pondělí 18. března 2019

Kalendárium, 18. březen 1945


První sestřely příští války?

V leteckých soubojích, kterých se zúčastnilo velké množství letounů různých typů a od různých jednotek, často docházelo k jevu v angličtině označovanému jako friendly fire – přátelská palba. Stíhač v zápalu boje zaměnil vlastní letoun za nepřátelský a zahájil na něj palbu. Často s tragickými následky. Ke značnému počtu takových incidentů došlo v závěru druhé světové války, kdy se do kontaktu začaly dostávat letouny sovětského a amerického letectva. Účastníkem jednoho  incidentu byl pravděpodobně i trojnásobný hrdina SSSR Ivan Nikitovič Kožedub.   

   Již začátkem devadesátých let začala kolovat historka o tom, že v dubnu 1945 byl Kožedub napaden dvojicí amerických P-51 Mustang a oba je sestřelil. Událost dokonce popsal sám Kožedub a jeho vzpomínka na tento boj byla uveřejněna v knize Nikolaje Bodrichina – Kožedub. V knize se uvádí: „Na koho to střílíte, na mě? Dávka byla vypálena z velké, snad kilometrové dálky, jasně svítila na rozdíl od našich a německých trasírek. Vlivem velké vzdálenosti konec dávky směřoval k zemi. Otočil jsem se, rychle jsem se přiblížil a zaútočil na krajního Američana. Na jeho trupu něco vybuchlo, silně se zakouřilo a on začal klesat k pozicím našich jednotek. Půlpřemetem jsem zatočil a v obrácené poloze jsem atakoval druhého. Moje střely zasáhly přesně – letoun explodoval ve vzduchu. Když vzrušení z boje opadlo, moje nálada nebyla zrovna vítězná. Viděl jsem bílé hvězdy na křídlech a trupu. Střílel na mne jako první, říkal jsem si. Ale nic se nestalo. Mustang dosedl na našem území. Seděl v něm statný černoch. Na otázku našich, kdo ho sestřelil, odpověděl: Focke-Wulf s červenou přídí. Když jsme prohlíželi film z fotokulometu, hlavní momenty boje na něm byly vidět velmi dobře. Film si prohlédli i ve velení pluku, divize i sboru. Velitel divize Savickij, pod jehož velení jsme tehdy spadali, poté co to viděl řekl: Tato vítězství se připočtou do příští války. A Pavel Fedorovič Čupikov, náš velitel pluku, mi filmy brzy dal se slovy: Vezmi si je ty, Ivane, a nikomu nikdy neukazuj.“ 1)

Ivan Nikitovič Kožedub před svým letounem Lavočkin La-5F, № 3811414, bílá „14“ ze sestavy 240. IAP. Na tomto letounu létal I. N. Kožedub v roce 1944 během bojových operací v Moldávii a Rumunku.

Lavočkin La-7 „bílá 27“, na kterém v létě 1945 létal major Ivan Nikitovič Kožedub.

   V uvedené knize se také objevily záběry z fotokulometu, na kterých je zachyceno sestřelení P-51. Tyto snímky měly údajně pocházet z pozůstalosti Ivana Kožeduba. Jedná se však zcela určitě o film Carl Zeiss německého původu a je velmi nepravděpodobné, že by skutečně zachycoval Kožedubem sestřelené Mustangy. To, že Kožedub skutečně sestřelil dva P-51, potvrzuje i Dmitrij Michajlovič Nečajev, který v uvedeném souboji měl letět jako Kožedubovo číslo. Dmitrij Nečajev uvádí: „Letěli jsme na volný lov do oblasti Berlína. V té době Američané na Berlín prováděli velký bombardovací nálet. Spatřili jsme letět americkou Pevnost Boeing B-17 s jedním kouřícím motorem. Na Pevnost útočila čtyřka Messerschmittů. Kožedub se rozhodl ty Messerschmitty odehnat od amerického bombardéru, aby měl možnost přeletět linii fronty. Messerschmity nás zpozorovaly a zvratem všechny unikly. Rozhodli jsme se Pevnost doprovodit. Pak jsem spatřil, jak osmička letounů míří naším směrem k Pevnosti. Došlo nám, že když Pevnost napadly Messerschmitty, zavolala svůj doprovod – Mustangy. A jak se Mustangy přiblížily k bombardéru, piloti spatřili u něj dvojici letounů. Mysleli, že jsme Focke-Wulfy. Neviděli naše hvězdy. Mustangy se chystaly zaútočit. Byli jsme nuceni s nimi bojovat. Američané na nás stříleli. Začali jsme uhýbat, ale Američané nepřestávali. Pak Kožedub řekl: Co když na těch Mustanzích letí Němci? Vidí naše letadla, ale stále pokračují v útocích. Začali jsme bojovat naostro. Kožedub v tomto boji dva Mustangy sestřelil. Prvního Kožedub sestřelil, když vycházel z útoku. Po jeho sestřelení na nás ostatní Mustangy útočily ještě intenzivněji. Pak se zvratem dostal za druhý Mustang. Kožedub střílel hodně dobře. I když byl v obrácené poloze, sestřelil i druhý letoun. Pak rozkázal: Pojďme odtud, dochází palivo.“ 2)



L-t D. M. Nečajev, jež byl Kožedubovým číslem v souboji ve středu 18. března 1945 v oblasti Küstrinu.


Dva záběry, které mají pocházet z pozůstalosti I. N. Kožeduba a mající zobrazovat jeho dva sestřely Mustangů. Některé prameny uvádějí, že první snímek zobrazuje sestřelení letounu P-51D 2/Lt. G. D. Pageho a druhý snímek sestřel letounu P-51D 1/Lt. J. P. Vickeryho. Tyto záběry však mnoho důvěry nevzbuzují. Zejména je podezřelé, že záznam je natočen na film Carl Zeiss, který používala hlavně německá Luftwaffe. Další nesrovnalostí je, že minimálně jeden z Mustangů má na záběrech stále připevněny přídavné nádrže. Pokud by skutečně šlo o stroj, který předtím napadl Kožeduba, dá se předpokládat, že by je před samotným útokem odhodil, jak to bylo v podobných soubojích běžné.

   Datum uvedeného souboje však ani on neuváděl. 176. GIAP, u kterého Načajev i Kožedub na jaře 1945 létali, se tou dobou nacházel v Polsku a účastnil se úvodní fáze útoku na Berlín. V této oblasti opravdu došlo dne 18. března 1945 k velmi intenzivnímu střetu letounů sovětského VVS a amerického USAAF. Toho dne 8. Air Force vyslala na Berlín v rámci operace Mission 894 obrovský svaz čítající 1 329 těžkých čtyřmotorových bombardérů pod ochranným deštníkem 733 stíhaček. Součástí mohutného stíhacího doprovodu bylo i 52 Mustangů od 359. FG. Severovýchodně od Berlína se od svazu oddělilo 18 Mustangů z její 369. FS vedených Capt. Ralphem Coxem a vydalo se hledat nepřítele. Po nějaké době Cox zpozoroval dva neznámé letouny a začal je stíhat. Nedaleko letiště – rozpoznaného jako letiště Zackerick severně od Küstrinu, letouny dohnal. Zjistil však, že se jedná o sovětské Jaky a tak nezaútočil. Vzápětí ale zpozoroval čtveřici stíhaček s hvězdicovým motorem. V domnění, že se jedná o Fw 190, které se chystají letiště napadnout, dal povel k útoku. V rozmezí několika okamžiků sestřelil tři soupeře a teprve pak na něj někdo v rádiu zavolal, že střílí na Rusy! Mezitím se i zbytek squadrony zapletl do soubojů s Bf 109, Fw 190 ale i s Jaky. Několik dalších letců zjistilo, že letoun, na který pálí, je sovětský Jak, další byli naopak Jaky napadeni. Velitel červeného roje, Capt. Rene Burtner jeden Jak sestřelil a další dva rozstřílel během startu ještě na zemi. Bojovou vřavu v rádiu zachytil i velitel zbytku 359. FG, Capt. Ray Wetmore a spěchal do oblasti boje. Když dorazil na místo, zaútočil na letoun s hvězdicovým motorem. Zlomek okamžiku před tím, než zahájil palbu, zjistil, že jde o Lavočkin La-5. To Maj. Niven Cranfill z 368. FS nezaváhal a sestřelil hned dva Jaky. Do zuřícího boje se ještě zapojila i protiletadlová palba z letiště a teprve potom dal Capt. Cox povel k návratu. Celkem stíhači 359. FG vznesli nárok na šest Jaků, tři La-5, jeden Fw 190 a jeden Bf 109! Další Bf 109 a Jak byl uznán jako poškozený. Jednotka z boje vyvázla beze ztrát.

