čtvrtek 23. května 2019

Kalendárium, 23. květen 1978

Poslední výstřely MiGu-15 při ostrém zásahu proti narušiteli.


    V úterý 23. května 1978 major Ferdinand Ivan od 1. slp donutil přistát vrtulník. Hotovost tehdy držel spolu s majorem Urešem. V 09.51 oznámila hláska PVOS narušení vzdušného prostoru neznámým vrtulníkem z Rakouska. Přibližně ve stejnou dobu tento cíl zaznamenaly i radary v Třebotovicích. Krátce poté dostal první stíhač – major Ivan rozkaz ke vzletu. V prostoru Suchdolu nad Lužnicí nalezl narušitele, kterým byl vrtulník AB-204B od 3. leteckého pluku Rakouského letectva. Jednalo se o americký Bell 204B (UH-1B), vyráběný v italské licenci. Ten kroužil nad suchdolským nádražím a patrně se snažil zorientovat podle názvu stanice. Když se náš MiG-15 přiblížil, začal rakouský vrtulník prchat směrem k hranicím. Velitelské stanoviště vydalo příkaz k výstražné dávce. Posádka Bellu ale nereagovala. V tu chvíli již major Ivan ztrácel spojení s velitelským stanovištěm a vystoupal proto do 500 metrů. Vzápětí dostal rozkaz cíl sestřelit.
    Následující okamžiky major Ivan popsal takto: „Rozkaz jsem pochopitelně odmítnout nemohl, ale sestřelit jsem jej nechtěl. Byl to sice narušitel, vojenský vrtulník, ale neozbrojený. Navíc jsem nevěděl, jestli měl na našem území nějaký úkol, nebo jak jsem spíš předpokládal, jenom zabloudil. Úkol zadržet narušitele jsem ale splnit musel a tak jsem zkusil ještě poslední možnost. Uskutečnil jsem zteč a vypálil dávku před něj do lesa, odkud se rozprskl oblak rozstřílených větví a jehličí. Tentokrát jsem spoušť trochu podržel, takže vyšlo 60 ran z obou 23 mm kanónů. Funkcionáři armády mi později vytýkali, proč jsem vrtulník nesestřelil. Vyslechl jsem různé narážky o mé střelecké schopnosti a podobné řeči. Komisi jsem musel zdůvodnit, proč nedošlo k sestřelu. Samozřejmě jsem nemohl přiznat skutečný důvod a tvrdil jsem, že vzhledem k velmi malé výšce a rychlosti vrtulníku to prostě nešlo. Vyšetřování bylo nakonec ukončeno, a protože přes všechny řeči a výtky byl úkol přece jen splněn a narušitel zadržen, dostali jsme oba odměnu.“  Vrtulník přistál nedaleko jedné samoty poblíž Dvorů nad Lužnicí. Major Ivan ještě navedl hlídku pohraniční stráže k místu přistání, a protože mu začalo docházet palivo, požádal o start majora Ureše. Ten jej nad vrtulníkem vystřídal a hlídal Rakušany před pokusem o únik stroje za hraniční čáru. Jednalo se o poslední výstřely MiGu-15 při ostrém zásahu proti narušiteli.
    Tři dny po incidentu o něm referovalo i Rudé právo: „Do československého vzdušného prostoru v blízkosti Českých Velenic vnikl dne 23. května krátce před 10. hodinou dopoledne vrtulník rakouského vojenského letectva typu Bell AB 204, imatrikulační znak 4D BT, který narušil československé výsostné území. Přelet vrtulníku byl zjištěn příslušníky Pohraniční stráže a československé lidové armády, kteří ve vzájemné součinnosti přinutili vrtulník k přistání na československém státním území. Jeho posádku tvořili příslušníci rakouského vojenského letectva plk. Josef Stangl, pplk. ing. Johan Böhm, kpt. Wolfgang Zacharias, ppor. Günther Pergahl (správně má být Perfahl, poznámka autora) a Max Jungereithmeier.
    Po zjištění totožnosti předaly příslušné československé orgány osádku vrtulníku 24. května 1978 rakouským orgánům. Vrtulník, který se dosud nachází na československém území, bude rovněž předán rakouským úřadům. V souvislosti s touto událostí se příslušná rakouská místa omluvila československému velvyslanectví ve Vídni a rakouský velvyslanec v Praze vyslovil své politování federálnímu ministerstvu zahraničních věcí. Rakouské orgány současně přislíbily učinit potřebná opatření, aby nedošlo k opakování obdobného případu.“








Prameny:
[1] Šafařík, Jan – Brzkovský, Marek: Žhavé výstřely studené války, in Historia Bellica, No. 3, 2018.


Žádné komentáře: