pátek 7. prosince 2018

Kalendárium, 7. prosinec 1916

Jekatěrina Vasiljevna Budanová a Lidija Vladimirovna Litvjaková

Ve čtvrtek 7. prosince 1916 se ve vesnici Kolopljanka ve Vjazemském kraji Smolenské gubernie narodila Jekatěrina Vasiljevna Budanová / Екатерина Васильевна Буданова. Mnohými prameny je uváděna jako nejúspěšnější sovětská stíhací pilotka s celkem 11 jistými sestřely - šesti samostatnými a pěti ve spoluúčasti. Nicméně podle nejnovějších prací sovětských historiků se ji z archivních dokumentů podařilo doložit tři jisté sestřely. To však nijak nesnižuje její odvahu a úspěchy, kterých dosáhla.
Ve třinácti letech odešla do Moskvy, kde pracovala v letecké továrně. V roce 1937 úspěšně ukončila kurz v Kijevském aeroklubu města Moskvy, kde později nastoupila jako pilotka-instruktor a létala na strojích U-2 (Po-2), UT-2 a AIR-6. Koncem roku 1939 poslali Káťu Budanovou do Chersonské školy letců-instruktorů OSOAVIACHIMu, kterou úspěšně ukončila v květnu 1940. Poté nastoupila jako letec-instruktor ve Frunzeho aeroklubu města Moskvy. V říjnu 1941 dobrovolně vstoupila do nově se tvořící letecké skupiny pod velením Hrdiny Sovětského svazu  M. M. Raskové. V únoru 1942 absolvovala kurs v Engelské vojenské letecké škole pilotů, v městě na Volze asi 800 kilometrů jihovýchodně od Moskvy, kde se seznámila s letounem Jakovlev Jak-1. Následně byla ve funkci velitele zvěna převelena k 586. ženskému stíhacímu leteckému pluku.
Mezi dubnem a září 1942 sloužila s plukem na letišti Razbojščina nedaleko Saratova. Ve čtvrtek 10. září 1942 se v sestavě 1. eskadrily přemístila na Stalingradský front na bojovou stáž. Během září až října létala u 437. stíhacího leteckého pluku, od října 1942 do ledna 1943 létala u 9. gardového stíhacího leteckého pluku, který v té době v týlu Stalingradského frontu prováděl reorganizaci na „pluk leteckých es“. Zde Jekatěrina Budanová spolu s dalšími letkyněmi absolvovala 78 bojových letů na ochranu vzdušného prostoru letiště Žitkur a doprovod transportních letounů se speciálním nákladem. Od ledna 1943 sloužila u 296. stíhacího leteckého pluku, který byl v březnu téhož roku přejmenován na 73. gardový stíhací letecký pluk, spadající pod 6. gardovou stíhací leteckou divizi 8. letecké armády Jižního frontu. Bojovala na Stalingradském (září 1942 – leden 1943) a Jižním frontu (leden 1943 – červenec 1943), kde se účastnila Bitvy o Stalingrad, Rostovské a Miuské operace.
Jekatěrina Vasiljevna Budanová zahynula v pondělí 19. července 1943, když byla sestřelena ve vzdušném souboji nedaleko obce Novokrasnovka Antracitského okresu v Luhanské oblasti. Některé prameny uvádějí, že jejím přemožitelem bylo německé letecké eso Georg Schwientek z JG 52, případně Emil Bitsch od 8./JG 3. Až do své smrti absolvovala celkem 109 bojových letů (některé prameny uvádějí 266 bojových letů) na letounu Jakovlev Jak-1.
Jak už jsem zmínil, velké nejasnosti panují ohledně celkového počtu jejích sestřelů. Ačkoliv je ji přisuzováno až 11 sestřelů, podle nejnovějších výzkumů získala tři samostatná potvrzená vítězství.
V úterý 6. října 1942 sama odstartovala na přepad skupiny celkem 13 německých bombardérů Junkers Ju 88 a v nerovném boji jeden z nich sestřelila. Nepřátelský letoun dopadl jižně od vesnice Vladimirovka (nyní město Achtubinsk v Astrachanské oblasti). Ve čtvrtek 10. prosince 1942 se 9. GIAP přesunul blíže k linii frontu a Jekatěrina Budanová byla přidána do skupiny pilotů určených pro „volný lov“. V této skupině absolvovala celkem 4 bojové lety a hned 10. prosince si ve vzdušném souboji v oblasti města Kalača na Donu Volgogradské oblasti připsala další sestřel, tentokrát Messerschmitt Me 110. Svůj poslední potvrzený sestřel získala v sobotu večer, 17. července 1943, kdy ve vzdušném souboji zasáhla německý bombardovací letoun Junkers Ju 88, který začal hořet a padat. Jelikož nebylo zaznamenáno místo jeho dopadu, nebyl tento sestřel uveden v nagradnych listech, i když v dokumentech pluku je toto vítězství zaznamenáno. Takto tedy vypadá oficiální seznam jejích sestřelů.
Mnohé prameny pak na základě především vzpomínkových pramenů připisují Jekatěrině Budanové další sestřely. Zde je jejich přehled.
Podle některých historiků získala Káťa Budanová svůj první jistý sestřel – německý Messerschmitt Bf 110 – v pondělí 14. září 1942 ve spoluúčasti s Lidií Litvjakovou.{1.} Jekatěrina Poluninová, archivářka pluku, uvádí, že v pátek 2. října 1942 pod velením Raisy Běljajevové se Káťa střetla s 12 německými bombardéry Junkers Ju 88 a jejich doprovodem, stíhačkami Bf 109 a byl jí toho dne přiznán jeden sestřel Ju 88 a ve spolupráci jeden Bf 109.{2.} Podle Inny Pasportnikovové, která sloužila jako mechanik letounu Budanové, dosáhla první sestřelu v úterý 6. října 1942: „Káťa nastartovala motor, aby se utkala s třinácti Junkersy, které mířily nad město… Když se nepřítel objevil v kříži jejího zaměřovače, stiskla spoušť… trasírky se otřely o nepřátelské letadlo a Ju 88 zahalila oblaka černého kouře. Bylo to její první dlouho očekávané vítězství!“ {3.}  
Během listopadu si měla připsat nad stalingradským nebem další dva letouny Messerschmitt Bf 109 ve spoluúčasti a jeden Junkers Ju 88 sestřelit samostatně.{4.}
Během výše zmíněného souboje 10. prosince 1942 zpozorovala během letu dvě stíhačky Messerschmitt Bf 110. Zaútočila na ně a čelním útokem jeden stroj sestřelila, během následujícího souboje se jí údajně podařilo sestřelit i druhý letoun.{5.} To je však v rozporu s archívními prameny. Některé prameny dokonce uvádějí, že tento den sestřelila jeden letoun Messerschmitt Bf 109.{6} Své sestře Olze napsala: „Ocitla jsem se přímo uprostřed válečného pekla, píšu z místa nedaleko Stalingradu. Víš, jak to vypadá na frontě…Ráda bych Ti řekla tohle: nechci umřít, ale smrti se nebojím. A když budu muset umřít, přijde to nepřítele draho. Můj drahý okřídlený Jak je dobrý stroj a naše osudy jsou nerozlučně spojeny, jestli máme zahynout, padneme jako hrdinové. Mějte se dobře…a vzpomínejte na mne…“
V lednu 1943 se začal 9. GIAP přezbrojovat na americké stroje P-39 Airacobra a Káťa Budanová byla spolu s Lídií Litvjakovou převelena k 296. stíhacímu leteckému pluku pod velením Nikolaje Ivanoviče Baranova.* Ten si ji také zvolil jako své číslo a během jednoho z bojových letů objevili skupinu 19 německých bombardérů Junkers Ju 88 pod přikrytím stíhačů Focke-Wulf Fw 190. Baranov zaútočil na stíhače a ostatním přikázal zničit bombardéry. Během souboje se mu podařilo jednu stíhačku poškodit a následně ji Káťa Budanová dorazila.{7.} Ve středu 10. února 1943 si měla připsat další sestřel letounu Focke-Wulf Fw 190 od JG 51. Během ochrany pozemních jednotek se dostala do souboje se skupinou Fw 190 a jeden ve spoluúčasti s dalšími dvěma piloty 296. IAP – nadporučíkem Nikolajem Děmkinem a poručíkem Semenem Borisovičem Gorchiverem** – sestřelila.{8.} Někdy na začátku března, přesné datum není známo, měla sestřelit jeden průzkumný stroj Focke-Wulf Fw 189. Na daný souboj sama vzpomíná: „Je to obratný a dobře pancéřovaný letoun. Zaútočila jsem na něj a pak pozorovala, jak mi uniká… Začínala jsem zuřit… vrhla jsem se na něj. Snažil se mě doběhnout – sklesal do menší výšky a pokračoval v letu hluboko nad obsazené území. Sklesala jsem také…nacista už byl jen 20 metrů nad zemí, odkud začala zuřivá palba. Přiblížila jsem se k Focke-Wulfu 189 na nějakých 30 metrů, pak ještě blíž a začala jsem střílet. A ejhle, nepřítel spadl na zem… ze země na mne stříleli, ale já ještě zůstala, několikrát jsem nad Němci zakroužila, a teprve pak přidala plyn a letěla domů. Náhle jsem si uvědomila, že mi dochází palivo, ale podařilo se mi doletět k našemu letišti a doklouzat na přistání s vypnutým motorem.“ {9.} V úterý 9. března v čase 17.30 až 18.30 měla společně s poručíkem Olegem Filipčenkem získat společný sestřel stíhačky Messerschmitt Bf 109 nad Nikolajevskem.{10.} V neděli 30. května si údajně připisuje další skupinový sestřel stíhacího letounu Messerschmitt Bf 109.{11.}        


Poznámky:
{1.} Seidl, Hans D.: Stalin's Eagles, An illustrated Study of the Soviet Aces of World War II and Korea, Atglen, PA, Schiffer Military History, 1998. ISBN 0-7643-0476-3.
{2.} Полунина, Екатерина Кузьминична: Девчонки, подружки, летчицы, Издат. Дом "Вестник воздуш. флота", 2004.
{3.} Cottam, Kazimiera J.: Women in Air War – The Eastern front of World War II, Newburyport, Massachusetts: R. Pullins Company, 1998. ISBN 978-1-58510-159-7; Milanetti, Gian Piero: Sovětské letkyně ve Velké Vlastenecké válce, Historie v obrazech, Grada Publishing, Praha 2014. ISBN 978-80-247-5097-2.
{4.} https://ru.wikipedia.org/wiki/Буданова,_Екатерина_Васильевна.
{5.} Milanetti, Gian Piero: Sovětské letkyně ve Velké Vlastenecké válce, Historie v obrazech, Grada Publishing, Praha 2014. ISBN 978-80-247-5097-2; Горбач В., Полунина Е., Хазанов Д.: Женские лица воздушной войны, АвиаМастер, № 3, 2000.
{6.} https://ru.wikipedia.org/wiki/Буданова,_Екатерина_Васильевна; http://www.warheroes.ru/hero/hero.asp?Hero_id=641; http://airaces.narod.ru/.
{7.} https://ru.wikipedia.org/wiki/Буданова,_Екатерина_Васильевна
{8.} Полунина, Екатерина Кузьминична: Девчонки, подружки, летчицы, Издат. Дом "Вестник воздуш. флота", 2004.
{9.} Cottam, Kazimiera J.: Women in Air War – The Eastern front of World War II, Newburyport, Massachusetts: R. Pullins Company, 1998. ISBN 978-1-58510-159-7; Milanetti, Gian Piero: Sovětské letkyně ve Velké Vlastenecké válce, Historie v obrazech, Grada Publishing, Praha 2014. ISBN 978-80-247-5097-2.
{10.} Полунина, Екатерина Кузьминична: Девчонки, подружки, летчицы, Издат. Дом "Вестник воздуш. флота", 2004; Milanetti, Gian Piero: Sovětské letkyně ve Velké Vlastenecké válce, Historie v obrazech, Grada Publishing, Praha 2014. ISBN 978-80-247-5097-2.
{11.} Milanetti, Gian Piero: Sovětské letkyně ve Velké Vlastenecké válce, Historie v obrazech, Grada Publishing, Praha 2014. ISBN 978-80-247-5097-2; https://ru.wikipedia.org/wiki/Буданова,_Екатерина_Васильевна.

* Nikolaj Ivanovič Baranov se narodil v roce 1912 a až do své smrti 6. května 1943 získal celkem pět jistých sestřelů - tři samostatné a dva ve spoluúčasti
** Semen Borisovič Gorchiver se narodil v roce 1922. Během Velké vlastenecké války získal celkem dvacet jistých sestřelů - osmnáct samostatných a dva ve spoluúčasti.


Udělená vyznamenání:
Řád rudé hvězdy (17. 2. 1943)
Řád Vlastenecké války 1. třídy (22. 7. 1943)
Medaile Zlatá hvězda Hrdiny Ruské federace № 49 (1. 10. 1993)

Pilotky 586. IAP - Lidija Litvjaková, Jekatěrina Budanová a Marija Kuzněcová u letounu Jakovlev Jak-1.






