neděle 23. září 2018

Kalendárium, 23. září 1941


Ve středu 23. září 1914 se narodil Vladimír Kyselo, jeden z letců Hořicka, účastník československého zahraničního odboje. Narodil se v Podhorním Újezdě. Absolvoval sochařsko-kamenickou školu v Hořicích (oddělení pro kameníky) v roce 1933. V katalogu školy je uvedeno povolání otce: Majitel kamenického závodu a lomu. V jejich archivních materiálech se uvádí, že Vl. Kyselo po absolvování školy byl kamenickým dílovedoucím.
V roce 1939 opustil tehdejší protektorát, aby se zúčastnil v naší zahraniční armádě bojů za osvobození vlasti. Poté co ukončil spolu s dalšími 16 československými stíhači operační výcvik a přeškolení na letouny Hawker Hurricane Mk.I u 56. operační výcvikové jednotky (No 56 th Operational Training Unit) v Sutton Bridge, nastoupil 26. listopadu 1940 k britské 601. stíhací squadroně ”Country of London”. V úterý 17. prosince 1941 se přestěhoval k britské 504. stíhací squadroně "City of Nottingham" a 11. ledna následujícího roku k britské 32. stíhací squadroně.
V neděli 9. března 1941 se zřítil se svým letounem Hawker Hurricane Mk.I, V7057, poblíž své mateřské základny Ibsley při nácviku akrobacie, prováděné v malé výšce. Sgt Kyselobyl pohřben 13. března 1941 na hřbitově v Ringwoodu do hrobu číslo Z-277.
Obětoval svůj mladý život za lepší osud a budoucnost své vlasti.
Rozkazem ministra obrany ČSFR č. 0103 ze dne 29. května 1991 pod poř. č. 329 jako výraz vojenské rehabilitace vojáků západního odboje ve druhé světové válce a za položení životů v boji proti fašismu byl mimořádně jmenován do hodnosti
"plukovník in memoriam".

[1] Šafařík, Jan: Letci Hořicka v zahraničním odboji 1939-1945, http://horice.safarikovi.org/.






pátek 21. září 2018

Kalendárium, 21. září 1942


V pondělí 21. září 1942 poprvé vzlétl z továrního letiště první prototyp Boeingu B-29 Superfortress, XB-29 (41-0002). Za řízením seděl šéfpilot Boeingu, Edmund T. Allen. Boeing B-29 Superfortress byl americký deseti až čtrnáctimístný čtyřmotorový těžký bombardér poháněný pístovými motory, používaný americkým letectvem během druhé světové války a korejské války. B-29 (Boeing Model 345) byl jeden z největších letounů, které byly nasazeny do bojových operací během druhé světové války.

Upravené letouny B-29 „Enola Gay“ a „Bockscar“ 393. perutě USAAF startující z Tinianu byly použity jako nosiče atomových pum, které 6. a 9. srpna 1945 zničily města Hirošima a Nagasaki.





čtvrtek 20. září 2018

Supermarine Spitfire Mk.IX bok po boku s letounem L-159 ALCA


Naprosto úžasnej „cvak“ ― Supermarine Spitfire Mk.IX bok po boku s letounem L-159 ALCA, který byl nabarven ve stejném duchu na počest gen. Františka Peřiny.

Dny NATO v Ostravě.

Kalendárium, 20. září 1913


V sobotu 20. září 1913 se v Hořicích v Podkrkonoší, v Hálkově ulici (dříve Horynovy domy), v rodině státního geometra narodil Vlastimil Veselý. Absolvoval reálné gymnázium v Náchodě a Novém Bydžově, kde také maturoval. V roce 1932 nastoupil vojenskou službu. Poté absolvoval Vojenskou akademii v Hranicích a Prostějově. Po ukončení studia v roce 1935 sloužil nejdříve u leteckého pluku č. 2 „Dr. Edvarda Beneše" v Olomouci. Této jednotce velel kpt. letectva Vladislav Květoň. Z Olomouce se Vlastimil Veselý v roce 1938 přestěhoval ke stíhacímu leteckému pluku č. 4 do Prahy. Pluk v té době spadal pod Velitelství letecké brigády s velením brigádního generála Karla Procházky. V době mobilizace, v září 1938, došlo k reorganizaci armády a letecký pluk č. 4 byl dán do podřízenosti Velitelství letectva 1. polní armády (Havlíček 10) pod velením brigádního generála Karla Janouška. V té době byl pluk vyzbrojen letouny Avia B-534, které tvořily hlavní část našeho stíhacího letectva.

Těsně před vypuknutím války se rozhodl odejít do emigrace. Dne 18.5.1939 přešel hranice do Polska a hlásil se na českém konzulátě v Krakově. Pět dní nato od- plul z polského přístavu Gdyně na palubě lodi „Bátory" do francouzského přístavu Cherbourg, kam dorazil 26.5.1939. Vyčkal na letišti Le Bourget na vyřízení žádosti na vstup do cizinecké legie. Po přijetí do cizinecké legie (7. srpna 1939) nastoupil v hodnosti Sergent do výcvikového střediska Sidi-bel-Abbes.
Po napadení Polska, přesně v den, kdy Velká Británie spolu s Francií vyhlásily Německu válku, se přemístil do Meknésu k 62. bombardovací eskadrile. Tato jednotka v té době používala velmi zastaralé letouny LeO.106. Poté následoval výcvik v Blídě a stíhací výcvik v Oranu. Od 1. března 1940 byl zařazen jako operační pilot u jednotky Groupe de Chasse I/9 (GC I/9), která v té době používala letouny Morane Saulnier M.S.406C.1. Spolu s ním zde působili další čtyři českoslovenští příslušníci: Lt. Emil Foit, Cpl. Oldřich Fiala, Lt. Viktor Kašlík a Cpl.Chef Jaroslav Novák.
Létal na frontě v Lybii a Tunisku, kde 17. června 1940 při hlídkovém letu napadl nad severoafrickým pobřežím osamělý stroj Savoia-Marchetti S.M.79 od 36. Storno. Pronásledoval jej a vypálil po něm několik dávek severovýchodně od mysu Cap Bon, jižně od Tunisu. Veselému byl přiznán jako pravděpodobně sestřelený a jednalo se o jediné vzdušné vítězství dosažené československým stíhačem sloužícím v řadách Francouzského armádního letectva (l’Armée de l’Air) v bojích proti italskému Královskému letectvu (Regina Aeronautica). Na další sestřel italského letounu si Čechoslováci museli počkat necelých pět měsíců, kdy 11. listopadu 1940, v období slavné Bitvy o Británii, sestřelil P/O Karel Mrázek, pilot 46. britské stíhací perutě, dva italské letouny Fiat CR.42, náležející 18.Gruppo Italského leteckého sboru (Corpo Aereo Italiano, CAI) . Vítězství dosažené Vlastimilem Veselým bylo zároveň poslední dosažené československým pilotem v řadách francouzské l’Armée de l’Air.

 Lt. Vlastimil Veselý u zádě svého osobního letounu Morane Saulnier M.S.406C.1 (No.708, bílá "24"), na němž dosáhl svého prvního a zároveň posledního vítězství ve francouzském letectvu, Oudna, Tunis – Afrika, červen 1940.

Celkový pohled na Morane Saulnier M.S.406C.1 (No.708, bílá "24").

Po porážce Francie spolu s dalšími Čechy odjel do marocké Casablanky. Tam se nalodil 9. července 1940 na palubu lodi „Royal Scotsman", která ho dopravila do Gibraltaru. Odtud pak pokračoval 21. července lodí „David Livingstone" do britského přístavu Cardiff, kde zakotvil 5. srpna 1940. Odtud se přemístil do tábora Insworth Lane. Následovala prezentace v čs. depotu v Cosfordu. 17. srpna byl přijat do Royal Air Force Volunteer Reserve (RAF VR) jako P/O – por. letec- tva s ev. číslem 83 234.

Přesně měsíc po příjezdu do Anglie se přemístil z Cosfordu do Duxfordu s dalšími 13 piloty, kteří se stali základním kádrem nově formované 312. čs. stíhací perutě (312 th Czechoslovak Fighter Squadron). Tato peruť vznikla rozkazem Air Ministry ze dne 29. srpna 1940. Jednalo se již o třetí československou jednotku vzniklou ve Velké Británii. Jako první byla založena 310. stíhací peruť (10. července 1940) a o devatenáct dní později následovala 311. bombardovací peruť.
„Třistadvanáctka" i s Vlastimilem Veselým se ihned po sformování zapojila do již probíhající bitvy o Británii. Dne 7. října 1940 spolu s S/Ldr J. Ambrušem, P/O A. Vránou a Sgt J. Keprtem provedl první noční let československých pilotů ve Velké Británii. Všichni však patřili mezi zkušené letce, kteří prošli nočním výcvikem ještě v československém letectvu. Tyto lety jako by předznamenaly jeho další zařazení u britských nočních stíhacích perutí. O svých prvních nočních letech sám říká:
„Když skončila letecká bitva o Anglii, začaly denní boje pomalu ustávat. Němci poznali, že Brity neporazí letecky ve dne a přešli na noční bombardování. Angličané však okamžitě věnovali největší péči nočním stíhačům. Byl jsem tehdá u naší tři sta dvanácté perutě. Startovali jsme na první noční operaci sedmého října devatenáct set čtyřicet z letiště Cranage – major Ambruš, poručík Kepert, poručík Vrána a já. Liverpool prožíval v té době velmi těžké noční nálety stejně jako Londýn a jiná města. Ztráty na životech a materiálu byly nesmírné... Samozřejmě, že noční stíhači nebyli tenkrát na výši. Poznalo se brzy, že naše jednomotorové stíhačky Hurricane nebo Spitfire nestačí. Začalo se rychle s hledáním vhodnějšího letounu. V té době jsme někteří z nás podali žádost o přeložení k speciální noční peruti."

Začátkem února 1941 přichází společně s F/O Josefem Kloboučníkem do Cranage k britské 96. noční stíhací peruti v hodnosti F/O – npor. letectva. Peruti v té době velel bývalý velitel slavné 303. polské stíhací perutě, eso bitvy o Británii, S/Ldr Ronald G. Kellet, DSO, DFC, a velký přítel československých letců.

Hawker Hurricane Mk.I, 96. noční stíhací peruť, Cranage, jaro 1941.

Ze začátku létal na letounu Hawker Hurricane Mk.I, ve kterém 23. února havaroval při přistání na letišti. Toho dne vzlétl ve 22:10 na noční hlídkový let. Během vyhledávání nepřátelských letounů proletěl se svým letounem několikrát sněhovými mraky. To způsobilo, že když při návratu začal sestupovat do teplejších vrstev atmosféry, začala se mu na kabině tvořit velmi silná námraza. Ta způsobila, že nebylo vidět ven. Veselý se marně pokoušel otevřít kabinu, aby led mohl vysublimovat. Obsluha letiště v Cranage nezareagovala na jeho žádost o rozsvícení přistávacích světel, a tak byl donucen přistávat poslepu. Ve 23:10 h přistál se svým letounem Hurricane na plochu letiště. Při dosednutí však vrazil do země, přitom se jeho letounu urazil podvozek, poškodilo křídlo a zničila vrtule. Po třicetimetrovém klouzání po břiše se jeho letoun zastavil. Pilot naštěstí vyvázl bez zranění.
V témže měsíci se peruť začala přezbrojovat na letouny Boulton-Paul Defiant Mk.I. Letouny Hurricane Mk.I nebyly vhodné pro noční stíhání. Jedinou doplňkovou výstrojí byly protioslňovací plošky nad výfuky a černý nátěr na všech plochách. Stroje tohoto typu dosáhly u perutě pouze jediného vítězství. Letouny Defiant byly vybaveny otočnou věží Boulton-Paul typ Mk.IID se čtveřicí kulometů ráže 7,7 mm. Osádku tvořili pilot a palubní střelec. V noci z 12. na 13. března odstartoval Vlastimil Veselý se svým anglickým střelcem na Defiantu Mk.I N1803 (ZJ-Z) k noční patrole. Při návratu z hlídky narazili na He-111 a postupně se přiblížili až na pouhých 15 m od něj. Rozrušený a šokovaný střelec však na Veselého výzvu nezahájil na Heinkela palbu. Naopak německý střelec po spatření protivníka nezaváhal a těžce Defiant zasáhl. Přes svá zranění se však Veselému podařilo prostřílený Defiant vybrat z vývrtky a kulkami prošpikovaný letoun dovedl k nouzovému přistání na letišti Cranage. Odtud byl odvezen do nemocnice ve Wilmslow, kde se podrobil operaci . Na jeho letounu bylo napočítáno okolo sto padesáti kulometných zásahů, z toho třicet jich bylo v pilotní kabině a sedadle.

F/O Vlastimil Veselý před letounem Boulton-Paul Defiant Mk.I, 96. noční stíhací peruť, Cranage, jaro 1941.
F/O Vlastimil Veselý za kniplem Boulton-Paul Defiant Mk.I (T3954, ZJ-K), 96. noční stíhací peruť, Cranage, jaro 1941.

Smíšená česko-kanadská osádka 96. noční stíhací perutě, pilot F/O Veselý a střelec Sgt Heycock. V noci z 12. na 13. března 1941 se jim setkání s Heinkelem He 111 nad Liverpoolem málem stalo osudným.

V srpnu 1941 přešel k Inspektorátu čs. letectva v Londýně. V polovině roku 1941 se na letišti High Ercall v hrabství Shropshire začala tvořit československá letka 68. noční stíhací perutě RAF. Peruti v té době velel W/Cdr John William Maxwell Aitken, DFC, syn lorda Beaverbrooka a letecké eso s 14,2 sestřely. Před příchodem k 68. peruti se aktivně účastnil bitev o Francii a Británii. Od července 1941 do konce války se u perutě vystřídalo celkem 39 československých letců (23 pilotů a 16 radarových operátorů). Na přelomu let 1942 a 1943 se zde nacházela nejpočetnější skupina dvanácti pilotů a devíti operátorů. Za dobu války Čechoslováci dosáhli celkem 21 jistých a 3 pravděpodobných sestřelů, poškodili dalších 7 letounů a zničili též 3 bezpilotní střely V-1. Vlastimil Veselý přichází k osmašedesáté peruti 1. prosince a od 20. ledna 1942 se stává velitelem B Flightu. Na letounu Bristol Beaufighter tu zaznamenal několik úspěšných nočních soubojů s letouny Luftwaffe.
V noci z 28. na 29. dubna 1942 vzlétlo několik osádek 68. perutě, aby přehradily cestu Luftwaffe, která té noci bombardovala Norwick. Byla mezi nimi i osádka Vlastimila Veselého s radarovým operátorem, Britem, F/O J.F. Montgomeriem. Vzlétli v 02:09 h na letounu Beaufighter Mk.IF V8252 (WM-U), vybaveném radarem AI MK.VII. Byli navedeni na Ju-88A-1, patřící IV./KG30. Nepřítel letěl ve výšce 2200 metrů asi 24 km východně od Cromeru. Veselý spatřil protivníka ještě dřív, než ho stačil upozornit jeho operátor. Když se dostal na vzdálenost 200 metrů, zahájil na něho palbu a nepřátelský letoun poškodil. Ten pak nouzově přistál v Gilze-Rijenu s 25% poškozením. Veselý dosedl na vlastní letiště v 04:22 hodin. O dva dny později nastala „velká noc" pro československé piloty. V noci na 1. května sestřelili v nočních soubojích celkem pět nepřátelských letounů a jeden poškodili. F/Lt K. Kuttelwascher, pilot 1. noční stíhací perutě, sestřelil dva letouny. O zbytek se podělili letci osmašedesáté perutě. P/O M. Mansfeld spolu s radarovým operátorem (RO) Sgt S. Janáčkem sestřelili dva letouny sami a o třetí se podělili se S/Ldr Vlastimilem Veselým s jeho RO F/O J.F. Montgomeriem. Poslední úspěch zaznamenali P/O J. Vopálecký s RO Sgt R. Husárem, když se jim podařilo poškodit jeden Do-217. První osádky 68. perutě vzlétly již ve 20:50 hodin, ale byly odvolány z důvodu špatného počasí. Zanedlouho se však vyčasilo a tak byla peruť opět uvedena do hotovosti, neboť se očekávaly další nepřátelské útoky. Jako první odstartovala čtvrt hodiny po půlnoci osádka S/Ldr V. Veselý – F/O J.F. Montgomerie. Avšak prasklé olejové potrubí na jejich Beaufighteru je donutilo k návratu na letiště, kam dosedli v 01:30 h. Podruhé odstartoval Vlastimil Veselý (Cantab30){1} z letiště Coltishall v 02:45 hodin. Jeho letoun Beaufighter Mk.IF V8253 (WM-W) byl vybaven radarem AI Mk.VII. Nepřátelský Dornier Do-217 byl jeho pátým kontaktem, přiblížil se k němu zezadu na vzdálenost 200 metrů a zahájil palbu ze všech kulometů, neboť kanón mu nešel odjistit. Na letounu se objevilo množství zásahů včetně ostrého bílého záblesku na levém křídle. Souboj však neprobíhal zcela hladce, neboť i Veselého letoun byl lehce poškozen odvetnou palbou nepřátelského letounu, který pak zmizel Veselému z očí. Ten dostal rozkaz k návratu na základnu, na kterou dosedl v 05:26 hodin.

S/Ldr Vlastimil Veselý se svým radarovým operátorem F/Sgt Zbyškem Nečasem u noční stí-hačky Bristol Beaufighter Mk.IF (V8254, WM○V). Na tomto stroji osádka dosáhla posledních dvou úspěchů v roce 1942.

Na letoun Do-217 byl mezitím naveden P/O M. Mansfeld se svým Beaufighterem Mk.IF V8246 (WM-H). Stejně jako Veselý se k němu přiblížil zezadu na vzdálenost 200 metrů a vypálil dlouhou dávku až do vzdálenosti necelých 20 metrů. Jeho střely zasáhly nepřítele mezi trupem a levým motorem, odkud vy- šlehly rudé plameny. Dornier poté zmizel z obrazovek pozemních radarových stanic GCI a CHL. Celý souboj se odehrál 35 km severovýchodně od Happinsburghu. Po přistání se obě vítězné osádky přemístily ke zpra- vodajskému důstojníkovi. V zápisech se lze dočíst:
„Z výšky 7000 stop jsem šel dolů na 4000 v určeném kursu 120◦. Spatřil jsem Do 217 vizuálně na 400 yardů. Otevřel jsem palbu na pět sekund, a to jen z kulometů (kanóny nešly pro porouchanou spoušť) z 200 yardů. Vyšlehly z něho plameny, ale uhasly. Dornier opakoval palbu a klesal..." uvedl kapitán Veselý.
„Base mne navedla na kurs 090◦, potom na 110◦. Kontakt jsme získali na 1,5 míle. Dornier byl ve 4000 stopách výšky. Udělal jsem nálet z 200 až na 120 yardů s palbou na čtyři sekundy. Vyšlehly rudé, intenzivní plameny..." zapsal zpravodajský důstojník při výslechu poručíka Mansfelda.
Tuto noc připadly na konto 68. perutě celkem 4 zničené a jeden poškozený letoun nepřítele. Britský tisk nešetřil chválou a nezapomněl při tom vyzdvihnout významný podíl československých pilotů. Peruti blahopřál i sám ministerský předseda sir Winston Churchill.
„Gratuluji ke krásnému výkonu vaší squadrony i vás samotného v minulé noci!" napsal W. Churchill v blahopřejném telegramu veliteli perutě Aitkenovi.
Další velmi úspěšná noc pro 68. peruť nastala z 23. na 24. července 1942. Jednotka tehdy sestřelila pět letounů, z toho dva československé osádky. Jednou z nich byla osádka V. Veselého (Cantab27), jehož radarovým operátorem byl tentokrát Sgt Zbyšek Nečas. Jejich letoun Beaufighter Mk.IF V8254 (WM-V) s radiolokátorem AI Mk.VII vzlétl z Coltishallu v 23:20 h. Kontrolor F/Lt Everett z GCI Happinsbutgh navedl osádku na stále stoupajícího nepřítele. Veselý spatřil na vzdálenost asi 300 metrů siluetu letounu, který neustále kličkoval zleva doprava a nahoru a dolů. Letoun byl nakonec identifikován jako do té doby málo známý He-177 Greif. Původně se Veselý domníval, že se snad jedná o nějaký velký létajicí člun nebo bombardér Wellington, na který však byl příliš velký. Beaufighter se přiblížil na vzdálenost necelých 100 metrů od nepřítele a zahájil palbu. Poté, co byl zcela oslněn zásahy na nepřátelském letounu, uhnul Veselý doprava a soupeř zmizel pod ním. Letoun byl uznán jako jistě sestřelený, neboť ještě 150 metrů nad hladinou padal kolmo dolů. Celé drama se odehrálo v 00:35 h nad Severním mořem ve vzdálenosti 160 km jihovýchodně od Coltishallu. Dva dny po této události přišlo potvrzení o sestřelu i od britských válečných lodí, které operovaly poblíž holandského pobřeží a našly trosky He-177. Českoslovenští letci byli první, jimž se podařilo sestřelit tento nový německý letoun. Za tento čin převzal S/Ldr Vlastimil Veselý 11. srpna 1942 britský – D.F.C.
O tři měsice později, 19. října, dosahuje svého posledního úspěchu, když pravděpodobně sestřeluje německý letoun Do-217E od jednotky III./KG2. Jeho letoun Beaufighter Mk.IF (AI Mk.VII) V8254 (WM-V)odstartoval v 09:44 h a byl naveden P/O Haigenem z CHL v Happinsburghu proti nepřátelskému letounu, který se opozdil z náletu na Norwich. Nepřítel byl spatřen v 10:46 hodin ve vzdálenosti 500 metrů. Veselý provedl zatáčku směrem do slunce, aby mohl napadnout německý letoun. Jeho palba zasáhla Dornier, který začal prudce manévrovat a snažil se ukrýt v mracích. Vlastimil Veselý se snažil zasažený letoun, z jehož pravého motoru se valil černý dým, dále pronásledovat, ale poté, co mu definitivně zmizel, obrátil letoun na vlastní základnu, kde v pořádku přistál v 11:09 h. Souboj se odehrál nad Severním mořem, jižně od Cromeru.


