Konec druhé světové války v září 1945 přinesl světu dlouho očekávaný mír, současně však došlo k víceméně bipolárnímu rozdělení světa na sféru vlivu USA a SSSR. Znovu obnovená Československá republika se po únorových událostech roku 1948 dostala do náručí „Velkého bratra“ z východu. Napříč celou Evropou byla spuštěna železná opona a Československo se tak nacházelo na hranici mezi oběma ideologiemi. Vzrůstající napětí mezi východem a západem se muselo zákonitě projevit i na této hranici, která se stala jakýmsi nárazníkovým pásmem. Naše letectvo a útvary protivzdušné obrany se ocitly přímo na linii dotyku obou bloků a do nevyhlášené války se několikrát poměrně krvavě zapojily. Mezi lety 1948 až 1989 se Československé letectvo utkalo v mnoha incidentech s narušiteli, přičemž si naši stíhači připsali na konto několik sestřelů jak vojenských, tak civilních strojů.
Ve středu 16. července 1975 se pokusil přes Československo o úlet do Rakouska polský civilní pilot Dionizy Bielańsky s dvouplošníkem Antonov An-2, imatrikulace SP-WKW. Jednalo se o práškovací letoun, se kterým normálně ošetřoval pole u Niepołomice poblíž Krakova. Namísto toho však tentokrát polský pilot zamířil na jihozápad. Trasa Bielańskiho letu po vstupu nad naše území není zcela přesně zmapována, jeho přítomnost byla zjištěna až v 15.00 nad Žilinou a potvrzena hlášením z Aeroklubu. Po ověření, že letoun nemá povolení pro vstup do vzdušného prostoru ČSSR, byl vydán zákaz leteckého provozu nad Slovenskem a následně vydán rozkaz ke startu pohotovostního stíhače. Ze základny Mošnov proti narušiteli v 15.20 odstartoval letoun Aero L-29 Delfín, v jehož kabině seděl kapitán Vlastimil Navrátil od 8. slp. Návodčím byl navigován po trase severně od Břeclavi, dále směrem na Malacky a Piešťany. Jako posila z Mošnova vzlétl další Delfín, pilotovaný majorem Andělínem Cebulou, který se odlepil od vzletové dráhy v 15.25. Nakonec odstartoval ještě letoun MiG-21 majora Šimona, jehož úkolem bylo odříznout cestu na jih. Cíl pomáhal najít i vrtulník Mi-4, vyslaný z Trenčína. Poté co unikající Antonov lokalizoval Vlastimil Navrátil, snažil se jej přimět k přistání na letišti v Piešťanech. Dvouplošník nereagoval na signály k následování a pohyboval se jen 10–30 metrů nad zemí. V 15.48 dostal československý pilot z pozemního řídícího stanoviště Sokolnice rozkaz k výstražné palbě, přičemž měl střílet stále ještě mimo dvouplošník. Snažil se jej vymanévrovat, ale bezúspěšně. Když oznámil na základnu, že mu zbývá 450 litrů paliva, dostal povel k návratu na letiště, který byl záhy změněný na příkaz držet se nadále u cíle. Po konzultacích s polskou stranou vydalo velitelské stanoviště v 15.54 rozkaz k sestřelením unikajícího letounu.
Vlastimil Navrátil věděl, že podle platných nařízení nesmí střílet na letadla spřátelených socialistických států, proto se několikrát dotázal, zda rozuměl správně. Rozkaz mu proto museli zopakovat. Zasažený letoun provedl ještě prudkou zatáčku doprava, během níž v 16.02 narazil do země mezi Trstínem a Jablonicí, dvanáct kilometrů od státní hranice a začal hořet. Pilot sestřeleného letounu zahynul.
Podle některých zdrojů o sestřelení letadla osobně požádal tehdejší polský ministr národní obrany, generály Wojciech Jaruzelski.
Piloti 8. slp kpt. Vlastimil Navrátil s por. Petr Okáč před letounem L-29 (protože je na přídi vidět původní znak 3. velitelské letky, lze identifikovat tr. č. 3244). Letoun je již po montáži podkřídlových kontejnerů s kulomety vz. 17N na hotovostním stanovišti.
S nestandardními žlutými doplňky působil do roku 1978 z letiště Kuchhyňa L-29 v. č. 993244 patřící 8. leteckému pluku PVOS. Na tomto letounu sestřelil 16. července 1975 V. Navrátil polský letoun An-2, který se snažil uletět do Rakouska.
Ve středu 16. července 1975 se pokusil přes Československo o úlet do Rakouska polský civilní pilot Dionizy Bielańsky s dvouplošníkem Antonov An-2, imatrikulace SP-WKW. Byl zachycen českoslovesnkým hotovostním stíhačem a sestřelen na rozkaz polského ministra národní obrany generála Wojciecha Jaruzelského.
Prameny:
[1] Šafařík, Jan - Brzkovský, Marek: Žhavé výstřely studené války, Nasazení československého letectva nad železnou oponou, Historia Bellica Speciál, č. V, 2018.
[2] Fojtík, Jakub: Delfin Aero L-29, Magnet Press Slovakia, Bratislava 2018. ISBN: 978-80-89169-58-0
[3] Irra, Miroslav: Aero L-29 „Delfín“ v československém a českém vojenském letectvu, 1. díl, Aero No. 15, Jakab Publishing s.r.o., Bučovice 2015.
[4] Máče, Jan: Proudový Delfín, Československé letectvo po roce 1945, část 56, in ATM, No. 9, 2010.
[5] Pejčoch, Ivo: oprava a doplnění k článku Sestřely civilních letounů nad územím Československé socialistické republiky, in Historie a plastikové modelářství, No. 03, 2009.
[6] Vystavěl, Stanislav: Od 313. (čs.) perutě až k 4. stíhací letce, Historie organizační a personální výstavby následníků 313. (čs.) perutě – 3. letecké divize, jejich leteckých pluků a samostatných stíhacích letek v rokumentech a fotografiích v období od 28. 10. 1945 do 31. 12. 1994, Svět Křídel, Cheb 2015.
Žádné komentáře:
Okomentovat