neděle 2. září 2018

Kalendárium, 2. září 1942


Ve středu 2. září 1942 poprvé vzlétl britský stíhací letoun Hawker Tempest.
Stíhací letoun Tempest vznikl radikální modernizací typu Hawker Typhoon, kdy po prvních letových testech prototypů bylo jasné, že konstruktéři zvolili profil s příliš velkou relativní tloušťkou, takže křídlo mělo větší odpor než se očekávalo. Výsledkem byla konstrukce stroje, který firma zprvu označovala jako Typhoon Mk.II. Roku 1940 bylo navrženo zcela nové křídlo poloeliptického půdorysu, s nižším, zcela novým profilem. Byla objednána stavba pěti prototypů s různými motory, z nichž nejprve se do vzduchu dostal Tempest V s motorem Sabre II (tedy stejný motor, který poháněl už starší Typhoon). První sériový Tempest Mk.V. byl zalétán v létě 1943, na jaře 1944 se Tempesty dostaly do výzbroje operačních perutí. Letoun byl vyzbrojen čtyřmi 20mm kanóny, měl možnost nést pumy, přídavné nádrže či reaktivní střely. Mohl dosáhnout rychlosti 700 km/h, a tak byl nasazován proti letounovým střelám V-1 (Fi-103). Hawker Tempest Mk.V patřil mezi nejvýkonnější stíhačky druhé světové války. I když se dostal do výzbroje pouhých sedmi perutí a bojově létal jen rok, nesmazatelně se zapsal do historie leteckých střetnutí nad Evropou. Firma Hawker vyprodukovala 805 strojů Tempest V a po válce i 142 letounů verze Mk.VI s výkonnější verzí motoru Sabre, určené pro provoz v tropech, s větším chladičem kapaliny a oleje (ty byly přemístěny do náběžné hrany křídla). Výroba Tempestů trvala až do roku 1946, celkem bylo vyrobeno přes 1 500 kusů všech verzí (tj. Mk.V, Mk.II a Mk.VI).

„Byl to fantastický bojový stroj. Vše na něm bylo konstruováno s láskou – nýtování, hlazení ploch i jejich spoje. Ničím se nešetřilo, aby byl schopen maximálního výkonu v malých a středních výškách. Přes veliký chladič, který mu dodával pyšné a bojové vzezření, byl tempest na pohled elegantní a neobyčejně ušlechtilý. Jeho pilotáž byla na ostří nože, ale výkon letounu ospravedlňoval jakékoli úsilí.“ Tak vzpomínal na stíhačku Hawker Tempest Mk.V jeden z nejslavnějších letců – Pierre Clostermann.

ROZPĚTÍ: 12,50 m
DÉLKA: 10,26 m
PRÁZDNÁ HMOTNOST: 4 195 kg
MOTOR: Napier Sabre IIB s výkonem 2 180 k
MAX. RYCHLOST: 685 km/h
DOLET: 1 190 km
DOSTUP: 11 150 m
VÝZBROJ: 4× 20mm kanon Hispano

[1] Thomas, Chris: Typhoon and Tempest Aces of World War 2, Aircraft of the Aces 27, Osprey Publishing, September 15 1999.
[2] Thomas, Chris: Typhoon Wings of 2nd TAF 1943–45, Combat Aircraft 86, Osprey Publishing, September 2010.
[3] Thomas, Chris: Tempest Squadrons of the RAF, Osprey Combat Aircraft 117, Osprey Publishing, 17 Nov 2016.
[4] Thomas, Chris - Shores, Christopher: The Typhoon & Tempest Story, Arms and Armour Press, 1988. 
[5] http://www.hawkertempest.se/
[6] https://cs.wikipedia.org/wiki/Hawker_Tempest




 

Kalendárium, 2. září 1945


V neděli 2 září 1945 během ceremoniálu konaného v Tokijském zálivu na palubě americké bitevní lodi USS Missouri podepsali zástupci Japonska protokol, jímž formálně přistoupili na bezpodmínečnou kapitulaci japonských ozbrojených sil a akceptovali spojenecké podmínky vyjádřené v Postupimské deklaraci. 

Bitevní loď USS Missouri vplulo do Tokijského zálivu ráno 29. srpna k přípravě na podepsání kapitulace Japonska. Vysoce postavení spojenečtí představitelé se nalodili 2. září, zahrnující čínského generála Hsu Yung-Ch'ang, britského admirála Sira Bruce Frasera, sovětského generálporučíka Kuzmu Nikolajeviče Derevjanka, australského generála Sira Thomase Blameyho, kanadského plukovníka Lawrence Moore Cosgrave, francouzského generála armády Philippe Leclerc de Hauteclocque, holandského viceadmirála Conrad Emil Lambert Helfrich a novozélandského maršála letectva Leonard M. Isitt.
Admirál loďstva Chester Nimitz se nalodil krátce po 8. hodině a generál armády vrchní spojenecký velitel Douglas MacArthur v 8:43. Japonští zástupci, vedení ministrem zahraničí Mamoru Shigemitsu připluli v 8:56. V 9:02 hodin započal generál MacArthur 23. minutový kapitulační ceremoniál před řadou mikrofonů. 
Ceremoniálu přihlíželi také dva významní spojenečtí velitelé, které Japonci zajali v prvních měsících války: britský generál Percival, který kapituloval s vojsky v Japonci obleženém Singapuru, a americký generál Wainwrigth, který se vzdal se zbytky americko-filipínských vojsk po obraně Bataanu a Corregidoru.

[1] https://www.fronta.cz/kalendar/kapitulace-japonska
[2] https://en.wikipedia.org/wiki/Surrender_of_Japan