neděle 9. prosince 2018

Kalendárium, 9. prosinec 1941

Letkyně 586. IAP. Zleva doprava Litija Litvjakovová, Jekatěrina Budanovová a Marija Kuzněcovová u letounu Jakovlev Jak-1.

V úterý 9. prosince byl z části 122. ženské letecké skupiny zformován 586. ženský stíhací letecký pluk PVO M. Raskovové. Pluk byl vyzbrojen stíhacími letouny Jakovlev Jak-1. V dubnu byl zařazen do sestavy 144. IAD PVO Saratovsko-Balašovského oblasti. Dne 10. září se stal pluk operační. Ve čtvrtek 24. září 1942 získala ml.-lt. V. D. Chomjakovová první sestřel pluku, když se ji podařilo v leteckém souboji zničit německý bombardovací letoun Junkers Ju 88. V březnu 1943 byl pluk zařazen do sestavy 101. IAD PVO Vroněžsko-Borisoglebské oblasti PVO. V červnu téhož roku se stal součástí 9. IAK PVO Voroněžské oblasti PVO, Západního frontu PVO. Během roku 1943 až 1944 došlo k postupnému přezbrojení pluku na letouny Jakovlev Jak-7b a Jakovlev Jak-9. V září 1944 byl pluk zařazen do sestavy 141. IAD PVO, 85. D PVO Jižního frontu PVO.
Během Velké Vlastenecké války absolvoval pluk celkem 2073 bojových letů, při nichž svedl 125 vzdušných soubojů a získal celkem 19 potvrzených sestřelů (V „Historickém formuláři“ pluku je sice uvedena cifra 38 sestřelů, ty však nejsou potvrzeny žádnými operačními hlášeními pluku i vyšších velitelství), další dva letouny byly poškozeny, na letištích byly zničeny dva letouny nepřítele. Vlastní ztráty pluku bylo šest pilotek (jedna se nevrátila z bojového letu, 4 zemřely při leteckých katastrofách, jedna spáchala sebevraždu).

Velitelé pluku:
09.12.1941 — 07.10.1942 maj. Kazarinovová Tamara Aleksandrovna
27.10.1942 — 15.07.1945 maj. / pplk. Gridněv Aleksandr Vasiljevič

Tabulka sestřelů 586. pluku:
datum čas příjmení ИАП ИАД typ číslo výsledek protivník
24.09.1942 22:07 Chomjakova, V.D. 586 144 Jak-1 1 zničen Ju 88A-4
19.03.1943 10:10~ Pamjatnych, T.U. 586 144 Jak-1 1 zničen Ju 88 / Do 215
19.03.1943 10:10~ Pamjatnych, T.U. 586 144 Jak-1 1 zničen Ju 88 / Do 215
19.03.1943 10:10~ Surnačevskaja, R.N. 586 144 Jak-1 1 zničen Ju 88 / Do 215
19.03.1943 10:10~ Surnačevskaja, R.N. 586 144 Jak-1 1 zničen Ju 88 / Do 215
29.04.1943 17:23 Gridněv, A.V. 586 101 Jak-1 1 zničen Ju 88
29.04.1943 17:20 Olkova, I.I. 586 101 Jak-1 ½ zničen ve spol. Ju 88
29.04.1943 17:20 Jakovleva, O.I. 586 101 Jak-1 ½ zničen ve spol. Ju 88
14.05.1943 Pamjatnych, T.U. 586 101 Jak-1 ½ poškozen v.s. Ju 88
14.05.1943 Jakovleva, O.I. 586 101 Jak-1 ½ poškozen v.s. Ju 88
14.06.1943 9:59~ Gridněv, A.V. 586 9 K Jak-1 ½ zničen ve spol. Ju 88
14.06.1943 9:59~ Lisicina, V.M. 586 9 K Jak-7b ½ zničen ve spol. Ju 88
14.06.1943 9:59~ Gridněv, A.V. 586 9 K Jak-1 1 zničen Fw 190A-5
14.06.1943 9:59~ Gridněv, A.V. 586 9 K Jak-1 1 zničen Fw 190
14.06.1943 9:59~ Gridněv, A.V. 586 9 K Jak-1 1 zničen Fw 190
11.07.1943 7:59 Kuzněcová, M.M. 586 9 K Jak-7b ½ zničen ve spol. Ju 88
11.07.1943 7:59 Beljajeva, R.V. 586 9 K Jak-1 ½ zničen ve spol. Ju 88
23.01.1944 Durakov, N.K. 586 9 K Jak 1 zničen Ju 88
04.02.1944 Demčenková, A.N. 586 9 K Jak 1 zničen Ju 52/3m
09.02.1944 16:10-17:30 Gridněv, A.V. 586 9 K Jak-9 ½ zničen ve spol. Ju 52/3m
09.02.1944 16:10-17:30 Burdinova, G.P. 586 9 K Jak-7b ½ zničen ve spol. Ju 52/3m
09.02.1944 16:10-17:30 Gridněv, A.V. 586 9 K Jak-9 1 zničen Bf 109
09.02.1944 16:10-17:30 Burdinova, G.P. 586 9 K Jak 1 zničen Bf 109
11.02.1944 Gridněv, A.V. 586 9 K Jak-9 ½ zničen ve spol. Ju 52/3m
11.02.1944 neznámý 586 9 K Jak ½ zničen ve spol. Ju 52/3m
10.04.1944 23:50-00:20 Burdinova, G.P. 586 9 K Jak-7b 1 zničen Ju 88
21.04.1944 Durakov, N.K. 586 9 K Jak 1 zničen Ju 88
11.05.1944 13:27-14:30 Gridněv, A.V. 586 9 K Jak-9 ½ zničen ve spol. He 177A-3
11.05.1944 13:27-14:30 Surnačevskaja, R.N. 586 9 K Jak-7b ½ zničen ve spol. He 177A-3
11.07.1944 Korolev, N. 586 9 K Jak ½ zničen ve spol. Ju 188F-1
11.07.1944 Cokajev, G. 586 9 K Jak ½ zničen ve spol. Ju 188F-1

Stíhací pilotky, které dosáhly alespoň jednoho sestřelu a létaly z 586. IAP:
Jméno Имя Počet sestřelů Jednotka
Blinovová, Klavdija Michajlovna Блинова Клавдия Михайловна 3 [0+3] 586, 434, 653 > 65 G
Budanovová, Jekatěrina Vasiljevna Буданова Екатерина Васильевна 4 [2+2] 586, 437, 9 G, 296 > 73 G
Burdinová, Galina Pavlovna Бурдина Галина Павловна 3 [2+1] 586
Demčenkovová, A. N. Демченкова А. Н. 1 586
Kuzněcovová, M. C. Кузнецова М. С. 1 [0+1] 586
Lebeděvová, Antonina Vasiljevna Лебедева Антонина Васильевна 3 [1+2] 586, 434, 653 > 65 G
Lisicinová, Valentina Michajlovna Лисицина Валентина Михайловна 1 [0+1] 586
Litvjaková, Lidija Vladimirovna Литвяк Лидия Владимировна 8 [5+3] 586, 437, 9 G, 296 > 73 G
Olkovová, Irina Ivanovna Олькова Ирина Ивановна 1 [0+1] 586
Pamjatnychová, Tamara Ustinovna Памятных Тамара Устиновна 2 586
Pankratovová, Klavdija Lukjanovna Панкратова Клавдия Лукьяновна 4 586
Solomatinová, Zinaida Fjodorovna Соломатина Зинаида Фёдоровна 1 [0+1] 586
Surnačevskaja, Raisa Nefedovna Сурначевская Раиса Нефедовна 3 [2+1] 586
Chomjakovová, valerija Dmitrijevna Хомякова Валерия Дмитриевна 1 586
Šachovová, Olga Шахова Ольга 586, 434
Jakovlevová, Olga I. Яковлева Ольга И. 1 [0+1] 586
Jamščikovová, Olga Nikolajevna Ямщикова Ольга Николаевна 586

Prameny a literatura:
[1] Анохин, Владимир Александрович - Быков, Михаил Юрьевич: Все истребительные авиаполки Сталина. Первая полная энциклопедия, Серия: Элитная энциклопедия ВВС. Такой книги еще не было!, Издательство: Яуза-Пресс, 2014. ISBN: 978-5-699-67104-5 
[2] Быков, Михаил Юрьевич: Асы Великой Отечественной. Самые результативные летчики 1941-1945 гг., Яуза, Эксмо, 2007 г.
[3] Быков, Михаил Юрьевич: Советские асы 1941-1945. Победы Сталинских соколов, Яуза, Эксмо, 2008 г.
[4] Быков, Михаил Юрьевич: Все асы Сталина 1936 – 1953 гг., Серия: Элитная энциклопедия ВВС. Такой книги еще не было!, Издательство: Яуза-Пресс, 2014. ISBN: 978-5-699-67789-4
[5] Mellinger, George: Yakovlev Aces of World War 2, Aircraft of the Aces 64, Osprey Publishing, April 12 2005. 
[6] Milanetti, Gian Piero: Sovětské letkyně ve Velké Vlastenecké válce, Historie v obrazech, Grada Publishing, Praha 2014. ISBN 978-80-247-5097-2.  
[7] Polák, Tomáš - Shores, Christopher: Stalin's Falcons, The Aces of The Red Star, A Tribute To The Notable Fighter Pilots of The Soviet Air Force 1918-1953, Grub Street 1999. 
[8] Seidl, Hans D.: Stalin's Eagles, An illustrated Study of the Soviet Aces of World War II and Korea, Atglen, PA, Schiffer Military History, 1998. ISBN 0-7643-0476-3.
[9] Симонов, Андрей Анатольевич - Чудинова, Светлана Владимировна: Женщины – герои Советского Союза и России, Издательство: Фонд «Русские витязи», 2017 г. ISBN: 978-5-9909607-0-1 
[10] Yenne, Bill: The White Rose of Stalingrad: The Real Life Adventure of Lidiya Vladimirovna Litvyak, the Highest Scoring Female Air Ace of All Time, Osprey Publishing, London. 2013. ISBN 978-1-84908-810-7
[11] Yenne, Bill: Bílá růže ze Stalingradu, Doba a skutečný životní příběh Lidije Vladimirovny Litvjakové, největšího ženského leteckého esa všech dob, Mladá fronta, Praha. 2015. ISBN 978-80-204-3309-1

[12] Flimelová, Alena: Královny stalingradského nebe, Lidija Litvjaková (1921-1943) a Jekatěrina Budanová (1916-1943), in extra Válka, II. světová Speciál, 2. března, 2018.
[13] Gorbač, Vitalij - Chazanov, Dmitrij - Poluninová, Jekatěrina: Ženy v kabinách stíhaček, in Historie a plastikové modelářství, No. 06, 2001.
[14] Gorbač, Vitalij - Chazanov, Dmitrij - Poluninová, Jekatěrina: Ženy v kabinách stíhaček, in Historie a plastikové modelářství, No. 07, 2001.
[15] Горбач В., Полунина Е., Хазанов Д.: Женские лица воздушной войны, АвиаМастер, № 3, 2000.
[16] Novák, Jiří: Bílá lilie od Stalingradu, Lidia Vladimirovna Litvjaková, in Extra válka, 2. světová, číslo 3, 2013. 
[17] Šiška, Miroslav: Ženské letecké eso ze Stalingradu, in Military revue, No. 12, 2017.