Jakovlev Jak-1, 296. IAP.
Jakovlev Jak-1, 73. GIAP.

Prameny a literatura:
[1] Cottam, Kazimiera J.: Women in Air War – The Eastern front of World War II, Newburyport, Massachusetts: R. Pullins Company, 1998. ISBN 978-1-58510-159-7.
[2] Cottam, Kazimiera Janina: Women in War and Resistance: Selected Biographies of Soviet Soldier Women, Soviet Women in Combat in World War II, New Military Publications, 1998. ISBN 0-9682702-2-0.
[3] Jackson, Robert. Air Aces of WWII, Ramsbury, MarloboRugh, Vital Guide, Airlife Crowood Press, 2003. ISBN 1-84037-412-8.
[4] Mellinger, George: Yakovlev Aces of World War 2, Aircraft of the Aces 64, Osprey Publishing, April 12 2005.
[5] Milanetti, Gian Piero: Le Streghe della Notte: La storia non detta delle eroiche ragazze-pilota dell'Unione Sovietica nella Grande Guerra Patriottica, Istituto Bibliografico Napoleone, Roma, Italia, 2011. ISBN 88-7565-100-0.
[6] Milanetti, Gian Piero: Soviet Airwomen of the Great Patriotic War - A pictorial history, Istituto Bibliografico Napoleone, Rome, Italy, 2013. ISBN 9788875651466.
[7] Milanetti, Gian Piero: Sovětské letkyně ve Velké Vlastenecké válce, Historie v obrazech, Grada Publishing, Praha 2014. ISBN 978-80-247-5097-2.
[8] Овчинникова Л. П: Женщины в солдатских шинелях, Волгоград : Ниж.-Волж. кн. изд-во, 1987.
[9] Pennington, Reina: Wings, Women, and War: Soviet Airwomen in World War II Combat, University Press of Kansas, 2001. ISBN 0-7006-1554-7.
[10] Polák, Tomáš - Shores, Christopher: Stalin's Falcons, The Aces of The Red Star, A Tribute To The Notable Fighter Pilots of The Soviet Air Force 1918-1953, Grub Street 1999.
[11] Полунина, Екатерина Кузьминична: Девчонки, подружки, летчицы, Издат. Дом "Вестник воздуш. флота", 2004.
[12] Seidl, Hans D.: Stalin's Eagles, An illustrated Study of the Soviet Aces of World War II and Korea, Atglen, PA, Schiffer Military History, 1998. ISBN 0-7643-0476-3.
[13] Симонов, Андрей Анатольевич - Чудинова, Светлана Владимировна: Женщины – герои Советского Союза и России, Издательство: Фонд «Русские витязи», 2017 г. ISBN: 978-5-9909607-0-1
[14] Yenne, Bill: The White Rose of Stalingrad: The Real Life Adventure of Lidiya Vladimirovna Litvyak, the Highest Scoring Female Air Ace of All Time, Osprey Publishing, London. 2013. ISBN 978-1-84908-810-7
[15] Yenne, Bill: Bílá růže ze Stalingradu, Doba a skutečný životní příběh Lidije Vladimirovny Litvjakové, největšího ženského leteckého esa všech dob, Mladá fronta, Praha. 2015. ISBN 978-80-204-3309-1    

[16] Flimelová, Alena: Královny stalingradského nebe, Lidija Litvjaková (1921-1943) a Jekatěrina Budanová (1916-1943), in extra Válka, II. světová Speciál, 2. března, 2018.
[17] Gorbač, Vitalij - Chazanov, Dmitrij - Poluninová, Jekatěrina: Ženy v kabinách stíhaček, in Historie a plastikové modelářství, No. 06, 2001.
[18] Gorbač, Vitalij - Chazanov, Dmitrij - Poluninová, Jekatěrina: Ženy v kabinách stíhaček, in Historie a plastikové modelářství, No. 07, 2001.
[19] Горбач В., Полунина Е., Хазанов Д.: Женские лица воздушной войны, АвиаМастер, № 3, 2000.

[20] https://ru.wikipedia.org/wiki/Буданова,_Екатерина_Васильевна
[21] https://en.wikipedia.org/wiki/Yekaterina_Budanova
[22] http://www.warheroes.ru/hero/hero.asp?Hero_id=641
[23] http://airaces.narod.ru/woman/budanova.htm

Žádné komentáře: