Kalendárium, 26. listopad 1941

Ve středu 26. listopadu 1941 vyplul z kotviště v zálivu Hitokappu na ostrově Iturup úderný svaz lodí viceadmirála Čúiči Naguma. Svaz se skládal ze šesti letadlových lodí (Akagi (vlajková loď admirála Naguma), Kaga, Sórjú, Hirjú, Šókaku a Zuikaku), osmi tankerů, dvou bitevních lodí (Hiei a Kirišima), tří křižníků (těžké Tone a Čikuma a lehký Abukuma), torpédoborců (Isokaze, Urakaze, Tanikaze, Hamakaze, Arare, Kasumi, Kageró, Širanui, Akigumo) a ponorek. Cíl Pearl Harbor! Japonsko se vydalo probudit „spícího obra“.

Kalendárium, 24. listopad 1944

V pátek 24. listopadu 1944 podnikly americké čtyřmotorové bombardéry Boeing B-29 Superfortress z XXI. bombardovací skupiny první z řady zničujících náletů na Tokio. Letouny startovaly z obsazených základen na Saipanu a Tinianu. O příliš úspěšný start ofenzívy se ale nejednalo, ze 111 bombardérů jich 17 předčasně otočilo zpět na základnu, formaci navíc narušil silný vítr a tak pouze dvacet čtyři letadel dosáhlo svých primárních cílů, které zůstaly prakticky nepoškozeny.

Není bez zajímavosti, že ve vedoucím letounu Boeing B-29-40-BW Superfortressn, AAF Ser. No. 42-24592 a pojmenovaném Dauntless Dotty, letěl jako druhý pilot Col. Robert Morgan, bývalý kapitán slavného letounu Boeing B-17F-10-BO Flying Fortress, AAF Ser. No. 41-24485, Memphis Belle. 

Kalendárium, 23. listopad 1942

V pondělí 23. listopadu 1942 dokončily jednotky Jihozápadního a Stalingradského frontu obklíčení německé 6. armády. Ve vzniklém kotli, který vznikl mezi městy Kalač a Stalingrad, bylo obklíčeno vojsko o síle 22 německých a rumunských divizí ― asi 250 - 330 000 mužů. 

Dassault Mirage III

Chtěl jsem o něm napsat článek v rámci mé série KALENDÁRIUM, ale prostě nebyl čas, Takže snad za rok a teď aspoň...

Happy B-Day Dassault Mirage III

V sobotu 17. listopadu 1956 provedl testovací pilot Roland Glavany první let s letounem Dassault Mirage III na letišti Melun-Villaroche nedaleko Paříže. neobyčejně jednoduchý a vysoce výkonný Mirage s delta křídlem se stal prvním západoevropským stíhačem, který překročil ve vodorovném letu Mach 2. Byl vyroben v počtu 1422 kůsů a největšího věhlasu se mu dostalo díky úspěchům izraelských pilotů.

Avia B-135 Ljastovica

Další pěkný obrázek od Rezavé vrtule...

Avia B-135 Ljastovica

30. března 1944 podniklo americké letectvo masový bombardovací nálet v několika vlnách na bulharské hlavní město Sofii a okolí. Proti čtvrté vlně bombardérů se zcela nečekaně staví čtveřice Avií Av-135 z letecké školy v Dolne Mitropoliji, řízená tamními instruktory. V Aviích seděli tito piloti - kpt. Krasťo Atanasov, velitel stíhací školy, jeho dvojka Fw. Jordan Ferdinandov, ppor. Petar Manolev a jeho číslo Fw. Nedjo Kolev.

Plk. let. v.v. Krasťo Atanasov velitel hlídky, vzpomíná: „30. března 1944 jsme vzlétli ve skupině čtyř Avií B-135 z letiště Dolna Mitropolija. Rozhodl jsem se sám (bez povelu z velitelství VNVV), protože jsme slyšeli z radiostanic, jak naši přátelé ze tří letek, vyzbrojených Bf 109 a D.520 vedli těžký boj s početní převahou nepřítele. Chtěl jsem jim pomoci co nejvíc, protože mezi nimi byli i moji bývalí žáci.

Setkali jsme se s americkými bombardéry ze čtvrté vlny, které mířily na Sofii ze severozápadu, když letěly nad městy Vraca a Ferdinand a směřovaly nad Staru Planinu [pohoří, které dělí Bulharsko na jižní a severní část]. Viděli i jsme ještě stíhačky od orljaků 2/6 a 3/6, jak po tvrdých bojích nad hlavním městem přistávají, aby doplnily palivo a munici na letištích Vraždebna a Božuriště. Takže v tomto okamžiku překvapení jsme byli na nebi nad Sofií jen my čtyři proti nějakým 60 až 70 nepřátelským bombardérům. Něco jsme museli podniknout, a proto jsem dal rozkaz k útoku. Někdo se může zeptat, kde jsme nabrali odvahu napadnout s našimi kulomety malé ráže desítky dobře vyzbrojených Liberátorů. Odpověd je prostá - pod námi hořela Sofie. Také mne dodalo odvahy, že tato skupina bombardérů neměla žádný stíhací doprovod.

Několikrát jsme zaútočili, ale neúspěšně. Jen nad městem Radomir, na bývalých hranicích s Jugoslávií, Američané potom, co odhodili pumy, spěchali na své základny na jihu a rozvolnili své těsné formace. Přilepili jsme se na jeden bombardér, který se opozdil. Soustředil jsem palbu na jeden jeho motor a zřejmě jsem jej zasáhl, protože začal hořet. Mému číslu, Jordanu Ferdinandovovi, se podařilo zapálit vedlejší motor. Nad horami stroj začal ztrácet výšku.

Naše radost byla veliká - povedlo se, sestřelili jsme Liberátora! O jednoho protivníka méně! S posledními kapkami paliva jsme přistáli na Božurišti a ohlásili událost.“

Další účastník tohoto boje, plk. let. v.v. Jordan Ferdinandov, vzpomíná: „Letěli jsme k Sofii a již z dálky jsme viděli kouř nad městem. Zatáčeli jsme, rozhlíželi jsme se, ale protože jsme žádná nepřátelská letadla neviděli, vraceli jsme se k našemu letišti. Poblíž Vracy jsme přímo před sebou spatřili obrovskou skupinu Liberátorů. Naštěstí neměli stíhací doprovod. Signalizoval jsem veliteli. Rozkaz byl napadnout letadlo, které se opozdilo za formací. Nechtěl jsem se k rozkazu vyjadřovat, ale měl jsem své pochyby kvůli rozdílu ve výzbroji ve srovnání s bombardérem. Několikrát jsme na osamělé letadlo zaútočili a brzo se nám podařilo zapálit oba motory na pravém křídle. Letadlo začalo zatáčet doprava, ztrácelo výšku a vyskákalo z něj pět členů posádky, jimž se otevřely padáky. Nedlouho po tom letoun spadl na zem v oblasti Trunu a Brezniku.

Později byl kpt. Atanasov za svůj rozkaz kritizován, ale rovněž pochválen za bojový úspěch. Když jsme se vrátili na Dolnu Mitropoliji, mezi instruktory se o tomto bojovém letu rozhořela vzrušená diskuse. Když velitelství VNVV požádalo o jména dotčených čtyr pilotů Atanasov, který očekával nějaké tresty za nepovolený bojový let, nás zavolal a řekl: ,Co s tím bojovým letem uděláme?' Pamatuji si jak Petar Manolev řekl, že jsme připraveni se podělit o zodpovědnost s Atanasovem, protože jsme právě předvedli pilotním žákům, jak zahájit boj a jak z něho vítězně vyjít (...)“.

Takto je aspoň souboj popsán v publikaci Bílý, Miroslav - Bernád, Dénes - Kučera. Pavel: Avia B-35 B-135, MBI, Praha 2003.

Nicméně oficiální bulharské prameny uvádějí, že přemožiteli amerického bombardéru byla dvojice Kapitan Krastio Atanasov a Podporuchyk Dimitar Sotirov. V popisu souboje se uvádí „Napadli jeden čtyřmotorový bombardér ve formaci bombardérů - začal kouřit a opustil formaci.“ Za tento zásah byl oběma pilotům započítán jeden bod (Toto byl typický bulharský systém, podobný systému používanému rumunským letectvem od roku 1944. Tri body byly za každý ověřený sestřel čtyřmotorového letadla, dva body za každý ověřený sestřel dvoumotorového letadla a jeden bod za ověřený sestřel jednomotoráku. Za každý letoun poškozený v boji mohly být podle stejného klíče udělovány dva, jeden a žádný bod, v závislosti na ohlášené míře poškození protivníkova stroje.).

Protože se americký bombardér údajně zřítil na území Jugoslávie, kde operovali Titovi komunističtí partyzáni, nemohlo být nalezeno přesné místo dopadu. Proto byl tento sestřel automaticky zařazen do „pravděpodobných“.

Američané v tomto náletu postrádali celkem čtyři čtyřmotorové bombardéry (1 B-24 a 3 B-17). Je dost možné, že obětí střelby Av-135 se stal letoun B-17F-105-BO 42-30465 s posádkou Bill Miller, Kennedy, Moy, Zentz, Dean, Raszka, Vargas, Blazek, Gooch, Masterson (všichni POW).

They Also Served

Den válečných veteránů

Na flanderských polích

Na polích flanderských vlčí máky kvetou,

tam mezi kříži, řada za řadou.

Zde hrob je náš. Však mezi červánky,

na nebi modrém slyšte skřivánky,

když dole kanóny tu svoji píseň řvou.

My mrtví zůstanem – a je to možná zdání,

že včera žili jsme a byli milováni,

když nyní ležíme na polích flanderských.

Náš boj teď jiní převezmou:

do vašich rukou vkládáme teď svou

hořící pochodeň a vy ji neste dál.

Kdyby vám uhasla, vzpomeňte na náš žal.

Když rozkvétá lán máků červených,

my spíme dál na polích flanderských.

Kalendárium, 9. listopad 1914

V pondělí 9. listopadu 1914 se ve městě Christchurch na Novém Zélandu narodil Colin Falkland Gray, DSO, DFC & Two Bars - nejúspěšnější novozélandské stíhací letecké eso 2. světové války s 29 [27+2] jistými sestřely, 11 [7+4] pravděpodobnými sestřely a 12 letounů poškodil.

Do Royal Air Force vstoupil až napodruhé v roce 1938. Výcvik absolvoval u No. 11 Flying Training School. V listopadu 1939 byl přidělen k 57. stíhací squadroně vyzbrojené letouny Supermarine Spitfire Mk.I. Colin Gray se zúčastnil první akce nad Dunkirkem, kde kryl evakuaci a prvního potvrzeného sestřelu dosáhl 25. května 1940 u Gravelines, když se mu podařilo sestřelit německý letoun Messerschmitt Bf 109E. Dne 15. srpna byl vyznamenán D.F.C. Na počátku září byla Grayova jednotka stažena z bojů a on měl v tu dobu na svém kontě už 17 [16+1] jistých sestřelů, 7 [5+2] pravděpodobných a 11 letounů poškodil. V prosinci 1940 byl převelen k 43. stíhací squadroně, ale již o měsíc později se stěhoval zpět k 54. squadroně. V červnu 1941 byl převelen k 1. stíhací squadroně vyzbrojené letouny Hawker Hurricane Mk.IIC a připisuje si další, tentokrát „poloviční“ sestřel Heinkelu He 59. V září téhož roku obdržel Bar k jeho D.F.C. za sestřel Messerschmittu Bf 109F, kterého dosáhl v srpnu jako „host“ u 41. stíhací squadrony. Týden nato byl poslán velet 403. stíhací squadroně RCAF, ale za dva dny je poslán velet 616. stíhací squadroně. V únoru 1942 se stěhuje na velitelství 9. skupiny Fighter Command RAF. K operačnímu létání se vrací v září téhož roku, kdy je nejdříve krátce poslán k 485. stíhací squadroně RNZAF, aby si „osvěžil“ své letecké schopnosti a následně je přidělen jako velitel k 64. stíhací squadroně, která se jako jedna z prvních přezbrojila na moderní letouny Supermarine Spitfire Mk.IX. V prosinci 1943 byl poslán k 333. skupině v Algiers jako Tactics Officer. Na konci ledna 1943 se ujímá velení 81. stíhací squadrony a učastní se s ní bojů v Tunisku. V květnu se stál velitelem celého 322. wingu, který se přestěhoval na Maltu a připravil se zde na invazi spojeneckých vojsk na Sicílii. V tomto období byl vyznamenán Distinguished Service Order a připsal si svých posledních pět jistých sestřelů. Po ukončení své druhé operační tůry už do konce války zastával různé velitelské funkce. Zemřel 2. srpna 1995.    

Tabulka sestřelů:

54. squadrona:

- 24.05.1940 Bf 109E pravděpodobně Calais

- 24.05.1940 Bf 109E pravděpodobně Calais

1 25.05.1940 Bf 109E J Gravelines

- 03.07.1940 ⅓ Do 17 pravděpodobně 5 mil SZ Deal

2 13.07.1940 Bf 109E Dover - Deal

- 24.07.1940 Bf 109E pravděpodobně SZ Margate

3 24.07.1940 Bf 109E 7-8 mil S Foreland

- 25.07.1940 Bf 109E poškozen 10 mil V Dover

4 12.08.1940 Bf 109E Dover

5 12.08.1940 Bf 109E Cap Gris Nez

- 15.08.1940 Do 17 pravděpodobně Maidstone

6 16.08.1940 Bf 109E V Hornchurch

7 16.08.1940 Bf 109E V Hornchurch

- 16.08.1940 Do 17 poškozen V Hornchurch

- 16.08.1940 Bf 110 poškozen La Manche

8 18.08.1940 ⅕ Bf 110 Manston

- 18.08.1940 Do 17 poškozen Kent

9 18.08.1940 Bf 110 Clacton

- 18.08.1940 Bf 110 poškozen Clacton

- 18.08.1940 Bf 110 poškozen Clacton

10 24.08.1940 Bf 110 Dover - Folkestone

- 24.08.1940 Bf 109E poškozen Dover

- 24.08.1940 Bf 109E poškozen Dover

11 25.08.1940 Bf 109E Faversham

- 26.08.1940 Bf 109E pravděpodobně La anche

- 28.08.1940 Do 17 poškozen La Manche

- 28.08.1940 Bf 109E poškozen La Manche

- 28.08.1940 Bf 109E poškozen La Manche

12 31.08.1940 Bf 109E Maidstone

13 01.09.1940 He 111 V Biggin Hill

14 01.09.1940 Bf 109E V Biggin Hill

15 02.09.1940 Bf 109E Chatham

16 02.09.1940 Bf 110 Nornchurch - Dover

- 03.09.1940 ½ Bf 110 pravděpodobně North Weald

17 03.09.1940 Bf 109E Côtes Françaises

1. Squadrona:

18 16.06.1941 ½ He 59 Folkestone

41. Squadrona:

19 22.08.1941 Bf 109F Le Havre

81. Squadrona:

- 22.02.1943 Bf 109 pravděpodobně Bizerta

- 02.03.1943 ½ Bf 109 pravděpodobně Mateur

20 23.03.1943 Mc 202 Bizerta

21 25.03.1943 Bf 109 V Beja

22 03.04.1943 Bf 109G Tunis

- 18.04.1943 Bf 109 pravděpodobně Bizerta - Tunis

- 20.04.1943 ½ Bf 109 pravděpodobně Bizerta - Tunis

23 20.04.1943 Bf 109 Tunis

- 23.04.1943 Bf 109 poškozen Beja

24 28.04.1943 Bf 109 Beja

322. Wing

25 14.06.1943 Bf 109 Comiso

26 17.06.1943 Mc 202 Comiso - Biscari

27 10.07.1943 Bf 109 pláž 'Cent'

28 25.07.1943 Ju 52 Cap Milazzo

29 25.07.1943 Ju 52 Cap Milazzo

Prameny:

[1] Shores, Christopher - Williams, Clive: Aces High, A Tribute to the Most Notable Fighter Pilots of the British and Commonwealth Forces in WWII, Grub Street, London 1994.

[2] Shores, Christopher: Aces High, Volume 2, A Further Tribute to the Most Notable Fighter Pilots of the British and Commonwealth Forces in WWII, Grub Street, London 1999. 

[3] Shores, Christopher - Massimello, Giovanni - Guest, Russell - Olynyk, Frank - Bock, Winfried: A History of the Mediterranean Air War 1940-1945, Volume 3: Tunisia and the End in Africa, November 1942-1943, Grub Street Publishing; August 5, 2016. ISBN-13: 978-1910690000

[4] Shores, Christopher - Massimello, Giovanni - Guest, Russell - Olynyk, Frank - Bock, Winfried - Thomas, Andy: A History of the Mediterranean Air War 1940-1945, Volume 4: Sicily and Italy to the fall of Rome 14 May, 1943 – 5 June, 1944, Grub Street Publishing; November 5, 2018. ISBN-13: 978-1911621102 

[5] Wynn, Kenneth G.: Men of the Battle of Britain, 60th Anniversary Edition: a who was who of the pilots and aircrew, British, Commonwealth and Allied, who flew with Royal Air Force Fighter Command July 10 to October 31, 1940, CCB Aviation Books, 1999.

[6] Wynn, Kenneth G.: Men of the Battle of Britain, A Biographical Directory of The Few, The pilots and other aircrew from throughout the British Empire and its allies who flew with the Royal Air Force, Fighter Command, between July 10th and October 31st 1940, and earned the ‘immediate’ award of the 1939-1945 Star with Battle of Britain Clasp, Frontline Books, 2015. ISBN: 978-1-47384-767-5 

[7] https://en.wikipedia.org/wiki/Colin_Falkland_Gray

Kalendárium, 9. listopad 1885

V pondělí 9. listopadu 1885 se narodil Hermann Klaus Hugo Weyl — německý matematik, teoretický fyzik a filosof.

Narodil se v rodině bankovního ředitele, po maturitě na gymnáziu Christianeum v Altoně se roku 1904 zapsal na univerzitu v Göttingenu, kde studoval matematiku u Davida Hilberta. Roku 1908 promoval prací o singulárních integrálních rovnicích a 1910 se habilitoval. V Roce 1913 byl pozván jako profesor geometrie na ETH v Curychu, kde se seznámil s Albertem Einsteinem a začal se zajímat o matematické otázky jeho teorií, zejména diferenciální geometrii. Roku 1918 vydal jednu z prvních učebnic obecné teorie relativity pod názvem Raum, Zeit, Materie („Prostor, čas, hmota“). V roce 1928 vydal významnou práci „Teorie grup a kvantová mechanika“ a roku 1930 přijal pozvání převzít katedru matematiky v Göttingen po D. Hilbertovi, ale už roku 1933 odešel před sílícím antisemitismem zpět do Curychu. S pomocí A. Einsteina se dostal do Princetonu, kde přednášel do roku 1952. 

Weylovo dílo je velmi rozsáhlé a dotýká se velmi široké oblasti matematiky, od teorie čísel přes Lieovy algebry, vlastní čísla a diferenciální geometrii až po teoretické základy matematiky a filosofii vědy vůbec. Weyl měl zpočátku blízko k intuicionismu a odmítal důkazy, založené na axiomu výběru, později však uznal, že by se tím matematika příliš ochudila. Vytvořil sjednocenou teorii pole, která vyložila Maxwellovo elektromagnetické pole i gravitační pole jako geometrické vlastnosti prostoročasu, a zabýval se také kalibrační invariancí.

Je autorem teze o nástupu 3. krize matematiky na počátku 20. století.

[1] https://cs.wikipedia.org/wiki/Hermann_Weyl

[2] Fuchs, Eduard: Teorie množin pro učitele, Masarykova univerzita v Brně, Brno 1999.

Meče za lži, fiktivní sestřey Hptm. Ericha Hartmanna v bitvě nad Iași

V posledním čísle polského časopisu Lotnictwo (nr. 10 - 11 / 2019) vyšel velice zajímavý článek „Miecze za kłamstwa, Fikcyjne zestrzelenia Hptm. Ericha Hartmanna w bitwie nad Jassami“ od Ivana Lavriněnka. Autor v něm provedl důkladnou analýzu Hartmannových sestřelů v období od 30. května do 6. června 1944 během bitvy o rumunské město Iași, kdy měl Erich Hartmann získat svůj 250. sestřel. Erich Hartman je obecně považován za nejúspěšnějšího stíhače všech dob, přičemž měl získat celkem 352 úředně potvrzených sestřelů. Ivan Lavriněnko provedl důkladnou analýzu jeho pětatřiceti sestřelů, porovnal je se sovětskými archivními materiály a dospěl k následujícímu:

Z pětatřiceti Hartmannových sestřelů za toto období lze pouze jeden jediný sestřel potvrdit z sovětských archivních zdrojů. Další jeden sestřel lze pravděpodobně potvrdit, pokud připustíme záměnu typu sestřeleného letounu. U dalších šesti sestřelů německé nároky převyšují sovětské ztráty a tak nelze jednoznačně říci, že skutečným pokořitelem byl opravdu Erich Hartmann. Ve všech ostatních případech pak Hartmannovy sestřely neodpovídají skutečným sovětským ztrátám v daném období nad oblastí Iași. 

Je to další zajímavý střípek do mozaiky o „dokonalosti“ německého systému uznávání sestřelů. 

Ławrinenko, Iwan: Miecze za kłamstwa, Fikcyjne zestrzelenia Hptm. Ericha Hartmanna w bitwie nad Jassami, in Lotnictwo, Nr. 10-11, 2019. 

