V úterý 17. ledna 1922 se obci Dulovo na Podkarpatské Rusi narodil Stěpan Vajda, s největší pravděpodobností nejúspěšnější československé tankové eso. Svých prvních 7 úspěchů zaznamenal ještě před Duklou, pak byl povýšen a během Ostravské operace již velel tankové četě a později rotě, zde jeho posádka zaznamenala další čtyři vítězství. Padl u Tworkowa kulkou odstřelovače a posmrtně byl mj. vyznamenán Zlatou hvězdou hrdiny SSSR.
VAJDA Stěpan
podporučík pěchoty v záloze (kapitán in memoriam),
nejúspěšnější čs. velitel tanku, velitel 4. tankové roty 2. tankového praporu 1. čs. samostatné tankové brigády v SSSR, Hrdina Sovětského svazu
*17. 1. 1922, Dulovo, okr. Tačevo, Podkarpatská Rus
† 6. 4. 1945 Tworków (Tunskirch), Polsko
Jeho otec Nikola první světovou válku prožil v Rusku jako zajatec. Po návratu na rodnou Podkarpatskou Rus se oženil. S manželkou Olenou měl celkem čtyři děti – syny Nikolu a Stěpana, dcery Irinu a Hanu. Snažil se všemi silami zabezpečit rodinu a často vyjížděl z chudého kraje za prací do světa – západní Evropy, SSSR i Ameriky. Díky tomu i díky svému nadání Stěpan mohl absolvoval nejen pět tříd obecné školy, ale i tři ročníky měšťanky a čtyři ročníky reálnéno gymnázia v Chustu (1936–1940). Pro výborný prospěch byl během prvního ročníku v prosinci 1936 osvobozen od školného a od následujícího školního roku dokonce pobíral i prospěchové stipendium. Na gymnáziu vyučovali ve velké míře čeští profesoři, což zřejmě pozitivně působilo na Vajdovu „československou“ orientaci.
Po okupaci Podkarpatské Rusi v březnu 1939 začal i na něj doléhat tlak maďarizace (všichni studenti byli povinně zapojeni do mládežnické organizace Levente, jakési obdoby Hitlerjungend a mladí Rusíni – i Stěpanův bratr – byli nuceni sloužit v maďarské armádě). Proto se rozhodl k odchodu do Sovětského svazu. Hranice překročil 8. 8. 1940. Zde jej podobně jako tisíce jiných občanů Československé republiky čekala velmi draze zaplacená životní zkušenost. Byl zadržen sovětskými pohraničníky, vyšetřován ve věznicích ve Sanislavi, Charkově a Poltavě, kde jej za odsoudili „nezákonné překročení sovětských hranic“, kombinované s pochopitelně vykonstruovaným podezřením ze špionáže na tři roky nucených prací v pracovním táboře. V listopadu 1940 se Stěpan Vajda dostal až do tábora Ivděllag ve Sverdlovské oblasti. Snad pouze jeho mladý silný organismus mu dovolil přežít více jak dva roky vysilující dřevorubecké práce v tajze za mrazu a nedostatku jídla. Teprve 11. 1. 1943 se mu podařilo na základě „Úmluvy mezi Svazem sovětských socialistických republik a Republikou československou“ opustit Sibiř a odcestovat k záložnímu pluku v Buzuluku.
Zde byl v hodnosti vojína dne 2. 2. 1943 odveden do československé zahraniční armády. V Novochopersku, kde se právě formovala 1. československá samostatná brigáda v SSSR, pak navštěvoval školu pro důstojníky v záloze, po jejímž dokončení by se stal velitelem pěší čety (od 30. 3. 1943). Protože čs. brigáda měla mít ve své organizaci i tankový prapor, bylo vybráno celkem na šest desítek jejích příslušníků, kteří získali potřebné znalosti v tankistickém kursu při 2. samostatné tankové brigádě v Tambově, kde Vajda již tehdy s velmi dobrým prospěchem získal specializaci mladšího mechanika-radisty a zároveň i pověst jednoho z nejlepších střelců z tankového kanónu i kulometu.
V tankovém praporu byl svob. Vajda přidělen k osádce stroje velitele roty ppor. Josefa Buršíka. Jednalo se o T-34/76 vz. 1943 s bojovým jménem „ŽIŽKA“. 5. 11. tankový prapor, stejně jako celá brigáda, prošel svou první bojovou akcí a přitom si vedl velmi úspěšně jak na předměstích Kyjeva, tak i později ve městě samotném. Velitelská osádka při něm zničila jedno samohybné dělo, obrněný transportér, tři kanóny, dvě kulometná hnízda a dva dřevozemní objekty polního opevnění. Po osvobození Kyjeva byl Stěpan Vajda povýšen do hodnosti desátníka. S Buršíkovou osádkou bojoval v zimě 1943/1944 ve všech etapách tažení čs. brigády – kromě Kyjevské operace se v rámci Žitomirsko-berdičevské operace dále účastnil útoku na vesnici Rudu a Bílou Cerkev. Protože por. Buršík se některých bojů neúčastnil (důvody byly spojeny s převzetím jeho Zlaté hvězdy hrdiny SSSR a jeho zdravotní stavem), přebíral po něm Vajda zpravidla velení tanku. Za boj u Rudy, kde bezvadně zajišťoval spojení a ze spodního tankového kulometu zastřelil několik protivníků, obdržel 1. Čs. válečný kříž 1939.
Když v lednu 1944 probíhala Korsuň-ševčenkovská operace, 1. čs. sam. brigáda v SSSR bránila po většinu doby úsek fronty u vesnice Buzovka na řece Horní Tykič. V bojích od 17. do 23. 1., kdy za mířidly tankového kanónu F-34 seděl četař Vajda, vyřadila velitelská osádka roty středních tanků minimálně tři obrněné cíle, především tanky typu Pz. Kpfw. IV. Za bojové úspěchy při obraně Buzovky byl Vajda vyznamenán 2. Čs. válečnými křížem 1939 a sovětským řádem Slávy III. stupně. Zimní kampaň ukončil v hodnosti rotného. Nedlouho po vzniku 1. čs. tankového pluku byl 15. 5. 1944 povýšen do hodnosti ppor. v zál. a o dva dny později převelen ke 2. tankovému praporu. Zde byl 28. 5. jmenován velitelem 1. čety 3. tankové roty. U praporu setrval i po rozšíření pluku na 1. čs. samostatnou tankovou brigádu v SSSR. V období Karpatsko-dukelské operace se 2. tankový prapor stal výcvikovým a do bojů nezasahoval. Ppor. Vajda zastával štábní funkce ve štábu praporu a působil také jako instruktor při výcviku. V listopadu 1944 vedl malou jednotku pásových vozidel, zajišťující po nedostatečně odminovaných cestách zásobování strojů 1. tankového praporu, rozmístěných na frontové linii.
Po doplnění výzbroje na plné stavy v únoru 1945 byla tanková brigáda nasazena do Ostravské operace. 24. 3. zahájila útok ve směru na slezské město Żory (Sorau). Ppor. Vajda velel 1. tankové četě 4. roty, tedy třem tankům T-34/85. Při překonávání nepřátelského odporu mezi obcemi Osiny a Baranowice rozstřílel jeho tank dva protitankové kanóny. Po zranění por. Bohumila Polanského v prvních hodinách bojových akcí převzal Vajda celou 4. tankovou rotu (10 T-34/85) a v bojích v závěru dne zničil jednu samochodku. 25. 3. v prostoru osady Borynia vyřadil samohybné dělo, 28. 3. u vesnice Turza střelbou zapálil tank a nákladní automobil a posledního dne v měsíci se jeho osádka podílela na umlčení několika kulometných hnízd. Na přelomu března a dubna byla čs. tanková brigáda převelena na do oblasti městyse Twórkowa (Tunskirch), kde se sovětským pěšákům 11. střeleckého podařilo obsadit malé území za řekou Odrou, ale poté byli zastaveni německou obranou, kterou měly československé tanky prorazit. Při útoku na městečko 5. 5. zničila Vajdova osádka další samochodku a jedno dělo. Protože německý odpor neustále vzrůstal, měly se československé tanky navečer 6. 4. stáhnout zpět za řeku. V okamžiku, kdy ppor. Vajda opouštěl tank přes věžový poklop, aby mohl provést krátké pozorování před ústupem, zasáhl jej nepřátelský odstřelovač do hlavy.
Jeho tělo bylo 7. 4. pohřbeno u kostela v obci Pogrzebien. 1. 5. byl Stěpan Vajda povýšen do hodnosti kapitána in memoriam. 11. 5. byly jeho ostatky převezeny do Moravské Ostravy a pohřbeny na náměstí proti Nové radnici. Později byly ještě jednou vyzdviženy a definitivně uloženy v Komenského sadech.
Za úspěchy v bojích s obrněnou technikou nepřítele mu byl rozhodnutím Nejvyššího sovětu udělen in memoriam titul hrdina Sovětského svazu, medaile Zlatá hvězda hrdiny SSSR a Leninův řád.
Vyznamenání:
3 × Československý válečný kříž 1939 (23. 1. 1944, 29. 5. 1944, 6. 5. 1945 in memoriam),
Československá vojenská pamětní medaile se štítkem SSSR (7. 3. 1944),
Československá medaile Za chrabrost před nepřítelem in memoriam (6. 5. 1945),
hvězda I. st. Čs. vojenského řádu Bílého lva Za vítězství in memoriam,
Orden Slávy III. st. (16. 8. 1944),
Zolotaja zvezda Geroja Sovetskogo sojuza in memoriam (10. 8. 1945),
Orden Lenina in memoriam (10. 8. 1945)
Prameny:
VÚA–VHA, sb. KL, f. SSSR IX.
Literatura:
BROĎÁK, O.: Seznam příslušníků 1. československého armádního sboru – padlých v průběhu bojů Ostravské operace. Háj ve Slezsku, 1995;
KOPECKÝ, M.: 1. československá samostatná tanková brigáda v SSSR. Praha 2001;
RICHTER, K. – KOŽNAR, V.: Stalo se na předmostí. Praha 1990. M.K.
autorský kolektiv Vojenského historického ústavu Praha a Vojenského historického ústavu v Bratislavě: Vojenské osobnosti československého odboje 1939-1945, Ministerstvo obrany ČR - Agentura vojenských informací a služeb, Praha 2005. ISBN: 80-7278-233-9
Žádné komentáře:
Okomentovat