Káťa Budanovová a Lidia Litvjakovová

 Antonina Vasiljevna Lebeděvová

Lt. Galina Pavlovna Burdinová (3 sestřely), lt. Tamara Ustinovna Pamjatnych (2 sestřely), lt. Valerija Ivanovna Chomjakovová (1 sestřel) a lt. Valentina Michajlovna Lisicinová (1 sestřel), září 1942.

 Sovětské pilotky před letounem Jakovlev Jak-1, bílá 20, rok 1943.

Velitel 586. IAP PVO major A. V. Gridněv, Valentina Lisicinová, Zinajda Solomatinová, Marija Bartakovová, Aleksandra Akimovová, rok 1943.

 Jakovlev Jak-1, 586. IAP.

 Jakovlev Jak-1b, 586. IAP.

Jakovlev Jak-9, 586. IAP.

 Jakovlev Jak-9, 586. IAP.

pátek 7. prosince 2018

Kalendárium, 7. prosinec 1941

„Obávám se, že jsme probudili spícího obra a přinutili jej učinit strašlivé rozhodnutí.“

admirál Isoroku Jamamoto


Kalendárium, 7. prosinec 1916

Jekatěrina Vasiljevna Budanová a Lidija Vladimirovna Litvjaková

Ve čtvrtek 7. prosince 1916 se ve vesnici Kolopljanka ve Vjazemském kraji Smolenské gubernie narodila Jekatěrina Vasiljevna Budanová / Екатерина Васильевна Буданова. Mnohými prameny je uváděna jako nejúspěšnější sovětská stíhací pilotka s celkem 11 jistými sestřely - šesti samostatnými a pěti ve spoluúčasti. Nicméně podle nejnovějších prací sovětských historiků se ji z archivních dokumentů podařilo doložit tři jisté sestřely. To však nijak nesnižuje její odvahu a úspěchy, kterých dosáhla.
Ve třinácti letech odešla do Moskvy, kde pracovala v letecké továrně. V roce 1937 úspěšně ukončila kurz v Kijevském aeroklubu města Moskvy, kde později nastoupila jako pilotka-instruktor a létala na strojích U-2 (Po-2), UT-2 a AIR-6. Koncem roku 1939 poslali Káťu Budanovou do Chersonské školy letců-instruktorů OSOAVIACHIMu, kterou úspěšně ukončila v květnu 1940. Poté nastoupila jako letec-instruktor ve Frunzeho aeroklubu města Moskvy. V říjnu 1941 dobrovolně vstoupila do nově se tvořící letecké skupiny pod velením Hrdiny Sovětského svazu  M. M. Raskové. V únoru 1942 absolvovala kurs v Engelské vojenské letecké škole pilotů, v městě na Volze asi 800 kilometrů jihovýchodně od Moskvy, kde se seznámila s letounem Jakovlev Jak-1. Následně byla ve funkci velitele zvěna převelena k 586. ženskému stíhacímu leteckému pluku.
Mezi dubnem a září 1942 sloužila s plukem na letišti Razbojščina nedaleko Saratova. Ve čtvrtek 10. září 1942 se v sestavě 1. eskadrily přemístila na Stalingradský front na bojovou stáž. Během září až října létala u 437. stíhacího leteckého pluku, od října 1942 do ledna 1943 létala u 9. gardového stíhacího leteckého pluku, který v té době v týlu Stalingradského frontu prováděl reorganizaci na „pluk leteckých es“. Zde Jekatěrina Budanová spolu s dalšími letkyněmi absolvovala 78 bojových letů na ochranu vzdušného prostoru letiště Žitkur a doprovod transportních letounů se speciálním nákladem. Od ledna 1943 sloužila u 296. stíhacího leteckého pluku, který byl v březnu téhož roku přejmenován na 73. gardový stíhací letecký pluk, spadající pod 6. gardovou stíhací leteckou divizi 8. letecké armády Jižního frontu. Bojovala na Stalingradském (září 1942 – leden 1943) a Jižním frontu (leden 1943 – červenec 1943), kde se účastnila Bitvy o Stalingrad, Rostovské a Miuské operace.
Jekatěrina Vasiljevna Budanová zahynula v pondělí 19. července 1943, když byla sestřelena ve vzdušném souboji nedaleko obce Novokrasnovka Antracitského okresu v Luhanské oblasti. Některé prameny uvádějí, že jejím přemožitelem bylo německé letecké eso Georg Schwientek z JG 52, případně Emil Bitsch od 8./JG 3. Až do své smrti absolvovala celkem 109 bojových letů (některé prameny uvádějí 266 bojových letů) na letounu Jakovlev Jak-1.
Jak už jsem zmínil, velké nejasnosti panují ohledně celkového počtu jejích sestřelů. Ačkoliv je ji přisuzováno až 11 sestřelů, podle nejnovějších výzkumů získala tři samostatná potvrzená vítězství.
V úterý 6. října 1942 sama odstartovala na přepad skupiny celkem 13 německých bombardérů Junkers Ju 88 a v nerovném boji jeden z nich sestřelila. Nepřátelský letoun dopadl jižně od vesnice Vladimirovka (nyní město Achtubinsk v Astrachanské oblasti). Ve čtvrtek 10. prosince 1942 se 9. GIAP přesunul blíže k linii frontu a Jekatěrina Budanová byla přidána do skupiny pilotů určených pro „volný lov“. V této skupině absolvovala celkem 4 bojové lety a hned 10. prosince si ve vzdušném souboji v oblasti města Kalača na Donu Volgogradské oblasti připsala další sestřel, tentokrát Messerschmitt Me 110. Svůj poslední potvrzený sestřel získala v sobotu večer, 17. července 1943, kdy ve vzdušném souboji zasáhla německý bombardovací letoun Junkers Ju 88, který začal hořet a padat. Jelikož nebylo zaznamenáno místo jeho dopadu, nebyl tento sestřel uveden v nagradnych listech, i když v dokumentech pluku je toto vítězství zaznamenáno. Takto tedy vypadá oficiální seznam jejích sestřelů.
Mnohé prameny pak na základě především vzpomínkových pramenů připisují Jekatěrině Budanové další sestřely. Zde je jejich přehled.
Podle některých historiků získala Káťa Budanová svůj první jistý sestřel – německý Messerschmitt Bf 110 – v pondělí 14. září 1942 ve spoluúčasti s Lidií Litvjakovou.{1.} Jekatěrina Poluninová, archivářka pluku, uvádí, že v pátek 2. října 1942 pod velením Raisy Běljajevové se Káťa střetla s 12 německými bombardéry Junkers Ju 88 a jejich doprovodem, stíhačkami Bf 109 a byl jí toho dne přiznán jeden sestřel Ju 88 a ve spolupráci jeden Bf 109.{2.} Podle Inny Pasportnikovové, která sloužila jako mechanik letounu Budanové, dosáhla první sestřelu v úterý 6. října 1942: „Káťa nastartovala motor, aby se utkala s třinácti Junkersy, které mířily nad město… Když se nepřítel objevil v kříži jejího zaměřovače, stiskla spoušť… trasírky se otřely o nepřátelské letadlo a Ju 88 zahalila oblaka černého kouře. Bylo to její první dlouho očekávané vítězství!“ {3.}  
Během listopadu si měla připsat nad stalingradským nebem další dva letouny Messerschmitt Bf 109 ve spoluúčasti a jeden Junkers Ju 88 sestřelit samostatně.{4.}
Během výše zmíněného souboje 10. prosince 1942 zpozorovala během letu dvě stíhačky Messerschmitt Bf 110. Zaútočila na ně a čelním útokem jeden stroj sestřelila, během následujícího souboje se jí údajně podařilo sestřelit i druhý letoun.{5.} To je však v rozporu s archívními prameny. Některé prameny dokonce uvádějí, že tento den sestřelila jeden letoun Messerschmitt Bf 109.{6} Své sestře Olze napsala: „Ocitla jsem se přímo uprostřed válečného pekla, píšu z místa nedaleko Stalingradu. Víš, jak to vypadá na frontě…Ráda bych Ti řekla tohle: nechci umřít, ale smrti se nebojím. A když budu muset umřít, přijde to nepřítele draho. Můj drahý okřídlený Jak je dobrý stroj a naše osudy jsou nerozlučně spojeny, jestli máme zahynout, padneme jako hrdinové. Mějte se dobře…a vzpomínejte na mne…“
V lednu 1943 se začal 9. GIAP přezbrojovat na americké stroje P-39 Airacobra a Káťa Budanová byla spolu s Lídií Litvjakovou převelena k 296. stíhacímu leteckému pluku pod velením Nikolaje Ivanoviče Baranova.* Ten si ji také zvolil jako své číslo a během jednoho z bojových letů objevili skupinu 19 německých bombardérů Junkers Ju 88 pod přikrytím stíhačů Focke-Wulf Fw 190. Baranov zaútočil na stíhače a ostatním přikázal zničit bombardéry. Během souboje se mu podařilo jednu stíhačku poškodit a následně ji Káťa Budanová dorazila.{7.} Ve středu 10. února 1943 si měla připsat další sestřel letounu Focke-Wulf Fw 190 od JG 51. Během ochrany pozemních jednotek se dostala do souboje se skupinou Fw 190 a jeden ve spoluúčasti s dalšími dvěma piloty 296. IAP – nadporučíkem Nikolajem Děmkinem a poručíkem Semenem Borisovičem Gorchiverem** – sestřelila.{8.} Někdy na začátku března, přesné datum není známo, měla sestřelit jeden průzkumný stroj Focke-Wulf Fw 189. Na daný souboj sama vzpomíná: „Je to obratný a dobře pancéřovaný letoun. Zaútočila jsem na něj a pak pozorovala, jak mi uniká… Začínala jsem zuřit… vrhla jsem se na něj. Snažil se mě doběhnout – sklesal do menší výšky a pokračoval v letu hluboko nad obsazené území. Sklesala jsem také…nacista už byl jen 20 metrů nad zemí, odkud začala zuřivá palba. Přiblížila jsem se k Focke-Wulfu 189 na nějakých 30 metrů, pak ještě blíž a začala jsem střílet. A ejhle, nepřítel spadl na zem… ze země na mne stříleli, ale já ještě zůstala, několikrát jsem nad Němci zakroužila, a teprve pak přidala plyn a letěla domů. Náhle jsem si uvědomila, že mi dochází palivo, ale podařilo se mi doletět k našemu letišti a doklouzat na přistání s vypnutým motorem.“ {9.} V úterý 9. března v čase 17.30 až 18.30 měla společně s poručíkem Olegem Filipčenkem získat společný sestřel stíhačky Messerschmitt Bf 109 nad Nikolajevskem.{10.} V neděli 30. května si údajně připisuje další skupinový sestřel stíhacího letounu Messerschmitt Bf 109.{11.}        


Poznámky:
{1.} Seidl, Hans D.: Stalin's Eagles, An illustrated Study of the Soviet Aces of World War II and Korea, Atglen, PA, Schiffer Military History, 1998. ISBN 0-7643-0476-3.
{2.} Полунина, Екатерина Кузьминична: Девчонки, подружки, летчицы, Издат. Дом "Вестник воздуш. флота", 2004.
{3.} Cottam, Kazimiera J.: Women in Air War – The Eastern front of World War II, Newburyport, Massachusetts: R. Pullins Company, 1998. ISBN 978-1-58510-159-7; Milanetti, Gian Piero: Sovětské letkyně ve Velké Vlastenecké válce, Historie v obrazech, Grada Publishing, Praha 2014. ISBN 978-80-247-5097-2.
{4.} https://ru.wikipedia.org/wiki/Буданова,_Екатерина_Васильевна.
{5.} Milanetti, Gian Piero: Sovětské letkyně ve Velké Vlastenecké válce, Historie v obrazech, Grada Publishing, Praha 2014. ISBN 978-80-247-5097-2; Горбач В., Полунина Е., Хазанов Д.: Женские лица воздушной войны, АвиаМастер, № 3, 2000.
{6.} https://ru.wikipedia.org/wiki/Буданова,_Екатерина_Васильевна; http://www.warheroes.ru/hero/hero.asp?Hero_id=641; http://airaces.narod.ru/.
{7.} https://ru.wikipedia.org/wiki/Буданова,_Екатерина_Васильевна
{8.} Полунина, Екатерина Кузьминична: Девчонки, подружки, летчицы, Издат. Дом "Вестник воздуш. флота", 2004.
{9.} Cottam, Kazimiera J.: Women in Air War – The Eastern front of World War II, Newburyport, Massachusetts: R. Pullins Company, 1998. ISBN 978-1-58510-159-7; Milanetti, Gian Piero: Sovětské letkyně ve Velké Vlastenecké válce, Historie v obrazech, Grada Publishing, Praha 2014. ISBN 978-80-247-5097-2.
{10.} Полунина, Екатерина Кузьминична: Девчонки, подружки, летчицы, Издат. Дом "Вестник воздуш. флота", 2004; Milanetti, Gian Piero: Sovětské letkyně ve Velké Vlastenecké válce, Historie v obrazech, Grada Publishing, Praha 2014. ISBN 978-80-247-5097-2.
{11.} Milanetti, Gian Piero: Sovětské letkyně ve Velké Vlastenecké válce, Historie v obrazech, Grada Publishing, Praha 2014. ISBN 978-80-247-5097-2; https://ru.wikipedia.org/wiki/Буданова,_Екатерина_Васильевна.

* Nikolaj Ivanovič Baranov se narodil v roce 1912 a až do své smrti 6. května 1943 získal celkem pět jistých sestřelů - tři samostatné a dva ve spoluúčasti
** Semen Borisovič Gorchiver se narodil v roce 1922. Během Velké vlastenecké války získal celkem dvacet jistých sestřelů - osmnáct samostatných a dva ve spoluúčasti.


Udělená vyznamenání:
Řád rudé hvězdy (17. 2. 1943)
Řád Vlastenecké války 1. třídy (22. 7. 1943)
Medaile Zlatá hvězda Hrdiny Ruské federace № 49 (1. 10. 1993)

Pilotky 586. IAP - Lidija Litvjaková, Jekatěrina Budanová a Marija Kuzněcová u letounu Jakovlev Jak-1.






Jakovlev Jak-1, 296. IAP.
Jakovlev Jak-1, 73. GIAP.

Prameny a literatura:
[1] Cottam, Kazimiera J.: Women in Air War – The Eastern front of World War II, Newburyport, Massachusetts: R. Pullins Company, 1998. ISBN 978-1-58510-159-7.
[2] Cottam, Kazimiera Janina: Women in War and Resistance: Selected Biographies of Soviet Soldier Women, Soviet Women in Combat in World War II, New Military Publications, 1998. ISBN 0-9682702-2-0.
[3] Jackson, Robert. Air Aces of WWII, Ramsbury, MarloboRugh, Vital Guide, Airlife Crowood Press, 2003. ISBN 1-84037-412-8.
[4] Mellinger, George: Yakovlev Aces of World War 2, Aircraft of the Aces 64, Osprey Publishing, April 12 2005.
[5] Milanetti, Gian Piero: Le Streghe della Notte: La storia non detta delle eroiche ragazze-pilota dell'Unione Sovietica nella Grande Guerra Patriottica, Istituto Bibliografico Napoleone, Roma, Italia, 2011. ISBN 88-7565-100-0.
[6] Milanetti, Gian Piero: Soviet Airwomen of the Great Patriotic War - A pictorial history, Istituto Bibliografico Napoleone, Rome, Italy, 2013. ISBN 9788875651466.
[7] Milanetti, Gian Piero: Sovětské letkyně ve Velké Vlastenecké válce, Historie v obrazech, Grada Publishing, Praha 2014. ISBN 978-80-247-5097-2.
[8] Овчинникова Л. П: Женщины в солдатских шинелях, Волгоград : Ниж.-Волж. кн. изд-во, 1987.
[9] Pennington, Reina: Wings, Women, and War: Soviet Airwomen in World War II Combat, University Press of Kansas, 2001. ISBN 0-7006-1554-7.
[10] Polák, Tomáš - Shores, Christopher: Stalin's Falcons, The Aces of The Red Star, A Tribute To The Notable Fighter Pilots of The Soviet Air Force 1918-1953, Grub Street 1999.
[11] Полунина, Екатерина Кузьминична: Девчонки, подружки, летчицы, Издат. Дом "Вестник воздуш. флота", 2004.
[12] Seidl, Hans D.: Stalin's Eagles, An illustrated Study of the Soviet Aces of World War II and Korea, Atglen, PA, Schiffer Military History, 1998. ISBN 0-7643-0476-3.
[13] Симонов, Андрей Анатольевич - Чудинова, Светлана Владимировна: Женщины – герои Советского Союза и России, Издательство: Фонд «Русские витязи», 2017 г. ISBN: 978-5-9909607-0-1
[14] Yenne, Bill: The White Rose of Stalingrad: The Real Life Adventure of Lidiya Vladimirovna Litvyak, the Highest Scoring Female Air Ace of All Time, Osprey Publishing, London. 2013. ISBN 978-1-84908-810-7
[15] Yenne, Bill: Bílá růže ze Stalingradu, Doba a skutečný životní příběh Lidije Vladimirovny Litvjakové, největšího ženského leteckého esa všech dob, Mladá fronta, Praha. 2015. ISBN 978-80-204-3309-1    

[16] Flimelová, Alena: Královny stalingradského nebe, Lidija Litvjaková (1921-1943) a Jekatěrina Budanová (1916-1943), in extra Válka, II. světová Speciál, 2. března, 2018.
[17] Gorbač, Vitalij - Chazanov, Dmitrij - Poluninová, Jekatěrina: Ženy v kabinách stíhaček, in Historie a plastikové modelářství, No. 06, 2001.
[18] Gorbač, Vitalij - Chazanov, Dmitrij - Poluninová, Jekatěrina: Ženy v kabinách stíhaček, in Historie a plastikové modelářství, No. 07, 2001.
[19] Горбач В., Полунина Е., Хазанов Д.: Женские лица воздушной войны, АвиаМастер, № 3, 2000.

[20] https://ru.wikipedia.org/wiki/Буданова,_Екатерина_Васильевна
[21] https://en.wikipedia.org/wiki/Yekaterina_Budanova
[22] http://www.warheroes.ru/hero/hero.asp?Hero_id=641
[23] http://airaces.narod.ru/woman/budanova.htm

čtvrtek 6. prosince 2018

Kalendárium, 6. prosinec 1921


V úterý 6. prosince 1921 se ve Verdunu, dnes součást Montrealu, narodil George Frederick „Screwball“ Beurling, nejúspěšnější kanadský stíhací pilot druhé světové války. Jeho otec byl Švéd a matka Angličanka. Během své služby na Maltě sestřelil celkem 27 letadel Osy, během pouhých 27 dnů, čímž si vysloužil označení jako "Sokol Malty" nebo "Rytíř Malty" a "Nejslavnější kanadský hrdina Druhé světové války". Byl jedním z nejtalentovanějších leteckých es druhé světové války.
Do RAF byl přijat 7. září 1940 na druhý pokus pod číslem 1267053. O dva měsíce později začal výcvik v Devonu a posléze v Hendonu. Operační výcvik prodělal u 57.OTU v Hawardenu a poté byl na krátkou dobu přidělen k 403. peruti, následně byl převelen k peruti č. 41, neboť nebyl členem RCAF. Zde také získal své první vítězství, když 1. 5. 1942 nad Kanálem sestřelil Fw 190. O dva dny později přidává další. Následně byl zařazen do operace Salient – převozu 32 nových Spitfirů Mk.V na Maltu, kam přiletěl 9. 6. 1942 po startu z letadlové lodi Eagle. Másledovalo zařazení k 249. peruti. 
Sedmadvacátého července zažil George Beurling zřejmě svůj nejslavnější den. V ten den se jeho obětí stal kapitán Niclot Doglio, jeden z nejlepších stíhacích pilotů italského letectva, který prudce klesal v přípravě na útok na Spitfiry ze 126. perutě RAF, přičemž mylně vyhodnotil varovné mávání křídly svého wingmana, který spatřil přilétající Spitfiry z Beurlingovy jednotky, které měly nad Italy výškovou převahu. Beurling nejprve sestřelil Doglioovo číslo a poté smetl z oblohy i stroj samotného Doglia. Ještě ten den Beurling na své konto přidal dvojici německých Messerschmittů Bf 109 získal tím sestřely čtyři nepřátelské stroje během jediného dne, čímž si vysloužil udělení Záslužného leteckého kříž (Distinguished Flying Cross, DFC). 
Dne 14. 10. vykonal nad Maltou poslední bojový let, při kterém sestřelil sice dva Bf 109 a jeden Ju 88, ale i jeho letoun byl poškozen a on raněn na noze.
V listopadu 1942 odcestoval na propagační turné po rodné Kanadě a následně se vrací do Velké Británie. Od července 1943 je instruktorem u 61.OTU a 1. září nastupuje službu u 403. perutě a od RAF je přeřazen k RCAF. Dne 24. 9. se mu nad Poix podařilo sestřelit Fw 190 a v říjnu působí na štábu 126. stíhacího křídla. Po třech týdnech se ale hlásí u 412. perutě RCAF. Zde 30. prosince 1943 získává své poslední vítězství, když během doprovodu amerických bombardérů sestřelil další Fw 190. Dne 16. 10. 1944 je propuštěn do zálohy v hodnosti Squadron Leader. 