North American P-51D, 44-13893, CS-E, pojmenovaná „Caroline" a náležející do sestavy 359. Fighter Group, která svedla boj se Sověty 18. března 1945.


Řada letounů P-51 Mustangs, náležející 359. Fighter Group, seřazená na letišti East Wretham. Postupně jsou seřazeny stroje: CS-E, 44-13893 „Caroline"; CS-L, 44-14733 „Ruggie's Ruthie“; CS-F, 44-13795, „Marg“ a CS-K, 44-13966.

   Ve skutečnosti se boj neodehrál nad letištěm Zackerick, ale nad letištěm Mohrin.  Taková záměnu u letů na vzdálenost půl kontinentu byla docela běžná. Na letišti Morin ten den sídlily 291. a 812. IAP vyzbrojené Jaky-9 a elitní 176. GIAP, který měl ve výzbroji Lavočkiny La-7. Právě u tohoto pluku sloužil jako zástupce velitele m-r Kožedub. Sověti byli prý o náletu předem informováni a mezi dvanáctou a čtrnáctou hodinou neměli nad Berlín létat. Bohužel ale na zemi nezůstali a několik letců odstartovalo k neoperačním letům. Na tragédii bylo vše připraveno. Podle vzpomínek některých sovětských letců na Jaky ve vzduchu i na zemi Američané zaútočili naprosto neočekávaně. Podle dopisu náčelníka Generálního štábu RKKA gen. A. I. Antonova, napsaného 19. března 1945 a odeslaného velení Vojenské mise USA v SSSR, sovětští stíhači odehnali několik Bf 109 a Fw 190 od formace Boeingů B-17. Pak se na ně teprve vrhly americké Mustangy. 3)

   Ať už jako první vystřelil kdokoliv, výsledek boje byl tragický:
● Jak-9T z 812. IAP sestřelen, ml. l-t T. P. Pimenovskij padl    
● Jak-9U z 812. IAP sestřelen, st. l-t N. F. Suchorukov raněn    
● Jak-9 z 291. IAP sestřelen, st. l-t L. J. Vasiljev padl    
● Jak-9 z 291. IAP poškozen, st. l-t A. V. Ivanov raněn 

   Americké nároky v tomto boji byly následující:
● Capt. Ralph Cox, 369.FS – 3x La-5 sestřeleny
● Lt. Rene Burtner, 369.FS – Jak-9 sestřelen + 2 Jaky-9 zničené na zemi
● Maj. Niven Cranfill, 368.FS  – 2x Jak-9 sestřeleny
● Lt. Robert McCormack, 369.FS  – Jak-9 sestřelen + Jak-9 poškozen na zemi
● Lt. Robert W. McIntosh, 369.FS  – Jak-9 sestřelen
● Lt. Robert Gaines Jr., 369.FS – Jak-9 sestřelen
● F/O Harley E. Berndt, 369.FS – Jak-9 poškozen

Letci 176. gardového stíhacího leteckého pluku gratulují I. N. Kožedubovi (první zleva) k jeho dalšímu vzdušnému vítězství před přídí jeho osobního letounu Lavočkin La-7, „bílá 27“. Jaro 1945.

   Kromě souboje nad letištěm Mohrin se však východně od Berlína pohybovalo množství dalších amerických a sovětských letounů. Posádky tří amerických čtyřmotorových bombardérů tvrdily, že stíhačky, které je sestřelily, byly Jaky. Dvojici sovětských stíhačů z 233. IAP byl i oficiálně potvrzen sestřel „čtyřmotorového letounu s dvojitou směrovkou.“  Sověty byly sestřeleny i tři P-51 Mustang. Můžeme se jen dohadovat, zda se sovětští stíhači v těchto případech skutečně spletli v identifikaci soupeřů, nebo se pouze chtěli pomstít za své mrtvé z útoku na letiště Mohrin. Tradičně podezíraví Sověti ke svým západním spojencům žádnou velkou lásku rozhodně nepociťovali. Ve vzduchu to odpoledne byl i slavný m-r Ivan Nikitovič Kožedub se svým číslem D. M. Načajevem. Pokud i oni věděli, co se nad letištěm Mohrin stalo, můžeme o cíli jejich letu jen spekulovat. Obloha byla každopádně plná letadel a Kožedub si připsal své sestřely číslo 58 a 59. V záznamech 176. GIAP se o tom píše: „18. 3. 45 v 13.20 – 14.00 dvojice m-r Kožeduba letěla na přepad nepřátelských stíhačů, kteří pronásledovali jednotlivé spojenecké letouny. Ve 13.35 jižně od Mohrinu se ve výšce 3 500 metrů potkali 8 FW-190. Kožedub zaútočil zezadu zespodu a zapálil jednoho FW-190 ze vzdálenosti 150 – 80 metrů. Hořící letoun dopadl 8 – 10 kilometrů severně od Kjustrinu. Na druhého FW-190 zaútočil a sestřelil ho čelním útokem. Letoun nepřítele dopadl 5 – 6 kilometrů severovýchodně od Kjustrinu. Spotřeboval 230 granátů do kanónu ŠVAK.“ 4)

Jakovlev Jak-9T, „bílá“ 52, l-t Petra Georgijeviče Peskareva z 812. stíhacího leteckého pluku.



Letoun North American P-51D, 44-15629,  HO-R, „Eleen a Jerry“ patřící Aldenu P. Rigbymu z 487. FS / 352. FG. V neděli 18. března 1945 zahynul v kabině tohoto letounu, po souboji se sovětskými stíhači, 1/Lt. John P. Vickery.

   Datum, čas i lokalita boje naprosto souhlasí a je tedy možné, že se jednalo o tolikrát zmiňovaný boj s Mustangy. Američané z 359. FG, kteří útočili na letiště Mohrin, z boje vyvázli beze ztrát. V okolí se ale pohybovalo velké množství dalších Mustangů od jiných jednotek. Ty se však domů do Anglie všechny nevrátily:

● P-51D, 44-15369, 487. FS sestřelen sov. stíhačem, Lt. A. L. Peterson zajat 
● P-51D, 44-15629, 487. FS sestřelen sov. flakem, 1/Lt. J. P.Vickery padl 
● P-51D, 44-15137, 350. FS sestřelen sov. La-5, 2/Lt. G. D. Page zajat

   Kromě toho jsou přesné střelbě sovětských stíhačů také připisovány následující těžké bombardovací letouny:

● B-17G, 44-8276, 837th BS, 487th BG 
● B-17G, 42-102481, 550th BS, 385th BG  
● B-24J, 42-50599, 791st BS, 467th BG  

Fotografie letoun Consolidated B-24J-1-FO Liberator, S. No. 42-50599, ze sestavy 791. BS, 467. BG, po jeho nouzovém přistání v Rackheathu v neděli 24. prosince 1944, kdy došlo ke zničení předního podvozkového kola. Letoun byl následně opraven a opět bojově létal až do osudného 18. března 1945, kdy se jeho posádka vedená 1Lt. Williamem R. Chapmanem s největší pravděpodobností stala obětí přesné střelby pilotů 233. IAP a byla přinucena nouzově přistát na území obsazeném Rudou armádou.

Ve zprávě o ztrátě 2/Lt. G. D. Pageho je uvedeno následující: 5)

18. března jsem letěl na pozici žlutého vedoucího, když byl náš roj napaden dvojicí stíhaček La-5. Z rádia se ozvalo, ať provedu odval doleva a jakmile jsem tak učinil, ti vtipálci na mě ve střemhlavém letu začali pálit. Během té potyčky se můj roj rozpadl. Přibližně ve 12:10 jsem po rádiu zachytil hlášení Lt. Page, že je na zemi za ruskými liniemi a že je OK. Prý kolem něj byl dav lidí, kterým vůbec nerozuměl. Hlásil, že se uvidíme za dva měsíce. 
Akce se udála nad řekou Odrou a je pravděpodobné, že letadlo Lt. Pageho bylo v boji poškozeno.
HAROLD FREDERICK JUNG
2nd Lt., letecký sbor

18. března 1945 jsem letěl na pozici červeného vedoucího. Ve 12:05 jsem po rádiu slyšel hlášení Lt. Pagea, že je za ruskými liniemi a že se vrátí za dva měsíce.
JOSEPH EDWIN DYER
2nd Lt., letecký sbor

Na základě radiokorespondence Lt. Pagea vyplývá, že jeho letoun byl pravděpodobně poškozen v boji a musel nouzově přistát na břicho bez podvozku.
EDWARD M. ROSENTRETER
Captain, letecký sbor
Zpravodajský důstojník

Capt. Ralph L "Slick" Cox, který vedl 369. FS při útoku na letiště Mohrin. Na obrázku je zobrazen v kabině svého letounu P-51K, 44-11348, CS-P „Little Dixie“, náležející 370. FS.

