úterý 16. července 2019

Kalendárium, 16. červenec 1975


Konec druhé světové války v září 1945 přinesl světu dlouho očekávaný mír, současně však došlo k víceméně bipolárnímu rozdělení světa na sféru vlivu USA a SSSR. Znovu obnovená Československá republika se po únorových událostech roku 1948 dostala do náručí „Velkého bratra“ z východu. Napříč celou Evropou byla spuštěna železná opona a Československo se tak nacházelo na hranici mezi oběma ideologiemi. Vzrůstající napětí mezi východem a západem se muselo zákonitě projevit i na této hranici, která se stala jakýmsi nárazníkovým pásmem. Naše letectvo a útvary protivzdušné obrany se ocitly přímo na linii dotyku obou bloků a do nevyhlášené války se několikrát poměrně krvavě zapojily. Mezi lety 1948 až 1989 se Československé letectvo utkalo v mnoha incidentech s narušiteli, přičemž si naši stíhači připsali na konto několik sestřelů jak vojenských, tak civilních strojů.

   Ve středu 16. července 1975 se pokusil přes Československo o úlet do Rakouska polský civilní pilot Dionizy Bielańsky s dvouplošníkem Antonov An-2, imatrikulace SP-WKW. Jednalo se o práškovací letoun, se kterým normálně ošetřoval pole u Niepołomice poblíž Krakova. Namísto toho však tentokrát polský pilot zamířil na jihozápad. Trasa Bielańskiho letu po vstupu nad naše území není zcela přesně zmapována, jeho přítomnost byla zjištěna až v 15.00 nad Žilinou a potvrzena hlášením z Aeroklubu. Po ověření, že letoun nemá povolení pro vstup do vzdušného prostoru ČSSR, byl vydán zákaz leteckého provozu nad Slovenskem a následně vydán rozkaz ke startu pohotovostního stíhače. Ze základny Mošnov proti narušiteli v 15.20 odstartoval letoun Aero L-29 Delfín, v jehož kabině seděl kapitán Vlastimil Navrátil od 8. slp. Návodčím byl navigován po trase severně od Břeclavi, dále směrem na Malacky a Piešťany. Jako posila z Mošnova vzlétl další Delfín, pilotovaný majorem Andělínem Cebulou, který se odlepil od vzletové dráhy v 15.25. Nakonec odstartoval ještě letoun MiG-21 majora Šimona, jehož úkolem bylo odříznout cestu na jih. Cíl pomáhal najít i vrtulník Mi-4, vyslaný z Trenčína. Poté co unikající Antonov lokalizoval Vlastimil Navrátil, snažil se jej přimět k přistání na letišti v Piešťanech. Dvouplošník nereagoval na signály k následování a pohyboval se jen 10–30 metrů nad zemí. V 15.48 dostal československý pilot z pozemního řídícího stanoviště Sokolnice rozkaz k výstražné palbě, přičemž měl střílet stále ještě mimo dvouplošník. Snažil se jej vymanévrovat, ale bezúspěšně. Když oznámil na základnu, že mu zbývá 450 litrů paliva, dostal povel k návratu na letiště, který byl záhy změněný na příkaz držet se nadále u cíle. Po konzultacích s polskou stranou vydalo velitelské stanoviště v 15.54 rozkaz k sestřelením unikajícího letounu.

   Vlastimil Navrátil věděl, že podle platných nařízení nesmí střílet na letadla spřátelených socialistických států, proto se několikrát dotázal, zda rozuměl správně. Rozkaz mu proto museli zopakovat. Ve své výpovědi ze dne 17. července 1975 uvedl o incidentu toto: „Po přiblížení k cíli na vzdálenost asi 200 m jsem provedl identifikaci státní příslušnosti a vydal signál stanoveným znamením [tj. pohyby letounu] a zelenou světlicí ,Jste letoun narušitel‘ v takové poloze vůči letounu, aby mohl pilot tyto signály spatřit. Na signály narušitel reagoval tak, že snížil výšku nad terénem na minimální možnost a stále pokračoval nezměněným kurzem. Opět jsem se k cíli přiblížil a vydal signál ,Následujte mě!‘ Po opětném provedení zatáčky a přiblížení k cíli jsem vydal signál ,Plňte mé rozkazy, jinak vám nezaručuji bezpečnost!‘ stanoveným znamením [opět pohyby letounu] a červenou světlicí. Letoun stále pokračoval stejným kurzem v minimální výšce. Poté jsem dostal z naváděcího stanoviště Sokolnice rozkaz k provedení výstražné palby, kterou jsem provedl asi ze vzdálenosti 100 m mimo letoun narušitele tak, aby svítící střely mohl pilot letounu zpozorovat. Po provedení výstražné palby jsem setrvával u cíle a manévrováním ho nutil ke změně kurzu. Po opětovném přiblížení se k cíli jsem dostal stanoveným heslem [několikrát opakovaným ,Máš provést ZARJU‘ – sestřelit!‘] rozkaz k sestřelení cíle. V okamžiku obdržení tohoto rozkazu jsem měl výhodnou polohu k provedení okamžité zteče, kterou jsem zahájil a palbou ze vzdálenosti asi 300 m cíl sestřelil.“ Zasažený letoun provedl ještě prudkou zatáčku doprava, během níž v 16.02 narazil do země mezi Trstínem a Jablonicí, dvanáct kilometrů od státní hranice a začal hořet. Pilot sestřeleného letounu zahynul. V té době se již v prostoru nalézal i L-29 majora Cebuly, který měl An-2 sestřelit, kdyby kolega z jakýchkoliv příčin selhal. Po splnění úkolu se Navrátil odpoutal a zamířil k letišti Bratislava, kde přistál s posledními dvěma sty litrů pohonných hmot. Chvíli po něm přistává na stejném letišti i Cebula, který ještě provedl oblet hořícího vraku.

   Kapitán Navrátil i později tvrdil, že An-2 skutečně sestřelil a právě kvůli pocitu viny prý po čtyřech letech opustil armádu. Zajímavé ale je, že v oficiální zprávě stálé komise pro vyšetřování leteckých nehod se píše: „Protože ani jedné výzvy neuposlechl [Bielansky], byl stíhacími letouny ČSLA sevřen se snahou zabránit mu v úletu. Čím blíž byl k hranicím, tím prováděl nebezpečnější manévry v přízemní výšce kolem 10 m. Při posledním ostrém pravotočivém manévru před vysokými stromy 12 km od hranice zachytil křídlem o zem a havaroval.“ Ve zprávě se nikde nepíše, že by náš stíhač na polský letoun vůbec vystřelil. Důvodem úmyslného překroucení skutečnosti mohla ale být tehdy platná Směrnice pro boj proti narušitelům vzdušného prostoru ČSSR číslo 5. V té se píše, že v případě neuposlechnutí signálů k přistání se má narušitel k němu donutit jen manévrem pohotovostních letounů a stanovenými signály. Ne střelbou. Podle některých zdrojů o sestřelení letadla osobně požádal tehdejší polský ministr národní obrany, generály Wojciech Jaruzelski.






Piloti 8. slp kpt. Vlastimil Navrátil s por. Petr Okáč před letounem L-29 (protože je na přídi vidět původní znak 3. velitelské letky, lze identifikovat tr. č. 3244). Letoun je již po montáži podkřídlových kontejnerů s kulomety vz. 17N na hotovostním stanovišti.

S nestandardními žlutými doplňky působil do roku 1978 z letiště Kuchhyňa L-29 v. č. 993244 patřící 8. leteckému pluku PVOS. Na tomto letounu sestřelil 16. července 1975 V. Navrátil polský letoun An-2, který se snažil uletět do Rakouska.

Ve středu 16. července 1975 se pokusil přes Československo o úlet do Rakouska polský civilní pilot Dionizy Bielańsky s dvouplošníkem Antonov An-2, imatrikulace SP-WKW. Byl zachycen českoslovesnkým hotovostním stíhačem a sestřelen na rozkaz polského ministra národní obrany generála Wojciecha Jaruzelského.

Prameny:
[1] Šafařík, Jan - Brzkovský, Marek: Žhavé výstřely studené války, Nasazení československého letectva nad železnou oponou, Historia Bellica Speciál, č. V, 2018.


[2] Fojtík, Jakub: Delfin Aero L-29, Magnet Press Slovakia, Bratislava 2018. ISBN: 978-80-89169-58-0
[3] Irra, Miroslav: Aero L-29 „Delfín“ v československém a českém vojenském letectvu, 1. díl, Aero No. 15, Jakab Publishing s.r.o., Bučovice 2015. 
[4] Máče, Jan: Proudový Delfín, Československé letectvo po roce 1945, část 56, in ATM, No. 9, 2010. 
[5] Pejčoch, Ivo: oprava a doplnění k článku Sestřely civilních letounů nad územím Československé socialistické republiky, in Historie a plastikové modelářství, No. 03, 2009. 
[6] Vystavěl, Stanislav: Od 313. (čs.) perutě až k 4. stíhací letce, Historie organizační a personální výstavby následníků 313. (čs.) perutě – 3. letecké divize, jejich leteckých pluků a samostatných stíhacích letek v rokumentech a fotografiích v období od 28. 10. 1945 do 31. 12. 1994, Svět Křídel, Cheb 2015.

Žádné komentáře: