Autor: Jacek Kutzner
Vydavatel: Oficyna Wydawnicza „Auditor“
ISBN: 83-86100-80-X, 978-83-86100-80-X
Cena: 39,00 zł (http://orb.polishaf.pl/)
Jste-li milovníky různých seznamů, přehledů, tabulek a statistik, bude pro vás tato publikace opravdovou lahůdkou. Na 164 stranách vás čekají sestřely polských pilotů na západě, setříděné podle různých kategorií (abecedně, chronologicky, podle perutí, ...). Opravdovým grálem je pro všechny badatele druhá polovina knihy, kde na dalších 179 stranách naleznete fotokopie archivních materiálů (Combat Reportů, výkazů letů a dosažených vítězství či kopií zápisníků letů). Na samý závěr se můžete těšit na 33 stran s celkem 93 fotografiemi polských pilotů, jedná se převážně o portréty. Všechny fotografie jsou v dobré kvalitě na lesklém papíře. Jedná se zatím o nejucelenější dílo věnované sestřelům polských pilotů v rámci RAF a USAAF.Bílým místem podle mého názoru nadále zůstává seznam sestřelů V-1. Velení RAF sice 5. července 1944 rozhodlo, že V-1 sestřelená nad kanálem La Manche (která dopadne do vody) bude započítávána jako sestřel jednoho nepřátelského letounu, zatímco střela zničená nad Anglií pouze jako polovina sestřelu nepř. letounu, je však smutnou pravdou, že tento systém započítávání letounových střel coby „sestřelených letadel“ do celkového skóre stíhačů RAF se neujal. Většina autorů je uvádí buď odděleně, nebo vůbec. U takto koncipované publikace bych však k dané problematice čekal alespoň zmínku. Přitom právě polské perutě patřily v boji s V-1 k těm velice úspěšným.
Stejně tak u sestřelů 307. perutě by podle mého názoru měla být uvedena i jména střelců případně radiových operátorů, tady člověk opět musí sáhnout „někam jinam“. Především u sestřelů dosažených na Defiantech to byla právě dávka z kulometů ovládaných střelcem, která zasadila smrtelný úder nepřátelskému letounu. Jedná se sice o ustálený systém zavedený Stíhacím velitelstvím (Fighter Command), ale po téměř sedmdesáti letech bych čekal již trošku jiný přístup.
Pilota Bostonů Mk.III F/O Reymer-Krzywického autor v celé publikaci chybně zařazuje do 32. perutě, i když ta byla v době jeho sestřelů vyzbrojena letouny Hawker Hurricane Mk.IIC. Správně má být uvedeno 23. Night Fighter Squadron. Taktéž v knize chybí jeho křestní jméno – Stanisław.
I přes výše uvedené „nedostatky“ patří tato kniha k opravdu velice zdařilým a nezbývá než se těšit na další dva připravované díly, z nichž první má být věnován létajícímu personálu a druhý stíhacím perutím Polskich Sił Powietrznych na západě.
Stejně tak u sestřelů 307. perutě by podle mého názoru měla být uvedena i jména střelců případně radiových operátorů, tady člověk opět musí sáhnout „někam jinam“. Především u sestřelů dosažených na Defiantech to byla právě dávka z kulometů ovládaných střelcem, která zasadila smrtelný úder nepřátelskému letounu. Jedná se sice o ustálený systém zavedený Stíhacím velitelstvím (Fighter Command), ale po téměř sedmdesáti letech bych čekal již trošku jiný přístup.
Pilota Bostonů Mk.III F/O Reymer-Krzywického autor v celé publikaci chybně zařazuje do 32. perutě, i když ta byla v době jeho sestřelů vyzbrojena letouny Hawker Hurricane Mk.IIC. Správně má být uvedeno 23. Night Fighter Squadron. Taktéž v knize chybí jeho křestní jméno – Stanisław.
I přes výše uvedené „nedostatky“ patří tato kniha k opravdu velice zdařilým a nezbývá než se těšit na další dva připravované díly, z nichž první má být věnován létajícímu personálu a druhý stíhacím perutím Polskich Sił Powietrznych na západě.
Jan Šafařík
publikováno v Revi č. 71, květen 2008
publikováno v Revi č. 71, květen 2008
Žádné komentáře:
Okomentovat