Koblížci

S Klárkou jsme se přihlásili do kurzu pro miminka, do Koblížků. Je to v Brně na Kounicové, takže tam dojíždíme autem, jen jednou jsem zatím jela s šátkem vlakem. Ne, že by v Tišnově nic takového nebylo, ale my si aspoň uděláme výlet, podíváme se mezi lidi a jsme tak vlastně půl dne pryč.
Kurz se skládá z patnácti lekcí psychomotoriky, masáží miminka a výživy, které jsou ze začátku rozvrženy po týdnech, ale po novém roce už většinou jen jednou za měsíc, aby bylo možné sledovat vývoj miminka. Masáže vede Jarmila Kovaříková, porodní asistentka, která v Bohunicích pomohla porodit naši Klárku. Je to svérázná ženská, takže o zábavu taky není nouze. Maminy, co tam chodí, se znají z kurzu předporodní přípravy, já jsem tam teda vetřelec. Chodí tam i tatínci, Honza tam byl zatím jen jednou, protože mu to kvůli práci moc nevychází.

Letka 13 v dokumentoch a obrazoch

Chtěl bych se tu podělit o dojmy z jedné starší, přesto zajímavé publikace, která mě na jednu stranu moc potěšila, ale zároveň i tak trošku zklamala.

Název: Letka 13 v dokumentoch a obrazoch
Edice: Slovenské letectvo
Autoři: Jozef Bystrický, Peter Šumichrast
Nakladatelství: Magnet-Press Slovakia, Bratislava 2004
Cena: neuvedená, Možné objednat u zásilkových služeb Aeromedia (249,- Kč) nebo Magnet-Press Slovakia (249,-Sk).

S bojovou činností letců Slovenských vzdušných zbraní na východní frontě po boku německé Luftwaffe jsme měli v posledních letech možnost se setkat v několika pracích. Především pak z pera uznávaného českého historika Jiřího Rajlicha, ale i kolektivu slovenských autorů (Juraj Rajninec, Peter Šumichrast, Viliam Klabník, Ján Stanislav či Stano Bursa). Jedná se o problematiku ještě donedávna tabuizovanou a komunistickým režimem dosti překrucovanou. Nyní se na knižním trhu objevila poslední práce věnovaná tomuto tématu - publikace Letka 13 v dokumentoch a obrazoch autorské dvojice Jozef Bystrický a Peter Šumichrast, vydané v nové edici Slovenské letectvo vydavatelstvím Magnet-Press Slovakia.
Jedná se poměrně útlou publikaci o sto dvaceti stránkách v brožovaném vydání. Tato publikace již na první pohled navazuje a doplňuje informace uveřejněné v třídílné historii Slovenského letectva od stejného vydavatelství. Text je rozdělen do několika částí. V úvodu se seznámíme s bojovým nasazením letky 13 na východní frontě, poté následují kratičké životopisy nejvýznamnějších letců 1. a 2. garnitury letky 13 a přehled všech sestřelů seřazených do tabulky, ve které autoři porovnávají údaje ze slovenských a "německých" pramenů. Nejstěžejnější část textu však podle mého názoru představují následující dvě kapitoly obsahující opisy dobových dokumentů uchované v VHA v Trnavě. Dále pak následuje devatenáct stránek se 105 fotografiemi. Kdo však čeká, že tu najde dokonalé snímky slovenských Messerschmittů, bude asi zklamán. Převážná většina fotografií patří k tzv. rodinnému typu, z nichž mnohé jsou vysloveně propagační. Největším nedostatkem však je velice nekvalitní tisk a v mnoha případech i příliš malé rozměry snímků. Samotný závěr publikace pak tvoří čtyři stránky barevných schémat Messerschmittů Bf 109E-4, G-2 a G-4 (všechny však už byly před časem zveřejněny v HT Model Špeciál - č. 903 a 907).
Pokud však čtenáři očekávali, stejně jako já, že tato publikace konečně přinese odpovědi na některé "sporné" sestřely slovenských letců uveřejněných na základě německých archivních dokumentů historikem Jiřím Rajlichem (např. Tatranští orli na Kubání, Historie slovenské stíhací letky 13, Ares/Deus 2002) a badatelem Tony Woodem (Tony Wood's Combat Claims & Casualty Lists - O.K.L. Fighter Claims, Chef für Ausz. und Dizsiplin Luftwaffen-Personalamt L.P. (A) V Films & Supplementary Claims from Lists, http://www.lesbutler.ip3.co.uk/tony/tonywood.htm) budou asi, stejně jako já, zklamáni. Slovenští autoři se totiž velmi nešťastně rozhodli místo pokusu získat informace přímo z německého Bundesarchivu převzít veškeré informace o sestřelech z publikací zveřejněných Jiřím Rajlichem.
Pokusme se však porovnat informace zveřejněné J. Rajlichem a T. Woodem se slovenskými archivními materiály. Nebudu se zde zabývat rozdíly v uváděných časech sestřelů, protože slovenské prameny tento údaj neuvádí.

• Podle J. Rajlicha (dále jen J.R.) měli J. Režňák a I. Kovárik na základě německých dokumentů dne 13. 3. 1943 sestřelit po jednom letounu LaGG-3. Tony Wood (dále jen T.W.) však uvádí typ sestřeleného letounu jako MiG-3, což potvrzují i slovenské archivní materiály (viz Letka 13 v dokumentoch a obrazoch ^(*), str. 26).
• 30. března 1943 měl J Gerthofer podle J.R. sestřelit letoun I-16, zatímco T.W. zcela ve shodě se slovenskými materiály (viz ^(*), str.27) uvádí letoun I-153.
• V sobotu 10. 4. 1943 připisuje J.R. jeden sestřel LaGG-3 Izidoru Kovárikovi, zatímco T.W. a slovenské materiály (viz ^(*), str. 27 a 49) uvádějí sestřel I-16.
• O sedmnáct dní později, 27. 4. 1943 měli V. Kriško a F. Cyprich podle J.R. zničit po jednom letounu La-5, zatímco T.W. opět ve shodě se slovenskými prameny (viz ^(*), str. 27 a 50) uvádí typy LaGG-3 a I-16.
• Další letouny La-5 připisuje J.R. dne 28. 5. 1943 J. Štauderovi a J. Gerthoferovi. V obou případech se opět T.W. shoduje se slovenskými materiály (viz ^(*), str. 28 a 53) a uvádí typ LaGG-5. Zde je však nutné dát J.R. za pravdu, že se ve skutečnosti s největší pravděpodobnosti jednalo o typ La-5.
• V sobotu 24. 4. 1943 měl podle J.R. získat J. Gerthofer celkem 4 jisté sestřely. T.W. však ve shodě se slovenskými prameny (viz ^(*), str. 27 a 50) dva z nich připisuje rtk. Jozefu Štauderovi.
• O sporném sestřelu sovětského Bostonu z 1. 8. 1943, který J.R. připisuje Antonu Matúšekovi, zatímco T.W. Františku Melichačovi, nelze rozhodnout, protože slovenské materiály se o tomto sestřelu zřejmě nedochovaly, neboť je ^(*) neuvádí.
• Zato u sestřelu bitevního letounu Il-2 z neděle 26.9 1943 se opět T.W. shoduje se slovenskými materiály (viz ^(*), str. 29 a 71) a připisuje ho K. Geletkovi, zatímco J.R. uvádí jako vítězného pilota Rudolfa Palatického.

Jak je vidět alespoň z části uvedených příkladů, potvrzují slovenské archivní materiály spíše údaje z německých archivů uveřejněné Tony Woodem na jeho stránkách, proto je opravdu škoda, že slovenští autoři se nepokusili získat informace o sestřelech přímo z německých archivních pramenů, ale převzali pouze informace zveřejněné Jiřím Rajlichem. Je však nutné poznamenat, že i ve slovenských seznamech najdeme několik rozporů, protože mnohé sestřely slovenské materiály vůbec neuvádějí. Navíc i slovenští autoři se dopustili několika nepřesností:

• Například v tabulce na straně 29 připisují K. Geletkovi sestřel 22. září 1943, přitom na straně 70 se dočtěme, že podle dokumentů měl sestřel získat o den dříve.
• Stejně tak připisují na straně 29 R. Božíkovi sestřel 26. září, zatímco podle dokumentů na straně 70 ho měl opět získat o den dříve.

Proč je však tolik rozporů v seznamech zveřejněných Jiřím Rajlichem a Tony Woodem na základě stejného archivního materiálu je mi záhadou a poslední práce slovenských autorů nám odpověď rozhodně nedává. Takže na konečné rozřešení otázky "sporných" sestřelů Slovenských vzdušných zbraní uložených v německém Bundesarchivu si budeme ještě asi muset počkat do doby, než kolektiv německých autorů Jochen Prien, Gerhard Stemmer, Peter Rodeike a Wilfried Bock ve své mnohasvazkové práci Die Jagdfliegerverbände der Deutschen Luftwaffe 1934 bis 1945 dospějí k období let 1942 a 1943 na východní frontě a snad konečně rozřeší veškeré sporné sestřely.
I přes výše zmíněné rozpory v tabulce sestřelů a nepříliš kvalitní fotografie si tato publikace, především díky zveřejnění opisů dostupných dobových dokumentů ze slovenských archivů, jistě své místo mezi zájemci o historii Slovenských vzdušných zbraní najde.

Koupání

Ve středu se Klárka poprvé koupala ve velké vaně, s taťkou. Ležela na lehátku a koukala na ty novoty, ale líbilo se jí to, ostatně jako vždycky. Další dny se koupala se mnou, z toho jedenkrát s pěnou, z čehož je přiložená fotka :-) Teplota vody 37 °C vyhovuje taťkovi a Klárce, ale maminka klepe kosu. A to by se teplota měla postupně snižovat, aby se Klárka otužovala. Brrr.
Jinak rýmičky jsme se zbavili, ale občas ještě zakašleme. Mucosolvan už jí nedávám, už ho brala moc dlouho a nechci ho do ní ládovat. Na radu zkušených jsme objednali zvlhčovač vzduchu, aby v bytě bylo víc vlhko. Teď v zimě se topí víc a vzduch je suchý. V pondělí by snad měl přijít, tak uvidíme, jestli to na ty rýmičky bude fungovat.

RSS/Atom Feeds

Tak doufám, že na delší dobu poslední technické sdělení. Ale chtěli bychom případným čtenářům poskytnout co největší komfort, proto jsme deníček rozšířili o možnost nechat se upozornit na nové přírůstky na těchto stránkách za pomoci RSS/Atom Feeds.

Více informací o formátech na:

• Vše podstatné o RSS (http://www.root.cz/)
• Atom 1.0: protokol (http://www.root.cz/)

Rozšíření nabídky

Dneska jsem rozšířil náš deníček i o "Štítky". Takže do budoucna, až si budete chtít přečíst jen zprávy o Klárce nebo například z našeho Cestování, stačí kliknout na příslušný štítek a máte ten váš správný výběr a nebudou vás obtěžovat například mé občasné recenze knih a podobně :-)

Adventní věnec

I když se Evka vzpírala, že tu nemám nic psát, musím se s "deníčkem" podělit o tom, jak šikovnou ženu mám. Jako každoročně jsme minulý víkend vyrazili na procházku pro "šáší" na adventní věnec... Tentokráte se ale Evce obzvlášť povedl. Sice jsme letos dost uvažovali, jestli raději nějaký nekoupíme, ale průměrné ceny kolem čtyř set a mnohdy i více nás odradily. Tak jsem nakoupil "ingredience" a Evka zapojila svou kreativitu a výsledek najdete zde. Musím říct, že in natura vypadá ještě líp a je to zatím náš nejpěknější adventní věnec.

Klárčino odkopávání

Na žádost Pepy Cacka přikládám znova fotky, tentokráte ve větším rozlišení, které ukazují jak se nám Klárka vykopává ze zavinovačky. Je to pěkná divoška, už na ní musíme dávat větší pozor.

• foto 1
• foto 2
• foto 3
  

Jednotky stíhacích letadel japonské armády a jejich esa 1931 - 1945

Předevčírem jsem si koupil novou knížku a hned včera ji vrátil, teda trošku jsem zalhal a podařilo se mi ji vyměnit za jinou, respektive za jiné. Kniha se jmenovala "Jednotky stíhacích letadel japonské armády a jejich esa 1931 - 1945" a jejími autory byla trojce uznávaných historiků Ikuhiko Hata, Yasuho Izawa a Christopher Shores. Mám doma sice originál, ale v tom předvánočním čase jsem si chtěl asi udělat menší radost. Bohužel jsem si ji předem pročetl málo... příště už se polepším a takovou blbost neudělám. Je pravda, že uz překlad názvu mi mohl napovědět, v originále je to Japanese Army Air Force Fighter Units and Their Aces, tedy Stíhací jednotky Japonského armádního letectva a jejich esa. Co mě však čekalo uvnitř, tak to mě opravdu překvapilo... že pan překladatel Petr Štastný neumí japonsky, to bych mu prominul, ale že neumí anglicky, tak to už prominout nemohu, pokud se pouští do překladu anglické knížky. Jenže, když tento pán ale vůbec neumí ani česky, tak to je už podle mě trestuhodné. Jeho šroubované věty mnohdy ztrácely smysl, takže jsem stejně musel sáhnout po originále, abych se dozvěděl, co chtěli autoři říci. No a některé jeho svérázné překlady mě opravdu dostaly.

Tak například do teď jsem netušil, že japonská letadla na sobě měla "brnění" (armour - správně má být pancéřování). Britské letectvo vytvořilo "2. taktickou leteckou sílu" (2nd Tactical Air Force - správně 2. taktická letecká armáda). Jeho nešťastné překlady hodnosti First Lieutenant jako první poručík a věřte nevěřte vyskytuje se zde i hodnost první nadporučík nebo velmi neobvyklá poručík-major.Ze zeměpisu mám maturitu a myslím, že mám dobré zeměpisné vzděláni, ale marně jsem přemýšlel, odkud vzlétal japonský pilot, když vzlétl z "Marianas". Jediné co znám jsou Marianské ostrovy. Kdybych byl Angličan, tak bych "Marianas" možná rozumněl, ale já blbec jsem si myslel, že čtu český překlad. Také jsem byl překvapen, když jedna z jednotek sestřelila tuším 18 "e-as". To už na mě bylo skutečně moc. Zřejmě pan překladatel netušil, co ty "e-asy" jsou, v tom případě ať se nepouští do překládání něčeho, o čem nic neví, nebo ať tam prostě napíše, že sestřelili 18 nepřátelských letounů (e/a = enemy aircraft).A takhle by se dalo pokračovat dále.Kvalita knížek je věcí nakladatelství, potažmo autorů. Docela by mě zajímalo, zda nakladateli odbytý překlad vadí či ne. Pokud ne, tak mě určitě ano a teď už vím, že další nákup od Military Area budu zvažovat mnohem pečlivěji.Na konec snad jen slova českého klasika Járy Cimrmana: Vážený pane Petře Šťastný, nevím čím jste vyučen, či v jakém oboru vyškolen, ale s čistým svědomím vám mohu doporučiti, abyste pokusů "překladatelských" zanechal a věnoval se práci jakékoliv, ale jiné.

Víkendové trampoty

Minulý čtvrtek jsme odjeli do Hořic, abychom Klárku představili Šafaříkům. Plánovali jsme tam zůstat do soboty, protože v neděli jsme v Tišnově čekali návštěvu. Osud tomu ale nepřál, a tak nás na cestě domů zradilo auto. Dojeli jsme do Býště za Hradcem Králové a tam naše milé autíčko vypovědělo službu. Rozsvítila se kontrolka žhavení a jaksi to ztratilo otáčky a nejelo to. Naštěstí to bylo hned u takového parkovišťátka, tak jsme se tam doplazili a "volali o pomoc". Nastartovat šlo, tak jsme se rozhodli zkusit to znovu a pohnout se dál. Bohužel jsme ujeli jen asi 50 metrů a stáli jsme znovu, naneštěstí tentokrát už na silnici za plného provozu, kolem lítal jeden kamion za druhým a nebylo to nic příjemného, zvlášť když vzadu spinkalo naše sluníčko. Po nějaké době jsem zase nastartovala a pomalinku dojela do další vesnice, kde jsme zaparkovali na benzínce. Tam jsme chtěli počkat na Jirku, aby nás odtáhl zpátky do Hořic. Dohodli jsme se, že mu pojedeme pomalu naproti, ale hnuli jsme se jen o několik metrů a museli jsme zůstat stát a čekat na něho. Přijel za nějakých 45 minut a pak jsme koumali, jak zapojit tažné lano. Nakonec jsme na to přišli a jelo se. Brzdila jsem o sto šest, aby bylo lano pořád napnuté, a tak brzdy po nějaké době začaly trochu smrdět. Bohužel v Hradci v autoservisu nám zavřeli před nosem, tak jsme museli až do Hořic a tam jsme řešili, co dál. Jirka nám našel kontakt na jednoho automechanika s diagnostikou. S ním jsme se potom domluvili na neděli ráno, že nám auto prohlídne. Ráno jsme tam jeli a chlápek zjistil, že chyba je v plynovém pedálu. Slovy laika: to, jak šlapu na plyn se nějakými impulzy přenáší do řízení, no a právě tohle nefungovalo, prý se tam opotřebovávají nějaké kontakty nebo dráty, nerozumím tomu. Naštěstí nový pedál měl být v pondělí a mechanik slíbil, že v pondělí to bude spravené. Honza ale musel v pondělí do práce, takže v neděli večer odjel autobusem domů a já jsem s Klárkou zůstala v Hořicích a čekala, až bude auto spravené. Nedělní návštěvu jsme museli odvolat. Honza potom v pondělí o půlnoci přijel a v úterý ráno jsme jeli domů. Auto jelo perfektně. Původně jsme taky mysleli, jestli to není špatnou naftou, natankovali jsme totiž u Ono plnou nádrž a Jirka říkal, že se to už pár jeho známým stalo. Čekali jsme daleko dražší opravu, tak jsme byli rádi, že to takhle dopadlo, i když tento víkend se nám tímto značně prodražil.

Hlídejte mě

Už nastává doba, kdy budeme muset začít Klárku víc hlídat, aby nám odněkud nespadla. Fotka ukazuje, jak jsme ji našli minulý čtvrtek v noci. Vykopala se ze zavinovačky a z polohy podél té růžové peřinky s medvídky se přesunula na konec postýlky a otočila o devadesát stupňů. Docela mě ten pohled pobavil, tak jsem si to musela vyfotit.