Советские асы корейской войны

Minulý týden mi domů dorazila, díky skvělé pomoci Pavla Vančaty, ruská knížka Sovětskie asy korejskoj vojny:

Игорь Сейдов
Советские асы корейской войны
Издательство: Фонд содействия авиации "Русские витязи", 2010 г.
ISBN 978-5-903389-35-3.

Autorem je uznávaný ruský odborník na danou problematiku Igor Sejdov, který už má na kontě několik knih a velké množství článků věnovaných korejské válce.
Kniha je vydána na velmi kvalitním lesklém papíře, obsahuje velké množství černobílých i barevných fotografií a barevná schémata letounů.
Jak již název napovídá, kniha je věnovaná sovětským leteckým esům korejské války, tedy pilotům, kteří získali pět a více ověřených sestřelů. Dočtete se tam samozřejmě ale mnohem, mnohem více. Text je rozdělen do třinácti kapitol, jež jsou řazeny chronologicky. V jednotlivých kapitolách se věnuje nejen samotným leteckým esům, ale jedná se o podrobnou historii celé korejské války, doplněnou o vzpomínky jednotlivých účastníků z obou stran konfliktu, vše je konfrontováno s archivními materiály a autor se pokusil o velmi podrobnou analýzu jednotlivých střetnutí a pokud to jde, tak se snaží i určit jednotlivé protivníky. V tomto ohledu se této knížce zatím nevyrovná, podle mého skromného názoru, žádná z dosud vydaných knížek „západní“ provenience.
Některá přiřazení protivníků možná čtenářům nebudou sedět s daty ztrát uváděnými Američany. Zde je však potřeba zdůraznit, že u amerického letectva docházelo velmi často k chybnému záznamu ztrát. Obzvlášť v případě, kdy byl ztracen pilot a informace o jeho osudu nebylo možné získat ihned. Často docházelo k zapsání data až po debriefingu s kolegy sestřeleného pilota, což nemuselo odpovídat skutečnému datu sestřelu. Totéž třeba platilo, pokud byl letoun jen poškozen a rozhodovalo se o tom, zda letoun je ještě k opravě nebo k odepsání, pokud ho nakonec odepsali, tak uvedli datum odepsání, což vůbec neodpovídalo datu, kdy byl letoun ve skutečnosti zasažen v leteckém boji.
Autor je i se svými kolegy v kontaktu s mnoha piloty z obou válčících stran, a tak mohl mnohé souboje dát do nových souvislostí.
Jednotlivé kapitoly jsou prokládány samostatnými životopisy sovětských leteckých es, které obsahují portrét pilota, základní životopisná data, jeho vojenskou kariéru, seznam dosažených vojenských hodností, včetně data udělení, seznam obdržených vyznamenání, opět s daty, a nakonec i tabulku všech oficiálně potvrzených nebo zdokumentovaných sestřelů.

Pokud jsem dobře počítal, tak v celé knize (na 451 stránkách) naleznete celkem 57 samostatných biografií letců a leteckých es, 137 černobílých a 6 barevných portrétů letců, 154 černobílých a 26 barevných fotografií, 118 barevných profilů letounů (62 sovětských letounů, 51 amerických a 5 letounů Commonwealthu). Kniha také obsahuje 8 stran tabulek (seznam sovětských leteckých es korejské války; seznam sovětských pilotů, jež byli leteckými esy Velké vlastenecké války a v Koreji si svá konta rozšířili nebo se stali leteckými esy díky součtu sestřelů v obou konfliktech; seznam leteckých es Spojené letecké armády ¹⁾; americká letecká esa sestřelená v boji se sovětskými piloty; seznam amerických leteckých es korejské války a nakonec seznam amerických vyšších důstojníků sestřelených v soubojích se sovětskými piloty) ²⁾, 4 strany technických dat letounů obou válčících stran, seznam použitých zkratek a také jmenný index, takže hledání je velmi pohodlné. Právě indexy a seznamy zkratek jsou velkou slabinou podobných ruských knížek, neboť dost často chybí. Samotný text knížky je navíc doplněn poměrně slušným poznámkovým aparátem umístěným na okraji jednotlivých stránek.
Už se mi také v knize podařilo najít několik rozporů v počtu získaných sestřelů nebo určení protivníků, ale těmto tématům se teprve chystám podrobně věnovat, jak mi dovolí čas pro můj koníček.
Celkově lze knížku v každém případě doporučit, jedná se o bezednou studnici pro každého badatele zajímajícího se o danou problematiku. Někoho však možná bude odrazovat cena, která je na ruské poměry dosti vysoká.

¹⁾ Poté ,co bylo severokorejské letectvo prakticky zdecimováno, ustoupily jeho zbytky do Číny, kde vznikla Spojená letecká armáda. Byla tvořena převážně čínským a z části severokorejským personálem.

²⁾ Z uvedených tabulek vyplývá, že celkem 56 sovětských pilotů získalo během korejské války status esa korejské války. Mnozí z nich byli i esy Velké vlastenecké války nebo v ní získali alespoň nějaké sestřely. Dalších 37 letců bylo esy Velké vlastenecké války, ale v Koreji získali méně jak pět jistých sestřelů a nakonec 24 sovětských letců se stalo leteckými esy díky součtu sestřelů v obou konfliktech.

Jako vejce vejci II.

Tak, tři roky uplynuly jako voda a já neodolal zase malému srovnání :-)

Emma 2010

Klárka 2007

Honza 1973

Horolezkyně Klárka

Potřebuje-li člověk nějakou věc uchránit před dětmi, je potřeba ji dát na nějaké místo, kam nedosáhnou, nebo to pořádně zamknout. Nám už zbývá jen druhá možnost. O víkendu jsme potřebovali před Klárkou schovat jednu hračku, aby si s ní nehrála. Myslel jsem, že poslední polička u stropu v její skříni v pokojíčku,je bezpečným úkrytem. Jak jsem však záhy zjistil, už tomu tak není :-)

Tišnovská padesátka

V sobotu 9. října 2010 se uskutečnil jubilejní 40. ročník pochodu Tišnovská padesátka. I když jsem se chtěl této akce účastnit několikrát, tak teprve letos se mi to poprvé podařilo a navíc letos vyšlo přenádherné počasí. V mém rodném městě se koná podobná akce - dálkový pochod O Žižkův štít, kterého jsem se jako kluk rád účastnil. Pro účastníky padesátky bylo nachystáno hned několik tras - 8, 14, 20, 26, 40 a „královských“ 50 km pro pěší a dvě cyklistické trasy - 40 a 50 km. Já se s Klárkou rozhodl pro 40 km okruh a spolu s náma se na trasu vydal i soused Honza s malým Ondrou, který jel už na svém kole, zatímco Klárka se ještě vezla se mnou v sedačce. Protože nás doma čekala odpoledne ještě oslava Klárčiných narozenin, měl jsem na celou trasu zhruba 4 hodiny, což je v podstatě dost času, pokud vše ubíhá, jak si člověk naplánuje, což se většinou nikdy ale nakonec nestane.

Ráno nás přivítala pravá „londýnská“ mlha a teplota kolem 5^oC. Ale vzduch byl strašně příjemný na dýchání a mlha se už také postupně zvedla a obloha byla krásně modrá bez jediného obláčku. V devět jsme vyrazili na start k sokolovně, zaregistrovali se a pomalu vyrazili. Honza jen podcenil přípravu, a tak až na startu zjistil, že mu začal blbnout pastorek u kola a prošlapával čas od času na volnoběh. Přesto se rozhodl jet. Cesta vedla z velké části po „našem“ oblíbeném okruhu přes Dolní Loučky do Deblína. Ondra šlapal hrdinně sám až skoro do Louček, ale tam si ho Honza připnul na tyč, abychom zvýšili rychlost, že ho zase vypustí, až se bude sjíždět od Lažánek k Tišnovu. V Loučkách nás také čekalo první občerstvení. Nepohrdli jsme teplým čajem a chlebem se sádlem. Až jsem čučel, jak to do Klárky padalo :-) Poté jsme pokračovali po silnici na Kuřimské Jestřabí, ale ještě před ním jsme odbočili na lesní cestu a po žluté a zelené turistické značce pokračovali k rybníku u Deblína. Jedná se o asi 7 km dlouhé stoupání. Tam jsem však zjistil, že už bych měl asi za stávajícího tempa problém dojet včas domů na oslavu, a tak jsme se s Honzou a Ondrou rozloučili a já zvýšil otáčky a začal se jim plynule vzdalovat. U rybníka jsme si ale s Klárkou dali zastávku a opět se zahřáli teplým čajem a posilnili se chlebem se sádlem. Klárka tam znárodnila kolečko salámu jednomu z pořadatelů :-) I když krásně svítilo sluníčko, v tom lese jsme byli stíněni a i na slunci se ta teplota točila max. kolem 10^oC. Na Klárce bylo vidět, že je docela promrzlá, tak se aspoň trošku protáhla. Mezitím nás zase dojel Honza s Ondrou a ti zrychlili občerstvení, takže se dál vydali zase s náma. Od Deblína už nás čekala pohodová cesta, největší stoupání jsme už měli za sebou a teď se už jelo buď po rovince nebo spíš z kopce. Jelikož se už blížilo poledne a my jsme byli sotva v polovině, tak jsem zase po chvilce byl nucenej zrychlit a trhnout se od Honzy s Ondrou... Ještě jsem vzal svou moiru a převlíkl ji přes Klárku, aby jí bylo větší teplo. V Lažánkách měla být poslední zastávka, ale já se jen stavil v hospodě pro razítko a vyrazil rovnou dál na Tišnov. Cesta vedla Maršovským žlebem na Heroltice a jednalo se o překrásný několikakilometrový sjezd z kopečka. Klárka si to moc užívala, jak jsme „jeli jako draci“. Sice jsem měl v GPS navigaci uloženy souřadnice tří pokladů, které se v dané oblasti nacházely, ale na lov tentokráte nebyl čas. Tak se tam budem muset vydat sólo, rozhodně to stojí za to. Je to tam moc pěkné. Před Herolticema nás čekalo malé nepříjemné stoupání, ale pak už se nám naskytl překrásný pohled na Vohančice a Březinu. Když už jsme byli skoro u tišnovského koupaliště, tak jsem udělal malou zastávku, abych pořídil pár fotek „podzimu“. Nakonec se nám s Klárkou podařilo dorazit do cíle jen o pár minut později oproti plánu, kolem 13:10. Vyzvedli jsme si diplom a šli domů slavit narozeniny.
Výlet to byl moc krásný, a to díky počasí, snad jen mohlo být tepleji. Klárka ale několikrát potvrdila, že se jí výlet moc líbil. I Honza mi pak říkal, že byl výletem úplně nadšen a že je moc rád, že jsme vyrazili. Tak teď jen doufat, že se příští rok povede opět počasí a že vyrazíme v plném počtu. Také to budem muset lépe skloubit s ostatníma akcema, ať na ten výlet máme celý den a člověk nemusí hnát. Na konec ještě trocha statistiky. Podle informací v cíli se letošního ročníku účastnilo celkem 429 lidí (T7 - 98, T14 - 96, T20 - 69, T26 - 52, T40 - 15, T50 - 34, C40 - 25 a konečně C50 - 40 lidí).
No, snad jen jednu věc bych pořadatelům vytkl, do příštího ročníku by mohli vstoupit s technologiemi pro 21. století a účastníkům nachystat GPS souřadnice tras na stažení. Koukal jsem, že tyhle přístroje zdobily nejedno kolo i nejednoho pěšího turistu :-)

Trasa Tišnovské padesátky.

Profil Tišnovské padesátky.

Xmarks končí

Tak tohle je opravdu jedna z hodně špatných zpráv. Xmarks oznámilo konec, stane se tak 10. ledna 2011. Podle mého skromného názoru se jednalo o jeden z nejlepších doplňků pro můj oblíbený prohlížeč Firefox, který umožňoval synchronizaci bookmarku mezi prohlížeči a to nejen Firefox, ale mohli jste si synchronizovat i s Google Chrome, Safari a Internet Explorerem. Původní Foxmarks, později přejmenované na Xmarks, umožňovalo zcela bezbolestně synchronizovat oblíbené položky, později se k tomu přidala i synchronizace historie, hesel a otevřených panelů. Prostě paráda. V podstatě si už bez tohoto doplňku nedovedu pohodovou práci na internetu představit, ale vypadá to, že se budu muset podívat po něčem jiném a to je hodně, hodně smutné.
Přestože má služba za sebou několikaletý vývoj a aktuálně přes dva miliony aktivních uživatelských účtů a zhruba pět milionů prohlížečů, nikdy se jí nepodařilo na sebe pořádně vydělat. Svůj díl na tom zřejmě nese i skutečnost, že Google, Opera i Mozilla buď již mají, nebo plánují mít podobnou službu jako součást prohlížeče jako takového. A když se nenašel ani kupec, nezbylo než ztrátový provoz ukončit.
Na stránkách Xmarks sice dávají i návod, jak přejít na alternativní synchronizační produkty pro jednotlivé prohlížeče, ale v podstatě žádný z nich nedosahuje ani zdaleka úrovně Xmarks.
Xmarks totiž dovede synchronizovat mezi různými prohlížeči (škoda jen, že nezvládal synchronizaci i s Operou, což bych uvítal). Velkou výhodou bylo i to, že ke svým záložkám se můžu kdykoliv dostat z webového rozhraní, takže klidně na cizím PC bez instalace a synchronizace. Krom již zmíněné synchronizace historie, hesel a záložek ukládal zálohy, takže v případě jakéhokoliv problému nebylo vůbec problém se vrátit o několik záloh dozadu. A jako třešnička na dortu disponuje zálohou na vlastní server a šifrováním.
Do 10. ledna je ale ještě docela dlouhá cesta, a tak pevně doufám, že se podaří najít nějaký způsob, jak tuto skvělou službu zachránit.