Capt. Herbert G. Kolb před svým osobním letounem P-51D-15-NA, 44-15137, LH-R „Baby Duck“ ze sestavy 350. FS, na kterém byl 18. března 1945 sestřelen sovětským stíhačem 2/Lt Garnet D. Page.

Letoun North American P-51D-15-NA, 44-15629, HO-R „Ellen & Jerry“ ze sestavy 487. FS, na kterém byl 18. března 1945 sestřelen sovětským stíhačem 1/Lt Joseph P. Vickery.    

   Nedá se s jistotou říct, zda právě některý z těchto tří Mustangů se stal obětí Ivana Nikitoviče Kožeduba, je to však pravděpodobné. Uvedený boj nebyl zdaleka posledním, ve kterém se utkali sovětští a američtí stíhači. K podobným incidentům docházelo až do konce druhé světové války. K dalším několika střetům došlo i po kapitulaci Třetí říše a ona příští válka, kterou zmiňoval Kožedubův velitel pluku, vypukla už za pět let na korejském poloostrově. Ivan Nikitovič Kožedub byl u toho i tentokrát, to je však již jiný příběh…


Poznámky:
1) Бодрихин, Николай Георгиевич: Кожедуб, Издательство: Молодая гвардия, 2010.
2) Сейдoв, Игорь: Прелюдии холодной войны, Накануне Победы, Арсенал-Коллекция, № 6, 2012.
3) ЦАМО РФ. Ф. 40. Оп. 11549. Д. 292. Л. 5—6. Зав. копия.
4) ЦАМО РФ. Ф. 176 ГИАП, оп. 692009, д. 2, лл. 62-121 Отчеты о б/работе за 1945 г.
5) Missing Air Crew Report #13414

Prameny a literatura:
[1] Šafařík, Jan – Brzkovský, Marek: První sestřely příští války?, in Hobby Historie, č. 31, červenec – září 2015.


[2] Бодрихин, Николай Георгиевич: Советские асы. Очерки о советских летчиках, ЗАО КФК "ТАМП", 1998.
[3] Бодрихин, Николай Георгиевич: Кожедуб, Издательство: Молодая гвардия, 2010. 
[4] Бодрихин, Николай Георгиевич: Величайшие воздушные асы XX века, Серия: Война и мы, Издательство: Эксмо, Яуза, 2011. 
[5] Busha, James P.: The Fight in the Clouds: The Extraordinary Combat Experience of P-51 Mustang Pilots During World War II., Zenith Press, 2014.
[6] Быков, Михаил Юрьевич: Все асы Сталина 1936 – 1953 гг., Издательство: Яуза-Пресс, 2014.
[7] Cidlina, Tomáš: Spojenecké eso es, Ivan Nikitovič Kožedub (1920–1991), in II. světová Speciál, Extra válka, květen 2014.
[8] Ivie, Tom: 352nd Fighter Group, Aviation Elite Units 8, Osprey Publishing, April 25 2002.
[9] Sborník dokumenů: Русский архив: Великая Отечественная: Т. 15 (4-5). Битва за Берлин (Красная Армия в поверженной Германии), M.: Терра, 1995.
[10] Сейдoв, Игорь: Прелюдии холодной войны, Накануне Победы, Арсенал-Коллекция, № 6, 2012.
[11] Smith, Jack H.: 359th Fighter Group, Aviation Elite Units 10, Osprey Publishing, September 25 2002.
[12] http://forum.12oclockhigh.net/
[13] http://www.dws.org.pl/
[14] http://airaces.narod.ru/
[15] ЦАМО РФ. Ф. 40. Оп. 11549. Д. 292. Л. 5—6. Зав. копия.
[16] ЦАМО РФ. Ф. 176 ГИАП, оп. 692009, д. 2, лл. 62-121 Отчеты о б/работе за 1945 г.
[17] Missing Air Crew Report #13414



Žádné komentáře: