Kalendárium. 13. únor 1945

V úterý 13. února 1945 v dobyté Budapešti kapitulovaly zbytky německých a maďarských vojsk. Odhaduje se, že zahynulo 15 500 maďarských a 25 700 německých vojáků a do zajetí padlo 38 500 Maďarů a 11 500 Němců, podle sovětských údajů se v zajetí ocitlo 138 000 nepřátelských vojáků. Podle oficiálních ruských údajů, zveřejněných roku 1993 ve statistické studii Bez razítka Přísně tajné, činily ztráty sovětských vojsk v budapešťské operaci 320 082 vojáků (80 026 trvalé, tj. mrtví, nezvěstní a zajatí, a 240 056 zdravotnické, tedy ranění, nemocní, postižení kontuzí, popálení a omrzlí), dále pak 135 100 pěchotních zbraní, 4127 děl a minometů, 1766 tanků a samohybných děl a 293 bojové letouny. Rumunský VII. sbor ztratil z 36 348 mužů 11 000.

Tříměsíční těžké boje 2. a 3. ukrajinského frontu Rudé armády maršálů Rodiona Malinovského a Fjodora Tolbuchina přinesly likvidaci znašného množství německých a maďarských vojáků. Němci ztratili všechny nebo většinu 13. tankové divize, 60. divize Panzergrenadier Feldherrnhalle, 8. jízdní divize SS Floriana Geyera a 22. dobrovolnické jízdní divize SS Marie Terezie. Maďarský I. sbor byl prakticky zničen, stejně jako 10. a 12. pěší divize a 1. obrněná divize. Dobytí Budapešti umožnilo sovětský postup na Vídeň (3. ukrajinský front Fjodora Tolbuchin) a Brno (2. ukrajinský front Rodiona Malinovského).

Kalendárium, 10. únor 1945

V sobotu 10. února 1945 začala tzv. Východopomořanská strategická ofenzivní operace / Восточно-Померанская стратегическая наступательная операция. Jednalo se o strategickou operaci druhé světové války ve Východním Pomořansku, která trvala od 10. února do 4. dubna 1945.

Operace se zúčastnila vojska 1. a 2. běloruského frontu a 1. armády Polské armády. Proti nim stála německá skupina armád Visla. Během 102 dnů operace bylo osvobozeno 54 měst a stovky dalších sídel. Nepřítel utrpěl obrovské škody: bylo poraženo 21 německých divizí a osm brigád, z toho šest divizí a tři brigády byly zcela zničeny. V důsledku porážky východopomořanského uskupení nepřítele byla eliminována hrozba protiútoku do týlu 1. běloruského frontu, což vytvořilo příznivé podmínky pro přípravu další ofenzívy na berlínském směru. Za odvahu a hrdinství byla řada útvarů a jednotek vyznamenána řády a byly jim také uděleny čestné tituly Gdaňský, Kohlberský, Pomořanský a další.

Při viselsko-oderské operaci postoupila vojska 1. běloruského frontu až k Odře. Jeho pravé křídlo ale bylo ohrožováno silami německé skupiny armád Visla ve Východním Pomořansku. Žukov nejprve přeskupil své jednotky, aby zmenšil riziko náhlého německého vpádu do svého boku. Nicméně to bylo jen nejnutnější opatření. Vzhledem k německých přípravám na útok bylo jasné, že před výpadem na Berlín bude nutné tuto hrozbu eliminovat.

Sovětský útok začal 10. února, ale dosáhl jen omezených úspěchů. Navíc Němci podnikli připravovaný útok do boku 1. běloruského frontu. Operace Slunovrat začala 15. února, kdy do útoku ve směru na Arnswalde (Choszczno) vyrazila 11. dobrovolnická divize tankových granátníků SS Nordland, k níž se následujícího dne připojil zbytek útočných sil. Němci již ale narazili na přeskupené sovětské jednotky, které s jejich úderem v zásadě počítaly. Sice se jim na několika místech podařilo dosáhnout úspěchu, ale útok byl již 18. února zastaven. 19. února se pokusil o úder pro změnu Žukov, ale útok jeho vojsk uvázl při snaze o znovudobytí Arnswalde. Němci nicméně i tak začali stahovat své jednotky, takže ztráta Východního Pomořanska již byla jen otázkou času.

24. února obnovil útočnou činnost směrem do Pomořanska 2. běloruský front, jehož vojska dosáhla širokého průlomu u města Graudenz (Grudziądz) a vyrazil vpřed v obecném směru na Köslin (Koszalin). Vojska 1. běloruského frontu mezitím přenesla těžiště svého útoku ze směru na Štětín na směr na Kolobřeh. K němu dorazila 4. března a následujícího dne dosáhla břehu Baltského moře, čímž přerušila pozemní spojení s německými silami více na východ. 10. března již vojska 1. běloruského frontu měla pod kontrolou úsek pobřeží mezi Kolobřehem a ústím Odry. 18. března padl do polských rukou samotný Kolobřeh. 28. března padla Gdyně a od dva dni později Gdaňsk. Zbytky německé 2. armády byly rozdrceny 4. dubna poblíž města. Vojska 1. běloruského frontu mezitím na západě obsadila břeh Odry v oblasti Štětína a na počátku dubna zde byla získána i předmostí, která pak bylo možno využít při bitvě o Berlín.

Prameny:

[1] https://www.valka.cz/Bitva-o-Berlin-1945-t116264

[2] https://ru.wikipedia.org/wiki/Восточно-Померанская_операция