pondělí 29. října 2018

Kalendárium, 29. říjen 1940


V úterý 29. října 1940 poprvé vzlétl letoun Mikojan-Gurevič MiG-3 / Микоян и Гуревич МиГ-3 / 4. И-200. Jednalo se o sovětský jednomotorový jednomístný dolnoplošný stíhací letoun nasazený během druhé světové války. Byl přímým pokračovatelem typu MiG-1. Letoun však měl špatné vlastnosti při bojích v nižších a středních letových hladinách, nicméně byl vynikající ve velkých výškách. Proto bylo především využíván k taktickému vzdušnému průzkumu a jako výškový stíhací letoun u jednotek protivzdušné obrany. 



Nejúspěšnější letecká esa na letounu MiG-3:
1. Makarov, Sergej Vasiljevič / Макаров Сергей Васильевич 23 [11+12]
2. Figičev, Valentin Aleksejevič / Фигичев Валентин Алексеевич 11 [11+0]
3. Golubin, Ivan Filippovič / Голубин Иван Филиппович 12 [10+2]
4. Kozlov, Nikolaj Aleksandrovič / Козлов Николай Александрович 11 [10+1]
4. Tarasov, pavel Timofejevič / Тарасов Павел Тимофеевич 11 [10+1]
5. Zabolotnyj, Ivan Nikolajevič / Заболотный Иван Николаевич 10 [10+0]







neděle 28. října 2018

Kalendárium, 28. říjen 1919


V úterý 28. října 1919 se v Holandské východní Indii (Indonézii) narodil Hugh Constant "Huey" Godefroy, jediné holandské eso 2.světové války. Jeho otec byl holandský důlní inženýr, matka Kanaďanka. V roce 1925 se celá rodina přestěhovala do Kanady, kde byl Hugh na začátku války studentem na univerzitě. Klíčovým bodem bylo, když se dozvěděl, že jeho přítelkyně zahynula na lodi, která byla torpédována německou ponorkou, to Hugha donutilo vstoupit do RCAF a bojovat proti Němcům. Do armády byl přijat v Torontu 22. června 1940. základní výcvik prodělal postupně u No. 2 ITS (ukončil 27. července 1940), No. 7 EFTS (ukončil 11. října 1940) a No. 1 SFTS (ukončil 30. ledna 1941). 
Po ukončení leteckého výcviku v Kanadě se Godefroy přesunul do Anglie, kde byl 4. března 1941 přidělen k 56.OTU v Suttonbridge, spolu s Čechy, Poláky, Svobodnými Francouzi a Američany. Dne 15. dubna 1941 byl Godefroy přidělen k  401. peruti RCAF u 11.skupiny, se kterou začal operačně létat. Tato peruť, vybavená Hawker Hurricany, měla za úkol obranu anglického území spolu s občasnými útočnými akcemi nad Francií. V září 1941 byla peruť přezbrojena na Spitfire Mk V a krátce poté se přesunula na letiště Biggin Hill. Přestože Godefroy absolvoval mnoho operačních letů, nedosáhl žádného vítězství a byl veterány stále považován za nováčka.
Dne 22. května 1942 byl přeložen k jednotce, zabývající se výzkumem vzdušného boje (AFDU) v Duxfordu. Zpočátku považoval přeložení za krok směrem dolů, ale nakonec se rozhodl cenit si svého nového umístění, protože měl možnost zlepšit si svojí střelbu a míření a různé pokusy s novými možnostmi leteckého doprovodu.
Ke konci roku 1942 požádal Godefroy o přeložení a byl poslán 12. listopadu 1942 opět k 401. peruti RCAF. Krátce poté získal první sestřel, Fw 190. Od 4. března je převelen k 403. stíhací peruti RCAF, kde by 13. června 1943 jmenován velitelem celé perutě. Po dalších úspěších byl 16. srpna 1943 jmenován velitelem 127. stíhacího křídla RCAF.
V dubnu 1944 skončil Godefroy svůj druhý operační turnus. Stal se štábním důstojníkem na velitelství Air-Vice Marshalla Sira Harryho Broadhursta, byl poradcem v taktických a personálních záležitostech. Stále často létal, ale už ne v bojových operacích. Během jednoho z těchto letů, motor jeho Spitfiru vypověděl službu a Godefroy musel nouzově přistát v kanálu La Manche. Naštěstí byl zachráněn a strávil nějaký čas v nemocnici, aby se zotavil. Nakonec rezignoval na svou funkci a vrátil se zpět do Kanady. 