Během služby u ECFS v roce 1944 se S/Ldr Vlastimil Veselý mimo jiné seznámil i s letounem Douglas DB-7A/Havoc Mk.II NF v provedení „Turbinlite“, který byl pro noční stíhání vybaven radarem a světlometem v přídi. Většina operačně nasazených strojů nosila noční celočernou kamufláž, narozdíl od stroje na fotografiích.

V lednu 1943 nastoupil jako styčný důstojník ve štábu 11. skupiny Velitelství stíhacího letectva (No 11 th Group, Fighter Command) v Uxbridge. V říjnu téhož roku se opět vrací k operačnímu létání u 68. noční perutě v hodnosti S/Ldr – majora letectva, kde setrval do 12. ledna 1944. Poté začal studovat na Empire Central Flying School. Po jejím úspěšném absolvovaní nastoupil do výcvikového oddělení Inspektorátu čs. letectva. K 3. březnu 1945 byl propuštěn z RAF, české sekce.

Po návratu do vlasti byl v září 1945 ustanoven čs. leteckým atašé v Paříži a následně velitelem 24. bombardovacího pluku v Plzni, který byl vyzbrojen rychlými stíhacími bombardovacími letouny De Havilland Mosquito FB Mk.VI. Po únoru 1948 byl bez udání důvodu z letectva propuštěn. Jeho starý přítel ze školy, člen Komunistické strany, mu v jednom rozhovoru řekl:
„Vlastíku, máš dva týdny na to, abys odešel, nebo budeš oběšen.". Po tomto varování opustil spolu se svojí ženou Martou 8. listopadu 1948, stejně jako řada jiných letců, území ČSR a odešel podruhé do exilu. Byl opět přijat do RAF, kde vykonával různé velitelské funkce. Nejdříve sloužil jako velitel (SATCO) Air Trafic Centres v Prestonu a Prestwicku, následně pak ve funkci Flight Commander u Central Flying School v Little Risingtonu. Po odchodu do penze v roce 1968 se odstěhoval do Austrálie, kde ve státě New South Wales žije dodnes.

Vlastimil Veselý se svou ženou Martou, rozenou Toulovou na svatebním snímku z 1. června 1946.

V rámci rehabilitace a jako uznání jeho zásluh v boji proti nepříteli byl rozkazem ministra obrany ČSFR dne 7. března 1992 jmenován do hodnosti „generálmajora letectva ve výslužbě". Jeho úspěšná válečná činnost byla po zásluze oceněna celou řadou vyznamenání. Dvakrát Čs. válečným křížem 1939, pětkrát Čs. medailí Za chrabrost, dále byl vyznamenán Čs. medailí Za zásluhy I. st., Pamětní medailí Čs. zahraniční armády (se štítky F a VB), francouzským Croix de Guerre, britskými Distinguished Flying Cross (11.8.1942), Air Force Cross, The 1939-1945 Star with Battle of Britain Claps, Air Crew Europe Star, Defence Medal a War Medal.

[1] Šafařík, Jan Josef: Generálu Vlastimilu Veselému bylo uděleno čestné občanství našeho města, in Hořické občasné noviny, No.8, 2000.
[2] Šafařík, Jan: One of "The Few", 1. část, in REVI Publications, No. 52, 2004.
[3] Šafařík, Jan: One of "The Few", 2. část, in REVI Publications, No. 53, 2004. 
[4] Šafařík, Jan: Letíme do Afriky a zpět, in REVI Publications, No. 53, 2006. 
[5] Veselý, Jaroslav: Ke hvězdám a do mraků, Z válečných deníků čs. stíhače Vlastimila Veselého, Garamon, Hradec Králové 2006.
[6] http://horice.safarikovi.org/

{1} Každá osádka používala při radiofonním styku volací znak a vlastní dvoumístné číslo. V době služby letounů Bristol Beaufighter u 68. noční perutě se postupně používaly volací znaky – Cantab, Fanco, Grampus a Ferro.

Morane-Saulnier M.S.406 C.1 „bílá 24“ od 2. escadrille GC I/9 byl osobním strojem V. Veselého v Tunisku. Morane výrobního čísla 706 (L-735) byl vyroben 17. října 1939 a 30. března 1940 byl předán právě 2. esc. GC I/9 ve Francouzské severní Africe. Znakem escadrille byl trojúhelník s hlavou fenka. Po skončení bojů proti jednotkám Osy byl stroj č. 706 uskladněn v Sidi Ahmed. V říjnu 1941 jej převzala Escadrille de Chasse 565 letectva Vichy na Madagaskaru, která se střetávala s britskými leteckými útvary. 6. května 1942 byl poškozen při přistání a zcela zničen byl v říjnu téhož roku. Emblém na trupu pod kabinou představuje pravděpodobně zvon a možná souvisí s celou GC I/9.

Boulton-Paul Deviant Mk.I (ZJ○K, T3954), 96. noční stíhací peruť, Cranage, jaro 1941. Krásnou letovou fotografii tohoto stroje s Vlastimilem Veselým za kniplem naleznete na straně 14. Stroj nese 
na všech plochách nátěr černou barvou.

Avro Anson Mk.I sériového čísla DJ104 byl jedním ze 700 strojů vyrobených v rámci kontraktu č. B137211/40 uzavřeného dne 17. 8. 1941. RAF jej převzala mezi lednem a červencem 1942 a následně zařadila k řadové službě i 15. Operational Training Unit (OTU). Postupem času se v jeho palubním deníku objevily další jednotky: 20. OTU, 19. OTU (zde nosil identifikační kódy XF○K a XF○W), Empire Central Flying School, 8. (Observers) Advanced Flying School, 7. (Pilot) Advanced Flying Unit a svou kariéru zakončil u 7. Service Flying Training School. 15. ledna 1945 pak opustil řady RAF. Jedna z dochovaných zajímavostí je jeho přistání na hřbetě letounu Whitley Mk.V (UO○U, N1369) 19. 10. 1943 – v době služby u 19. OTU jako FX○K.


Školní výsadkový kluzák General Aircraft Hotspur Mk.II byl jedním z typů, s nimiž se V. Veselý setkal v Empire Central Flying School v Hullavingtonu. Hotspury Mk.II s dvojím řízením byly určeny pro výcvik pilotů výsadkových kluzáků. Nosily typickou cvičnou antikamufláž RAF,  horní plochy kryjí nepravidelné pole barev Dark Earth a Dark Green, spodní Training Yellow s černými pásy 3 stopy širokými.

Kalendárium, 20. září 1939

První vzdušné vítězství RAF ve válce


Ve středu 20. září 1939 vzlétla trojice bombardérů Fairey Battle 88. sqn k hlídce nad Cáchami. Tam byla napadena rovněž trojicí německých stíhaček Messerschmitt Bf 109, které dva Battly sestřelily. Střelec zbývajícího bombardéru, Sgt F. Letchford, ale jednu stíhačku svou palbou zasáhl a nárokoval si ji jako zničenou, což mu bylo uznáno až později na základě francouzských svědectví. Proto se často jako první uznané britské vítězství udává úspěch Blackburnů Skua nad Dornierem Do 18 — je ale také třeba dodat, že nárok Sgt Letchforda poválečné průzkumy v německých archivech nepotvrdily. 

[1] https://www.fronta.cz/kalendar/prvni-vzdusne-vitezstvi-raf-ve-valce


středa 19. září 2018

Kalendárium, 19. září 1969



V pátek 19. září 1969 provedl svůj první let legendární vrtulník Mil Mi-24. Jednalo se o robustní dvoumotorový bitevní a víceúčelový vrtulník určený pro přímou podporu pozemních jednotek, ničení tanků a obrněných cílů, přepravě 8 osob nebo 1 500 kg materiálu v nákladovém prostoru. Severoatlantická aliance mu přidělila kódové jméno „Hind“ (česky „Laň“). Nejvíce se tento vrtulník dostal do povědomí díky válce v Afghánistánu, kde si brzy získaly od svého nepřítele přezdívku „satanův koráb“.

Tento vrtulník sloužil i v československé armádě a v listopadu 1984 rozhodlo velení PVOS o zařazení bitevních vrtulníku Mi-24D do hotovosti proti nepřátelským vrtulníkům a pomalým a nízko letícím cílům. Během své služby si připsaly i několik úspěšných zásahů proti narušiteli.

Asi první úspěšný zásah proti narušiteli se odehrál v neděli 15. listopadu 1987, kdy nad naše území zabloudil větroň značky Grob a zmobilizoval celou československou protivzdušnou obranu. Naváděcí stanoviště zvedlo proti narušiteli hotovostní stíhače, MiG-21 a dvě L-39. Jelikož se stíhačům nedařilo cíl najít, odstartoval i hotovostní Mi-24D od 51. vrtulníkového pluku, který nakonec zbloudilý větroň nalezl nedaleko Břeclavi a dovedl jej nad Valtice. Pilot major Jiří Valach, který tehdy s Josefem Šutou a technikem Pavlem Meričkem letěl v osádce zasahujícího vrtulníku, na celou událost vzpomínal: „Stanoviště tehdy vůbec nevědělo, kde se narušitel pohybuje a ve skutečnosti navádělo dvě „třicetdevítky“ proti sobě. My jsme pak větroň objevili kousek od Břeclavi, ve výšce asi 300 metrů a dovedli jej nad Valtice.“

V neděli 3. července 1988 zabloudil nad naše území nezkušený rakouský pilot s letounem Piper 28 a doletěl až nad pohoří Javořina. Jelikož se na něj nepodařilo navést hotovostní L-39, zvedli letovodi bitevní vrtulník Mi-24D od 51. vrtulníkového pluku s osádkou kapitána Milana Lentharta, operátora Romana Stachury a palubního technika Jiřího Janečka. Ta ho nakonec v tisícimetrové výšce objevila a dovedla k přistání na letišti v Trenčíně. Kapitán Milan Lenthart popsal zásah následovně: „Odstartovali jsme uprostřed oběda. Asi po 40 minutách jsme objevili přibližně ve výši 1000 m kroužící Albatros, který nalezl onoho narušitele. Byl jím civilní letoun, který však nereagoval na jeho signály k následování. Přiblížili jsme se a viděli, že v letounu sedí mladík. Když jsme mu dali smluveným znamením na vědomí, že je narušitel, vůbec nereagoval. Stále letěl kurzem 090 stupňů. Nebylo vyhnutí. Museli jsme se mu dát na vědomí důrazněji. Udržoval jsem stejnou rychlost jako on a zvolna jsme se k němu z boku přibližovali. Když jsme od něho byli asi na 50 metrů, začal nám hrozit. Evidentně vůbec nechápal, co se děje. Pohrozil jsem mu tedy i já a současně jsem mu rukou pokynul, aby přistál. Poklepal si na hlavu a pokračoval klidně v letu. Za chvíli se po pravé ruce objevilo letiště. Při svém bloudění se Rakušan dostal až k Trenčínu. Znovu jsme se k němu přiblížili a opakovali pokyny k přistání. Asi vypadaly velice energicky, nebo výhružně. Faktem je, že mladík vzápětí zareagoval a přistál. Po vypnutí motoru byl obklopen místními aeroklubáky, od kterých zjistil, kde se to toulá. V tu chvíli mu již asi do smíchu nebylo. Po zjištění jeho osobních dat, typu a imatrikulace letounu jsme odletěli do Brna odevzdat zjištěné údaje a potom zpět do Malacek. Nebýt cizinec nalezen a doveden na letiště, kdo ví, jak by to s ním v neznámém terénu dopadlo.“

V úterý 10. května 1994 si úspěšný zásah připsal hotovostní Mi-24D. Nad Nechranickou přehradu se tehdy zatoulal německý Pipper 28. Podle dostupných informací měl letoun původně letět na trase Mnichov – Berlín v podmínkách letu podle přístrojů. Naváděcí stanoviště nakonec zvedlo hotovostní vrtulník. Pilot operátor nadporučík Miroslav Trnka na celou událost vzpomíná: „Pipper kroužil nad přehradou a bylo vidět, že se pokouší zjistit, kam se až ve skutečnosti dostal. My jsme se přiblížili a zamávali na něj a on skutečně letěl vedle nás. Když po několika minutách asi konečně zjistil kde je, nasadil kurz 270 stupňů, jako by s námi neměl nic společného. Po kratší honičce jsme ho nakonec dovedli do Karlových Varů, kde přistál, ale naprosto zmateně z úplně opačného směru …“

„Přebíjení“ kulometů na hotovostním stanovišti Mi-24, letiště Přerov, 1996.

Let ve skupině. Americký vrtulník Bell AH-1F a československý vrtulník Mil Mi-24D kdesi podél československo - německé hranice.

Kalendárium, 19. září 1944

První sestřel získaný na stíhacím letounu Mustang


Při podpoře vylodění u Dieppe (operace Jubilee) bylo v sobotu 19. srpna 1942 zaznamenáno vůbec první vzdušné vítězství, dosažené na letounu North American Mustang. Šlo o stroj 414. (kanadské) squadrony RAF, létající v té době na letounech Mustang I, poháněných motory Allison V-1710-39 (F3R). První vítězství na Mustangu získal F/O (Flying Officer) Hollis Harry "Holly" Hills ve stroji AG470  RU○M, americký dobrovolník a letecké stíhací eso, který se do RAF dostal přes Kanadu kde vstoupil do RCAF.

Seznam vítězství "Holly" Hillse:
19 Aug 1942 1x Fw 190 zničen
29 April 1944 3x Mitsubishi A6M Zero zničeny
29 April 1944 1x Mitsubishi A6M Zero pravděpodobně zničen
13 Sept 1944 2x Mitsubishi A6M Zero zničeny na zemi (OTG)
21 Sept 1944 1x Mitsubishi A6M Zero zničen
21 Sept 1944 1x Mitsubishi Ki-21 zničen na zemi


[1] Foreman, John: RAF Fighter Command Victory Claims of World War Two, Part Two January 1941 - June 1943, Red Kite, 2005.
[2] Olynyk, Frank J.: Royal Air Force 400 Series Squadrons Credits for the Destruction of Enemy Aircraft in Air-to-Air Combat World War 2, Victory List No. 7, Published by the Author, Aurora, November 1989.
[3] Olynyk, Frank: Stars And Bars, A Tribute to the American Fighter Ace 1920-1973, Grub Street, London 1995.
[4] Shores, Christopher - Williams, Clive: Aces High, A Tribute to the Most Notable Fighter Pilots of the British and Commonwealth Forces in WWII, Grub Street, London 1994.
[5] http://acesofww2.com/can/aces/Hills.htm
[6] https://www.fronta.cz/kalendar/prvni-sestrel-ziskany-na-stihacim-letounu-mustang


úterý 18. září 2018

Kalendárium, 18. září 1944

Nálet 1. slp na letiště Piešťany

Českoslovenští piloti, kteří teprve předchozího dne přibyli na povstalecké území, provedli v pondělí 18. září 1944 překvapivý nálet na německé letiště v Piešťanech. 
Prvořadým úkolem pluku bylo ovládnout vzdušný prostor a znemožnit útoky Luftwaffe na povstalecké správní centrum v Banské Bystrici, leteckou základnu Tri Duby a na vlastní vojska na frontě. Proto okamžitě po příletu velitel škpt. Fajtl připravil plán na bleskový přepad Piešťan, jednoho ze dvou klíčových letišť, odkud operovala Luftwaffe proti jednotkám 1. československé armády na Slovensku.
Útok provedl osmičlenný roj ve složení npor. Stehlík, rtm. Dobrovodský, ppor. Šrom, ppor. Hlučka, ppor. Vendl, ppor. Skopal (všichni z 1. perutě) a z 2. perutě dvojice ppor. Valoušek a ppor. Mráz. Piloti na letounech nemohli mít zavěšeny bomby, které se stále nacházely na letišti Tri Duby, odkud byly přepravovány na Zolnou. Z toho důvodu měli útočit jen palubními kanóny a podle síly nepřátelské obrany útoky opakovat a zničit co nejvíce letadel.
Útok byl proveden s neobyčejným úspěchem. Po návratu bylo z dvaadvaceti letounů (Bf 109, Fw 189, Ju 87, Fw 190 a Ju 88) přistižených na ploše pilotům přiznáno deset jako zničených a deset jako zničených pravděpodobně nebo jako poškozených. Večerní hlášení Německého generála na Slovensku však hovoří o tom, že bylo zničeno pouze šest strojů. Nicméně i německé záznamy se liší. Německý okupační velitel na Slovensku v poválečné výpovědi uváděl osm až devět zničených. Poválečná zpráva z místa útoku hovořila o šestnácti až sedmnácti zničených či poškozených strojích. Četnická stanice v Piešťanech ztráty blíže specifikuje na čtyři letouny zničené, dva těžce a jeden lehce poškozený. I přes různá čísla šlo o největší úspěch čs. stíhačů při útocích na nepřátelská letiště za celou válku. 

[1] Vodičková, Kristýna: Životní osudy Stanislava Hlučky (stíhacího pilota na západní a východní frontě 2. světové války), Diplomová práce, Katedra historie, Pedagogická fakulta, Masarykova univerzita, Brno 2015.
[2] Vodičková, Kristýna: Stanislav Hlučka, Stíhací pilot z Blažovic, vydala Obec Blažovice, 2016. 