Seznam sestřelů George Fredericka Beurlinga
datum peruť letoun místo soupeř
1942
1. 5. 41. Mk.VB W3383 Kanál Fw 190A
3. 5. 41. Mk.VB W3636 2-3m od Gris Nez Fw 190A
12. 6. 249. Mk.V BR176, C-25 Malta Bf 109 pš.
6. 7. 249. Mk.V BR323 T- S Malta C.202, 352aSq. F. Pecchiari+
6. 7. 249. Mk.V BR323 T- S Malta Re.2001, 152aSq. R. Pagliari+
6. 7. 249. Mk.V BR323 T- S Malta Bf 109, I/JG77 T. Engels+
6. 7. 249. Mk.V BR323 T- S Malta Z.1007 pš.
8. 7. 249. Mk.V BR128 3-W Malta Bf 109, ve skutečnosti C.202, M. Biccollini
8. 7. 249. Mk.V BR128 3-W Malta Bf 109 pš.
8. 7. 249. Mk.V BR128 3-W Malta Ju 88 pš.
10. 7. 249. Mk.V BR323 T-S Malta Bf 109,  Stab/JG53 H.-J. Frodien
10. 7. 249. Mk.V BR323 T-S Malta C.202, 378aSq. F. Visenti
12. 7. 249. Mk.V BR565 T-U Malta 3x Re.2001, F.  Vichi, A. Quarantotti++, C. Seganti+
23. 7. 249. Mk.V EP135 T-Z Malta Re.2001,  B. Di Pauli
23. 7. 249. Mk.V EP135 T-Z Malta Ju 88 pš.
27. 7. 249. Mk.V BR301 UF-S Malta 2x Bf 109
27. 7. 249. Mk.V BR301 UF-S Malta Bf 109 pš.
27. 7. 249. Mk.V BR301 UF-S 3m S Grand Harbour Bf 109
27. 7. 249. Mk.V BR301 UF-S 3m S Grand Harbour Bf 109 pš.
29. 7. 249. Mk.V BR301 UF-S 8m SV Malta Bf 109 I/JG77 K-H. Witschke+
8. 8. 249. Mk.V EN973 T-T 8m SV Malta Bf 109
13. 8. 249. Mk.V EP135 T-Z 6m SV Linosa 1/3 Ju 88,  2(F)/122
25. 9. 249. Mk.V EP706 T-L 30m SV Zonkor 2x Bf 109, Bf 109 pš.
10. 10. 249. Mk.V EP706 T-L Filfla 2x Bf 109
13. 10. 249. Mk.V BR173 T-D 3m S zátoka Sv.Pavla Ju 88,  II./LG1
13. 10. 249. Mk.V BR173 T-D 3m S zátoka Sv.Pavla 2x Bf 109
13. 10. 249. Mk.V BR173 T-D 3m S zátoka Sv.Pavla Ju 88 pš.
14. 10. 249. Mk.V BR173 T-D SJ Zonkor 2x Bf 109, Ju 88
1943
24. 8. 403. Mk.IX MA585 KH-B Poix Fw 190
30. 12. 412. Mk.IXB MH883 VZ-B 7m Z Compeigne Fw 190


[1] Cull, Brian: 249. stíhací peruť /249 At War, The Authorized History of the RAF's Top-Scoring Fighter Squadron/, Naše vojsko, Praha 2003.
[2] Cull, Brian – Galea, Frederick: Spitfires over Malta, The Epic Air Battle, Grub Street, London 2005. 
[3] Foreman, John: RAF Fighter Command Victory Claims of World War Two, Part Two January 1941 - June 1943, Red Kite, 2005.
[4] Michl, Jan: George Beurling, in Military revue, No. 12, 2011.
[5] Nichols, Steve: Malta Spitfire Aces, Aircraft of the Aces 83, Osprey Publishing, September 2008.
[6] Polák, Tomáš: Squadron leader George Frederick Beurling, in Aero Plastic Kits revue, No. 41, 1995. 
[7] Shores, Christopher - Williams, Clive: Aces High, A Tribute to the Most Notable Fighter Pilots of the British and Commonwealth Forces in WWII, Grub Street, London 1994.
[8] Shores, Christopher: Aces High, Volume 2, A Further Tribute to the Most Notable Fighter Pilots of the British and Commonwealth Forces in WWII, Grub Street, London 1999. 
[9] Shores, Christopher – Cull, Brian – Malizia, Nicola: Malta: The Spitfire Year 1942, Grub Street, London 1991. 
[10] Thomas, Andrew: Spitfire Aces of Northwest Europe 1944-45, Aircraft of the Aces 122, Osprey Publishing, September 2014. 

[11] http://acesofww2.com/can/aces/beurling/
[12] https://en.wikipedia.org/wiki/George_Beurling
[13] https://cs.wikipedia.org/wiki/George_Beurling
[14] https://www.valka.cz/10923-George-Frederick-Beurling
[15] https://www.valka.cz/14708-George-Beurling-Posedly-bojem







středa 5. prosince 2018

Kalendárium, 5. prosinec 1941


Poté co se vyčerpaly německé pokusy o dobytí Moskvy, zastavila německá vojska 4. prosince 1941 útok, a jako již několikrát, podcenilo německé velení možnosti sovětské armády, když předpokládalo, že Rudá armáda se obranou Moskvy naprosto vyčerpala a nelze tedy v blízké době očekávat nějaké protiakce z její strany. 
Kruté vystřízlivění přinesl hned následující den, pátek 5. prosinne, kdy Kalininský front Ivana Stěpanoviče Koněva přešel do protiútoku a zahájil tím kalininskou útočnou operaci (5. 12. 1941 - 7. 1. 1942). O den později se přidala vojska Západního frontu Georgije Konstantinoviče Žukova, která měla nést hlavní tíhu bojů a v prostoru Jelce vojska pravého křídla Jihozápadního frontu pod velením Semjona Konstantinoviče Timošenka. Celkem se jednalo o sedm souvisejících útočných operací tří sovětských frontů. Do začátku ledna 1942 zatlačila sovětská armáda německé síly až o 150-250 km na západ. Moskva tak byla zachráněna a už nikdy později nebyla přímo ohrožena.  

[1] https://ru.wikipedia.org/wiki/Битва_за_Москву
[2] https://cs.wikipedia.org/wiki/Bitva_před_Moskvou
[3] https://www.fronta.cz/moskva-1941




úterý 4. prosince 2018

Илья Муромец II

Kolorované fotografie letounu Ilja Muromec (Sikorskij S-22). Jednalo se o ruský nejprve civilní dopravní letoun, později těžký bombardovací letoun, který byl nasazený do bojů v 1. světové válce. Byl pojmenován podle hrdiny ruských bájí bohatýra Ilji Muromce. Jeho konstruktérem byl Igor Sikorskij a v počátcích války byly tyto stroje nejpokročilejšími ve své kategorii. 




neděle 2. prosince 2018

čtvrtek 29. listopadu 2018

Kalendárium, 29. listopad 1995

Ve středu 29. listopadu 1995 provedl testovací pilot Fred Madenwald první let letounu McDonnell Douglas F/A-18E/F Super Hornet nad továrním letištěm v St. Louis ve státě Missouri.


úterý 27. listopadu 2018

Kalendárium, 27. listopad 1915


V sobotu 27. listopadu 1915 se v Kodymě (nyní Oděská oblast, Ukrajina) narodil Stanisław Skalski. Nejúspěšnější polské letecké eso. Během druhé světové války dosáhl celkem 18 11/12 - 2 - 4 1/3 sestřelů, podle britského systému. Podle francouzského / sovětského systému pak získal 21 [18+3] - 2 - 5 [4+1] sestřelů.

Bojově létal u:
142 Eskadra Myśliwska, 
501. Squadrona RAF, 
306 Dywizjon Myśliwski „Toruński” (306. Squadrona RAF), 
316 Dywizjon Myśliwski „Warszawski” (316. Squadrona RAF), 
317 Dywizjon Myśliwski  „Wileński” (317. Squadrona RAF), 
Polski Zespół Myśliwski (Polish Fighting Team, PFT, někdy též nazývaný „Cyrk Skalskiego”), 
601 Squadrona RAF.


Datum
Letoun
Jednotka
Zničil
Pravd. sestřelil
Poškodil
02.09.1939 P.11c, nr "64" 142 Eskadra Do 17
02.09.1939 P.11c, nr "64" 142 Eskadra Do 17
03.09.1939 P.11c, nr "64" 142 Eskadra 1/4 x Hs 126
03.09.1939 P.11c, nr "64" 142 Eskadra Hs 126
04.09.1939 P.11c, nr "64" 142 Eskadra 1/3 x Do 17
04.09.1939 P.11c, nr "64" 142 Eskadra Ju 87
30.08.1940 Hurricane I, SD-B (P2760) 501 Dywizjon RAF He 111
30.08.1940 Hurricane I, SD-B (P2760) 501 Dywizjon RAF He 111
31.08.1940 Hurricane I, SD-J (P5194) 501 Dywizjon RAF Bf 109
01.09.1940 Hurricane I, SD-K (N2329) 501 Dywizjon RAF Bf 110
02.09.1940 Hurricane I, SD-F lub SD-H (V7230) 501 Dywizjon RAF Bf 109
02.09.1940 Hurricane I, SD-F lub SD-H (V7230) 501 Dywizjon RAF Bf 109
08.11.1940 Hurricane I, SD-[?] (V5759) 501 Dywizjon RAF 2/3 x Bf 109
24.07.1941 Spitfire IIB, UZ-K (P8549) 306 Dywizjon Bf 109
19.08.1941 Spitfire IIB, UZ-Y (P8531) 306 Dywizjon Bf 109
21.08.1941 Spitfire IIB, UZ-Y (P8531) 306 Dywizjon Bf 109
17.09.1941 Spitfire VB, UZ-N (AD311) 306 Dywizjon Bf 109
17.09.1941 Spitfire VB, UZ-N (AD311) 306 Dywizjon Bf 109
10.04.1942 Spitfire VB, SZ-R (BL646) 316 Dywizjon Fw 190
25.04.1942 Spitfire VB, SZ-S (W3718) 316 Dywizjon Bf 109
03.05.1942 Spitfire VB, SZ-R (BL646) 316 Dywizjon Fw 190
28.03.1943 Spitfire F.IX, ZX-1 (EN459) Polish Fighting Team Ju 88
02.04.1943 Spitfire F.IX, ZX-1 (EN459) Polish Fighting Team Bf 109
04.04.1943 Spitfire F.IX, ZX-6 (EN315) Polish Fighting Team Bf 109
06.05.1943 Spitfire F.IX, ZX-5 (EN267) Polish Fighting Team Bf 109
24.06.1944 Mustang III, SS (FZ152) 133 Skrzydło Myśliwskie Bf 109
24.06.1944 Mustang III, SS (FZ152) 133 Skrzydło Myśliwskie Bf 109
 Celkem
18 i 11/12
2
4 i 1/3