Během své kariéry obdržel tato vyznamenání: 
Distinguished Flying Cross (DFC) & Bar (25. března 1943, 3. září 1943), 
Distinguished Service Order (DSO) (14. dubna 1944), 
Croix the Guerre
Vliegerkruis (VK)

Seznam sestřelů:
17. 1. 1943 Focke-Wulf Fw 190 poškozen Fécamp 401 Squadron RCAF
20. 1. 1943 Focke-Wulf Fw 190 zničen Zuidelijk van Friston 401 Squadron RCAF
8. 3. 1943 Focke-Wulf Fw 190 zničem Isigny-sur-Mer 403 Squadron RCAF
17. 4. 1943 Focke-Wulf Fw 190 zničen Le Tréport 403 Squadron RCAF
13. 5. 1943 Messerschmitt Bf 109 poškozen Rouen 403 Squadron RCAF
14. 5. 1943 Focke-Wulf Fw 190 zničen Kortrijk - Oostende 403 Squadron RCAF
15. 6. 1943 Focke-Wulf Fw 190 zničen Rouen 403 Squadron RCAF
1. 7. 1943 Messerschmitt Bf 109 zničen Noordoostelijk van Abbeville 403 Squadron RCAF
24. 9. 1943 Focke-Wulf Fw 190 zničen Poix 127 Wing RCAF

Ptameny a literatura:
[1] Foreman, John: The Fighter Command War Diaries, Part 3 - January 1942 to June 1943, The operational history of Fighter Command, Second Tactical Air Force, 100 Group and Air Defence of Great Britain 1939-45, Air Research Publications, 2000.
[2] Foreman, John: The Fighter Command War Diaries, Part 4 - July 1943 to June 1944, The operational history of Fighter Command, Second Tactical Air Force, 100 Group and Air Defence of Great Britain 1939-45, Air Research Publications, 2003. 
[3] Foreman, John: RAF Fighter Command Victory Claims of World War Two, Part Two January 1941 - June 1943, Red Kite, 2005.
[4] Foreman, John: RAF Fighter Command Victory Claims of World War Two, Part Three 1st July 1943 – 8th May 1945, Red Kite, 2012. 
[5] Olynyk, Frank J.: Royal Air Force 400 Series Squadrons Credits for the Destruction of Enemy Aircraft in Air-to-Air Combat World War 2, Victory List No. 7, Published by the Author, Aurora, November 1989. 
[6] Shores, Christopher - Williams, Clive: Aces High, A Tribute to the Most Notable Fighter Pilots of the British and Commonwealth Forces in WWII, Grub Street, London 1994.
[7] Shores, Christopher: Aces High, Volume 2, A Further Tribute to the Most Notable Fighter Pilots of the British and Commonwealth Forces in WWII, Grub Street, London 1999. 
[8] http://acesofww2.com/can/aces/godefroy.htm
[9] https://www.tracesofwar.com/persons/41982/Godefroy-Hugh-Constant.htm
[10] https://www.valka.cz/ 




pátek 19. října 2018

Kalendárium, 19. říjen 1921

Ve středu 19. října 1921 se v Reykjavíku narodil Þorsteinn Elton Snæbjörnsson Jonsson, nejúspěšnější islandské stíhací letecké eso 2. světové války s osmi jistými sestřely, jedním pravděpodobným sestřelem a tři letouny poškodil.

Flying Officer Thorsteinn Elton Jonsson
RAF No.143687, 1006762 (důstojník)


Narodil se 19. října 1921 v Reykjavíku. Jeho otec byl Islanďan, matka, která zemřela v roce 1936, Angličanka a malý Thorsteinn tak v její rodné zemi trávil spoustu času.
V dubnu 1940, poté co Němci obsadili Dánsko, se kterým byl Island spojen personální unií, odplul Jonsson do Británie. Chtěl vstoupit do RAF a stát se pilotem.
Do RAF byl přijat v červnu 1940, jeho pilotní výcvik začal v říjnu 1940 a dokončil ho v červenci 1941, kdy byl v hodnosti Sergeant poslán do Skotska k 17. peruti. Ta se svými Hurricany prováděla hlavně hlídky nad konvoji. U ní však Jonnson zůstal jen necelé dva měsíce, protože byl v září poslán k 111. peruti do North Wealdu. Na jejích Spitfirech pak podnikal akce nad okupovanou Evropou, ale žádný úspěch ve vzdušném boji nezískal. V září 1942 se peruť přesunula do Suffolku, kde se začala připravovat na službu v zámoří. V říjnu se piloti přesunuli do Gibraltaru, odkud 11. listopadu 1942 přeletěli do Alžírska, kde se podíleli na ochraně spojeneckého vylodění (operace Torch). Během tohoto měsíce sestřelil tři letouny jistě, jeden pravděpodobně a další poškodil. Poslední vítězství na černém kontinentě získal 18. ledna 1943, kdy u Bou Arada sestřelil stíhací Bf 109.
V březnu 1943 mu skončil operační turnus, byl povýšen na důstojníka a vrátil se zpět do Británie. Zde obdržel z rukou krále Jiřího VI. vyznamenání DFM. Zbytek roku pak strávil jako instruktor u 56. OTU a TEU (Tactical Exercise Unit) v Tealingu.
Do akce se vrátil v lednu 1944, kdy byl poslán k 65. peruti, která právě dokončovala přezbrojení na stíhačky Mustang Mk.III. Jeho jednotka tvořila součást 122. křídla, které kromě šedesátpětky tvořily ještě perutě čísel 19. a 122. První vítězství u nové jednotky získal 19. dubna, když poškodil jeden Bf 109, největších úspěchů však dosáhl během podpory vylodění v Normandii v červnu a červenci.
Hlavním úkolem perutí Mustangů RAF byly útoky na dopravu a letiště v týlu nepřítele a stíhací sweepy. Jonsson byl poprvé úspěšný ráno 24. června během akce, které se zúčastnily všechny perutě křídla. V okolí města Dreux narazili stíhači RAF na asi třicet nepřátelských stíhaček, pravděpodobně od III./JG 54. Rozpoutala se bitva, ve které piloti Mustangů nárokovali 9-0-2 vítězství, ztratili však čtyři vlastní letouny, shodou okolností všechny od 65. perutě. Naštěstí se tři piloti zachránili a dokonce se všichni vyhnuli zajetí. Jonsson si z tohoto letu přinesl dvě vítězství nad Fw 190.
Další úspěch si Jonsson připsal o měsíc později. Dne 25. července byla jeho jednotka na ozbrojeném průzkumu a v oblasti Dreux – Rambouillet narazila na německé stíhačky. Jonsson si připsal 1-0-1 vítězství nad stodevítkami. Poslední úspěch pak získal o čtyři dny později, když jeho jednotka narazila v oblasti Dreux – Conches na formaci stodevítek, které pravděpodobně patřily do III./JG 3. Piloti 65. perutě okamžitě odhodili pumy, vrhli se na stodevítky a při jediné vlastní ztrátě si připsali 2-0-2 vítězství, úspěšnými střelci byl Jonsson a velitel perutě S/Ldr D. P. Lamb. Jednalo se zároveň o poslední vítězství Mustangů RAF během podpory vylodění.
Perutě Mustangů se poté totiž začaly více věnovat doprovodu těžkých bombardérů a Jonsson tak do konce svého druhého turnusu v prosinci 1944 žádný další úspěch nezískal a jeho skóre se zastavilo na čísle 8-1-3 vítězství.
Jonsson se poté vrátil na Island a působil zde u neoperačních jednotek. V květnu 1945 byla ale zpět v Británii, kde prošel výcvikem na vícemotorových letadlech a poté nastoupil k 187. peruti. Ta se svými Dakotami létala hlavně do Indie. RAF opustil Jonsson definitivně v prosinci 1946.
Vrátil se domů na Island, kde 20 roků létal u aerolinií Loftleidir a Icelandair, tři rok strávil na stáži u belgické Sabeny v Kongu. Během občanské války v Nigérii na konci 60. let podnikl přes 400 humanitárních letů do oblasti Biafry, která bojovala za samostatnost. Poté až do roku 1987 létal pro lucemburský Cargolux, mimo jiné s letouny DC-8 a Boing 747.
Na důchod se vrátil domů na Island, napsal dvě autobiografické knihy, jednu o jeho dětství a válečných zážitcích, v druhé popsal život pilota aerolinií. Obě patří na Islandu mezi bestsellery.
Thorsteinn Elton Jonsson, jediné islandské stíhací eso 2. světové války, zemřel v prosinci 2001.

Autor Michal Rak
https://forum.valka.cz/topic/view/59712/Jonsson-Thorsteinn-Elton

Prameny:
Shores C., Williams C.: Aces High, Grub Street, London, 1994
Shores C.: 2nd TAF, Osprey, Oxford, 1970
Foreman J.: Fighter Comand war diaries, part 4, Air Research Publication, Walton-on-Thames, 2002
Foreman J.: Fighter Comand war diaries, part 5, Air Research Publication, Walton-on-Thames, 2004
www.ww2talk.com
www.geocities.com

Vzdušná vítězství T. E. Jonssona:
DatumPeruťTyp letounuMístoNepřítel
15.11.1942111.Spitfire VBoneHe 111 zničen
17.11.1942111.Spitfire VBoneJu 88 zničen



BoneJu 88 pravděpodobně
19.11.1942111.Spitfire VCoblast BoneJu 88 poškozen
22.11.1942111.Spitfire VBoneBf 109 zničen
18.1.1943111.Spitfire V ER500Bou AradaBf 109 zničen
19.4.194465.Mustang III
Bf 109 poškozen
24.6.194465.Mustang IIIoblast Dreux2x FW 190 zničen
25.7.1944*65.Mustang III FZ112DreuxBf 109 zničen



DreuxBf 109 poškozen
29.7.1944*65.Mustang III FZ112DreuxBf 109 zničen

* Shores uvádí 26. a 30. červenec, použita data uváděná Foremanem a Franksem. 
         

středa 17. října 2018

Kalendárium, 17. říjen 1942

První úspěch letounů Hawker Typhoon proti německým stíhacím bombardérům

Letoun Hawker Typhoon Mk IB náležející 486 novozélandské stíhací squadroně RAF, 27 říjen 1943.

V sobotu 17. října 1942 se nad Hastings vydala formace letounů Focke Wulf Fw 190 od 10 (Jabo) Staffel./Jagdgeschwader 26, která zaútočila na město. Do vzduchu šly okamžitě Typhoony 486. novozélandské stíhací squadrony a na útočníky narazily během jejich ústupu zpět do Francie. Dvojici novozélandských pilotů Sgt Arthur Norman Sames a P/O Gordon. G. Thomas se podařilo dostat za jednoho z útočníků a přesnými dávkami ho poslali do vln kanálu. Jejich obětí se stal Fw. Hermann Niesel (nar. 29.3.1915, Niedersalzbrunn - dnes Szczawienko v Polsku), který v kabině svého Fw 190 A-4 (W.Nr.2403, černá 14+< puma) našel smrt. Nasazení squadron vyzbrojených stroji Hawker Typhoon Mk.I k obraně britského pobřeží před útoky nízko letících letounů bylo pro německé piloty velkým překvapením a proto útočící letouny identifikovali jako Tomahawky. 

Záznam z combat reportu P/O Gordona Thomase a Sgt Artie Samese  z "A" Flightu No.486 (NZ) Squadrony (AIR50/160):

P/O G. G. Thomas (Yellow 1) and Sgt. A. N. Sames (Yellow 2) airborne 13.15 hours for Coastal Patrol Beachy Head - Dungeness.
At 13.25 hours when flying East to West at 500 feet about half a mile inland they observed two Fw 190's flying roughly NE over the sea at 20/30 feet and about one and a half miles ahead. Yellow 1 saw a bomb burst in the town. The enemy aircraft then turned port due South and out to sea where they split up, one flying SE at sea level and the other continuing South at about 20/30 feet followed by Yellow Section flying at 345/350 a.s.l. Yellow 1 opened fire at long range with several short bursts of cannon fire and noticed slashes in the sea short of the enemy aircraft which immediately started to weave. Yellow Section closed to within 500 yards and enemy aircraft began a spiral weave. Yellow 1 opened fire again with several short bursts and observed strikes on the side of the fuselage. The enemy aircraft pulled up violently and then winged over to port and down to sea level right across Yellow 2's line of fire, then straightened out and climbed up slowly.
Yellow 2 fired three more short bursts striking fuselage and engine. A jet of flame burst from the starboard side of the engine, the hood was jettisoned and parts of the enemy aircraft fell away and it turned over and fell burning into the sea, disappearing immediately. In the meantime the other aircraft had escaped in the direction of France. Yellow Section returned to the English coast and on approaching Hastings at about 6/700 feet were fired upon by coastal guns without effect but several bursts were within 30 yards of Yellow 1. Landed safely at West Malling at 14.35 hour’s. 1 Fw 190 destroyed by P/O Thomas and Sgt Sames. No camera gun fitted.

Jediným stíhacím leteckým esem na letounech Hawker Typhoon v boji proti V-1 se stal Flg Off Arthur ‘Artie’ Sames.

Novozélandští piloti z 486. stíhací squadrony. Zleva doprava: Arthur 'Spike' Umbers, Gordon Thomas, Keith 'Hyphen' Taylor-Cannon a Frank 'Spud' Murphy.

Feldwebel Karl Hermann Niesel.

Letoun Hawker Typhoon Mk.IB, MN134, SF○S Flg Off Arthura N. Sames v době, kdy sloužil u 137. stíhací squadrony, Manston, červen-červenec 1944.


[1] Caldwell, Donald: Válečný deník JG26 1939-1942, Silverbird 1999. 
[2] Shores, Christopher: Aces High, Volume 2, A Further Tribute to the Most Notable Fighter Pilots of the British and Commonwealth Forces in WWII, Grub Street, London 1999.
[3] Shores, Christopher: Those Other Eagles: A Tribute to the British, Commonwealth and Free European Fighter Pilots Who Claimed Between Two and Four Victories in Aerial Combat, 1939 - 1982 (Companion Volume to Aces High), Grub Street, London, Jul 14, 2004. 
[4] Thomas, Andrew: V1 Flying Bomb Aces, Aircraft of the Aces 113, Osprey Publishing, September 2013. 
[5] Thomas, Chris - Shores, Christopher: The Typhoon & Tempest Story, Arms and Armour Press, 1988. 
[6] http://www.aircrewremembrancesociety.co.uk/styled-15/styled-19/styled-134/index.html
[7] https://forum.valka.cz/topic/view/64020/Sames-Arthur-Norman

úterý 16. října 2018

Kalendárium, 16. říjen 1944


Nejúspěšnější den stíhačů francouzského pluku Normandie na východní frontě

V pondělí 16. října 1944 dosáhli francouzští stíhači z pluku Normandie na východní frontě celkem 29 jistých sestřelů, jeden pravděpodobný sestřel a dva nacistické letouny poškodili. To vše bez jakýchkoli vlastních ztrát. Byl to zdaleka nejúspěšnější den pro pluk Normandie. 

16. 10. 1944  M. Challe  Bf 109  Wyrballen 99
16. 10. 1944  Perrin  Fw 190  Eydtkunen 100
16. 10. 1944  R. Challe  Fw 190  Pillkallen 101
16. 10. 1944  Matras  Bf 109  Stallupönen 102
16. 10. 1944  André  Fw 190  Gumbinnen 103
16. 10. 1944  Albert,  De La Poype,  R. Sauvage,  Marchi, Taburet Ju 87 Pillupönen 104
16. 10. 1944  Albert,  R. Sauvage  JU 87  Pillupönen 105
16. 10. 1944  Marchi  Ju 87  Pillupönen 106
16. 10. 1944  De La Poype  Ju 87  Pillupönen 107
16. 10. 1944  Taburet  Ju 87  Darkehmen 108
16. 10. 1944  Lebras  Fw 190  Pillkallen 109
16. 10. 1944  Carbon  Bf 109  Stallupönen 110
16. 10. 1944  Carbon  Bf 109  Stallupönen 111
16. 10. 1944  Pouyade  Fw 190  Eydtkunen 112
16. 10. 1944  Perrin  Fw 190  Stallupönen 113
16. 10. 1944  Amarger  Fw 190  Stallupönen 114
16. 10. 1944  Cuffaut  Fw 190  Stallupönen 115
16. 10. 1944  Cuffaut  Fw 190  Gumbinnen 116
16. 10. 1944  De La Salle  Fw 190  Stallupönen 117
16. 10. 1944  Charras  Fw 190  Stallupönen 118
16. 10. 1944  Delfino  Bf 109  Darkehmen 119
16. 10. 1944  Laurent  Fw 190  Stallupönen 120
16. 10. 1944  R. Challe  Bf 109  Goldap 121
16. 10. 1944  Genes,  Manceau  Bf 109  Goldap 122
16. 10. 1944  Martin  Fw 190  Pillupönen 123
16. 10. 1944  Albert  Fw 190  Stallupönen 124
16. 10. 1944  De La Poype,  Marchi,  Fw 190  Stallupönen 125
16. 10. 1944  De La Poype,  Marchi,  Fw 190  Stallupönen 126
16. 10. 1944  R. Sauvage,  Mertzisen  Bf 109  Göritten 127

[1] Ehrengardt, Christian-Jacques: Normandie Niémen, Special 60 éme Anniversaire, Aéro Journal, Hors-Série, No 3, Sept 2002.
[2] https://www.fronta.cz/kalendar/nejuspesnejsi-den-stihacu-francouzskeho-pluku-normandie-na-vychodni-fronte







Kalendárium, 16. říjen 1939


V pondělí 16. října 1939 otevřel svoje konto britský letoun Supermarine Spitfire — tento den bombardovaly německé Junkersy Ju 88A-1 od Kampfgeschwader 30 britské lodě, kotvící ve Firth of Forth. 

První sestřel si připsal tříčlenný „modrý roj“ (blue section) od 602. stíhací squarony City of Glasgow ve složení S/L A. McKellar, F/Lt G. Pinkerton a F/O P. A. Webb. Obětí jejich přesné střelby se v 14.45 stal Junkers Ju 88A-1, 4D+AK, od Stab I./KG30. Jeden z motorů byl nejdříve poškozen střelbou protiletadlového dělostřelectva a poté byl letoun doražen střelbou Spitfirů 602. squadrony. Posádka německého letounu byla (Ff) Hptmn Helmut Pohle (Gruppenkommandeur), (Bs) Gefr August Schleicher, (Bf) Uffz Kurt Naake a (Beo) Fw Werner Weise. 
O deset minut později šel k zemi další letoun - Junkers Ju 88A-1, 4D+AK od 1./KG30. Jejich přemožiteli se stali piloti ‘B’ Flightu od 603. stíhací squadrony City of Edinburgh ve složení F/L P. Gifford, F/O K. MacDonald, and F/O C. Robertson. Nepřátelský letoun se zřítil do moře 4 míle od Port Seton. Posádka německého letounu byla (Ff) Oberlt Siegmund Storp, (Beo) Oberfw Hugo Köhnke, (Bf) Oberfw Hans Hielscher a (Bs) Obergefr Friedrich Krämer. Na stejný letoun útočil i „žlutý roj“ (yellow section) 602. stíhací squadrony. 

Úplně první střelba letounů Spitfire však směřovala do vlastních řad. Ve středu 6. září v ranních hodinách díky omylu nezkušených radarových operátorů byly Spitfiry 74. stíhací squadrony navedeny proti „nepřátelským“ strojům a dva z nich sestřelily. Až poté šokovaní stíhači zjistili, že sestřelili dva Hurricany od 56. squadrony. Při nešťastném omylu přišel o život jeden pilot této jednotky.


[1] http://forum.12oclockhigh.net/
[2] Šnajdr, Miroslav: Stíhači RAF a jejich protivníci, Francie 1939-1940, Fontána, 2004.
[3] https://www.fronta.cz/kalendar/prvni-sestrel-nemeckeho-letounu-dosazeny-na-spitfiru


Pilotem krále Anglie (osudy operačních pilotů RAF z Havlíčkova Brodu)

Název: Pilotem krále Anglie (osudy operačních pilotů RAF z Havlíčkova Brodu)
Autoři: Jiří Rajlich, Karel Černý 
Vydavatelství: Tváře - Jitka Průžová, Žďár nad Sáazvou
ISBN: 978-80-907294-2-1
Cena: 265,- Kč

Jak jsem už zmínil u knihy „S Royal Air Force nad Evropou“, tak jsem si po delší době doplnil svou knihovnu o dvě nové knížky s tématikou československých letců v Royal Air Force a v obou případech se jednalo o knihu z Vydavatelství Tváře a o autorskou dvojici Jiří Rajlich a Karel Černý, kteří už mají na kontě mnoho knih na danou tématiku. Tou druhou knihou je horká novinka „Pilotem krále Anglie (osudy operačních pilotů RAF z Havlíčkova Brodu)“. Kniha je věnována osudům bombardovacího a dopravního pilota F/O Jaroslava Doktora a čtyř stíhačů W/Cdr Jana Klána, S/Ldr Karla Kuttelwaschera, DFC & Bar, F/Lt Jana Lašky a F/Lt Stanislava Zimpricha v prvorepublikovém letectvu, britském Královském letectvu (Royal Air Force) i na dalších bojištích druhé světové války. Co všechny tyto letce spojuje? Jak prozrazuje podtitul knihy, byli to všechno rodáci z Německého (dnes Havlíčkova) Brodu. 
Kniha je opět vydána na kvalitním křídovém papíře a na 177 stranách vás krom poutavého popisu zpletitých osudů těchto letců čeká i téměř 200 fotografií a dokumentů z archivních fondů i soukromých sbírek sběratelů a rodinných příslušníků našich letců.

S Royal Air Force nad Evropou

Název: S Royal Air Force nad Evropou
Autoři: Jiří Rajlich, Karel Černý 
Vydavatelství: Tváře - Jitka Průžová, Žďár nad Sázavou
ISBN: 978-80-88041-09-2; 978-80-87348-28-4
Cena: 227,- Kč

Po delší době jsem si doplnil svou knihovnu o dvě nové knížky s tématikou československých letců v Royal Air Force a v obou případech se jednalo o knihu z Vydavatelství Tváře a o autorskou dvojici Jiří Rajlich a Karel Černý, kteří už mají na kontě mnoho knih na danou tématiku. První knihou je starší titul „S Royal Air Force nad Evropou“. Kniha je věnována devíti letcům 311. československé bombardovací perutě ve Velké Británii - rodákům z obcí, které spojuje to, že se narodili, žili nebo chodili do školy v tehdejším politickém okrese Velké Meziříčí.

► F/Lt Zdeněk Procházka, nar. Přibyslavice u V. Bíteše
► P/O Leonhard Smrček, nar. Budišov, gymnázium ve V. Meziříčí
► Sgt Stanislav Rouš, nar. Holubí Zhoř u V. Bíteše
► Sgt Alois Mezník, nar. Kundratice u Křižanova, žil v Křižanově
► Sgt František Horký, nar. Hodov, měšťanka ve V. Meziříčí
► F/O Karel Novotný, nar. Hrbov, gymnázium ve V. Meziříčí
► P/O Karel Rybníček, nar. Kozlov u Křižanova
► F/Lt Jaroslav Doležal, nar. Baliny, gymnázium ve V. Meziříčí
► F/Lt František M. Doležal, nar. Horní Heřmanice, gymnázium ve V. Meziříčí

Na celkem 139 stranách textu se poměrně podrobně seznámíte s válečnými osudy výše zmíněných letců. Kniha je vydána na kvalitním křídovém papíře a obsahuje více jak 140 fotografií, kopií dokumentů z archivních fondů, přičemž mnohé z nich jsou barevné.

pátek 12. října 2018

Kalendárium, 12. říjen 1959

Zleva Jaroslav Bureš a Josef Faix.

V pondělí 12. října 1959 došlo nad Československem k dalšímu vážnému incidentu se stíhačkou našich tehdejších západních protivníků. Toho dne odstartoval poručík italského letectva Ernesto Di Maio (u nás často uváděn jako de Mayo) k přeletu z italské základny Ghedi do západního Německa. Pilotoval přitom Republic F-84F Thunderstreak. Během letu ztratil orientaci a přelétl nad naše území. Protivzdušná obrana státu okamžitě reagovala a v Žatci se rozdrnčel zvonek v ostré hotovosti. Na stíhání narušitele se nakonec podílelo celkem deset letounů ze základen Žatec, Líně, České Budějovice, Pardubice, Brno a Bratislava. Npor. Josef Falta z 1. slp v kabině svého MiGu-17PF po 55 minut trvajícím letu přistál, aniž by narušitele střetl. Během letu však potkal dalšího z pronásledovatelů kapitána Ladislava Šejnohu z 4. slp v kabině MiGu-19P. Poručíka Di Maio nakonec dostihla jižně od Krkonoš dvojice stíhačů 11. slp – kapitán Jaroslav Bureš na MiGu-17PF a kapitán Josef Faix na MiGu-19P. Po krátké honičce bez použití zbraní jek oba piloti donutili k následování na letiště v Hradci Králové, kde přistáli v 12.35.
Dušan Schneider, který byl očitým svědkem celé události na to ve své knize Vzlet povoluji vzpomínal: „Přijeli jsme k pojížděcí dráze a tam stálo letadlo nezvyklých tvarů, před nim i za ním naše hotovostní stihačky. Ital stál, ale nijak se nechystal vypnout motor. Viděl neznámé uniformy, neznámá letadla a zřejmě tušil, že je zle. Mávali jsme na něho, naznačovali zastavení motoru zkříženýma rukama (mezinárodní signál) – a teprve po chvíli rezignovaně poslechl. Nějakou dobu ještě seděl v zavřené kabině, pak ji otevřel a po delším váhání vystoupil. Stál naproti naší skupince, pozoroval nás, my nic neříkali a on také ne. Pak někdo prohodil anglicky „Czechoslovakia“. V tom okamžiku se pilot chytil za hlavu, opřel se o křídlo a my slyšeli, jak polohlasně opakuje: „Madonna mia, madonna mia! “ Jeho první prosba byla, aby mohl poslat telegram matce, že je v pořádku, živý a zdravý. Mně osobně bylo italského pilota velmi líto; dokázal jsem si podle vlastních zkušeností až moc dobře představit, jak mu asi ve vzduchu bylo a je nyní na zemi uprostřed „nepřátel“. Pochopitelně neměl nic, do čeho by se převlékl, byl celý zpocený, tak jsem mu dal svou leteckou kombinézu. Pokud vím na letišti se k němu všichni chovali velice hezky a s pochopením pro trapnou situaci, do které se dostal.“

[1] Šafařík, Jan: Vysoká „rudá“ zeď, Československé vojenské letectvo a protivzdušná obrana státu 1950-1989, Sestřely přiznané příslušníkům Československého vojenského letectva v období „Studené války“, Air Aces, http://aces.safarikovi.org/.

[2] Irra, Miroslav: MiG-17 „Sedmnáctka“, Stíhací letoun Mikojan-Gurjevič MiG-17 v československém vojenském letectvu, Jakab, Nevojice, 2012. 
[3] Irra, Miroslav: MiG-19 v československém vojenském letectvu, Jakab, Nevojice, 2014. 
[4] Irra, Miroslav: Příběh Jižní eskadrony, Zvolenský stíhací letecký pluk 1944-1994, Regionální letecko-historická společnost České Budějovice a Jihočeské muzeum v Českých Budějovicích, České Budějovice 2014.
[5] Ovčáčík, Michal - Susa, Karel: MiG-19P & 19PM Farmer B & D All-weather Interceptor variants, 4+ Publishing Co., Praha 2005.
[6] Polák, Tomáš: Žhavé výstřely studené války I. - Evropa, in Aero Plastic Kits Revue, No. 26, 1994.
[7] Režňák, Libor: Ocelový hřebec MiG-19 a československé letectvo 1958-1972, Svět křídel, Cheb 2008.
[8] Režňák, Libor: Ocelový hřebec MiG-19 a československé letectvo 1958-1972, rozšířené vydání, Svět křídel, Cheb 2017. 
[9] Soušek, Tomáš - Šihla, Jiří: MiG - náš osud, AVIS, Praha 1999.
[10] Vystavěl, Stanislav: 11. stíhací invazní, o lidech a letadlech z letiště Korea v letech 1951 až 1993 v dokumentech, fotografíích a vzpomínkách, Svět Křídel, Cheb 2005. 
[11] Vystavěl, Stanislav: Říkali mu Korea, o lidech a letounech z letiště Žatec v období 1949-1994, Svět Křídel, Cheb 2005. 
[12] Vystavěl, Stanislav: Říkali mu Korea (podruhé), o lidech a letounech z letiště Žatec v období 1949-1994, Svět Křídel, Cheb 2011. 
[13] De Majo's F-84F Thunderstreak (Research), Aeronautica Militare, http://www.modellismopiu.it/modules/newbb_plus/print.php?forum=117&topic_id=132444. 










čtvrtek 11. října 2018

Kalendárium, 11. říjen 1914



V neděli 11. října 1914 se v Lažánkách narodil Ondřej Špaček, jeden z letců Tišnovska, který se po okupaci Československa zapojil do protinacistického odboje a jako pilot létal u 311. československé bombardovací squadrony Royal Air Force.
Měšťanskou školu navštěvoval ve Veverské Bitýšce, poté se u svého bratra v Brně-Jundrově vyučil obchodním příručím. Základní vojenskou službu nastoupil v Nitře u letectva a zde se rozhodl pro dráhu vojenského pilota. Studium ukončil v roce 1937. V roce 1940 se rozhodl odejít do exilu. Vydal se přes Slovensko, Maďarsko, Jugoslávii, Střední východ do Francie. Zde se 26. dubna 1940 přihlásil k letecká skupině v Adge. Odtud se 25. května vydává do Bordeaux k L'Ecole de l'Air Bordeaux-Mérignac, kde začal přeškolování na francouzské letouny. Po kapitulaci Francie se vydal do Velké Británie. U Československé výcvikové a náhradní jednotce letectva (Czechoslovak depot) se hlásí 27. července 1940. V období od 17.3. 1941 do 16.7.1941 prodělal výcvik u No. 2 Service Flying Training School. Po jejím absolvování je převelen k 311. československé bombardovací squadroně. Od 25. června 1942 se stává kapitánem letounu. 
v pátek 4. prosince 1942 byl jeho letoun Wellington Mk.IC, R1497, KX○D nad Biskajským zálivem přepaden nepřátelskými letouny od V.(Z)/KG40. Osádku napadeného Wellingtonu Mk.IC tvořili F/Sgt Ondřej Špaček, Sgt Josef Kuhn, F/O Hanuš Federmann, Sgt Vladimír Dominik, Sgt Michal Pizúr a Sgt Pavel Samael. Oba střelci, přední Sgt Michal Pizúr a zadní Sgt Pavel Samael nahlásili pravděpodobné sestřelení jednoho Ju 88. [VHA, ČSL-VB, sign. 190/CIII-1/1-4/106. Bojová činnost 311. perutě; sign. 687/BI/1-6/183 311 Squadron Operations Record Book; sign. 1473/CIII-1/267. Hlášení o úkolových letech 311. perutě. Podle německých záznamů však útočníci neutrpěli žádnou ztrátu.] Skupina V.(Z)/KG40 k danému datu nevykazuje žádnou ztrátu, nelze však vyloučit, že některý z Ju 88 mohl být poškozen méně než z 10%, což je stupeň poškození, který se do denních svodek ztrát neuváděl.
V období od 14. 4. 1943 do 1. 10. 1943 sloužil u No. 3 Elementry Flying Training Schools a následně od 1. 10. 1943 do  6.10.1943 u No. 2 Flying Instructors School. Jeho útěk do zahraničí nezůstal bez povšimnutí brněnského gestapa a tak byli v roce 1942 oba jeho rodiče  zatčeni a umístěni do roku 1945 v internačním táboře ve Svatobořicích.
V rámci Bomber Command absolvoval celkem 28 bojových letů a nalétal 137.48 hodin, v rámci Coastal Command absolvoval 15 bojových letů a nalétal 133.14 hodin. 
Po skončení druhé světové války se vrátil do vlasti, kde sloužil jako pilotní instruktor v leteckém učilišti. Po roce 1948 byl zatčen a odsouzen k deseti rokům vězení. Po svém propuštění mu bylo umožněno odjet do Anglie za svou ženou a dcerou. Zemřel 26. ledna 1987.

Seznam vyznamenání: 3x Čs. válečný kříž 1939 (23.3.1942, 27.5.1942, 26.10.1942), 2x Čs. medaile Za chrabrost (20.1.1942, ), Čs. medaile Za zásluhy 1.st. (13.3.1945), Pamětní medaile čs. zahraniční armády, Defence Medal, War Medal.
Letouny, na kterých létal: Vickers Wellington Mk.IC (X1111, KX○N; X9877, KX○V; W5711, KX○H; T2962, KX○T, W5711, KX○H; X9980, KX○C; DV886, KX○X; R1497, KX○D)

[1] http://tisnov.safarikovi.org/
    

    

Osádka Sgt Špačka, Initial Training Flight, RAF EAST Wretham, září-říjen 1941. Zleva: přední střelec Sgt Jaromír Bajer, druhý pilot Sgt Karel Hurt (+ 25. 10. 1941), navigátor Sgt Alois Tolar, radiotelegrafista Bedřich Gissübel, první pilot Sgt Ondřej Špaček a zadní střelec Sgt Přibyslav Strachoň.

Značně opotřebovaný Vickers Wellington Mk.IC "KX-H" (W5711) s 50 symboly náletů pod kabinou jako druhý nejúspěšnější stroj 311. československé bombardovací perutě během služby u Bombardovacího velitelství. I na tomto letounu létal Sgt Ondřej Špaček.

Letoun Vickers Wellington Mk.IC "KX-N" (Z1111), na kterém létal Sgt Ondrej Špaček. Fotografie z konce roku 1942 zachycuje letoun na letišti RAF Talbenny již v kamufláži pobřežního letectva.