Sestřel! Hlásím sestřel! 2 Osudy šesti spojeneckých stíhacích es Druhé světové války

Rád bych upozornil na novou knihu od kolegy Marka Brzkovského, která jde právě do tisku.

Brzkovský, Marek: Sestřel! Hlásím sestřel! 2 Osudy šesti spojeneckých stíhacích es Druhé světové války, Svět Křídel, Cheb 2019. ISBN: 978-80-7573-063-3

Pojem stíhací eso se zrodil v létě roku 1915 ve Francii. Byl jím označován letec, který dokázal sestřelit pět a více nepřátelských letadel. Bylo to v době, kdy se na obloze objevily první jednomístné letouny, vybavené vpřed pálícím kulometem - stíhačky. Šlo sice o neoficiální, zato však velmi ceněný titul a snad každý stíhací pilot se toužil jím stát. Brzy ho také začaly užívat i ostatní světová letectva, účastnící se Velké války. Za Druhé světové války se toto označení znova hojně používalo a kult stíhacích es pěstovaly obě strany konfliktu. Esa se také stávala tučným soustem pro válečnou propagandu. Jejich význam byl totiž mimořádný. U každé jednotky právě tito muži rozhodovali o úspěchu či neúspěchu bojových akcí. Tato poměrně malá skupina dosáhla většiny sestřelů, kterých jejich jednotka získala. Často se také stávali veliteli leteckých jednotek a mnoho z nich dosáhlo vysokých hodností. Snažili se také ale sestřelit co nejvíce nepřátel a stát se tím nejlepším. Osudy šesti mužů, popsané v této knize jsou často dost rozdílné. Bojovali v různých letech a na různých frontách druhé světové války. Někteří se dožily jejího konce, jiní za řízením své stíhačky nalezli smrt. Všichni však svým nemalým dílem přispěli k vítěznému konci a porážce fašismu v tomto dosud nejstrašnějším konfliktu v historii. 

Na tomto místě bych rád poděkoval všem, kdo jakkoliv pomohli při psaní této knihy. Zvlášť bych chtěl poděkovat své rodině při pomoci s překlady a při korekturách textu. Také bych rád poděkoval „kolegům z oboru“ Janu Šafaříkovi, Ondreji Repkovi a Otovi Jírovcovi. Nechci zapomenout na Jiřího Rajlicha, Miroslava Šnajdra a Petra Stachuru, jejichž knihy a články mi byly velkou inspirací.

V Brně 11. 8. 2019

Marek Brzkovský

Obsah:

Úvod ..... 5

Kapitola 1. Karel Kuttelwascher - Československé eso číslo jedna ..... 7

Kapitola 2. Witold Urbanowicz ― Prot Sovětům, Němcům i Japoncům ..... 35

Kapitola 3. Léon Richard ― Stíhač vichystické Francie ..... 59

Kapitola 4. Alexandr Gerasimovič Baturin ― V bojích nad Leningradem ..... 77

Kapitola 5. Peter Novotny ― Čechoameričan v kabině Thunderboltu ..... 97

Kapitola 6. Joseph Berry ― Nejlepší lovec střel V-1 ..... 119

Nguyễn Văn Bảy - stíhací eso Vietnamské války

Z rotačky tiskárny by mělo právě sjíždět nové číslo leteckého časopisu Revi s pořadovým číslem 117, ve kterém naleznete i první díl článku o nejúspěšnějším severovietnamském leteckém esu na letounu Mikojan-Gurjevič MiG-17 - Nguyễn Văn Bảyovi.

Brzkovský, Marek - Šafařík, Jan: Nguyễn Văn Bảy - stíhací eso Vietnamské války, in REVI Publications, No. 117, 2019.

Na přelomu šedesátých a sedmdesátých let se Spojené státy zapletly do dlouhé a krvavé Války ve Vietnamu. Důležitou úlohu při tomto konfliktu sehrálo americké letectvo. Nejvyšší velení doufalo, že masivním bombardováním donutí Severovietnamce k míru. Stal se však pravý opak. Komunistický sever dokázal ze sovětských a čínských dodávek výzbroje takřka z ničeho vybudovat účinnou protivzdušnou obranu. Jednou z jejích složek bylo i stíhací letectvo, z počátku vyzbrojené pouze tou dobou již pomalu zastarávajícími MiGy-17. Toto je příběh nejúspěšnějšího z jejich pilotů.

...