pátek 12. října 2018

Kalendárium, 12. říjen 1959

Zleva Jaroslav Bureš a Josef Faix.

V pondělí 12. října 1959 došlo nad Československem k dalšímu vážnému incidentu se stíhačkou našich tehdejších západních protivníků. Toho dne odstartoval poručík italského letectva Ernesto Di Maio (u nás často uváděn jako de Mayo) k přeletu z italské základny Ghedi do západního Německa. Pilotoval přitom Republic F-84F Thunderstreak. Během letu ztratil orientaci a přelétl nad naše území. Protivzdušná obrana státu okamžitě reagovala a v Žatci se rozdrnčel zvonek v ostré hotovosti. Na stíhání narušitele se nakonec podílelo celkem deset letounů ze základen Žatec, Líně, České Budějovice, Pardubice, Brno a Bratislava. Npor. Josef Falta z 1. slp v kabině svého MiGu-17PF po 55 minut trvajícím letu přistál, aniž by narušitele střetl. Během letu však potkal dalšího z pronásledovatelů kapitána Ladislava Šejnohu z 4. slp v kabině MiGu-19P. Poručíka Di Maio nakonec dostihla jižně od Krkonoš dvojice stíhačů 11. slp – kapitán Jaroslav Bureš na MiGu-17PF a kapitán Josef Faix na MiGu-19P. Po krátké honičce bez použití zbraní jek oba piloti donutili k následování na letiště v Hradci Králové, kde přistáli v 12.35.
Dušan Schneider, který byl očitým svědkem celé události na to ve své knize Vzlet povoluji vzpomínal: „Přijeli jsme k pojížděcí dráze a tam stálo letadlo nezvyklých tvarů, před nim i za ním naše hotovostní stihačky. Ital stál, ale nijak se nechystal vypnout motor. Viděl neznámé uniformy, neznámá letadla a zřejmě tušil, že je zle. Mávali jsme na něho, naznačovali zastavení motoru zkříženýma rukama (mezinárodní signál) – a teprve po chvíli rezignovaně poslechl. Nějakou dobu ještě seděl v zavřené kabině, pak ji otevřel a po delším váhání vystoupil. Stál naproti naší skupince, pozoroval nás, my nic neříkali a on také ne. Pak někdo prohodil anglicky „Czechoslovakia“. V tom okamžiku se pilot chytil za hlavu, opřel se o křídlo a my slyšeli, jak polohlasně opakuje: „Madonna mia, madonna mia! “ Jeho první prosba byla, aby mohl poslat telegram matce, že je v pořádku, živý a zdravý. Mně osobně bylo italského pilota velmi líto; dokázal jsem si podle vlastních zkušeností až moc dobře představit, jak mu asi ve vzduchu bylo a je nyní na zemi uprostřed „nepřátel“. Pochopitelně neměl nic, do čeho by se převlékl, byl celý zpocený, tak jsem mu dal svou leteckou kombinézu. Pokud vím na letišti se k němu všichni chovali velice hezky a s pochopením pro trapnou situaci, do které se dostal.“

[1] Šafařík, Jan: Vysoká „rudá“ zeď, Československé vojenské letectvo a protivzdušná obrana státu 1950-1989, Sestřely přiznané příslušníkům Československého vojenského letectva v období „Studené války“, Air Aces, http://aces.safarikovi.org/.

[2] Irra, Miroslav: MiG-17 „Sedmnáctka“, Stíhací letoun Mikojan-Gurjevič MiG-17 v československém vojenském letectvu, Jakab, Nevojice, 2012. 
[3] Irra, Miroslav: MiG-19 v československém vojenském letectvu, Jakab, Nevojice, 2014. 
[4] Irra, Miroslav: Příběh Jižní eskadrony, Zvolenský stíhací letecký pluk 1944-1994, Regionální letecko-historická společnost České Budějovice a Jihočeské muzeum v Českých Budějovicích, České Budějovice 2014.
[5] Ovčáčík, Michal - Susa, Karel: MiG-19P & 19PM Farmer B & D All-weather Interceptor variants, 4+ Publishing Co., Praha 2005.
[6] Polák, Tomáš: Žhavé výstřely studené války I. - Evropa, in Aero Plastic Kits Revue, No. 26, 1994.
[7] Režňák, Libor: Ocelový hřebec MiG-19 a československé letectvo 1958-1972, Svět křídel, Cheb 2008.
[8] Režňák, Libor: Ocelový hřebec MiG-19 a československé letectvo 1958-1972, rozšířené vydání, Svět křídel, Cheb 2017. 
[9] Soušek, Tomáš - Šihla, Jiří: MiG - náš osud, AVIS, Praha 1999.
[10] Vystavěl, Stanislav: 11. stíhací invazní, o lidech a letadlech z letiště Korea v letech 1951 až 1993 v dokumentech, fotografíích a vzpomínkách, Svět Křídel, Cheb 2005. 
[11] Vystavěl, Stanislav: Říkali mu Korea, o lidech a letounech z letiště Žatec v období 1949-1994, Svět Křídel, Cheb 2005. 
[12] Vystavěl, Stanislav: Říkali mu Korea (podruhé), o lidech a letounech z letiště Žatec v období 1949-1994, Svět Křídel, Cheb 2011. 
[13] De Majo's F-84F Thunderstreak (Research), Aeronautica Militare, http://www.modellismopiu.it/modules/newbb_plus/print.php?forum=117&topic_id=132444. 










čtvrtek 11. října 2018

Kalendárium, 11. říjen 1914



V neděli 11. října 1914 se v Lažánkách narodil Ondřej Špaček, jeden z letců Tišnovska, který se po okupaci Československa zapojil do protinacistického odboje a jako pilot létal u 311. československé bombardovací squadrony Royal Air Force.
Měšťanskou školu navštěvoval ve Veverské Bitýšce, poté se u svého bratra v Brně-Jundrově vyučil obchodním příručím. Základní vojenskou službu nastoupil v Nitře u letectva a zde se rozhodl pro dráhu vojenského pilota. Studium ukončil v roce 1937. V roce 1940 se rozhodl odejít do exilu. Vydal se přes Slovensko, Maďarsko, Jugoslávii, Střední východ do Francie. Zde se 26. dubna 1940 přihlásil k letecká skupině v Adge. Odtud se 25. května vydává do Bordeaux k L'Ecole de l'Air Bordeaux-Mérignac, kde začal přeškolování na francouzské letouny. Po kapitulaci Francie se vydal do Velké Británie. U Československé výcvikové a náhradní jednotce letectva (Czechoslovak depot) se hlásí 27. července 1940. V období od 17.3. 1941 do 16.7.1941 prodělal výcvik u No. 2 Service Flying Training School. Po jejím absolvování je převelen k 311. československé bombardovací squadroně. Od 25. června 1942 se stává kapitánem letounu. 
v pátek 4. prosince 1942 byl jeho letoun Wellington Mk.IC, R1497, KX○D nad Biskajským zálivem přepaden nepřátelskými letouny od V.(Z)/KG40. Osádku napadeného Wellingtonu Mk.IC tvořili F/Sgt Ondřej Špaček, Sgt Josef Kuhn, F/O Hanuš Federmann, Sgt Vladimír Dominik, Sgt Michal Pizúr a Sgt Pavel Samael. Oba střelci, přední Sgt Michal Pizúr a zadní Sgt Pavel Samael nahlásili pravděpodobné sestřelení jednoho Ju 88. [VHA, ČSL-VB, sign. 190/CIII-1/1-4/106. Bojová činnost 311. perutě; sign. 687/BI/1-6/183 311 Squadron Operations Record Book; sign. 1473/CIII-1/267. Hlášení o úkolových letech 311. perutě. Podle německých záznamů však útočníci neutrpěli žádnou ztrátu.] Skupina V.(Z)/KG40 k danému datu nevykazuje žádnou ztrátu, nelze však vyloučit, že některý z Ju 88 mohl být poškozen méně než z 10%, což je stupeň poškození, který se do denních svodek ztrát neuváděl.
V období od 14. 4. 1943 do 1. 10. 1943 sloužil u No. 3 Elementry Flying Training Schools a následně od 1. 10. 1943 do  6.10.1943 u No. 2 Flying Instructors School. Jeho útěk do zahraničí nezůstal bez povšimnutí brněnského gestapa a tak byli v roce 1942 oba jeho rodiče  zatčeni a umístěni do roku 1945 v internačním táboře ve Svatobořicích.
V rámci Bomber Command absolvoval celkem 28 bojových letů a nalétal 137.48 hodin, v rámci Coastal Command absolvoval 15 bojových letů a nalétal 133.14 hodin. 
Po skončení druhé světové války se vrátil do vlasti, kde sloužil jako pilotní instruktor v leteckém učilišti. Po roce 1948 byl zatčen a odsouzen k deseti rokům vězení. Po svém propuštění mu bylo umožněno odjet do Anglie za svou ženou a dcerou. Zemřel 26. ledna 1987.

Seznam vyznamenání: 3x Čs. válečný kříž 1939 (23.3.1942, 27.5.1942, 26.10.1942), 2x Čs. medaile Za chrabrost (20.1.1942, ), Čs. medaile Za zásluhy 1.st. (13.3.1945), Pamětní medaile čs. zahraniční armády, Defence Medal, War Medal.
Letouny, na kterých létal: Vickers Wellington Mk.IC (X1111, KX○N; X9877, KX○V; W5711, KX○H; T2962, KX○T, W5711, KX○H; X9980, KX○C; DV886, KX○X; R1497, KX○D)

[1] http://tisnov.safarikovi.org/
    

    

Osádka Sgt Špačka, Initial Training Flight, RAF EAST Wretham, září-říjen 1941. Zleva: přední střelec Sgt Jaromír Bajer, druhý pilot Sgt Karel Hurt (+ 25. 10. 1941), navigátor Sgt Alois Tolar, radiotelegrafista Bedřich Gissübel, první pilot Sgt Ondřej Špaček a zadní střelec Sgt Přibyslav Strachoň.

Značně opotřebovaný Vickers Wellington Mk.IC "KX-H" (W5711) s 50 symboly náletů pod kabinou jako druhý nejúspěšnější stroj 311. československé bombardovací perutě během služby u Bombardovacího velitelství. I na tomto letounu létal Sgt Ondřej Špaček.

Letoun Vickers Wellington Mk.IC "KX-N" (Z1111), na kterém létal Sgt Ondrej Špaček. Fotografie z konce roku 1942 zachycuje letoun na letišti RAF Talbenny již v kamufláži pobřežního letectva.

   

sobota 6. října 2018

Kalendárium, 6. říjen 1944


V pátek 6. října 1944 v Dukelském průsmyku překročili vojáci 1. čs. armádního sboru hranice předválečného Československa a vztyčili na osvobozeném území státní vlajku.

Jako první dosáhla československých hranic devítičlenná průzkumná hlídka 2. praporu 1. brigády. Improvizovanou vlajku vyvěsili na telegrafním sloupu. Hlídka poté pokračovala k obci Vyšný Komárník. Brzy poté dorazili ke hranici ostatní vojáci 2. praporu a pod německou palbou vztyčili vlajku i hraniční sloup se státním znakem.

Před rokem 1989 se tento den slavil jako Den československé armády.

[1] https://www.fronta.cz/kalendar/cs-vojaci-prekrocili-v-dukelskem-prusmyku-cs-hranice




čtvrtek 4. října 2018

Kalendárium, 4. říjen 1917


Ve čtvrtek 4. (17). října 1917 se narodil Dvojnásobný hrdina Sovětského svazu Aleksandr Terentjevič Karpov / Александр Терентьевич Карпов, nejúspěšnější sovětský pilot protivzdušné obrany se 36 [27+9] sestřely.

Narodil se ve vesnici Fileněvo v Kalužské oblasti. Do armády vstoupil v roce 1939, o rok později ukončil Kačinskou vojenskou leteckou školu im. A. F. Mjasnikova. Od července 1941 se účastnil bojů v sestavě 121. stíhacího leteckého pluku na letounech Jak-1. V říjnu 1941 byl převelen k 123. stíhacímu leteckému pluku 7. stíhacího leteckého sboru PVO Leningradského frontu. Později byl pluk přejmenován na 27. gardový stíhací letecký pluk. Létal na letounech Jak-1, Jak-7 a Jak-9 a postupně velel zvěnu a byl zástupcem velitele eskadrily. K 7. srpnu 1943 vykonal celkem 370 bojových letu, účastnil se 87 leteckých soubojů, ve kterých sestřelil 14 letounů protivníka samostatně a 9 ve spoluúčasti. Dne 28. září téhož roku mu byla udělena Zlatá hvězda Hrdiny Sovětského svazu (№ 1202). V úterý 22. srpna 1944 pak obdržel druhou Zlatou hvězdu Hrdiny Sovětského svazu. V pátek 20. října 1944 gardový major Aleksandr Terentjevič Karpov zahynul za nepříznivého počasí při letecké katastrofě. Do své smrti absolvoval celkem 456 bojových letů, svedl 97 vzdušných soubojů, při kterých sestřelil celkem 27 letounů samostatně a 9 ve spoluúčasti. Tím se stal nejúspěšnějším sovětským stíhačem v řadách sovětské protivzdušné obrany během Velké vlastenecké války.     

Seznam vzdušných vítězství A. T. Karpova:
29.08.1941 1/2  Ме 115
25.10.1941 1/3  Ме 109
16.02.1942 1  Ме 109
23.04.1942 1/2  Ме 109
05.05.1942 1  Ме 109
30.05.1942 1  Ме 109
30.05.1942 1  Ме 109
30.05.1942 1/2  Ме 109
02.08.1942 1  Ju 88
02.08.1942 1/2  Ju 88
03.08.1942 1  Ju 88
09.09.1942 1/2  Ме 109
15.01.1943 1  Ме 109
23.01.1943 1  Ju 88
25.01.1943 1  Ме 109
27.01.1943 1  Ju 88
27.01.1943 1/3  Ju 88
11.02.1943 1/2  Fw 190
11.02.1943 1  Ju 87
15.02.1943 1  Ме-109
22.02.1943 1  Ju 88
23.03.1943 1  Ju 87
23.03.1943 1/3  Ме 109
15.09.1943 1  Ме 109
15.09.1943 1  Fw 190
02.02.1944 1  Fw 190
10.02.1944 1  Brewster
10.02.1944 1  Brewster
19.06.1944 1  Ме 109
19.06.1944 1  Fw 190
22.06.1944 1  Me 109
22.06.1944 1  Me 109
23.06.1944 1  Ме 109
30.06.1944 1  Ме 109
03.07.1944 1  Ме 109
14.09.1944 1  ФВ 190
Seznam vyznamenání A. T. Karpova:
Zlatá hvězda Hrdiny Sovětského svazu № 1202 (28. 9. 1943)
Zlatá hvězda Hrdiny Sovětského svazu (22. 8. 1944)
Řád Lenina (28. 9. 1943)
3x Řád Rudého praporu (19. 8. 1942, 13. 2. 1943, 7. 4. 1944)
Řád Aleksandra Něvského (13. 4. 1943)
medaile

[1] Быков, Михаил Юрьевич: Асы Великой Отечественной. Самые результативные летчики 1941-1945 гг., Яуза, Эксмо, 2007 г. 
[2] Быков, Михаил Юрьевич: Советские асы 1941-1945. Победы Сталинских соколов, Яуза, Эксмо, 2008 г. 
[3] Быков, Михаил Юрьевич: Все асы Сталина 1936 – 1953 гг., Серия: Элитная энциклопедия ВВС. Такой книги еще не было!, Издательство: Яуза-Пресс, 2014. ISBN: 978-5-699-67789-4
[4] Симонов, Андрей Анатольевич - Бодрихин, Николай Георгиевич: Боевые летчики – дважды и трижды Герои Советского Союза, Издательство: Фонд «Русские витязи», 2017 г. ISBN: 978-5-9909605-1-0 
[5] http://airaces.narod.ru/
[6] http://soviet-aces-1936-53.ru/ 
[7] https://ru.wikipedia.org/wiki/Карпов,_Александр_Терентьевич




úterý 2. října 2018

Kalendárium, 2. říjen 1942


V ponělí 2. října 1939 byl v Sovětském svazu úspěšně zalétán prototyp letadla konstruktéra Sergeje Vladimiroviče Iljušina označený jako CKB-55 N°1. Jednalo se o tovární značení legendárního Iljušinu Il-2 „Šturmovik“, bitevního letounu používaného zejména Sovětským svazem během druhé světové války. Byl jedním z nejmasověji vyráběných letadel, celkem bylo vyrobeno 36 183 strojů všech verzí.
Šturmoviky způsobovaly nepříteli silné ztráty a vyvolávaly paniku v jeho řadách. Německými vojáky byly stroje Il-2 brzy přezdívány černá smrt (Schwarzer Tod).





pondělí 1. října 2018

Kalendárium, 1. říjen 1942


Ve čtvrtek 1. října 1942 provedl první vzlet sovětský stíhací letoun vzniklý v době druhé světové války, který navazoval na poslední varianty stíhačky Jak-7, na Jak-7B a pouze v prototypu postavený Jak-7DI. Jeho vznik umožnila mnohem lepší situace sovětského metalurgického průmyslu, který dokázal zvýšit dodávky deficitních materiálů do té míry, že se mohlo uvažovat o využití hliníkových slitin nejen pro výrobu bombardovacích a bitevních strojů, ale i pro stíhací letouny. Výsledkem byla konstrukce Jaku-7DI, který měl smíšenou konstrukci křídla — původní dřevěné nosníky byly nahrazeny nosníky duralovými, což jednak vedlo k určité úspoře hmotnosti draku letounu, jednak uvolnilo vnitřní konstrukci křídla, takže bylo možno zvýšit objem vnitřních palivových nádrží letounu. 

Typ Jak-9 byl velmi všestranný, používal se jako stíhací, dálkový stíhací a přepadový letoun, ve verzi Jak-9B sloužil dokonce i jako stíhací bombardér, který se užíval pro boj s tanky. V červenci roku 1943 zařadil do své výzbroje 12. gardový stíhací pluk protivzdušné obrany Moskvy výškovou stíhací variantu Jak-9PD. V roce 1944 byl uveden typ Jak-9DD, s palivovými nádržemi zvětšenými na 850 litrů, což dovolilo podnikat doprovodné lety dlouhé 2000 až 2200 km.

Stíhací letadla Jak-9 poprvé zasáhla do vzdušných soubojů na stalingradskou frontou v zimě 1942/43. Pro Němce se tento stroj stal velice nepříjemným překvapením. Jaky-9 ve výškách do 4000 m převyšovaly německý Messerschmitt Bf 109G-2 v rychlosti a měly lepší stoupavost-výšky 5000 m dosáhly o 14 sekund dříve. Od 6000 m výše byly sovětské stroje sice o 40 až 60 km/h pomalejší, avšak boje na sovětské frontě se vedly v podstatně nižších hladinách, kde se mohla převaha Jaků 9 uplatnit lépe.

Sovětská letecká esa, která část svých sestřelů dosáhla na letounu Jak-9:
Vorožejkin Arsenij Vasiljevič / Ворожейкин Арсений Васильевич 60 [47 + 13]
Koldunov Aleksandr Ivanovič / Колдунов Александр Иванович 47 [46 + 1]
Morgunov Sergej Nikolajevič / Моргунов Сергей Николаевич 41 [41 + 0]
Pivovarov Michail Jevdokimovič / Пивоваров Михаил Евдокимович 41 [40 + 1]
Stěpaněnko Ivan Nikiforovič / Степаненко Иван Никифорович 41 [32 + 9]
Fjodorov Ivan Vasiljevič / Фёдоров Иван Васильевич 37 [37 + 0]
Merkulov Vladimir Ivanovič / Меркулов Владимир Иванович 33 [29 + 4]
Romaněnko Ivan Ivanovič / Романенко Иван Иванович 32 [29 + 3]
Rešetov Aleksej Michajlovič / Решетов Алексей Михайлович 32 [22 + 10]
Sačkov Michail Ivanovič / Сачков Михаил Иванович 29 [29 + 0]
Murašjov Pavel Ignatjevič / Муравьёв Павел Игнатьевич 28 [22 + 6]

[1] Быков, Михаил Юрьевич: Асы Великой Отечественной. Самые результативные летчики 1941-1945 гг., Яуза, Эксмо, 2007 г.
[2] Быков, Михаил Юрьевич: Советские асы 1941-1945. Победы Сталинских соколов, Яуза, Эксмо, 2008 г.
[3] Быков, Михаил Юрьевич: Все асы Сталина 1936 – 1953 гг., Серия: Элитная энциклопедия ВВС. Такой книги еще не было!, Издательство: Яуза-Пресс, 2014. ISBN: 978-5-699-67789-4
[4] Быков, Михаил Юрьевич: Самолеты советских асов, Боевая раскраска "сталинских соколов", Серия: Война и мы. Авиаколлекция. «Бортовая живопись» , Издательство: Яуза-каталог, 2016. ISBN: 978-5-906716-51-4 
[5] https://cs.wikipedia.org/wiki/Jakovlev_Jak-9
[6] https://ru.wikipedia.org/wiki/Як-9
[7] http://soviet-aces-1936-53.ru/