[3] Rajlich, Jiří: Nálet na Piešťany 18. září 1944, in Hobby historie, No. 27, červenec - srpen 2014. 
[4] Rajlich, Jiří - Režná, Jitka: Generál Fajtl, slovem historika, rodiny a objektivem fotografů, Svět křídel, Cheb 2012.







středa 5. září 2018

Kalendárium, 5. září 1982


V neděli 5. září se Václavu Havnerovi společně s Josefem Faltou podařilo přinutit k přistání dva narušitele. Ve 12.14 hod. přeletěly hranici dva motorizované větroně (AVO-68-S Samburo, Scheibe SS-25B) z Rakouska v prostoru Dačic. Dvojice hotovostních pilotů 4. letky 1. stíhacího leteckého pluku z Českých Budějovic dovedla zbloudilé větroně na plochu letiště v Jindřichově Hradci. Václav Havner vzpomínal po letech takto: „5. 9. 1982 hotovost na Mig-15bis spolu s mjr. Faltou. Počasí bylo dobré, letiště v Rakousku měly provoz, letiště Dobersberg bylo blízko hranic, takže od rána pohotovosti a starty. Dva hlídkové lety z hotovosti ten den jsem už měl za sebou. Bylo odpoledne, J. Falta byl ve vzduchu. Najednou narušitel a vzlet pro mne. Kolega byl už ve vzduchu asi hodinu, tak jsem věděl, že paliva asi moc nemá. Po radiu jsem slyšel, jak ho navádějí a že hlásí, že vidí dva motorové větroně v prostoru Dačice. Dal jim signál, že jsou narušitelé, ale motali se a rozhodovali se jak z toho. To už jsem byl poblíž, letěl jsem rychlostí 900 km/hod. Potvrdilo se, že když na narušitele dělají manévr dva stíhači, tak změní názor a začnou poslouchat. Nasměrovali jsme je na Jindřichův Hradec a J. Falta musel opustit formaci a jít domů na přistání, měl málo paliva. Dovedl jsem dvojici k letišti J. Hradec, vysunul podvozek a naznačil, aby přistáli. Poslechli a když už seděli, udělal jsem nad nimi průlet s dvojitým victory roolem (dvojitý výkrut, dvojité vítězství). Pro mne to byl v tom roce třetí úspěšný zásah, taky poslední, MiGy-15bis šly za půl roku do šrotu.“
Větroně pilotovali otec a syn Alois a Mario Burgerové, kteří zabloudili při přeletu z Vídně do Dobersbergu. Pro Havnera šlo již o jeho čtvrtý a pátý letoun narušitele, který donutil přistát. Vítězný výkrut, který provedl nad přistávací dráhou po tomto úspěchu svědčí o tom, že se mentalita stíhacích pilotů od časů Rudého barona příliš nezměnila. 
Už od dob 1. světové války bylo „přinucení přistát - forced to land“ započítáváno jako letecké vítězství i proto lze Václava Havnera pro pět vítězství na jeho účtu považovat za poslední československé stíhací eso.
Na přelomu 70. a 80. let minulého století lze pozorovat postupný obrat v přístupu k narušitelům našeho vzdušného prostoru. Cizí letouny už nejsou předem považovány za nepřátelské špiony s těmi nejhoršími úmysly, které je nutno tvrdě trestat, ale je k nim  přistupováno především s cílem poskytnout pomoc v nouzi. Jsou vyprovázeny zpět k hranicím nebo při ztrátě orientace navedeny a donuceny k přistání na nejbližší letiště v Čechách.

Tabulka úspěchů Václava Havnera
Datum Nepřítel Místo
10. 4. 1976 ½ Cessna 172 mezi Velešínem a Kaplicí, přinucen přistát na letišti České Budějovice
9. 7. 1982 větroň nedaleko Slavonic
22. 8. 1982 ½ Piper Saratoga Vyšší Brod, přinucen přistát na letišti České Budějovice
5. 9. 1982 ½ motorový větroň jižně od Dačic, přinuceny přistát v Jindřichově Hradci
5. 9. 1982 ½ motorový větroň jižně od Dačic, přinuceny přistát v Jindřichově Hradci

[1] Václav Havner, osobní korespondence.

[2] Brzkovský, Marek – Šafařík, Jan: Žhavé výstřely studené války, in extra Válka Vojska – Varšavská smlouva, sešit č. 30, 2017.
[3] Horský, Jiří - Csermelyi, Jiří: O hranici vysoko na nebi a hluboko v lidském srdci, in Obrana lidu. 
[4] Irra, Miroslav: Příběh Jižní eskadrony, Zvolenský stíhací letecký pluk 1944-1994, Regionální letecko-historická společnost České Budějovice a Jihočeské muzeum v Českých Budějovicích, České Budějovice 2014. ISBN: 978-80-87311-44-8
[5] Irra, Miroslav: Letiště na jihu, Letiště České Budějovice-Planá 1937-2017, Jakab Publishing s.r.o., Nevojice 2017.
[6] Šafařík, Jan – Brzkovský, Marek: Poslední československé stíhací eso, in Centurion, No. 1, 2018.

Rakouský letoun Piper Saratoga, D-ENRG, stojící na ploše vojenského letiště v Českých Budějovicích. Letoun byl donucen k přistání 22.. srpna 1982 dvojicí pilotů 4. letky 1. slp mjr. Havnerem a mjr. Bomberou.

Záznam v zápisníku letů Václava Havnera o indidentu z 5. září 1982.


Na některých letounech 4. letky 1. slp převzatých od 30. sbolp přetrval jeho znak i v době služny v Plané.

MiG-15bis.