslím si, že díky tomu, že se ji snažíme dělat nenásilnou, tak ji to i baví. Když se k tomu používá ta kouzelná skříňka na krku, tak to je pro ni zase o něco zajímavější. Díky těm keškám se navíc člověk podívá i na místa, kam by ho asi ani nikdy nenapadlo zajít, což je podle mě velká výhoda geocachingu. Navíc se dá podle jednotlivých kešek procházet celé okruhy, kdy člověk může luštit různé šifry, které mu pak dají souřadnice dalšího místa, takže to může být další zábava, při které člověk potrénuje i šedou kůru mozkovou.
Už se moc těším až začneme plánovat Jizerky. Mezitím můžeme procestovat Tišnov a přilehlé kolonie. Docela se už těším až někdy budeme hledat poklady i na Hořicku.

Grilovací a cyklistická sezóna zahájena

Minulý víkend konečně přinesl po měsíci zimy výrazné oteplení, a tak jsme se s Klárkou a Evkou rozhodli si v neděli na balkóně něco ogrilovat a zahájit tak grilovací sezónu. A zadařilo se. Sice jsme měli dost strach z příliš velkého větru, ale nebylo to tak hrozné. Klárka samozřejmě u ničeho nesměla chybět. Takže mi ta „malá pyromanka“ nejdříve pomáhala se zapalováním a poté jako „malej kuchaříček“ asistovala i u grilování. Pěkně potírala klobásky omastkem a pomáhala i s obracením. Jen jsme zvolili docela pálivé klobásy, takže klárka jen trošku zobla a dojedla se bramborovou kaší a zeleninou.
Na odpoledne jsem pak s Klárkou naplánoval otevření cyklosezóny. Sice jsme už spolu absolvovali jednu kratičkou vyjížďku „K Lojzičce“ zhruba před měsícem, co byly ty první teplé dny. Včera jsme si ale naplánovali velký okruh. Shodou okolností ve stejný čas totéž napadlo i dva mé sousedy, takže jsme nakonec vyrazili ve velké skupině. Evku jsme nechali po náročném týdnu doma odpočívat.
Jeli jsme náš klasický okruh: Tišnov --> Prudká --> „U Lojzičky“ --> Tišnov.
Cestou jsme naplánovali několik občerstvovacích zastáveček. Při jedné si naše děti zaházely kamínkama do Svratky. Nezadržitelně jsme se však blížili k hlavnímu cíli výletu, a to „občerstvovně U Lojzičky“. Tam jsem Klárce sundal helmu a v podstatě jsem o ní celou dobu neslyšel, protože si spokojeně odběhla na prolejzačky a houpačku a tam si spokojeně hrála. Ještě jsme se šli dvakrát podívat k ohradě na koníčky, ale bohužel byl tam jen jeden a navíc na druhé straně pastviny. Ani se nám oběma moc nechtělo tak brzo domů, ale na večer jsme už měli naplánovanou další akci, tak jsme vyrazili.
Nezbývá než doufat, že letos bude dostatek dobrého počasí a dostatek času a s Klárkou toho najezdíme minimálně tolik jako vloni.

Ženy v pokušení

Minulý víkend jsem pozval Evku do kina. Řekli jsme si, že bychom se mohli jít podívat na nový film od Jiřího Vejdělka „Ženy v pokušení“. A musíme říct, že ten film se nám oběma opravdu strašně moc líbil. Upřímně si nepamatuju, kdy jsem se naposledy takhle od srdce zasmál. Ať už jsou recenze rádoby „odborníků“ jakékoliv, ten film je prostě pěkný. Eliška Balzerová alias doktorka Alžběta Čeňková, jak si ji asi všichni nejvíc pamatují, tu předvedla naprosto excelentní výkon, kterým převálcovala všechny a všechno, především díky ní film žije. Jestli přemýšlíte o tom vyrazit v té záplavě hollywoodských filmů mnohdy prapodivné kvality na nějaký pěkný český film, tak „Ženy v pokušení“ jsou podle nás tou pravou trefou do černého.

oficiální text distributora:
Čtyřicátnice Helena, uznávaná odbornice na manželské problémy jednoho dne zjišťuje, že se dostala do situace, jaké řeší se svými pacienty. Její doposud milující a milovaný manžel je přistižen in flagranti s mladší ženou a Helena brzy bezradně stojí na prahu nového života. Dvacetiletá dcera Laura chce být matce oporou, zároveň se však potýká s nástrahami vlastní první opravdové lásky. Pomocnou ruku nabízí k Helenině zděšení i matka Vilma, bývalá herečka, která na všechny situace aplikuje svéráznou školu života. Výstřední dáma má zaručený recept: nahradit nepořádného chlapa, chlapem pořádným. Zdá se to neřešitelné, ale k překvapení Heleny i Laury muži, s nimiž stojí za to se vrhnout po hlavě do milostného dobrodružství tu stále ještě jsou. A tři docela rozdílné ženy zjišťují, jak moc jsou si podobné a pokud se má něco vyřešit, chce to nadhled, humor a neztrácet hlavu ani naději.

Efektivní rodičovství podruhé

O kurzu efektivního rodičovství pořádaném v MC Studánka v Tišnově jsem už psala níže. Případným zájemcům dávám na vědomí, že jeho začátek se posouvá na příští pátek, 26. března 2010, můžete se stále hlásit, ještě není naplněn.

Jde o vzdělávací program pro rodiče zaměřený na řešení vztahu dítě – rodič a především na praktický nácvik rodičovských dovedností.

Program vzdělávání:

1. Být rodičem – úvod pro kurz efektivního rodičovství
Základní principy demokratické výchovy dětí a efektivního rodičovství

2. Rodinná konstelace
Jak lépe porozumět svému dítěti i sobě
Tři styly rodinné výchovy
Struktura rodiny – rodinná konstelace (role dítěte v rodině)

3. Pochopení chování dítěte
Cíle chování a příčiny, proč děti zlobí
Rozpoznání čtyř cílů nesprávného chování dítěte
Předcházení špatnému chování aktivním přístupem rodiče

4. Povzbuzování - budování sebedůvěry dítěte
Přeměna negativního v pozitivní
Rozdíl mezi chválou a povzbuzením

5. Komunikace - jak dětem naslouchat, abychom jim rozuměli
Komunikační bloky
Vstřícné (aktivní) naslouchání
Otevřená a uzavřená odpověď

6. Komunikace - jak s dětmi hovořit, aby nám naslouchaly
Technika „Já sdělení“
Koncepce příslušnosti problému
Technika řešení problému v krocích

7. Přirozené a logické důsledky chování
Rodičovská autorita -trest a co volit místo něho
Pravidla pro používání přirozených a logických důsledků
Sourozenecké boje

8. Rodinné rady
Prostředek k prohloubení komunikace, tvůrčí diskuse, spolupráce
Funkce rodinné rady, základní pravidla
Rodinná pravidla, řád

9. Závěr
Rozvíjení vlastní sebedůvěry
Diskuse, shrnutí a zhodnocení účasti na rodičovském vzdělávání

Mlčení jehňátek

Dneska ráno vyšel na novinových stáncích v rámci „Oscarové edice“ skvělý film Mlčení jehňátek s Anthony Hopkinsem a Jodie Fosterovou. Tento film považuji za opravdu velice vydařený, a tak jsem si ho také moc přál mít doma ve své filmotéce. Nechtěl jsem nic nechat náhodě, a tak jsem si už s předstihem objednal tohle dvd u své trafikantky... Jaké nemilé překvapení mě ale dneska čekalo, když jsem se dozvěděl, že dneska dvd nedodali a že už prý ani není na skladě, takže ho nelze doobjednat. Tak jsem si řekl... „ok, koupím ho v Brně, tam by ho snad mohli ještě mít“. Ale ouha, stavil jsem se v první trafice, druhé, třetí, ... a všude jsem dostával stejné odpovědi: „už ho nemáme“, „dostali jsme jen jeden, dva kusy“, „vůbec nám ho nedodali“. Už jsem tak trošku propadal beznaději, když jsem se doploužil do jedné „zaprděné“ trafiky na Úvoze, kousek od mé práce a huráááá... první a zároveň poslední dvd Mlčení jehňátek tam čekalo přímo na mě. Takže jsem ho nakonec sehnal... ale nechápu, proč nějaká dvd z tého série jsou dostání všude a některá jsou takovým podpulťákem. To ho vydali v tak malém počtu? Nebo nějaká chytrá hlava rozhodla, že všechny dvd pošle třeba jen do Prahy ať se cajzli nakrmí a zbytek země dostane jen pár kusů nebo raději vůbec žádné? Humusoidní „béčkové“ až „zetkové“ filmy se dají sehnat všude a vydávají se po stotisících a opravdu kvalitní film pomalu nelze sehnat!
Nevím, každopádně tento film je fakt vydařeným kouskem. Když v roce 2001 vyšel druhý díl - Hannibal, bylo to pro mě dvěma slovy „velké zklamání“. O rok později vyšel třetí díl - Červený drak, který časově předcházel Mlčení jehňátek a ten mě zase oslovil a považuji ho opět za velice zdařilý. Zatím poslední a doufám, že skutečně poslední díl - Hannibal - Zrození stál podle mě opět za velké kulové, dokonce jsem ani neměl sílu tu hovadinu s Evkou dokoukat do konce... Prostě Mlčení jehňátek je Mlčení jehňátek :-)

Efektivní rodičovství krok za krokem

"Tys jí dala víc než mě. Ten svetr si nevezmu. Dal jsi mi růžový hrnek, chci modrý. Dneska nikam nepůjdu. Mamíííí, on mi to pořád bere." Připadají vám takové situace povědomé a v duchu slyšíte sami sebe říkat: "Nemluv a jez. Vezmeš si, co jsem ti nachystala. Přestaň si pořád stěžovat. Chováš se jako mimino. Musíš mu něco půjčit." a další podobné věty a fráze? Chtěli byste mít s vašimi dětmi jiný vztah?

My jsme chtěli, chtěli jsme se naučit naslouchat Klárce, porozumět jejím potřebám, naučit se s ní jednat jako rovný s rovným, naučit ji zodpovědnosti a samostatnosti. Chtěli jsme se mít rádi, ať se děje co se děje.

Proto, když jsme se dozvěděli o Kurzu efektivního rodičovství pořádaném v MC Studánka v Tišnově, přihlásili jsme se tam. A udělali jsme dobře, že jsme tam šli oba. Nejenže jsme si pak doma nemuseli navzájem sdělovat, o čem která lekce byla, ale hlavně jsme partnera nemuseli přesvědčovat k zavádění té které metody do praxe, což je obrovská výhoda. Ale chodit v páru určitě nemusíte. Pokaždé jsme se dobře pobavili, odreagovali a při sdělování společných zážitků s dětmi i dozvěděli, jak to funguje jinde a třeba se z toho i poučili.

Člověk není tvor neomylný, a tak i po absolvování kurzu sama sebe přistihnu, že se chovám tak, jak bych neměla, že jsem nereagovala adekvátně situaci, že jsem vypěnila, i když to šlo řešit jinak, ale důležité je, že si to člověk uvědomí a snaží se změnit. Postupem času se mi snad prezentované metody a techniky dostanou hlouběji do krve, aniž bych o tom musela moc přemýšlet. Ale co je důležité, ono to vážně funguje. Ano, reakce dítěte může být pomalejší, vždyť také ono se musí přizpůsobit novému přístupu, ale výsledek stojí za to.

Kurz nám skončil tento pátek a všem nám to bylo líto. Sešla se nás dobrá parta lidí, našli jsme si k sobě cestu, byli jsme otevření a to vše přispělo k výborné atmosféře. Těšili jsme se na další lekci, na nové téma a hlavně na úvodní debatu, kde jsme si sdělovali zážitky z předchozího týdne a (ne)úspěchy při zavádění nových metod do praxe. Kurz vede Iveta Kosová, má celkem devět lekcí po 2,5 hodinách a děti můžete vzít s sebou, v herně vedle je zajištěno hlídání.

Takže, abych to shrnula, kurz nám dal moc a otevřel nám nový pohled na rodinný život. Je jasné, že kurz samotný je jen základem, že je dobré přečíst ještě několik knih, aby člověk získal ucelenější obrázek. Pokud se uskuteční pokračovací kurz, tak se tam určitě zase přihlásíme.

Nový běh začíná 19.3. opět ve Studánce. Prý je tam ještě volno, tak neváhejte. V Brně v Bystrci už nový běh začal, ale pokud Ivetu kontaktujete, jistě vám řekne víc (ikosova[at]volny.cz , tel. 777311551).

A na závěr ještě jedno motto z úvodní hodiny:

Jestliže se soustředíme na to, co můžeme učinit my sami, namísto snahy změnit toho druhého, dá to těm druhým prostor na přemýšlení, co oni sami mohou udělat pro zlepšení situace.