Ve středu 27. září 1938 provedl první let sovětský stíhací dvouplošník Polikarpov I-153 „Čajka“.
Jednalo se o poslední stíhací dvouplošník zkonstruovaný v Sovětském svazu. Letoun I-153 byl dalším vývojem letounu I-15bis, ale měl lepší aerodynamiku, zesílenou konstrukci a zatahovací podvozek. Horní křídlo mělo opět tvar „racka“ a stíhačka dostala stejné jméno. V roce 1938 vykazoval při zkouškách vynikající letové údaje. Na počátku roku 1939 byla zahájena sériová výroba, od jarních měsíců byla letadla zaváděna do výzbroje Rudé armády. V témže roce byla stíhačka vybavena výkonnějším motorem a vrtulí s proměnným sklonem, což zlepšilo letové vlastnosti.
Letadla I-153 byla odesílána urychleně na Dálný východ, kde se odehrávaly sovětsko-japonské incidenty na hranici Mandžuska a Mongolska, které přerostly v létě 1939 v těžké boje u řeky Chalchyn. Pro Japonce bylo nasazení těchto letadel překvapením, protože ač byly na první pohled nerozeznatelné od I-15, dosahovaly překvapujících výkonů.
Stroje I-153 zasáhly do války v zimě 1939 ve finsko-sovětské válce, přičemž osm sovětských I-153 v různém technickém stavu se stalo finskými trofejemi a následně je používalo finské vojenské letectvo. Stroje bojovaly i proti Němcům ve Velké vlastenecké válce, tehdy se už ale jednalo o zastaralůý typ. Na letouny Luftwaffe nestačily rychlostí, ale byly dobré v obratnosti, stoupavosti a snadné pilotáži, což jim přineslo úspěchy. I-153 sloužily v sovětské protivzdušné obraně až do roku 1944, ve finském letectvu dokonce až do léta 1945.
Sovětský letecký průmysl vyrobil celkem 3437 kusů letounů Polikarpov I-153 „Čajka“.
Letecká esa na letounu I-153:
Oskalenko, Dmitrij Jefimovič / Оскаленко Дмитрий Ефимович = 7+1
Baturinm, Alexandr Gerasimovič / Батурин Александр Герасимович = 6+12
Sirotin, Vjačeslav Fedorovič / Сиротин Вячеслав Федорович = 6+0
Volovikov, Vasilij Danilovič / Воловиков Василий Данилович = 5+10
Kalabuškin, Ivan Nikolajevič / Калабушкин Иван Николаевич = 5+0
